DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

12. 3. 2009

Sváteční pokoj české justice

Znáte to, scéna jako z grotesky: přijdou hosté a najednou se nic nedaří, jak by mělo. Z příborníku začne vypadávat neumyté nádobí, které jste tam na poslední chvíli narychlo naskládali, ze skříně vylétne hejno molů, pohovce se ulomí noha a když si host nedejbože potřebuje umýt ruce, v koupelně se vytrhne vodovodní baterie nebo upadne bojler. Nic z toho ale nestačí k přiblížení nehody, která tento týden postihla českou justici v cause Čunek – jedinou přijatelnou paralelou je snad situace, kdy se zpoza dveří, za nimiž hostitel předstíral existenci svátečního pokoje, ozve zabučení, pak se objeví hlava s rohy a bytem se počne linout odér chlévské mrvy.

Ostuda, kterou senát Vrchního soudu v Praze za předsednictví Naděždy Žákové utrpěl, když rozhodl, že "justiční mafii" nesmí soudit Vojtěch Cepl ml., je vskutku fenomenální. Vrchní soud svým rozhodnutím překonal vše, co bylo užaslé veřejnosti v této mýdlové opeře dosud naservírováno – a nebylo toho málo.

Podezřelý byl už samotný počátek vyšetřování. Připomeňme, že jím byl pověřen stejný tým, který se předtím blýskl nedůvodným trestním stíháním důstojníka BIS Vladimíra Hučína a jehož členové, místo aby byli za svůj výkon odměněni pochvalnou zmínkou v učebnicích trestního práva, kapitola Trestné činy veřejných činitelů, a dlouhodobým pobytem v místě se zamřížovaným výhledem do krajiny, byli v intencích české spravedlnosti povýšeni a "nasazeni" na další citlivý případ. [Pozn.: Kursivou vyznačená část neprošla v Lidových novinách redakční censurou.]

Další peripetie Čunkovy aféry jsou všeobecně známy, proto jen stručně: řešení faux pas "dvojitým odpíchnutým salichovem", kdy jedna nezákonnost byla napravována nezákonností další, ostrá mediální kritika tohoto zasahování do nezávislosti vyšetřovacích orgánů, proslulý výrok Marie Benešové o zákulisních machinacích a justiční mafii a nakonec žaloba sedmi hlav řečené justiční mafie na M. Benešovou, již – s výjimkou jednoho žalobce – soudce Krajského soudu v Praze Vojtěch Cepl ml. zamítl, když dospěl k závěru, že slova stínové ministryně spravedlnosti nebyla právě vhodná, rozhodně však jsou natolik dobře podložena prokázaným jednáním žalobců, že o omluvě nemůže být řeči.

Ceplův rozsudek, jemuž předcházelo velmi zevrubné dokazování, je dobře a přesvědčivě odůvodněn: namísto úmorných rekapitulací a mlácení prázdné slámy, jimiž jsou české rozsudky typické, soudce vysvětlil, kterým z provedených důkazů uvěřil a proč, jaké závěry si z nich udělal a proč se v případě šesti žalobců rozhodl žalobě nevyhovět. Celé to navíc bylo doprovázeno maximální otevřeností a veřejností celého řízení, včetně přímých přenosů z jednání. "Kdybych to byl býval věděl, tak by jsem sem nechodil!", museli si říkat žalobci, kteří od krajského soudu odešli, obrazně řečeno, s ostudou ne na kabát, ale na celý šatník.

Justiční mafie nyní vrací úder: je těžko uvěřit, že usnesení vrchního soudu je vůbec míněno jako pokus o hledání spravedlnosti a nikoli jako otevřený akt instanční šikany.

