Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Když jsem se v jednom z předchozích postů kriticky zmínil o filmové pohádce Tři oříšky pro Popelku (1973), vyvolalo to u čtenářů blogu četné negativní ohlasy. Slíbil jsem tedy, že svou poznámku rozvedu a vysvětlím, pročež tak činím.

Film samotný jsem poprvé viděl jako robě školou sotva povinné – mám dokonce pocit, že to byl vůbec první film, na kterém jsem byl v kině. Ač se v něm odehrávaly věci, které mi tehdy vůbec nemohly imponovat – řešila se tam zcela mi cizí problematika zásnub, tance, plesů, výhodných sňatků a ježdění na koni po lese – vzpomínám si, že jsem jím byl nadšen. I po téměř čtyřiceti letech musím přiznat, že jde o dílo technicky mimořádně zdařilé, s perfektními herci, atraktivními exteriery i rozkošně ujetými, typicky pištěkovskými kostýmy.

Tak jako většina uměleckých děl z té doby je ale i Popelka zanesena nánosem komunistické ideologie, a to silněji, než se nám možná zdá. Není v ní sice marxismus prvoplánový tak jako v Pyšné princesně (1953) nebo v Císařově pekaři a pekařově císaři (1952), zato je však ideologie komunistická provázána se svými legitimačními zdroji, jež tento národ provázejí již od dob národního obrození, a o to je indoktrinační náboj filmu dodnes účinnější.

Scenárista František Pavlíček (1923–2004) využil knižní předlohu, pohádku O třech sestrách (1846) Boženy Němcové, jen velmi volně, a svou modernisační snahou změnil pohádkový příběh v něco, čím není, ale co muselo na české publikum druhé poloviny 20. století zaručeně fungovat.

Sujet Popelky má u Němcové zřetelně dobové rysy: dívka Anuška, která se na zapřenou v šatech z oříšku vypraví do kostela, kde spatří krásného knížete, je po návratu jata pocitem viny a beznaděje: Dobře tatíček říkává, ať každý nosí, co se pro něho sluší! Ó, že jsem ty oříšky rozloupla a těmi šperky se zavést dala; co z toho mám? Že mne již na světě nic těšit nebude. Ta nešťastná žabička, co mi to poradila! K tomu jsem ještě střevíc ztratila. Copak s ním asi ten hezký pán počne? Ach bože, bože! Darmo na něho myslit!

A dále:

Co mi řekne? Zdali mne nepotrestá, že já chudá děvečka do takových šatů jsem se ustrojila a jej oklamala?

S takovým rozjímáním kráčela dolů…

Proč skrýváš, panno, tvář svou spanilou a utíkáš přede mnou? Nechciť tobě ublížit, neboť toužím po tvém pohledu stejně jako ve tmě bloudící poutník po záři sluneční.

Ach, milostivý kníže! Nemluvte tak ke mně; vy se mýlíte. To je můj otec a já jsem jen chudé děvče.

Přitom odhalila Anuška závoj a z té nevinné milostné tváře zasvitlo knížeti tmavohnědé oko, jehož blesk duši jeho co střela projel…

Odpusťte, pane! Otec můj přinesl mi z jarmarku tři oříšky, a v těch byly ty šaty. Já je vzala do kostela, myslíc, že mne žádný nepozná. Nemyslila jsem, že z toho takové pohoršení pojde.

Neboj se, drahá, neboj, ono se ti nic nestane. Zde máš moji ruku, jestli se ti líbím, pojď se mnou!

Anuška zůstala stát při těch slovech, jako by ji šarlatem pokryl, a slzy skropily těžké roucho; ale když jí kníže ruku podal, vložila svou ráda do ní.


Vše je tedy, jak má – v kánonu středoevropské katholické společnosti 19. století – být.

