DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

29. 5. 2009

Síla zdvojeného záporu

Tak nevím, ale občas opravdu není snadné českým novinářům porozumět. ČTK napsala:
Vláda nebude moci souhlasit s převodem pravomocí na evropskou úroveň, pokud k tomu nebude mít souhlas parlamentu. Prezident Václav Klaus nebude shodu nad vázaným mandátem pro vládu blokovat, novelu jednacího řádu sněmovny, která ho zavádí, ale nepodepíše.
Vy tomu rozumíte?

Reklama těchto stránek

Za účinnou propagaci těchto stránek děkuji náměstkovi karlovarského primátora Petru Keřkovi (ODS), který na úterní tiskovce na mou adresu řekl:
Je to individuum, které se snaží jen zviditelnit tím, že městům dělá problémy. Jeho internetové stránky mluví za vše.

Mezi svými

Po Entropě je další událostí, o níž by bylo lze jen těžko přesvědčit nezaujatého diváka, že ji nevymysleli tvůrci filmu Borat, vajíčková válka proti představitelům sociální demokracie.

Fascinující je šíře hlasů pro vaječné útoky, a hledání jejich legitimity v Paroubkově postoji k CzechTeku v r. 2005, ne-li ještě dále v minulosti. Jenže ani fakt, že Jiří Paroubek se presentuje jako neobyčejný hulvát (nedělá to z plaisiru, ale kvůli svým voličům, k jejichž hlasům je hulvátství spolehlivým klíčem), nedává nikomu právo vylučovat jej z fairové politické soutěže a z práva na svobodné vyjádření politických názorů.

A tak zase jednou po dlouhé době naprosto souhlasím s Václavem Klausem.

Jedno vejce je recese, sto vajec je politický gangsterismus.

25. 5. 2009

Co ovlivňuje preference pro volby do EP?

Bohumil Doležal píše:
Je pozoruhodné, i když nesnadno vysvětlitelné, že preference stran ve vztahu k volbám do Evropského parlamentu se výrazně liší od preferencí "všeobecně". Náskok ČSSD byl už před pár týdny výrazně menší než v průzkumech veřejného mínění, které se k volbám do EP nevztahovaly, a podle nejnovějšího průzkumu CVVM dokonce ODS s obrovským náskokem vede (36,5 ku 28%). Průzkum jinak vypadá věrohodně (pětiprocentní hranici by překročily všechny parlamentní strany, i když lidovci a zelení jen těsně, z neparlamentních by nejlépe dopadla Suverenita europoslankyně Bobošíkové, ovšem s pouhými 2%. Problém může být v tom, že vychází 40% voličská účast, což je, řekl bych, velmi nadsazené. V tak veliký náskok ODS nevěřím, ale přesto: lidé by zřejmě chtěli, aby jim doma vládli Paroubkovi socialisté (budou rozdávat) a v Bruselu je reprezentovala Topolánkova ODS (Topolánek jim přece jen připadá víc salonfähig). Česká společnost je v pozoruhodně schizofrenním rozpoložení: bylo by dobré se rozhodnout pro jedny nebo pro druhé.
Je to mírně jinak: lidé chtějí, aby jim doma vládl (rozdávající) Paroubek a Evropskou unii "bral u huby", resp. vydíral Topolánek.

Zdá se, že cosi jako idea loyality a sdílených hodnot nadnárodního celku není v této zemi ani v 21. století domovem…

24. 5. 2009

Co nás spojuje

České národní zájmy: nacionalisté o nich hovoří neustále, umírnění většinou jen při svátečních příležitostech, kupř. kladouce věnce k hrobům uctívaných národních velikánů. Co to ale přesně znamená? Přesněji – které principy a these jsou natolik spjaty s českým národem, že lze hovořit o celonárodní a nezpochybnitelné identifikaci, a bez nichž by tento národ nebyl tím, čím je?

Mám za to, že základním takovým principem je to, co se většinou označuje jako požadavek neměnnosti poválečných poměrů. Ačkoli se najdou i v tomto ohledu disidenti, většina Čechů se dnes není ochotna smířit s představou, že by stát vrátil sudetským Němcům konfiskovaný majetek, udělil jim české občanství, omluvil se za útrapy "odsunu" a postavil před soud dosud žijící viníky poválečného násilí. Po osnovateli toho všeho, který by byl podle zásad jakéhokoli civilisovaného státu pokládán za válečného zločince, jsou v České republice pojmenována náměstí, ulice, školy, v každém větším městě stojí jeho socha a aby nebylo pochyb, že jde o postavu kladnou, byl mu vzdán hold i vlastním osobním zákonem.

