DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

18. 10. 2008

Ubohý udavač!

Mezi četné apologety udavačství Milana Kundery se zařadil někdejší Klausův vrchní podržtaška a neúspěšný politik Milan Uhde, a učinil tak způsobem nečekaně odpudivým.

Z rozhovoru se například dozvídáme, že v době, kdy měl Kundera udání učinit, se o zrůdnosti komunistického režimu ještě nevědělo: "To bylo před politickými procesy. Zapálený intelektuál ještě neměl mnoho důvodů měnit svoje přesvědčení. Komunisté tehdy ještě neukázali zuby," říká Uhde. Sancta simplicitas! Pokud mne historická paměť neklame, akční výbory Národní fronty začaly řádit krátce po únoru 1948. To ale mladému básníku Uhdemu jako nedemokratická totalitní praxe patrně nepřišlo.

Působivá je i reprodukce jeho údajného rozhovoru s Jaroslavem Šabatou, jeho učitelem marxismu-leninismu (a dnešním předním antikomunistou, dodávám, naštěstí jen lokálního formátu).

Na otázku, proč tvrdí, že Kundera nebyl udavač, Uhde odpověděl:
Prosím vás pěkně, ten socialistický newspeak to nazývá oznámením o nepřátelské činnosti. Z našeho dnešního hlediska je to udavačství. Ale já se ptám: "Máme právo z dnešního hlediska soudit smýšlení člověka z roku 1950?" Rozumějte, já jsem autor básně o Klementu Gottwaldovi! Byl jsem sociálně zanedbaný, strašně omezený, ale nebyl jsem darebák. To odmítám! Já vážně věřil, že Gottwald je důstojný nástupce Masarykův. Ne, neslouží mi to ke cti, ale být omezenec je něco jiného než být lump. Dnes se říká, že Kundera selhal. Jak selhal? V čem selhal?

Já jsem sice rovněž přesvědčen, že Gottwald byl důstojným nástupcem Masarykovým, ale z jiného důvodu, v duchu zásady "jeden za osmnáct…", nicméně tento způsob alibistického sebeočišťování shledávám nadmíru nevkusným a nedůstojným kvalit, které Milan Uhde jako umělec bezesporu prokázal.

3 komentáře :

  1. Co se Uhdeho týče, doporučuji jeho vzpomínky na mládí publikované od jara na zadní straně Divadelních novin (o pár měsíců dříve tam měl seriál o 60. letech). To sypání popela na hlavu za naivitu svého mladistvého já je místy až groteskně komunisticko-sebekritické, ale člověk se o něm leccos dozví.

    OdpovědětVymazat
  2. Po přečtení předchozího příspěvku mě napadlo, že bych také měl přispět jedním odkazem. Je od Ludvíka Vaculíka:
    "...když se někteří ptají, jak my jsme tenkrát mohli upadnout do komunismu, říkám jim: ´Tak jako vy do tohoto, co je dnes´." A my jsme nad tím ještě přemýšleli a vznikla i revize. http://literarky.cz/?p=clanek&id=5676
    Ba, vznikla revize. Taková, že ji musely přijet odrevidovat tanky. Tanky, kterým se Kundera i Uhde postavili. Naše generace naletěla stejně hanebně jako ta jejich, ne-li hanebněji. Místo idiotského způsobu budování spravedlivější společnosti jsme ji změnili ve jménu ukájení individualistického sobectví. A ona revize, kterou v souvislosti se svou generací zmiňuje Vaculík? "České národní zájmy nejsou ani zdaleka totožné s americkými, přesto je tu taková míra koincidence, že odůvodňuje mj. souhlas s instalací amerických vojenských zařízení na českém území." Jak že se to píše o té třísce a břevnu?

    OdpovědětVymazat
  3. Tyto úvahy budou mít jistou relevanci v okamžiku, kdy bude českou politiku určovat okupační americká armáda tak, jako ji v r. 1968 určila armáda sovětská.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.