O nic méně dobová není ani Popelka-proletářka Libuše Šafránkové: historicky optimistické, sebevědomé, prostořeké, troufalé, dalo by se říct skoro drzé děvče. Jakožto authentická proletářka, která nemůže ztratit nic než své okovy, Popelka neprojevuje k vrchnosti nejmenší úctu a princem, aristokratickým darmošlapem, jemuž nedává najevo nejmenší náklonnost, v podstatě pohrdá; své náhlé štěstí chápe Popelka ryze materialisticky (mimochodem, v této postavě je rozpor: nesmělá Popelka, která se ptá sovy Rosárky, zda by si měla šaty z oříšku obléknout, zjevně inspirovaná Anuškou, může být psychologicky jen stěží tou samou Popelkou, která si na plese utahuje ze zamilovaného prince).

Marxistický je i obraz hospodářství na statku. Statkářka nepracuje, jen peskuje služebnictvo, jemuž dokonce nedovolí ani krást (viz scéna s koláčem v úvodních titulcích). Pracovníci na statku se sice většinou nepřetrhnou, ale statkářku, svou vykořisťovatelku, z duše nenávidí a snaží se ji drobnými naschvály poškozovat; po loyalitě a vzájemném respektu není ani stopy.

Vzorce chování charakteristické pro lokaje vystupují nejplastičtěji ve scéně, kdy princ se svými druhy přijede na statek a dožaduje se té dívky, se kterou tančil. Hulvátská sprostota služebnictva (Vladimír Menšík, Jiří Růžička) se ve chvíli, kdy v něm poznají syna zeměpánova, mění v úlisnou služebnost.

Těžko říct, zda Pavlíček, bývalý člen ÚV KSČ, skutečně chtěl svůj scenář od počátku pojmout takto netradičně anebo se mu marxismus a marxistický pohled na vztahy mezi lidmi stal druhou přirozeností a ani si neuvědomil, co s látkou ve skutečnosti dělá. Faktem je, že výsledkem – posuzováno racionálně – je dílo, jímž se naše děti od malička učí, že krást z cizího je správné, že úspěšnými a bohatými je třeba opovrhovat a škodit jim, kde jen lze, a že chudý člověk nemusí respektovat žádná morální pravidla, tedy všechno to, co z období komunismu plynule přešlo i do doby postkomunistické (o tomto svébytném morálním kodexu jsem psal zde).

Jakoby se českému národu vracel znovu a znovu problém, který se prvně objevil v době národního obrození: absence národní šlechty, nedostatek vzdělaných lidí, k tomu široce rozšířená nenávist k elitám a všeobecná tolerance k lokajskému, za normálních okolností společensky nepřijatelnému chování.

Samostatnou zmínku zaslouží národní motivy Popelky. Pavlíček si byl přirozeně vědom, že doba, ve které se jeho pohádka odehrává, byla prosta jakéhokoli nacionalismu, a chtěl-li tedy svému dílu vtisknout rysy pereniálního boje utlačovaných Čechů proti utlačovatelským Němcům, musel tak učinit způsobem subtilním, takřka nepostřehnutelným.

Můžeme si například povšimnout, že všechny kladné role hrají čeští herci, zatímco role záporné nebo neutrální jsou (s jedinou výjimkou Daniely Hlaváčové) svěřeny Němcům. Jak silné působení na diváka taková skutečnost má, nechávám ovšem již na posouzení jiným.

Tolik tedy na vysvětlenou pro ty, kteří se podivovali, kde beru odvahu otřít se kriticky o Tři oříšky pro Popelku, uznávaný klenot české kinematografie.

(Citace a některé postřehy jsem čerpal z tohoto textu.)

