DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

29. 11. 2008

Nářek žalobcův aneb Jsou české soudy vůbec schopny rozhodovat bez alibismu?

Není to tak dlouho, co jsem se zabýval českou specialitou, dualitou přezkumu správních rozhodnutí správními nebo civilními soudy (přesněji: ve správním nebo civilním soudnictví), a vyjadřoval se s jistým despektem o návrhu Krajského soudu v Brně (soudce Michala Ryšky) na zrušení některých ustanovení vyvlastňovacího zákona.

Nyní došlo i na mě: usnesením Městského soudu v Praze byla odmítnuta moje žaloba proti správnímu rozhodnutí ve věci nákladů na informace podle zákona č. 106/1999 Sb. a byl jsem odkázán do řízení civilního. Dílo vytvořil senát 5 Ca (JUDr. Eva Pechová et cons.) a za pozornost stojí i to, že od podání žaloby do vydání tohoto procesního rozhodnutí uplynulo neuvěřitelných 18 měsíců: téměř by se chtělo říct, že hora porodila myš…

Věcně je usnesení nesprávné, neboť odkazovaný judikát NSS nelze po novele InfZ použít: jedním z cílů novely bylo ostatně tuto anomálii InfZ, která dříve vedla k tomu, že povinné subjekty musely náklady za informace vymáhat u civilních soudů, eliminovat.

Rozhodnutí o stanovení výše nákladů za informace má konstitutivní povahu, zakládá právo žadatele informace po úhradě této částky obdržet (nikoli, jak městský soud nesprávně uvádí, povinnost žadatele tuto částku uhradit), a povinnost povinného subjektu informace po obdržení částky žadateli poskytnout. Nejde zde o řešení soukromoprávního sporu mezi žadatelem a povinným subjektem (ten je – v prvním stupni – v posici rozhodujícího správního orgánu, není účastníkem řízení a nemohl by proto být v přezkumném řízení u soudu žalovaným), nýbrž o klasické (veřejnoprávní) správní rozhodnutí, přezkoumatelné ve správním soudnictví. Po novele InfZ je vztah mezi povinným subjektem a žadatelem o informace vrchnostenský, což přezkoumání civilním soudem vylučuje.

Usnesení napadnu kasační stížností: alternativní postup, podání civilní žaloby, by byl sice z hlediska výše soudního poplatku levnější, ale věc by patrně zbytečně skončila před "superkompetenčním" senátem podle zákona č. 131/2002 Sb.

Aktualisováno.
Nakonec jsem se přece jen rozhodl a podal civilní žalobu – přiznávám ovšem, že tak nesmyslný úkon jsem učinil s velkým vnitřním odporem a sebezapřením (jde mj. o žalobu, která nemá žalovaného, takže je to svého druhu návrh na zahájení nesporného řízení). Svou žalobu touto cestou věnuji místopředsedovi Nejvyššího správního soudu Michalu Mazancovi, původci shora zmíněné duality, která dala soudcům možnost zbavit se nutnosti věcně rozhodnout tím, že pod sebeabsurdnější záminkou žalobce odkážou do druhého typu řízení. Bravo! Lepší dárek si nemohl líný český soudce přát!

A jak bude toto kafkovské představení pokračovat? Vymyslet lze leccos: kupř. by mi mohl Obvodní soud pro Prahu 2 zaslat poučení, že žaloba musí mít žalovaného, a vyzvat mě, abych ji v určené lhůtě doplnil.

Šance na to, že bych dostal od pozemkového úřadu přeplatek zpět dřív než cca v r. 2012, jsou každopádně mizivé, tak nás soudy snad aspoň náhradou za ztracený čas a peníze pobaví…

Žádné komentáře :

Okomentovat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.