Jestliže se dnes průměrného Čecha zeptáme, čím se sudetský Němec provinil, že bylo na místě zbavit jej veškerého majetku, odpoví, že tím, že byl Němec. Ptám se: Neřekl kdysi jistý Miroslav Sládek něco velmi podobného o Cikánech?

Tím však české národní zájmy nekončí. Možná to bude pro někoho překvapivé, ale Češi nejsou ochotni revidovat ani bezpráví let 1945–48. Dodnes platí nestoudný lex Schwarzenberg, dodnes je respektován názor Ústavního soudu, podle něhož se nelze domáhat určovací žalobou navrácení majetku zabraného bez právního důvodu před únorem 1948, a průmyslový majetek odebraný vlastníkům v tomto období na základě Benešových dekretů, místo aby jim byl s omluvou vrácen, byl vložen do kuponové privatisace, s cílem získat obyvatelstvo pro domněle "pravicovou" politiku ("Vaše kuponová knížka volí pravici!" – vzpomínáte?). Toto období, ve skutečnosti nejtěžší bezpráví, je oficiálně vydáváno za demokracii, a politici, využivše komunistického zvyku slavit jako počátek své nadvlády 25. únor 1948, vyvolali v obyvatelstvu mylnou, avšak politicky velmi užitečnou představu, že k převzetí moci komunisty došlo skutečně až tři roky po válce.

A konečně, za součást českého národního zájmu se pokládá i these, že majetkové restituce lze omezit na osoby, které mají dnes – podle dnešního práva – české občanství. Cizáky tu nechceme, ani emigranty: vždyť zatímco my jsme trpěli "pod bolševikem", oni si venku "nahrabali". Krádež na Nečechu není zločinem.

To jsou tedy tři úhelné kameny, na nichž spočívá myšlení tohoto národa na počátku 21. století; jejich společným jmenovatelem je přesvědčení, že co se jednou ukradlo, může a smí zůstat ukradeno.

Tak si říkám: nebylo by na čase změnit státní znak, a místo lva tam umístit daleko pertinentnější symbol – totiž straku?

PS: Když jsem se o tomto komentáři zmínil Čestmíru Hofhanzlovi, jen sarkasticky poznamenal, že v úvahu by přicházelo i daleko větší zvíře. No, vážně nevím, které měl na mysli…

20. 5. 2009

Chvála příkazového řádku

Výhody svého operačního systému člověk nejvíc ocení ve chvíli, kdy pospíchá a potřebuje vyřešit nějaký banální, ale ne zcela triviální úkol. Například má adresář na disku plný fotografií z digitálního aparátu, které by chtěl donést do minilabu, aby se daly použít jako důkaz u soudu, a potřeboval by na každou fotografii umístit údaj o přesné době pořízení. Udělat to ručně např. pomocí šablony v GIMPu nebo Photoshopu je při větším počtu snímků velmi pracné, to nepřichází v úvahu. Lze se poohlédnout po utilitě, která to umí, ale ta bude jistě shareware a/nebo nijak bohatá na možnosti nastavení. Anebo mohu použít prostředky, které ve svém Linuxu standardně mám, konkrétně balík ImageMagick. Za pár minut je odladěno, na celou práci postačí jediný příkazový řádek:
for infile in *.jpg; do tmstamp=$(identify -verbose $infile | grep 'exif:DateTimeOriginal:' | sed -e 's/^.*: \(....\):\(..\):\(..\) \(..\):\(..\):\(..\)/\3.\2.\1 \4:\5:\6/'); convert -fill black -draw 'rectangle 52,52,1110,178' -pointsize 72 -font /usr/share/fonts/matrix/Dotmatrx.ttf -fill orange -draw "text 80,146 '$tmstamp'" $infile $infile; done

Výsledek vypadá takto. A v ušetřeném čase se můžu třeba podívat na televisi, dávají Někdo to rád horké. Ovšemže stylově, z příkazového řádku:
mplayer dvb://CT2 -stereo 2

19. 5. 2009

Z deníčku straníkova VI

Milý stranický deníčku!

