DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

26. 11. 2008

Je možné utlačovat utlačovatele?

Možná vůbec nejkuriosnější případ v historii polistopadového restitučního soudnictví měl další kolo.

Ve věci jde o to, že syn komunistické političky Gertrudy Sekaninové-Čakrtové (vdovy po komunistickém novináři Ivanu Sekaninovi; 1908–1986) Michal Čakrt se domáhá v restitucích vydání nemovitostí, jež připadly státu poté, co jeho matka – v té době náměstkyně ministra zahraničí – v r. 1952 odmítla dědictví. M. Čakrt tvrdí, že politička jednala v tísni a pod hrozbou persekuce.

Stát se totéž v běžném soukromoprávním sporu, soud by bezesporu aplikoval ustanovení § 3 odst. 1 ObčZ a nárok by zamítl, neboť svou nemravností je Čakrtův požadavek srovnatelný s hypothetickým nárokem velitele koncentračního tábora na majetek v táboře zavražděných Židů (pomiňme, že v jiných případech české právo nároky podobného druhu podporuje, příkladmo v otázce majetku konfiskovaného emigrantům).

Sekaninová-Čakrtová stála na jednom z nejvyšších pater, ne-li při samém vrcholu utlačovatelské moci a představa, že by byla sama předmětem mocenského nátlaku, je absurdní. V restitučním sporu, který je svou povahou veřejnoprávní, však takový důvod místo mít nemůže, a tak se soudy musely pokusit o něco tvořivějšího.

První pokus královéhradeckého krajského soudu, založený na tvrzení, že Sekaninová-Čakrtová jako věřící komunistka odmítala soukromé vlastnictví a nemohla tudíž jednat v tísni, ale dědictví se vzdala dobrovolně, zrušil Nejvyšší soud a je nutno poznamenat, že naprosto oprávněně: soudu nemůže být nic známo z jeho vlastní úřední činnosti, neboť v té době v dnešní podobě vůbec neexistoval, informace o vztahu političky k soukromému vlastnictví nejsou ani skutečností známou všeobecně (všeobecně je naopak známo, že mnozí komunisté měli vztah k majetku, zejména cizímu, více než vřelý) a zejména není správná inference, že z důvodu takového názoru nemohlo být její rozhodnutí skutečně učiněno v tísni nebo pod hrozbou persekuce.

Co vymyslel krajský soud napodruhé, z novinářského pojednání seznatelné není, takže si zřejmě budeme muset počkat na nové rozhodnutí Nejvyššího soudu: bohužel, opět se ukázalo, že českými žurnalisty vytvářené zpravodajství ze soudní síně je na stejné úrovni, jako když nám pětileté dítě reprodukuje děj Hamleta.

(O Gertrudě Sekaninové-Čakrtové, která jako jeden ze čtyř poslanců odmítla v r. 1968 vyslovit souhlas s "dočasným" pobytem sovětských vojsk a poté byla aktivní v disidentském hnutí, odvysílal v loňském roce v cyklu Portréty zdařilý pořad Český rozhlas 6.)

6 komentářů :

  1. !Českými žurnalisty vytvářené zpravodajství ze soudní síně je na stejné úrovni, jako když nám pětileté dítě reprodukuje děj Hamleta."

    Velice, velice trefné. Děkuji.

    Jan Údřemko

    OdpovědětVymazat
  2. Ty pozemky a nemovitosti původně vlastnila rodina Stiassných, kterou téměř celou vyvraždili nacisté. Sekaninová-Čakrtová s obrovským štěstím přežila (a stala se tak dědičkou), bohužel však uvěřila, že komunismus je způsob, jak zajistit, aby se hrůzy nacismu nikdy neopakovaly.

    Nicméně, ona byla z celé početné rodiny jediná, kdo se komunismem nějak pošpinil. Z morálního hlediska to není překážka k tomu, aby byl majetek vrácen členovi rodiny, který se komunismem neměl nikdy nic společného.

    OdpovědětVymazat
  3. Jako její syn ovšem žádný bezprostřední restituční nárok nemá, ten je odvozen od nároku jeho matky, takže vaše úvahy o tom, zda měl s komunismem co společného, jsou nemístné.

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem také nepsal o právním nároku. Nejsem právník a do dědického ani restitučního práva nevidím.

    Psal jsem o údajné nemorálnosti jednání restituenta - nemůžete morálně odsoudit fakt, že se někdo snaží domoci vrácení ukradeného majetku svých zavražděných předků, na základě toho, že jiný z příbuzných byl komunista.

    OdpovědětVymazat
  5. "Sekaninová-Čakrtová stála na jednom z nejvyšších pater, ne-li při samém vrcholu utlačovatelské moci a představa, že by byla sama předmětem mocenského nátlaku, je absurdní." -- toto také není pravda, předmětem nátlaku pochopitelně byli i tehdejší mocipáni. Všemocné StB řízené přímo z Moskvy se báli i oni.

    OdpovědětVymazat
  6. To je ovšem stejná logika, jakou se hájil velitel Auschwitzu Rudolf Höß – jen plnil rozkazy.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.