DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

29. 10. 2009

O slavnosti a (dekorovaných) hostech

Neviděl jsem to, ale muselo to být cosi na způsob Polanského Plesu upírů: dva výkonní umělci, kteří získali slávu v období zmírněné komunistické represe a díky své bezpáteřnosti a nedostatkům charakteru se dokázali udržet v přízni mocných i publika všech dalších režimů, obdrželi řád, který se běžně uděluje za zásluhy právě opačné. Dlužno podotknout, že dekorováni byli presidentem, který sám neměl s předlistopadovým režimem vážnějších obtíží a disidentem se stal, až když to začalo být výhodné – takříkajíc se zpětnou účinností.

Metál dostali – řečeno s Kunderou – dva idioti hudby; ke všemu svolní augusti komunistického panoptika, dobře vycvičené opičky, jejichž citlivým čumáčkům nikdy nečinilo problém vyčenichat, kde se bude napříště rozdávat nejlepší krmení. Zkrátka skuteční hrdinové pro tento národ a tuto dobu.

A že opět ostrouhali bratři Mašínové a Milan Paumer? Ale jděte, to přece byli odporní vrahouni, vždyť nám jejich příběh tak krásně zahráli jiní augusti v Majoru Zemanovi! Pokud někdo v této zemi dostane metál, tak nikoli Mašínové, ale právě tihle normalisační herci. Že přeháním a planě moralisuji? Snad, na svou obhajobu bych si přece jen dovolil podotknout, že první z nich, Jan Tříska (filmový Paumer), už státní vyznamenání .

23. 10. 2009

"Chceme méně práv než ostatní!" volají nadšeně Češi

Dluhy je třeba platit, a proto není divu, že směnku, kterou během poslední války vystavil Stalinovi Edvard Beneš, předkládá nyní České republice k proplacení Vladimír Putin a jeho autokratický režim.

Dnes už nezjistíme, zda plán vyhnat a oloupit německou populaci Československa vzešel z Benešovy hlavy, anebo zda to byl nápad moskevské strany, v každém případě to byla smlouva pro Sověty mimořádně výhodná: Československo tak bylo dlouhodobě v očích západní Evropy kompromitováno a jeho politicky značně primitivní a naivní obyvatelstvo se samo dobrovolně zavázalo k loyalitě vůči tomu, kdo jediný byl schopen a ochoten – samozřejmě ne zadarmo – vyhnání a loupež mocensky podpořit.

Nyní se ukazuje, že komunistický režim sice skončil, avšak mnohé závazky vůči Rusku trvají dál. Češi, a to paradoxně i ti, kteří se na poválečném zločinu nijak nepodíleli a sudetoněmecký majetek neokupují, se bojí demokratického Německa víc než těch, kteří národ uvrhli do poroby a po více než čtyři desetiletí zotročovali, a proto většinově volají po omezení svých vlastních práv plynoucích z Lisabonské smlouvy.

Evropská unie je slabá a na České republice jí fakticky nezáleží, proto není vyloučeno, že český požadavek akceptuje. A tak, na rozdíl od ostatních postkomunistických zemí (s výjimkou Polska, jehož smlouva se Stalinem je ještě nevýhodnější než ta československá), získají Češi neobvyklou výsadu: proti zvůli své vlády a svých soudů se nebudou moci bránit u soudních orgánů Evropské unie.

Dobře jim tak, řekl bych…

20. 10. 2009

Datové schránky, den D112

Pouhé dva týdny před "nucenou" aktivací datových schránek orgánům veřejné moci není stále jasné, zda vše půjde jako na drátkách, anebo zda nás čeká totální kolaps veřejné správy. Zatím je aktivován jen zlomek všech schránek, schránku mají příkladmo přístupnou jen čtyři ministerstva, devět soudů a třiadvacet státních zastupitelství, např. finanční úřad ani jeden, podobně ani jeden soudní exekutor.

Ačkoli patřím mezi ty, kteří projektu elektronisace státní správy od počátku fandí (první kvalifikovaný certifikát k elektronickému podpisu, s pořadovým číslem 43, jsem si pořídil v dubnu 2002 a od té doby s úřady jinak než elektronicky nekomunikuji), vidím celou řadu problémů, které bude třeba dotáhnout a "doladit".

Vůbec není vyřešena otázka archivace elektronických dokumentů (dokumenty vydávané veřejnými orgány nemusejí mít ani časovou značku, takže nebude výjimkou, že čerstvý rozsudek nebo rozhodnutí za pár dní expiruje), na řadu nedostatků a neujasněností v legislativě týkající se elektronického podpisu a autorisované konverse dokumentů upozorňuje v seriálu článků na Lupě i Jiří Peterka.

Na další potenciální problém jsem narazil zcela náhodně: ze dvou na sobě nezávislých hodnověrných zdrojů jsem se dozvěděl, že software pro CzechPointy, které jedině mohou provádět autorisovanou konversi dokumentů, je napojen na centrální evidenci konversních doložek vedenou ministerstvem vnitra. Její zřízení a provoz ovšem postrádá zákonnou oporu, a samo ministerstvo mi její existenci na základě žádosti o informace popřelo.

Existuje risiko, že zde před našima očima, přesto mimo zájem medií, vzniká další instance Velkého bratra: neobyčejně rozsáhlá database obsahující mimo jiné označení a dataci každé listiny, která kdy byla ke konversi předložena, možná dokonce i oskenovaný obsah této listiny, a to vše bez opory v zákoně a bez jakékoli kontroly ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů (jehož inspektoři jsou momentálně vytíženi tím, že popotahují Stanislava Pence za zveřejnění – ze zákona veřejných – informací o činnosti Státní bezpečnosti).

