DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

17. 2. 2009

Střední Evropa je, když...

V souvislosti s drobnou diplomatickou slovní šarvátkou mezi českým a ruským ministrem zahraničí se znovu objevuje otázka, co je to vlastně střední Evropa, zda ještě existuje a kdo všechno se může pyšnit označením Středoevropan.

Domnívám se, že střední Evropa skutečně existovala, avšak po r. 1945 ji přeťala Železná opona a ačkoli se méně než padesát let může jevit jako historicky krátká doba, stačila k tomu, aby tento fenomen natrvalo sprovodila se světa. Již nejsme Středoevropany, ale dělíme se na ty, kteří byli na jedné a na druhé straně Železné opony; tím je naše evropská identita primárně určena. Rozdíl mezi Rakušanem a Španělem je dnes menší než rozdíl mezi Rakušanem a Slovákem, ač první dva geograficky dělí 2 000 km a druzí dva to mají z jedné metropole do druhé pouhých 50 km.

Jak střední Evropu (Mitteleuropa) definovat, je sporné. Za nejpřesnější pokládám definici, podle níž střední Evropa byla oblast německé hegemonie, od východní části Švýcarska po Pobaltí, od severní Itálie po Královec.

Test byl snadný: když jste se domluvili německy, byli jste ve střední Evropě. I zde je patrný posun – ještě v 70. letech bylo běžné, že se Češi v Maďarsku, místního jazyka neznajíce a jazyka společného okupanta se štítíce, pokoušeli domluvit jako první volbou německy; dnes se s Maďary domlouváme anglicky a naši vnukové budou tento jazyk užívat zřejmě i při komunikaci na Slovensku.

V porovnání se západoevropskou nejistotou a orientálními despociemi na Východě bývala střední Evropa po několik set let oasou klidu a stability. Vše tu bylo uměřené, poklidné a příjemné, gemütlich.

Zatímco Západoevropané prolévali na barikádách svých měst krev za pochybné koncepty jako liberté, égalité a fraternité, zde byl jednou z nejvyšších hodnot veřejný pořádek. Policista nebo strážník byl ctěn, nikoli ale jako veřejný služebník tak jako v Anglii, nýbrž jako hmatatelné tentakulum státní moci, jež byla pro Středoevropana zárukou jeho základních životních jistot: Středoevropanu nelze žít jinak než bez pevné ruky státu nad sebou.

Takřka posvátné úctě se těšilo vše, co mělo něco společného se státem a jeho mocí: armáda, pošta, železnice, úřady. I školství bylo převážnou měrou státní a každý pedagog, jakkoli málo schopný nebo vzdělaný, byl "pod pensí" a tím i povznesen nad starosti a strasti běžných smrtelníků. Vklad v bance mohl ztratit na hodnotě inflací, akcie mohly vzít za své v krisi, nemovitost mohla klesnout na ceně, ale pense od státu, to byla absolutní jistota, neboť stát zde bude věčně a co slíbí, vždy splní.

Státní kontrola a ingerence do soukromého života byly uplatňovány přísněji než na Západě, ale zároveň méně přísně než na Východě: mohli jste např. cestovat bez úředního povolení, ale ne bez úředního ohlášení místa pobytu. Zajímavé je, že lidem tyto formy úředního dohledu jakoby nevadily, dokonce se zdá, že byli přesvědčeni o správnosti takového uspořádání věcí – měli z toho, domnívám se, spíš positivní než negativní pocity, dohled chápali nikoli jako nutné zlo, nýbrž jako dobrodiní státu, a každý kontakt se státním úředníkem vítali jako svého druhu ujištění, že vše je tak, jak má být.

Se zbožštěním státu souvisí i obecně vysoká kvalita státních zaměstnanců: korupce byla v tomto prostoru téměř neznámým jevem – vždyť kdo by pro pár drobných riskoval ztrátu pense! Německá i rakouská byrokracie byla svou kvalitou a loyalitou ke státu vyhlášená a to samé platí i o prokurátorech a soudcích.

Zkrátka, střední Evropa, to bylo místo, kde je sice každých pár set kilometrů celnice, ale celníci jsou celníky a ne lupiči východoevropského střihu, kde vlaky jezdí na minutu přesně a kde je policie sice nadměrně zvídavá, ale zároveň slušná a zdvořilá.

Když už hovoříme o železnici, vzpomínám si na pasáž z pamětí Františka Weyra, který v mládí nesl nesmírně úkorně, když vlak z Prahy do Vídně zůstal v Benešově stát a půldruhé hodiny čekal na následníka trůnu Franze Ferdinanda d'Este. Weyr byl právem pobouřen, neboť představa, že by cokoli mohlo mít přednost před přesností vlakového spojení, je naprosto neslučitelná se žebříčkem Středoevropanových hodnot; zatímco Východoevropan je šťasten, když vlak vůbec přijede, Středoevropan, jinak osoba bytostně konservativní a nerevoluční, je schopen vzít do ruky zbraň a hájit své právo na to, aby vlak odjel, kdy má, neboť i jeho úcta k mocnáři a jeho domu je odvozena od toho, že mocnář zastává stejné hodnoty jako on sám.

