DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

28. 11. 2009

Nové koště stokrát jinak aneb Český sen '09

Společnost Nowaco, dovážející do České republiky rybí produkty, jakosti vesměs nevalné, za ceny nicméně evropské až evropsky-nadstandardní, nakoupila zásilku uzeného lososa v kvalitě ještě o poznání nižší než do té doby; proto změnila obal, takže zákazník vidí na výrobek jen malým okénkem, z něhož si o změně obsahu neudělá představu, a – minimálně poprvé – se nechá napálit a nekvalitního lososa si koupí. Očekávat se dá, že při příští optimalisaci bude okénko odstraněno zcela a zákazník místo miserného produktu uvidí jen jeho nakašírovanou fotografii. V České republice se tomu říká marketing, v civilisovaném světě podvod.

Nechci ovšem psát o lososech ani o nesolidních dovozcích, ale o politice. Na Nowaco mne přivedla plošná P.R. masáž provázející jakési o tomto weekendu konané zasedání strany TOP09. Jde tam o to samé: nevábný, tradičně zkorumpovaný lidovecký obsah byl zataven do nové folie s fotografií usměvavého, bodrého knížete Schwarzenberga, a čeká se, jestli se spotřebitel nachytá a hru na novou, lepší a poctivější politiku neprohlédne.

Patrně to vyjde: kdyby se pořádal evropský championát, který národ je schopen uvěřit největší pitomosti, a to jak absolutně, tak v přepočtu na jednu korunu investovaných marketingových nákladů, neměli by Češi spolu se Slováky konkurenci: jejich historické výkony v tomto oboru jsou imposantní a na české a slovenské poličce se dosud stkvějí trofeje jako Komunistický volební program '46, Socialismus s lidskou tváří '68, Nejsme jako oni '89, Vaše kuponová knížka volí pravici '92, Nejsme jako my aneb Unie svobody '97 nebo Naším největším nepřítelem je Evropská unie '05, tak proč by, u všech ďasů, neměla uspět tahle nová KDU-ČSL s Bifidus activ!?

27. 11. 2009

Z deníku straníkova VIII

Můj milý stranický deníčku!

Usedám dnes k Tobě po delší odmlce, způsobené tím, že k absolutní neviditelnosti veřejné připojili naši straničtí orgánové v posledních týdnech a měsících i pasivitu interní, uchýlivše se již zcela takříkajíc do vnitřního oboru: ano, už je to tak, stali jsme se politickou stranou zvnějšku i zevnitř dokonale virtuální.

Zpráva, již jsem dnes zvěděl, mne však nutí podělit se s Tebou ještě začerstva: naše Strana se nezúčastní ani dalších voleb, a jak asi tušíš, milý deníčku, učiníme tak z pohnutek vrcholně ušlechtilých. Velký volební zisk, kterého bychom dosáhli, ale který by přesto na místo v nové sněmovně asi nepostačoval, by totiž posílil ČSSD a KSČM, což nemůžeme připustit. Vezměme to prakticky: každý volič, který by jinak hlasoval pro nás (bráno velmi optimisticky cca 0,02 % elektorátu, spíš však méně), takto bude moci svěřit svůj hlas některé z pravicových stran, které pětiprocentního limitu dosáhnou. Strana takto zvýhodněná bude mít ve sněmovně o celou padesátinu poslance víc, než by měla v případě naší volební účasti, když by hlasy pro KonS propadly všem postoupivším rovnoměrně.

Moudré rozhodnutí, viď, deníčku? Říkám to dávno: naše stranické vedení, toť hotový výkvět moderní politiky, genius vedle genia!

Začátkem prosince máme schůzi, na níž se smíme k novému rozhodnutí vyjádřit. Je sice trochu neobvyklé, že tak budeme činit až po jeho přijetí, nikoli předtím, jak by se možná stalo u některých konkurentů, ale i to je moudré: protože v této diskusi už o nic nepůjde, snižuje se risiko, že některého z údů při projednávání návrhu trefí šlak!

20. 11. 2009

Jak je to s kompatibilitou formátu PDF

V článku o magickém formuláři, který se v každém prohlížeči zobrazí zcela jinak, jsem se dopustil jedné nepřesnosti, když jsem autora tohoto svěžího softwarového dílka obvinil z neodůvodněného používání kodu CP1250.

Protože shodou okolností právě něco sám programuji v ReportLabu, přišel jsem na to, jak se nesprávně kodované znaky s diakritikou do výstupu dostaly: Formát PDF, dnes již informatický stařík, předpokládá, že prohlížeč zná 14 standardních fontů a umí tyto fonty správně vyrenderovat, aniž by musely být v PDF souboru vnořeny (embedded); v době, kdy byl tento formát mlád, na počátku 90. let, to mělo smysl, neboť bylo třeba šetřit každým kilobytem, dnes se všechny použité fonty vnořují pravidelně a u formátu PDF/A je to dokonce povinné.