Tak si představ, že naše Strana se opět dokázala mediálně zviditelnit! Moje hruď se dme pýchou nad takovou slávou – no posuď sám.

Že tam nic o naší Straně nevidíš? Ne, ale po kliknutí na fotografii se objeví legenda, nepřipouštějící pochybnost, že je skutečně řeč o Ní a že osoba zobrazená úplně vepředu je jejím údem, konkrétně tedy výtečným brněnským údem jménem Svatopluk Kalužík. Mimika ostatních osob na snímku naznačuje, že úd bude záhy vyveden, případně uvržen do šatlavy, ale to sílu grandiosního gesta nikterak neumenšuje.

Kromě toho ve Straně došlo k další územní reorganisaci. Nyní se členíme na čtyři městská sdružení (MS), a to MS Praha 1, MS Praha 2, MS Brno a MS Orlová; nenech se ovšem zmýlit, drahý deníčku, Praha 1 a 2 nemají nic společného s městskými částmi, jsou to dvě navzájem znepřátelená městská sdružení, která spolu vedou lítý boj o nadvládu nad Prahou a přetahují si údstvo. Kterýkoli úd může vstoupit podle své volby do MS-P1 (což je původní pražské MS) nebo MS-P2, a v případě nespokojenosti může i svobodně přestoupit. Učinil jsem tak rovněž, a tak věz, deníčku, do tebe píše úd Městského sdružení Praha 2. Jen se obávám, že vzhledem k rychlosti organisačního kvasu v naší Straně nebude mít ani toto uspořádání dlouhého trvání, a tak se záhy mohu octnout, kooptován, např. v řadách MS Vyškov nebo třeba OS Černý Vůl, které povede nesmiřitelný zápas do posledního úda proti OS Horoměřice a MS Kralupy nad Vltavou. Ale utěšuji se myšlenkou, že až stranické rozbroje utichnou, budeme o to zocelenější pro politický zápas proti nepřátelům mimo Stranu, a preference poletí nahoru – ostatně, jiným směrem to ani nejde!

15. 5. 2009

Virtualisuji se

Po čtyřech letech provozu vlastního serveru jsem se rozhodl, nesen modní vlnou, pro virtualisaci. Důvody jsou praktické i ekonomické.

Fysický server (něco málo o něm píšu zde) v serverovně "na páteři" je sice hezká hračka, ale z hlediska spolehlivosti jde o tikající časovanou bombu. Po čtyřech letech nepřetržitého provozu neví člověk dne ani hodiny, kdy hardware přestane fungovat, např. v důsledku opotřebování ložiska ventilátoru nebo havárie disku (barebone ASUS má místo jen na jeden disk, takže pole RAID nepřichází v úvahu). Oprava by byla záležitostí spíš dnů než hodin, s výpadkem Iuridicta, rozsáhlého depositáře souborů a hlavně mail serveru pro několik uživatelů.

Virtuální server je dnes zhruba dvakrát levnější, a o hardware a jeho spolehlivost se přitom nemusím starat, kupuji abstraktní "zdroje", jejichž fysickou realisaci za mě zajištuje někdo jiný.

13. 5. 2009

Rvi se, Mirku!

Jako začátek konce ODS v podobě, jak ji známe, mi připadá dnešní meeting na Václavském náměstí, uspořádaný v režii a stylu vyznavačů "Pravdy a Lásky". Proč si to myslím? To je prosté: lidé nejsou pitomci a pokud ODS volili, činili tak právě u vědomí a v reakci na faleš pražského intelektuálského prostředí, s nímž se nedokázali (a vesměs ani nechtěli) identifikovat. Spojení Topolánek+P&L bude dalším ze série "polibků smrti", vyjádřením přízně, jež se ukázala lethální již pro celou plejádu politických stran a iniciativ. Pokud si toto vedení ODS neuvědomí, strana padne – a upřímně, v takovém případě jí nebude škoda.

12. 5. 2009

Nový blog

Jak jsem avisoval, založil jsem nový blog, který bych chtěl pojmout odborněji, a Slepeckou hůl ponechat obecným thematům.

Jmenuje se Paragraphos a věřím, že vás svým obsahem zaujme.