Komentáře   

+1 # Guy Peters 2010-08-16 14:11
Chtěl bych říci, že klassické verse Popelky jsou 2: Cendrillon od Perraulta (1697) a Aschenputtel od Grimmů (1812). S tím je potřeba srovnávat, protože Němcová to podle mne opsala od Grimmů. A protože je to film, měl by být rovněž srovnán se západní klassikou, jímž je Cinderella (1950) od Disneye.
0 # Guy Peters 2010-08-16 14:34
Verse Němcové zřejmě vyšla v Národní báchorky a pověsti II (1845).
+1 # Starý pán 2010-08-16 14:52
Jen dvě poznámky:
1. "Prostořekost" Popelky na plese lze také ale interpretovat jako svádění. Na každého platí něco jiného, prince to evidentně rajcovalo.
2. "Bohatí a úspěšní": Pane Pecino, ten princ žádného úspěchu sám nevydobyl a nic nevydělal, on se narodil bohatý. To byste si právě tak mohl vážit Paris Hilton. Nevylučuji, že mohl být schopný a hodnotný, to ale v pohádce nebylo jasně řečeno. Tudíž opravdu nevím, proč si a priori vážit někoho jen kvůli "jeho" bohatství.
0 # Guy Peters 2010-08-16 14:52
Jak však uvádí Váňová, podkladem pro film byla slovenská varianta: O Popelušce.
0 # Starý pán 2010-08-16 15:35
No ale hlavně Popelka česká, natož ta Němcové není zrovna originál

A tahle se už dočkala i: tohoto.
0 # Starý pán 2010-08-16 15:52
0 # Anonymní 2010-08-16 16:28
Popelka podle mě není typickýmn zástupcem proletariátu; vždyť z děje je zřejmé, že v minulosti sama patřila k vykořisťovatelské vrstvě ("...tatínek vám nechal celý statek...") a zjevně se chce "do panského stavu" vrátit.
Vanguard
0 # cnemo 2010-08-16 16:33
Pohádky, snad díky fantastickému světu, v němž se odehrávají, mají neskutečnou schopnost absorbovat osobní běsy a projekce různých typů posluchačů. Tomáši, vás evidentně pálí otázka komunismu a tak ho v té pohádce vidíte. Feministky by jistě dodaly něco rovnoprávnosti žen, se kterými je v pohádkách nakládáno, jako se zbožím, nebo ochránci zvířat by zase hájili draka.

Podle mne scénarista využil některé pohádkové stereotypy tak, aby je mohl vydávat za politickou angažovanost. Uvědomte si prosím, že v těchto dobách se díla neprodávala divákům, ale soudruhům "nahoře". Nakonec ani dnes to není moc jiné, zkuste napsat pohádku o lakotném Kohnovi, nebo potrestaném lupiči Dežovi a uvidíte, jak dopadnete:)

Bezpáteřný sluha je literární stereotyp minimálně od dob renezance, na Menšíkovi nic komunistického není. Negativní vztah "proletariátu" k majitelce statku, stejně jako furiantské a v principu sebevědomé chování Popelky je dáno událostí, která celý příběh předchází a kterou jste ani nepostřehl. Macecha je totiž v principu zbohatlík, který se k majetku dostal sňatkem. Její chování odpovídá této vrstvě i v dnešních dnech, zkuste se zeptat třeba řemeslníků. Nejen v replikách Popelky samé, ale i některých vedlejších postav probleskuje nostalgie po starých, lepších, časech. Celkově to evokuje doměnku, že ke starému pánovi loajální byli, jinak by to přece Popelce dali vyžrat. Oni ale degradovanou statkářskou dcerku vzali mezi sebe, to je téměř důkaz.

Sama Popelka nebyla žádná proletářka, s tím by při socialistickém kádrování neuspěla. Byla dcerou bohatého statkáře a tomu odpovídala její výchova do jistého věku (jezdila na koni, účasnila se honů). Je docela logické, že vzniklo sebevědomé, momentálně potlačené, monstrum, duševně převyšující nedospělého prince.

Mimochodem, kdyby byla Popelka tupá vesnická děvečka, nebo kdyby měla stejně podlézavé chování, jako většina "urozených" dam (ztratila by se v davu), neměl by příběh věrohodnou zápletku. Hezounský princ, který může mít libovolnou holku z okolí, je logicky přitahován něčím neobvyklým, originálním až drzým. Dokonce i v životě se to často stává.

Váš článek je zábavný a dobře se čte, ale bohužel je to hloupost. Komunismus toho "přinesl" o hodně méně, než se domníváte.
+2 # Tomáš Pecina 2010-08-16 16:48
Poručíku, to, že chasa Popelku přijala, je právě ta marxistická ideologie. Představte si služebnictvo z Gosford Park, které se handrkuje o správný zasedací pořádek při večeři podle statusu svých pánů, a budete realitě blíž.