Potíž je v tom, že tyto povinné fonty mají pouze 256 glyfů, a to v kodu Latin-1 (West European Character Set). Jestliže tedy někdo použije jeden z těchto standardních fontů pro text obsahující české znaky, aniž by font do PDF souboru dodal, výsledkem bude nesprávná representace dat.

V daném případě autor předepsal pro své texty font Arial (jenž mezi standardní čtrnáctku nepatří). Adobe Acrobat ve Windows tento font našel a použil (což nelze hodnotit z hlediska kompatibility jako právě košer řešení, ale je v souladu s filosofií Windows zatěžovat uživatele systémovými problémy co nejméně), Adobe Reader v Linuxu ho nahradil tečkami a prohlížeč Evince vyřešil situaci tak, že místo Arialu použil standardní typeface Helvetica, což ale způsobilo, že text v UTF-8 renderoval chybně, pomocí 256 znaků z Latin-1.

Tolik tedy na upřesnění.

19. 11. 2009

Dar

Vskutku rozkošný dárek dostala (resp. za peníze daňových poplatníků koupila) ústecká policie, patrně k výročí 17. listopadu: speciální monitorovací protiextremistický vůz, jemuž neujde na shromáždění závadových osob ani jediný účastník, ani jediná řečníkova poznámka nebo gesto.

Veřejnost tleská, novináři jsou unešeni. Říkám si: mít takové technické možnosti StB, ta by s oposicí jinak zatočila!

18. 11. 2009

Listopad '89

Českými zeměmi se přehnalo výročí, a kdo se včas neochránil před vlivem medií, vtíravě předkládající tu nebo onu versi Velkého Listopadového Kýče, prožívá touto dobou patrně cosi podobného kocovině.

Slavit přirozeně nebylo co, implose totalitního režimu, který se, přestože měl ze všech ruským imperiem ovládnutých zemí patrně vůbec nejmenší podporu ve společnosti, udržel u moci přesto nejdéle, je včetně svých parafernalií a modalit spíše velkou národní ostudou než důvodem k jásotu a k hrdosti.

Tím samozřejmě netvrdím, že by Listopad nebyl hodný připomenutí, už proto, že jde pro většinu žijících Čechů o nejvýznamnější politickou událost v jejich životě, srovnatelnou s převzetím moci komunisty v květnu 1945 (a nikoli v únoru 1948, jak mnozí dodnes účelově předstírají).

Tupý a většinou obyvatelstva nenáviděný normalisační režim, který svíral tuto zemi a její obyvatelstvo po dvě desetiletí, se poté, co ztratil zahraniční podporu, samovolně rozpadl, a nebyl to proces, který by bylo příjemné sledovat, byť byl – pro oko světové veřejnosti – umně poprášen voňavkou havlovského sametového kýče.

Na komunistickém režimu 80. let bylo pozoruhodné a netypické snad jen to, že demoralisace prostupovala společností zdola: zatímco husákovské elity, nebo minimálně jejich část, se snažily samy sobě namluvit, že ještě v cosi věří, obyvatelstvo ve velkém kradlo, vekslovalo, podvádělo a toužilo po životě v politikou nekomplikovaném konsumním ráji, jaký se domnívalo vidět v sousedních kapitalistických zemích Německu a Rakousku.

Daleko zajímavější bylo sledovat to, co přišlo dál a co vyústilo v setrvalé společenské poměry, které lze z mnoha dobrých důvodů nazvat zkratkou Bony a klid po dvaceti letech.

Sedmnáctý listopad roku 1989 zastihl českou společnost naprosto demoralisovanou, zbavenou jak víry tradiční, tak implantované ideologie komunistické, jež po prvních deseti letech totality začínala v oportunistickém a tvárném českém mindsetu pevně zakořeňovat, ale která byla poté – rychle, bolestně a nezvratně – kompromitována ruskou okupací v r. 1968. Co je důležitější, tato společnost byla společností bez elit, neboť stav veřejných věcí nastolený Husákovými lidmi v 70. a 80. letech byl pro kohokoli převyšujícího průměr dlouhodobě neslučitelný se životem.

Není proto divu, že společnost zbavená elit počala v paradoxně ještě větší míře než za komunismu vyznávat kult plebejství. Cílem nebylo uznání a sociální vzestup, ale prostý úspěch, bez ohledu na jeho průvodní znaky a bez jakéhokoli momentu obecnější reflexe a odpovědnosti. Kultura bílých ponožek a fialových sak k této zemi patří daleko víc než uměle fabrikovaný bruselský styl nebo povídačky o tradiční české kulturnosti a vzdělanosti.