Tato velká kultura se dnes zachovala už jen ve vzpomínkách a v literatuře. Posledním významným spisovatelem, který psal o střední Evropě (a sám byl Středoevropanem), byl Bohumil Hrabal. Střední Evropa je světem jeho dětství, přežívá v příbězích lidí, jeho vypravěčů-pábitelů, a objevuje se tam, kde už ji ani nečekáme, svým houževnatým základem čelíc realitě komunistické despocie, jež propagovala víru v diametrálně odlišné hodnoty a která svou brutální mocí ty středoevropské v této zemi nakonec přemohla a poslala, jak sami její protagonisté s oblibou říkávali, na smetiště dějin.

I já mám rád střední Evropu, miluji železnici, poštu, soudy a jejich procedury, zbožňuji stará akta nebo třeba jen rukopisné katastrální mapy. Zároveň si uvědomuji, že od reality nelze odhlížet a po zániku střední Evropy se Česká republika ocitla na Východě, odkud se jen z těžkostmi a pomalu snaží dostat na Západ, kde z ní mají strach a v podstatě o ni ani nestojí.

Střední Evropa už není – a zřejmě ani nebude.

9 komentářů :

  1. Zajímavě a vtipně napsáno, přesto chci vyjádřit nesouhlas s několika body.

    Nemám pocit, že by posice státu byla o tolik mocnější v Německu nebo Rakousku-Uhersku než třeba ve Francii nebo Španělsku. Británie nebo Holandsko byly tradičně liberální (ve smyslu omezení státu, společnost naopak byla protestantismem sešněrována mnohem hůř než u nás).

    Tím se dostávám k dalšímu bodu: jestliže byly rozdíly mezi jednotlivými zeměmi na Západě, byly i mezi zeměmi Střední Evropy. Biedermeierovská gemütlichkeit platila pro barokně římsko-katholický region, tedy Severní Itálie (Jižní Tyroly), Rakousko, Bavorsko, Franky, Čechy, Morava, Slovinsko(?), částečně Slovensko, částečně Maďarsko a snad i protestantské Slezsko. To Švýcarsko, jakož i Sasko, Pomořansko, Východní Prusko byly jiné, a částečně Slovinsko, Slovensko, Maďarsko, Transylvánie, Polsko, Halič, Rusínsko, tedy periferie oblasti, kterou chceme nazývat "Střední Evropa".

    (Lidé)...měli z toho, domnívám se, spíš positivní než negativní pocity, dohled chápali nikoli jako nutné zlo, nýbrž jako dobrodiní státu, a každý kontakt se státním úředníkem vítali jako svého druhu ujištění, že vše je tak, jak má být.
    Přesně tohle se dá napsat i o obyvatelích "Východních despocií". Je to jen rozličná míra kontroly, kterou občan coby "dobrodinní" akceptuje. Tuto akceptaci určité míry státní kontroly sdílí Střední Evropa s Východem. Proto bolševismus - přežvýkaný lety ze své vražedné revoluční podoby do zatuchlé strnulé nehybnosti normalisace - středoevropanovi zas až tak cizí nebyl. Svým způsobem by se dalo říct, že normalisace byl bolševismus po středoevropsku, zatímco régime Ceausescův či v Albánii byl bolševismus po balkánsku, NDR byl bolševismus prušácký.

    Proto si nemyslím, že by Střední Evropa byla docela minulostí. Je, pravda, zmrzačena desetiletími kommunismu, ale domnívám se, že základní charakteristiky neztratila. Budu se opakovat: sjednocení Německa by bylo vyloučeno, kdyby se NDR stala natrvalo Východem. Že námi na Západě pohrdají, to má částečně své oprávnění, částečně to lze přičíst na vrub euroamerické nevzdělanosti.

    OdpovědětVymazat
  2. Nemám pocit, že by posice státu byla o tolik mocnější v Německu nebo Rakousku-Uhersku než třeba ve Francii nebo Španělsku. Británie nebo Holandsko byly tradičně liberální (ve smyslu omezení státu, společnost naopak byla protestantismem sešněrována mnohem hůř než u nás).

    V Británii není vtělením řádu stát, nýbrž tradice, to je velký rozdíl, jak je to v Holandsku, nevím, holandským jazykem bohužel nevládna ani pasivně.