11. 5. 2009

Chomutov ve víru populistických tanců

V Chomutově se přiostřuje: primátorka Řápková, patrně pod vlivem medialním zájmem vymíseného adrenalinu, prohlásila, že dluhy neplatičům by se měly ze sociálních dávek strhávat předem a ne až v exekuci a neplacení pořádkových pokut by se mělo trestat vězením nebo obecně prospěšnými pracemi. Obojí je proti zákonu, druhé dokonce proti ústavě, avšak v honbě za body v soutěži popularity se takové maličkosti nepočítají.

Řápková se též hodlá spojit se starosty ostatních obcí, které jsou podobně jako Chomutov sužovány "nepřizpůsobivými občany" (rozuměj: Romy). Pro tuto iniciativu bych měl příhodný název – Ku Klux Klan.

Změny na tomto blogu

Po cca půlročním fungování tohoto blogu jsem se rozhodl pro některé změny.

Blog bude především rozdělen na dvě části, na "seriosní" právnický blog a na soukromý blog, kam budu jako doposud psát o všem možném, od videa z Ještědu přes filmové upoutávky a minirecense po nostalgické vzpomínky na to, jak jsem – nešika – spravoval televisor.

Na "seriosním" blogu povolím komentáře, a to bez schvalování moderátorem, na osobním zůstanou komentáře tak jako dosud moderovány.

3. 5. 2009

Příběhy z legislativního Sherwoodu I

Nejhorší ze všeho jsou trpaslíci, praví klasik. Kdepak, nejhorší jsou exekutoři, bude oponovat člověk znalý místního právního prostředí, nadto notně mediálně zmasírovaný posledními skandály kolem exekutorské komory. Omyl, vážení, máme-li být zcela korektní, nejhorší právnickou profesí jsou rozhodci ad hoc, protože ti mohou, na rozdíl od exekutorů, vydávat rozhodnutí, jež jsou exekučním titulem, aniž by byla přezkoumatelná soudem a aniž by musela mít cokoli společného s právem nebo spravedlností. Za své chyby nejsou čeští rozhodci nijak postižitelní (ledaže se dopustí tak frapantních excesů jako legendární "samorozhodkyně ad hoc" Sandra Svobodová), a to ani vlastní stavovskou organisací, protože žádnou nemají, ani státem, a nepodléhají ani povinné registraci nebo regulaci.

Na myšlence arbitráže není nic špatného: smluvníci se dohodnou, že namísto soudu jejich spory z určitého závazkového vztahu projedná a rozhodne jiná nezávislá osoba, jíž oba důvěřují, tzn. rozhodce, anebo častěji tříčlenný panel rozhodců, jehož složení mohou obě strany ovlivnit stejnou měrou. Je to levnější, rychlejší a efektivnější než zatěžovat sporem moloch státního soudnictví, a výsledky bývají obvykle i spravedlivější.

K tomuto účelu vznikly specialisované instituce, stálé rozhodčí soudy, např. rozhodčí soud při hospodářské a agrární komoře. Pracují dobře: kdyby nepracovaly, podnikatelé by jejich služby nebyli ochotni využívat.

Potíž nastává, když příslušná prorogační dohoda, nejčastěji včleněná jako tzv. rozhodčí doložka do smlouvy, vznikne mezi kontrahenty v nerovném postavení, podnikatelem (prodejcem) a jeho drobným zákazníkem (spotřebitelem). Spor se v těchto případech nesvěřuje stálému rozhodčímu soudu, ale tzv. rozhodci ad hoc, vybíranému podnikatelem, přičemž zákazník nemá možnost, jak tento výběr ovlivnit; rozhodčí doložka, pokud si jí zákazník vůbec všimne, je mu presentována jako nutná podmínka uzavření smlouvy – typicky leasingové, splátkové nebo úvěrové, ale stále častěji i běžné smlouvy o poskytování služeb – a když se spotřebitel přesto rozhodne od zamýšlené transakce odstoupit, mívá smůlu, protože u konkurence nepochodí lépe: i tam na rozhodčí doložce trvají.

Relativně méně nepříznivá situace nastává, jestliže je rozhodcem ad hoc osoba jmenovaná zájmovým sdružením podnikatelů, např. asociací leasingových společností. Není pochyb, že takový rozhodce nebude nestranný a spory bude standardně rozhodovat ve prospěch podnikatele, avšak protože nerepresentuje jednotlivého dodavatele, ale celý obor, bude mít aspoň tendenci tlumit největší excesy podnikatelů.