Popelka by určitě kvůli svému pochybnému původu kádrově neprošla, ale ve filmu je spolu s Menšíkem ztělesněním těch nejvyšších proletářských hodnot: chudoba, pracovitost, podřízení se kolektivu, pokora a zároveň třídní nenávist k panstvu – jistě by oba byli členkou KSČ, kdyby to bylo v té době už myslitelné!
+2 # Tomáš Pecina 2010-08-16 17:17
To byste si právě tak mohl vážit Paris Hilton.

Nemyslel jsem primárně úctu k princovi, ale ke statkářce. Dětský divák je nucen identifikovat se se zlodějem koláčů. To je přece marxistický hnus, nebo se nedomníváte, Starý pane?
0 # cnemo 2010-08-16 17:44
Tomáši, nějak mi to tam nelezlo, a tak jsem dal ten (ale upravený) komentář na svůj blog.

Jestli pro vás sluha peče koláče, představa, že kolem nich bude mlsně chodit dokola je z kategorie bláznivých snů dědy ministra Trautenberka. Prostě tohle to nefunguje, za komunismu, demokracie, feudalismu je to jedno. Rozumný zaměstnavatel tyhle problémy nemá a umožňuje zaměstnacům rozumný přístup k naturálním zdrojům, které proudí okolo nich a které jsou pro něj v principu levné. V potravinářství i jinde.


To není komunismus, jen rozumná obrana proti vrozené lidské slabosti.

Přímou příčinou krádeže je hloupé managerské selhání macechy, způsob řízení statku, který nerespektuje lidskou přirozenost. Kdyby bylo dopředu jasné, že úspěšná královská návštěva znamená všeobecnou žranici z toho co zůstane, asi by se to nedělo, nebo by ti zodpovědnější asociály korigovali sami.

Jinak řečeno, macecha potřebuje přeškolit v otázkách řízení:) Za nefunkční firmu většinou nemohou zaměstnanci, ale její šéf.
0 # Tomáš Pecina 2010-08-16 20:58
Tak si říkám, poručíku, ještě štěstí, že – při svých názorech – působíte v energetice a ne ve Státní tiskárně cenin!

V době, kdy se Popelka odehrává, brali lidé Boží přikázání setsakra vážně, a opravdu věřili ve spasení a v očistec a v zatracení. Kdo něco ukradl, byl za to potrestán minimálně povinností doznat to při zpovědi a odříkat příslušný počet otčenášů nebo zdrávasů. A takový koláč, to tehdy taky nebyla úplně levná záležitost, potraviny byly až do konce 19. století drahé.

Kdyby Popelku viděla generace Pantáty Bezouška, tedy přibližně našich pradědečků, absolutně by nerozuměla, proč toho ničemu omlouvat nebo s ním sympathisovat. Zbytky se stolu by jistě dostal, ale on si vzal koláč přímo s prkna, na kterém ho nesli ke stolu. Uznávám ovšem, že vaše obhajoba závadami v H.R. managementu a vertikální interní komunikaci na statku je sofistikovaná!

Pohádky si lidé vyprávěli, aby si sdělovali určité výsledky společenského poznání, morální imperativy, a později, když sami měli svaté knihy, je se stejným účelem začali vyprávět svým dětem.

Má jistě pravdu Stan na Vašem blogu, když tvrdí, že lidové pohádky nemohou být jiné než levicové, ale to ještě neznamená, že by pohádka měla začínat apologií zloděje.

Jestliže film s pohádkovou thematikou nerespektuje dobové realie, označíme autora přinejlepším za kýčaře. Proč je tedy kritisován Zdeněk Troška a stejnou vadou trpící dílo Vorlíčka a Pavlíčka je zároveň vynášeno do nebes?
0 # cnemo 2010-08-16 23:35
Velmi podceňujete vztah člověka k elementárním požitkům, hlad nebo jen prostou chuť. Taková drobnost, jako je vlastnitctví v žádných dobách nikoho moc nezajímala. Taková drobná "krádež" totiž není vyvolána nějakým hlubokým hnutím mysli a je těžko ovladatelná. Cenina, peníze, to je něco jiného, nevyvolávají tyto emoce. Všechny potravinářské podniky to ví a nikde jsem se ještě nesetkal s tím, že zaměstnacům zalepí pusy. Snad kdyby tam bylo něco drahého, kaviár nebo tak. Jen odnášet se to nesmí. Taky toho na místě nikdy moc nesníte, v tom smaradu.