    Zajímavý případ je Francie. Francouz miluje namísto svého státu jakýsi jeho platonský ideál, Republiku, což mu ovšem nebrání každých 30 let vyjít na barikády.

    Tím se dostávám k dalšímu bodu: jestliže byly rozdíly mezi jednotlivými zeměmi na Západě, byly i mezi zeměmi Střední Evropy. Biedermeierovská gemütlichkeit platila pro barokně římsko-katholický region, tedy Severní Itálie (Jižní Tyroly), Rakousko, Bavorsko, Franky, Čechy, Morava, Slovinsko(?), částečně Slovensko, částečně Maďarsko a snad i protestantské Slezsko.

    Střední Evropa byla velká a rozmanitá. Jistě máš pravdu, že biedermeier neodpovídal protestantské strohosti, ale není úplně nepřesné hledat spojitost mezi pruským a rakouským pohledem na veřejný pořádek. Hamburčan, Vídeňák a Východní Prus jsou si celkem málo podobní, ale mnohé z toho, co popisuji, sdílejí.

    Jiné je to u nedostatečně nebo zcela neúspěšně germanisovaných slovanských národů, např. u Poláků. Ti se Středoevropany nikdy ve skutečnosti nestali.

    Přesně tohle se dá napsat i o obyvatelích "Východních despocií". Je to jen rozličná míra kontroly, kterou občan coby "dobrodinní" akceptuje. Tuto akceptaci určité míry státní kontroly sdílí Střední Evropa s Východem. Proto bolševismus - přežvýkaný lety ze své vražedné revoluční podoby do zatuchlé strnulé nehybnosti normalisace - středoevropanovi zas až tak cizí nebyl. Svým způsobem by se dalo říct, že normalisace byl bolševismus po středoevropsku, zatímco régime Ceausescův či v Albánii byl bolševismus po balkánsku, NDR byl bolševismus prušácký.

    Něco podobného píše Vlastimil Podracký, náš místopředseda (možná už jen stínový, nestačím změny ve Straně sledoval), tj. že konservativní hodnoty nejlépe zachoval komunismus. Jenže to není pravda, když si vzpomeneš např. na televisní vysílání ze 70. a 80. let, ve skutečnosti šlo o "zbiedermeierisovanou" despocii, žádnou kontinuitu s konservativními hodnotami.

    Proto si nemyslím, že by Střední Evropa byla docela minulostí. Je, pravda, zmrzačena desetiletími kommunismu, ale domnívám se, že základní charakteristiky neztratila. Budu se opakovat: sjednocení Německa by bylo vyloučeno, kdyby se NDR stala natrvalo Východem. Že námi na Západě pohrdají, to má částečně své oprávnění, částečně to lze přičíst na vrub euroamerické nevzdělanosti.

    Východní Němci se chtěli stát odpočátku součástí Západu, nikdy neměli v úmyslu obnovovat jakousi střední Evropu. Jejich frustrace pramenila z jejich neschopnosti v této západní Evropě uspět.

    OdpovědětVymazat
  3. konservativní hodnoty nejlépe zachoval komunismus
    S tím nemohu souhlasit. Kommunismus ve své původní podobě je právě ničitelem tradičních hodnot a jestli z nich něco zachoval, tak to byly jejich zmučené trosky a vytržené součásti (folklór například). Proto trvám na té biedermeierovské variantě totality u nás, která vskutku našla kouzelný výraz v televisních pořadech (většinu jsem nikdy neviděl, něco málo ex post ve všelijkaých retro-pořadech nebo na videu).

    Východní Němci se chtěli stát odpočátku součástí Západu,
    To snad Češi a Maďaři (a kdoví, možná i Slováci a Poláci) rovněž. Navrch nesouhlasím s Tvou thesí, že Rakušák má blíže ke Španělovi než ke Slovákovi. Možná co se týče chování v restauraci nebo v autobuse. Ale kdybys je na pár týdnů umístil na opuštěný ostrov, záhy by vrána k vráně sedla!...

    OdpovědětVymazat
  4. S tím nemohu souhlasit. Kommunismus ve své původní podobě je právě ničitelem tradičních hodnot a jestli z nich něco zachoval, tak to byly jejich zmučené trosky a vytržené součásti (folklór například).

    V tom se shodujeme.

    Proto trvám na té biedermeierovské variantě totality u nás, která vskutku našla kouzelný výraz v televisních pořadech (většinu jsem nikdy neviděl, něco málo ex post ve všelijkaých retro-pořadech nebo na videu).

