Nad problémem "antigerontismu" a vůbec neúcty ke stáří v české společnosti se ve svém článku v Britských listech zamýšlí Martin Škabraha (mimochodem, jeden z mála autorů, jejichž texty má v tomto deníku ještě smysl číst).

Faktem je, že dějiny posledního století jsou v České republice – stejně jako v dalších zemích, které prošly obdobím komunistické nadvlády – do značné míry i dějinami mezigeneračních vztahů a jejich konfliktu.

V titulku tohoto postu uvedené heslo, stejně jako zprofanované "Mládí vpřed", bylo příznakem hluboké krise vztahů mezi generacemi v 50. letech minulého století. Zkušenost zprostředkovaná starší generací se komunistům a jejich záměrům na ovládnutí společnosti nehodila a proto se snažili nahradit ji svou vlastní ideologií, zbavenou jak authentické historické zkušenosti, tak ethického, humánního rozměru. Mládí bylo předmětem zbožnění, symbolem boje s tradičními hodnotami i stoletími prověřeným, osvědčeným uspořádáním společnosti. Na atributy mládí měli přitom právo jen sami utlačovatelé – "mladý je každý komunista," veršoval v té době Vítězslav Nezval.

I rok 1968 měl v sobě prvky mezigeneračního konfliktu, a nebýt okupace, zřejmě by došlo k jeho vyostření. Naopak normalisace je dobou relativní mezigenerační harmonie: potlačeny byly ambice všech, všichni jsme byli stejně bezmocní a stejně zotročení.

Po r. 1989 se objevily nové příležitosti, a nůžky mezigeneračních neshod se tím znovu začaly rozevírat. Po dvaceti letech je výsledkem současný sociálně pathický stav: staří jsou předmětem pohrdání, protože "neuměli vydělat", mladým často "nic nezanechali" a vedle toho vyžadují domněle nezasloužené výhody mezigenerační solidarity; dochází k jevu, který nemá v normálně strukturované demokratické společnosti obdoby, totiž k tomu, že místo sociální volby nastupuje volba generační. Strana důchodců za životní jistoty budiž důkazem a měřítkem tohoto stavu.

Tato anomálie zanikne postupně s tím, jak budou stárnoucí generace bohatnout, a za 20–30 let bude představa, že někdy mohla ve volbách uspět strana vymezující se nikoli sociálně, ale věkově, stěží pochopitelná. Do té doby však zůstanou pensisté pro mladé obtížnými "ichtyly" a všeobecně opovrhovanými celoživotními outsidery.

Komentáře   

0 # Vodník 2009-06-10 21:43

Nemyl se! Zde vznikla někdy v první polovině 90. let strana pro seniory AOV, kterou volil kde kdo (včetně mě!). Existuje pod jiným názvem dodnes a se střídavým úspěchem se účastní voleb. Momentálně už asi 10 let v parlamentu není.

-1 # Leon Kreutzfeld 2009-06-11 19:34

O tom uz jsem extenzivne diskutoval u pana Kapitana, tak jen strucne. Cesky duchodovy system je v pomeru k vykonnosti jeden z nejstedrejsich na svete, a vek odchodu do nej je vzhledem k prumernemu veku doziti velice nizky. Dnesni mladi v takove podminky ani nahodou nemohou doufat.

Sorry, ale jestli nekdo vede utocnou mezigeneracni valku, jsou to prave ti duchodci, co voli 13. duchod, a jsou to ti mladi, kteri se musi branit.

0 # Tomáš Pecina 2009-06-12 22:50

Ad Vodník:

Jo. Prostě jsi ichtyl

0 # Vodník 2009-06-14 17:20

Ichtyl? Za prvé nevím, co to je, a ze druhé mě to uráží!

0 # Tomáš Pecina 2009-06-14 18:57

Ichtyl = velebný kmet, jazykem dnešní mladé generace.

Aktualisovat komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)