Horší je to, je-li rozhodce stanoven ze seznamu soukromé rozhodcovské společnosti: říkejme jí – a za chvíli uvidíme, proč – Česká podvodnická s. r. o. Existuje celá řada takových společností (příklad 1, příklad 2), vyznačujících se tím, že seznam jejích rozhodců je neveřejný – nu, asi by nebylo dobrou reklamou inserovat, kolik z rozhodců bylo v minulosti odsouzeno pro hospodářskou trestnou činnost nebo kolik se angažovalo ve strukturách StB. Jak bude takto stanovený rozhodce České podvodnické pracovat, je dáno prostou konkurencí: na trhu je tolik rozhodcovských společností, že s výsledky arbitráží nespokojený podnikatel může škrtem pera ze svých smluv vyřadit jednu podvodnou společnost a nahradit ji jinou, takže možnost "rozhodovat" spory a škubat spotřebitele-hejly (sazebník poplatků, které nese neúspěšná strana, si stanovuje sama Česká podvodnická) dostane napříště někdo jiný.

Tolik k sherwoodské právní realitě. Jak je to vůbec možné? A proč to jinde v Evropě nemají? Odpověď je prostá a kupodivu nespočívá v legislativě: českým soudům to tak vyhovuje. Spory, které "vyřeší" rozhodci, by totiž jinak přišly na stůl soudcům. Navíc je tu nechuť k meritornímu rozhodování – vždy je jednodušší žalobu na neplatnost nálezu se standardním odůvodněním zamítnout než jí vyhovět a složitě to odůvodňovat.

Z hlediska zákona je přitom věc jasná: ujednání natolik jednostranné, jako je rozhodčí doložka s odkazem na Českou podvodnickou, je ve spotřebitelské smlouvě nepřípustné a spotřebitel se může dovolat jeho neplatnosti (§ 55 odst. 1 ObčZ). Ve stejném duchu hovoří Směrnice Rady EU 93/13/EHS a ještě jednoznačnější je Doporučení Evropské komise 98/257/ES.

Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách se pokládají v řadě evropských zemí za nepřípustné vždy, v jiných je zkoumáno, poskytuje-li takto stanovený rozhodce záruky spravedlivého procesu. Americké soudy dokonce judikovaly, že nelze vyjmout ze soudního přezkumu ani pravomocné rozhodčí nálezy, pokud odporují právu [rozhodnutí Wilko v. Swan 346 US 427 (1953)]. České soudy, včetně ústavního, naopak zatvrzele trvají na tom, že co si spotřebitel svým podpisem pod adhesní smlouvu navařil, musí si sníst, čímž v důsledku nadřazují stav formálně-právní, fakticky však příkře protiprávní, stavu materiální spravedlnosti.

První vlaštovky se přesto objevily. Senát 32 Cdo Nejvyššího soudu začal nedávno judikovat typickou českou kličkou: nenašel sice dost odvahy, aby se vyslovil pro relativní neplatnost rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách an sich, avšak dovodil, že jsou-li podmínky rozhodčího řízení a jeho procesní pravidla v disposici samotné rozhodcovské společnosti, která je může kdykoli, dokonce i v průběhu řízení, měnit, nelze z toho vyvozovat, že by smluvní strany s takovými podmínkami vyslovily souhlas, a rozhodčí doložka je tudíž neplatná (rozsudek NS sp. zn. 32 Cdo 2227/2007).

Rád bych věřil, že přijdou vlaštovky další, případně též legislativní. Jedním řešením by bylo reimplementovat Směrnici 93/13/EHS tak, aby o deliktech ze spotřebitelských smluv nadále nerozhodovaly České podvodnické, ale soudy nebo minimálně procesní záruky skýtající a veřejnoprávní regulaci podléhající rozhodčí tribunály; řešení by sice zahubilo celý prudce se rozvíjející "rozhodcovský průmysl", avšak bylo by čisté, jednoznačné a účinné. Druhým řešením je dovodit neplatnost rozhodcovské doložky v adhesních smlouvách v soudní judikatuře, byť to bude znamenat, že se tím zvýší zátěž soudů.

Obojí by bylo neporovnatelně lepší než stávající "sherwoodské" poměry. Třetí, optimální možnost, tzn. zřízení státní kvasisoudní instituce k mandatornímu projednávání spotřebitelské agendy, jaké jsou jinde obvyklé, je asi mimo horizont současné politické representace.