    Jenže biedermeier, to byly jen kulisy, skutečnost byla orientálně hnusná. Velmi plasticky je to vidět na Kunderově Nesnesitelné lehkosti. Jak Kundera ironicky glosuje (byť možná implicitně, nevybavuji si to teď přesně), Západ chtěl v Pražském jaru vidět svůj kýč, jakousi manifestaci střední Evropy uprostřed duchovních trosek, růži na hnojišti, ve skutečnosti šlo o pouhý akt trestu za neposlušnost vasala svému despotovi. Jen druhý z těchto pohledů odpovídá realitě, první je mediální fabrikace (byť pro mnohé z Čechů, kteří v té době emigrovali, byla užitečná).

    Východní Němci se chtěli stát odpočátku součástí Západu,
    To snad Češi a Maďaři (a kdoví, možná i Slováci a Poláci) rovněž.


    Ne, Češi i Maďaři dlouho fantasirovali o střední Evropě, nechtěli se stát prostou součástí Západu, jedněmi z mnoha.

    Navrch nesouhlasím s Tvou thesí, že Rakušák má blíže ke Španělovi než ke Slovákovi. Možná co se týče chování v restauraci nebo v autobuse. Ale kdybys je na pár týdnů umístil na opuštěný ostrov, záhy by vrána k vráně sedla!...

    Nesmysl. Dvě generace udělají své. Myslíš, že když si Rakušan bude moci vybrat, zda přijme identickou obchodní proposici od Španěla nebo Slováka, bude na sekundu váhat? Španěl je zvyklý dodržovat smlouvy a za zboží platit, kdežto ze Slováka vychovala totalita záludného zloděje s orientálními mentálními schematy.

    OdpovědětVymazat
  5. Opravuji: soudě podle aféry Lavrov-Schwarzenberg, mnozí fantasirují dodnes.

    OdpovědětVymazat
  6. vystizne popsano co dnesi "sametova mladez" asi tezko pochopi, ten pocit naproste jistoty, coz i ja pamatuji z vypraveni 2 predchozich generaci, pocit zivotni jistoty byt "pod pensi". Pojem ktery vznikl za stareho mocnarstvi a ktery prevzala i prvni republika.

    -------------------------------
    Cemu ale nerozumim a vubec nechapu je zaver jinak vyborneho clanku, jak muze nekdo kdo v te oblasti zije napsat :
    Střední Evropa už není – a zřejmě ani nebude.
    ??????????????????
    geograficky byla je a bude o tom zadna pochybnost, ale byla opravdu nekdy Střední Evropa Střední Evropou jinak nez zemepisne vnimana ? Kdy a kym?
    Pocinaje Premyslem Otakarem II pres Karla IV a pres Habsburskou Risi vzdy to bylo vnimano jako nejake uskupeni s pridomkem ... ze to lezi ve Stredni Evrope a smytec. Ze drive poroucela Viden, pak Moskva a ted nevite koho mate poslouchat zda EU ci Emeriku?
    Proste nechapu. To ze se o tom a toto thema mohou dohadovat hosi ve IV cenove skupine u levneho piva, to mozna, ale Vase uroven panove a nemate v tom jasno?
    Takze opakuji otazku, kdy ze a kym ze byla Stredni Evropa v minulosti Stredni Evropou ze byla tak jasne svetem jako takova vnimana ? Kdy nebyla ani Zapadem ani Vychodem ?
    A umite tu Střední Evropu vnimat tak jakou opravdy vzdy JEN byla? Ze poslednich hodne stoleti byla vzdy nekym ovladana a jeji presny popis musi mit vzdy ono pridavne dovysvetlujici, ze se jednalo sice vzdy o Stredni Evropu, ale patrilo to vzdy NEKOMU, vzdy podlehalo NEKOMU, vzdy to byla NECI sfera vlivu!
    NIKDY TO NEBYLA Střední Evropa JEN JAKO Střední Evropa!
    Mate li predstavy o tom, ze kdyz se rekne Střední Evropa musi se vzdelanemu svetu vybavit stejne jasna predstava jako kdyz se rekne Zapad a nebo Vychod, tak sorry, vzdy a kazdemu se vybavi jen "zemepisna oblast" kterou NEKDO ovladal. A OVLADA !
    Tady si vzpominam na postreh sice zertovny ale pokud jde o nazor mnohe ukazujici a vysvetlujici, kdy pro jedny z Vas zacina Asie na hranici se Slovenskem, pro jine za Holomooci a pro jine jiz za Pardubicemi... cha cha cha...
    tak to se nelze divit, ze se nemuzete domluvit ani na tom co je "Střední Evropa"
    --------------------------

    OdpovědětVymazat
  7. Klasik praví, že Asie začíná ve Vídni na Landstraße.

    Střední Evropa skutečně není, zbyla po ní vzpomínka a jizva po Železné oponě. Na tom nic nezměníte, Astře.

    OdpovědětVymazat
  8. Klasik praví, že Asie začíná ve Vídni na Landstraße.
    To je dost daleko na východ od Prahy a možná i od Holomóce...

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.