Rozhodnutí převrací naruby zásady procesního práva, když bere soudci právo rozhodovat o tom, které důkazy provede, a princip koncentrace řízení vykládá v příkrém rozporu s jeho účelem, jímž je zrychlení a zefektivnění řízení. Naprosto bezprecedentní je výrok o odnětí věci zákonnému soudci: porušuje se jím ústavně zakotvené právo a navíc se řízení vrací do bodu nula, neboť nový soudce bude muset veškeré dokazování zopakovat a mimo jiné znovu vyslechnout navržené svědky. Chyby v řízení v žádném případě nebyly toho druhu, aby odůvodňovaly odvolání soudce: to je opatření vyhrazené pro vůbec nejtěžší excesy a v praxi se s ním lze setkat jen naprosto výjimečně, navíc nikdy v případě prvního zrušovacího rozhodnutí.

Není to první a zřejmě ani poslední případ, kdy pražský vrchní soud odbornou i laickou veřejnost šokoval. O osobnostním senátu, který se v Čunkově cause tak horlivě angažoval, a o vpravdě strašidelné úrovni jeho rozhodování kolují mezi advokáty nesčetné "městské legendy", mimo jiné o tom, že některé jeho členky získaly právnické vzdělání v rychlokursu pro dělnické kádry a tyto nedostatky později kompenzovaly loajalitou ke komunistické straně, o jejíž legitimaci svou kariéru opřely.

Usnesením vrchního soudu spor fakticky končí: žalobci by klidně mohli vzít svou žalobu zpět – o tom, že jsou součástí justiční mafie, která dokáže ze zákulisí ovlivnit libovolnou causu, nás přesvědčili způsobem, na němž nic nezmění ani omluva zvící Karlštejna.

Otázkou je, co s justicí, která nám tuhle trapnou frašku předvedla. Nedozrál po letech ujišťování, že situace v resortu spravedlnosti sice není optimální, ale pomalu se zlepšuje, a hlavně nesmíme sáhnout na posvátnou krávu soudcovské nezávislosti, přece jen čas k radikálnějšímu systémovému řešení?

(Psáno pro Lidové noviny, vychází 12. 3. 2009; z důvodu zachování authenticity je ponechána původní vulgární orthografie)

8 komentářů :

  1. To varování jste možná měl dát na začátek - i když jako vulgus profanus jsem si ničeho nevšiml. (Až teď "zvící", což snad ani v LN nevynucují, ne?)

    Rychlokurs pro dělnické kádry? To se provozovalo ještě za normalizace?

    OdpovědětVymazat
  2. Rychlokurs pro dělnické kádry? To se provozovalo ještě za normalizace?

    Osobně tomu příliš nevěřím, říká se to o Ferešové. Členství v KSČ je naopak potvrzená informace.

    OdpovědětVymazat
  3. Zcensurovali mi tam Hučína, ale to jsem víceméně očekával. Mohlo to dopadnout hůř.

    OdpovědětVymazat
  4. Navíc vyhodili začátek dalšího odstavce, takže to na sebe nesmyslně navazuje.

    Mimochodem, jak jste se tam vůbec dostal?

    O KSČ nemám nejmenší důvod pochybovat, aspoň v tomto případě; jen mi ten kurs nesedí časově: jak stará ta Ferešová je? (Ovšem jestli v létě '70 už byla JUDr., evidentně víc, než jsem myslel; jak to, že ji ještě nepenzionovali?

    OdpovědětVymazat
  5. LN mě oslovily, já jsem souhlasil.

    Soudci odcházejí do pense v 75 letech.

    OdpovědětVymazat
  6. A kdo konkrétně, mohu-li?

    Aha, tak tady je zakopaný pes. To je jich pořád takový nedostatek, nebo co? Čím je to vlastně upraveno? (Stačí odkaz na Iuridictum...)

    OdpovědětVymazat
  7. Nemůžete.

    Na Iuridictu toto thema nemáme zatím vysvětleno. Obecně jsou staří soudci velmi kvalitní (viz věk soudců U.S.S.C.ú, ovšem nikoli v zemi, která má takovou historii jako Česká republika.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.