Co je rovněž typické, je stav permanentního čekání na další změnu, na novou minulostí nezatíženou generaci, která snad přijde a vbrzku vše změní. Ve skutečnosti se převážná většina transformačních procesů odehrála a odezněla v prvních pěti až osmi letech po r. 1989, a poté si společnost, vychýlená dvěma totalitami z relativně rovnovážného stavu první republiky, našla nový rovnovážný bod, kolem něhož nyní jen osciluje. Nevábná současnost se proto nepromění ani za deset, ani za dvacet let, a theoreticky ani za několik generací: co nyní máme, je na velmi, velmi dlouho, ne-li natrvalo, a jakýkoli zvrat může přivodit jen další impuls srovnatelný svou intensitou s ruskou okupací a nástupem normalisace. Ponechána sama sobě, česká společnost zůstane takovou, jaká je nyní; postkomunismus není jejím dočasným, nýbrž trvalým znakem.

Celkem smutné resumé jedné revoluce, a pokud se příliš nepletu, stav věcí nebude jiný ani při oslavách 30. výročí Listopadu: snad jen nostalgie a prázdných frasí opět přibude…

14. 11. 2009

Datové schránky, den D137

Jak to kdosi – tuším Michal Altair Valášek – vtipně vyjádřil, k českému úředníkovi máme v oblasti informačních technologií zhruba stejný poměr jako k mluvícímu psu: žasneme už nad tím, že úředník s IT vůbec dokáže pracovat, přičemž otázka, zda to dělá dobře nebo špatně, je zcela zastíněna tímto samotným faktem, tedy fenoménem mluvícího psa, počítač ovládajícího úředníka (popř. policisty, soudce apod.).

V tomto světle je ostrý start provozu ISDS velkým, nečekaným úspěchem. Přes drobné karamboly, jež postupně vycházejí najevo (nezajištěné domény, nesmyslná procedura vynucující změnu hesla…) vše dosud fungovalo, jak má, a systém zvládal provozní zátěž překvapivě hladce.

Proto jsem o datových schránkách skoro nepsal: nebylo o čem. Odeslal jsem asi 20 zpráv, téměř 10 přijal, aniž by se vyskytly vážnější obtíže; jak známo, no news is good news i v oblasti informačních technologií.

To se změnilo až dnes, kdy systém odmítl vygenerovat formulář pro novou zprávu, a musel jsem použít zastaralou cestu elektronické podatelny: screenshot 1, screenshot 2. Věřme, že šlo k pouhý glitch způsobený víkendovou údržbou a nikoli o trvalejší poruchu, která by mohla mít, pokud by přetrvala po delší dobu, i poměrně dalekosáhlé právní důsledky.

11. 11. 2009

Hákový kříž na pravém místě

Člověka vždycky zamrzí, když někdo dostane dobrý nápad před ním, zvlášť když to není nápad dobrý, ale přímo geniální. Jaký by to byl úžasný happening pro naši stranu! Předcházely by projevy mluveného slova schopných hodnostářů (if any, jak by suše poznamenal Angličan), potom bychom si rozebrali ze stranické pokladny dotované spreje a slavnostně bychom pomník zneuctili. A ať si nás někdo zkusí trestně stíhat!

Kompatibilní formát aneb Žalozpěv nad ÚOOÚ

Nad otázkou kompatibility (a zejména dlouhodobé použitelnosti) datového formátu PDF jsme se na tomto blogu zamýšleli v D28, arci nenapadlo nás, že by se našel programátor, který by skutečně dokázal vytvořit nekompatibilní "pédéefko".

Leč stalo se, tento vzácný exemplář naivního IT-umělce obývá Úřad pro ochranu osobních údajů a slávy dosáhl díky "milionovému" nápadu presumovat v PDF dokumentu universální dostupnost fontu Arial a kodování CP1250. Formulář pro registraci zpracovatele osobních údajů pak vypadá poněkud děsivě: takto v linuxovém Adobe Readeru, takto v Evince a takto byl zřejmě míněn (Adobe Acrobat pro Windows).

Blahopřejeme a věříme, že si programátora budou hýčkat: takový příklad informatického blbství se totiž jen tak nevidí.

1. 11. 2009

Datové schránky, den D124 neboli "Velký Třesk"

Po menším kolapsu systému datových schránek počátkem týdne proběhla akce Big Bang, tedy nedobrovolná aktivace všech povinně zřizovaných datových schránek, na první pohled hladce a nenápadně.

Jedinou anomálií, které jsem si zatím povšiml, je, že nebyly aktivovány schránky soudních exekutorů, a dále nepříliš šťastné řešení datových schránek orgánů obcí a krajů. Chceme-li napsat např. pražskému magistrátu, nepodaří se nám to, protože schránku má pouze Hlavní město Praha, nikoli jeho jednotlivé orgány. Obdobně je tomu s krajskými úřady. Mám za to, že s úvahou výkonu přenesené působnosti přímo orgány územních samosprávných celků to není právě přehledné řešení, a minimálně cosi jako alias by obecním a krajským orgánům zřízeno být mělo.

Ale to jsou víceméně kosmetické detaily, hlavní je, že ISDS se (zatím) jeví být plně funkčním; uvidíme, jak snese zátěž běžného provozu.