S tou morálkou dřívějších dob na mě nechoďte. Stačí si přečíst takové Casanovovy paměti a přejde vás to.

Co se týká "dobových reálií", co tím myslíte? Doba této pohádky je asi stejně reálná jako doba Pána prstenu. Prostě neexistuje. Ale to v pohádce ani nemusí.
+1 # Tomáš Pecina 2010-08-17 13:32
Že bych tedy měl pravdu, když jsem navrhoval na státní znak straku?
0 # Starý pán 2010-08-17 15:44
"To byste si právě tak mohl vážit Paris Hilton.

Nemyslel jsem primárně úctu k princovi, ale ke statkářce. Dětský divák je nucen identifikovat se se zlodějem koláčů. To je přece marxistický hnus, nebo se nedomníváte, Starý pane?"

Hm, já myslel, že myslíte toho prince. S tou statkářkou a marxismem nevím, bych to nepodsouval marxismu. Lůza se chovala jako lůza už před Marxem. To ji neomlouvá, ale co se dá dělat, když dnes točí nekoukatelné pohádky? I když, já Popelku nikdy moc nežral, Večernice byla víc sexy.
0 # cnemo 2010-08-17 16:39
>Že bych tedy měl pravdu, když jsem navrhoval na státní znak straku?

>Lůza se chovala jako lůza už před Marxem.

Znovu opakuji, že se jedná o vcelku normální lidské chování, které nesouvicí s naší kleptomanskou republikou. Dokonce na špici toho jevu ani není lůza, to spíše naopak. Gogo kdysi upozornil na tento článek, který stojí, na rozdíl od vašich spekulací, na pevném experimentálním základě.

penize.cz/.../...
+1 # JzP 2010-08-19 02:07
Pane Pecino, co se týče ceny/hodnoty koláčů, je třeba vzít v potaz mezní užitek. Tam, kde se příliš nešetří, má jeden koláč nižší hodnotu, než v chudé pastoušce a tak i ta krádež má relativně malou závažnost. Navíc ukrást jídlo se asi všeobecně považuje za menší prohřešek, než ukrást peníze v téže hodnotě. Přesto s Vámi souhlasím v tom, že ta scéna v pohádce byla "poněkud navíc".

Popelka mě nikdy moc nebrala, vždycky jsem tíhnul k "chladnějším" kusům (Princ a Večernice) a obecně se mi už od dětství příčily ty "lidové" pohádky (kromě např. některých Erbenových) a dával jsem přednost těm "královským". Ta Popelka podle mě ale tak hrozná není a to "socialistično" tam bude podle mě víceméně spontánní. Na rozdíl od Pyšné princezny, na které mě nebaví prakticky nic, je to ideologie od začátku do konce a dost odporná.
0 # JzP 2010-08-19 02:10
Hm, ta poslední věta byla samozřejmě myšlena tak, že Pyšná princezna je prolezlá ideologií...
0 # Anonymní 2010-08-19 09:40
I včelka Mája je prý ideologická, zde se má ale údajně jednat o propagaci fašismu:

czechtek.bloguje.cz/.../

ZC
0 # Starý pán 2010-08-19 14:49
Večernice že je chladnější? Já teda nevím, ale když jsem chodil do školky, tak mě ta scéna, jak leží s princem v posteli, docela rajcovala. To Popelka takhle hot není, ta buď uklízí nebo si hraje na kluka. Tak maximálně jde ještě na ples, tam ale dojde tak akorát na něco podobně vášnivého jako je polonéza.
0 # JzP 2010-08-19 23:02
Starý pane, mně připadá Šafránková rajcovní v každé pohádce, třeba i v Třetím princi, kterého jsem mohl zvolit coby další příklad. Jedna postelová scéna ve Večernici ale IMO nesmaže drsného dominanta Mrakomora ani poměrně tvrdou školu, kterou princi uštědřili jeho švagři - únosci jeho sester. V Popelce je jenom jedna rádoby drsná scéna, kde macecha s dcerkou svléknou Popelku do spodničky a svážou ji do kozelce a to ne proto, aby jí ublížily, ale aby neprozradila jejich léčku. Jinak je to samá Rozárka, samý Jurášek, samý Tajtrdlík, úsměvy, něha, nevinné pohledy, troška roztomilé pubertální vzpurnosti, legrační Droběna, Goťákovo cvrlikání o tom, jak se ptáček ne a ne trefit do hnízda. Princ za celý film čelil dohromady asi takovým úskalím, jako pražský cestující na cestě metrem ze Smíchovského nádraží na Můstek v sedm ráno. Večernice je světa znalá, má svoji drsnou stránku a v očích mírný smutek té, co ví. Ta pohádka je prostě z mého pohledu vyvážená, končí sice happy endem a hraje v ní Menšík, ale její svět není prost hrozeb a protivenství, postavy jsou plastičtější. Slunečník, Měsíčník a Větrník, pravda, pomáhají, ale hlavní mužský hrdina nedostane nic úplně zadarmo.
0 # Anonymní 2010-08-20 09:41
Ke krádeži jídla: jen bych upozornil na starozákonní zásadu, že pocestný a pochopitelně zaměstnanec a otrok mohl sníst na poli i v sadu, cokoliv snědl na místě. Podobně vlastníci měli zakázáno paběrkovat a chudý MĚL PRÁVO tyto paběrky sbírat. Viz kniha Rut, učedníci v sobotu na poli v sobotu rozebírající klasy. A hlavně vlastní Mojžíšovské příkazy.

Solidarita v Božím lidu byla do značné míry povinná, hlavně ve vnitřní oblasti, tj. pod hrozbou ztráty Boží přízně, ale v hrubé míře i pod sankcí trestní, jako i jiná porušení Mojžíšova zákona.

Barokní katolický sobecký přístup (asi zdaleka ne většinový, ale mnohde zákonný) považuji za přestupek proti konzervativnímu Božímu řádu.

To víte, jsem protestant ...

Karel Vážný
0 # Starý pán 2010-08-20 15:26
Ale právě, pane JzP, to vše, co jmenujete, potvrzuje mé tvrzení, že Večernice není chladnější.

BTW, zapomněl jste na takové lehké dětské SaM ve scéně, kde princi uštědřují lekci jeho vlastní sestry.
0 # JzP 2010-08-20 23:16
Starý pane, a S&M scéna mi už vypadla z paměti, pohádku jsem viděl už před dlouhými lety. Možná bych to dnes viděl jinak, než tenkrát. Ale na mě působila prostě drsněji než Popelka, na tom trvám.
0 # Starý pán 2010-08-21 12:44
Ale pane JzP, vždyť já se o drsnost s Vámi právě vůbec nehádám. Já si právě také myslím, že Večernice je drsnější, proto nechápu, jak může být chladnější.
+2 # Anonymní 2012-12-27 20:57
Zapomněli jste zmínit feminismus, který je snad nejúčinnější zbraní hromadného ničení v historii. Komunismus měl za úkol krom jiného prosazováním feminismu zničit instituci manželství a rodiny. Popelka je mnohem inteligentnější než princ. Trumfne ho ve všem, včetně lukostřelby. Princ je jeliman, ale ona ho přesto toužila sbalit dřív, než ho vůbec viděla. Šlo ji o peníze a prestiž. Z hodného upřímného kuchtíka má srandu, ale přihlouplý nevycválaný princ je pro ni žádaná kořist. Také vztah mezi dominantní statkářkou a uťáplým statkářem je příznačný. Feministickou indoktrinaci vystopujete snad ve všech dílech, která vznikla za komunistů, když si tak ještě říkali, i v dnešní době, kdy naše totalitní ČT financuje pouze tvorbu užitečných idiotů, jako třeba Jana Svěráka. V Koljovi i v Obecné škole je kladným hrdinou svobodný mládenec, který šuká vdané paničky, zatímco ženáč je vždycky trouba.
0 # Starý pán 2012-12-28 20:48
Po delší době jsem viděl Popelku a zjistil jsem, že pan Pecina nás vodí za nos. Ona ta statkářka ve skutečnosti totiž byla jen taková oficiální kurva, co ten statek vyženila, manžela bůhví jestli neotrávila, a pak ještě tyranizovala jeho dceru, která vlastně byla právoplatnou dědičkou.