Aktualisováno.
Poté, co mi byla existence centrální database potvrzena i z dalšího zdroje, podal jsem – přes počáteční nechuť – přece jen stížnost ÚOOÚ. Už vidím tu ochotu inspektorů něco ve věci podniknout…

13. 10. 2009

Žaloba proti zákazu registrace odmítnuta

Dnes doručeným usnesením odmítl Městský soud v Praze správní žalobu proti zákazu registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Důvod: jako žalobce nemělo být uvedeno "přípravný výbor sdružení", ale "členové přípravného výboru sdružení".

Je celkem jasné, co by s tímto plodem soudcovského ducha udělal Nejvyšší správní soud (viz např. lehce procesně esoterický Baxův rozsudek na toto thema), ale hraje se tu jiná hra: soudci senátu 11 Ca velmi dobře vědí, že zašlou-li odmítavé usnesení ve lhůtě, kdy lze ještě podat novou žalobu, je značně pravděpodobné, že podruhé tento "horký brambor" už na stůl nedostanou. A tak si pražský městský soud, vyznačující se jinak tempem, jež by zahanbilo nejednoho cti dbalého hlemýždě, výjimečně pospíšil. Novou žalobu jsme přirozeně ihned podali.

Normálně bych členům senátu udělil cenu Osel měsíce, ale cítím, že toto usnesení by spíše zasloužilo kolegou-bloggerem Bohumilem Doležalem pravidelně udělovaného "Bobříka vyčůranosti".

Pro právnické fajnšmekry doporučuji rekapitulaci vyjádření ministerstva vnitra na str. 2–3 usnesení (je pozoruhodné, jak rychle ministerstvo odpovědělo, když podle § 74 odst. 1 SŘS má na vyjádření dva měsíce). Výklady o tom, co si ministerstvo představuje pod svobodou projevu – neboli "theorie mírné demokracie v mezích zákona" – vyvolaly minimálně u mne výbuch nezřízeného veselí.

Slepecká hůl vstupuje do druhého roku

Přesně před rokem jsem odešel z Lucerny Wikipedie a založil si nový blog, Slepeckou hůl (tento název jsem mu ovšem dal až o pět dnů později). Od té doby jsem na blog napsal 261 článků, což spolu se 74 texty na Paragraphu představuje slušný základ k diagnose neléčitelné grafomanie.

Nuže, vzhůru do druhého roku existence, milá Holi!

8. 10. 2009

Daj-li medajli II aneb Kdo se bojí Naděždy Kavalírové

O povedené Konfederaci politických vězňů (KPV) a její vypečené šéfce Naděždě Kavalírové jsme na tomto blogu psali již vloni v říjnu. Mezitím byla Kavalírová jmenována do čela rady ÚSTRu a zdálo se, že její, pravda poněkud pozdní, kariéře nestojí nic v cestě.

Tedy až do včerejška, kdy server iDnes zveřejnil informaci o tom, že Kavalírová měla být v době totality členkou celé řady režimních organisací, které se s její pověstí politické vězeňkyně totality jaksi neslučují. "Nádavkem" dodal server i něco informací o tom, jak to v Konfederaci pod vedením Kavalírové chodí. Sestra předsedkyně pochopitelně vše popřela a obvinila své oponenty z pletichaření před nadcházejícím sněmem KPV.

Ve skutečnosti je to celé trochu jinak: N. Kavalírová, osoba od mládí nesmírně ambiciosní – a jednající bez skrupulí – si kdysi, v r. 1979, přikrášlila svůj životopis na přihlášce do bytového družstva; tam uvedla, že je členkou SČSP, ČSTV, ČČK a dokonce ÚV ČSŽ, tedy aby v družstvu věděli, že soudružka není nějaký nýmand, ale Někdo (dlužno podotknout, že pravda to vše s největší pravděpodobností nebyla). Teď se dokument našel a v sestru v mezidobí proměněná soudružka Kavalírová má problém, jak své někdejší chvástání vysvětlit. Dobře jí tak, řeknou si mnozí, jimž je jednání této kariéristky z duše protivné.

Kavalírové vytáčky jsou ovšem jen folklorním zpestřením současného vření v Konfederaci. Daleko důležitejší je masivní porušování stanov a autokratické řízení organisace, o němž článek v iDnes rovněž referuje. Dva z postižených, Josef Hejtmánek a František Přeslička, již podali žalobu, další členové, jimž bylo fakticky jen rozhodnutím předsedkyně pozastaveno členství, se k podobnému kroku chystají.

A ještě další kapitolou jsou otázky majetku KPV. Vedení spolku se nechalo slyšet, že cca za dva roky hodlá Konfederaci zrušit. Co se stane s jejím nemovitým majetkem, který má hodnotu desítek milionů korun (a co se stane s více než dvaceti miliony na účtu bývalého Emingerova fondu), to je ta správná otázka, o kterou by se novináři měli zajímat.

A nakonec mám pro ně (stejně tak jako pro ty ze svých čtenářů, kteří rádi chodí ad fontes) ještě authentický zápis z vylučovacího zasedání Rady KPV. Před četbou bodu 8 doporučuji zhluboka se nadechnout…

Aktualisováno.
Z Emingerova fondu bylo za poslední dva roky odčerpáno podstatně víc peněz než do té doby, takže zůstatek na účtu je nyní už jen necelých 15 milionů korun. Prostředky byly z velké části "přelity" do KPV, která není na rozdíl od nadačního fondu povinna své hospodaření zveřejňovat a nelze ověřit, zda s nimi bylo naloženo v souladu s vůli zakladatele fondu: takže takový malý český nadační tunel – věru podnikaví muklové! Podrobnosti viz výroční zpráva.