Proč by si jí tedy měli její zaměstnanci vážit?
+1 # Leon Kreutzfeld 2012-12-28 21:48
Shodou okolnosti jsme se o tom nedavno bavili s prateli v ping-pongovem clubu vp. Stary pan a vtip je v tom, ze kdyby ta Skopcanda byla pravdive vykreslena, tak by to nebyla kurva, tyranka, ani travicka, avsak ruzolici blondata selka s bochnikem chleba v jedne a tuplakem psenicneho v druhe ruce. Ovsem ceska propaganda si vybrala postavu z nejakeho statisticky nevyznamneho vzorku.

Jiny srovnatelny film Mrazik narodnostni problematiku, at uz explicitni ci subliminalni, uplne vynechal. Nesugeruje Vam, ze Nastenka je cistokrevna Ruska, zatimco macecha s Marfusou jsou Kazasky, Mongolky, nebo dokonce Zidule.
0 # Tomáš Pecina 2012-12-28 23:22
Starý vp. se mýlí, vp. Kreutzfeld, protože o dědickém řízení je ve filmu náhodou pojednáno zcela explicitně. Otec před smrtí o svém majetku evidentně pořídil závětí, přičemž odkázal veškerý nemovitý majetek (cf. "celý statek, lesy a mlejn") i s příslušenstvím manželce, kdežto dceři zůstal pouze kůň Jurášek.
+1 # Daniela 2012-12-29 23:08
Ony vsechny ceske pohadky maji v sobe zamichany tridni boj, at uz bran sentimentalne ci realisticky.. Cervena knihovna po socialisticku.
V pohadkach je malo zazraku, malo tajemna a malo z fantastickeho sveta obrazotvornosti. Tri Orisky na mne pusobi dnes dost syrove, charakterove prototypy jsou vyhrocene a sam princ je rozmazleny fracek bez citu, ktery se smeje, kdyz uboha liska, po stvanici zasazena, se snazi vyrvat sip z tela..Tu krutou scenu s liskou si mohli usetrit, zrovna jako ze zabavy sestreleni dravce v oblacich.. V tomle film polarisuje---domaci zvirata jsou milackove, zatim co divoka, jinde zijici zver jsou nepratele..Ze by podprahova manipulace ?
Film deli bohate na rodile aristokraty a zbohatliky, proti oboum je ale protezovan prosty lid---zase stereotypni provedeni, nu, je to pohadka, ze...
0 # Anonymní 2012-12-31 00:15
Rodilými aristokraty jsou Popelka a princ. Zbohatlicí je macecha se svou dcerou. Představitelé prostého lidu, tedy kuchařka, kuchtík, Vincek a další, nezpochybňují stávající feudální řád. Princ a jeho druhové, jednoznačně příslušníci zlaté mládeže, zůstávají kladnými hrdiny. Zesměšňován je princův preceptor, který se zoufale, leč marně pokouší přimět prince, aby se věnoval něčemu jinému, než lovu a zábavě. Popelka nevede prostý lid na barikády. Její ambicí je vrátit se tam, kam dle svého mínění po právu patří, tedy mezi tradiční rodovou aristokracii. Šťastný konec pohádky spočívá v tom, že se jí to podaří. Kuchařka s kuchtíkem zůstanou i poté v kuchyni, Vincek ve stáji u koní. Tomu tedy říkám revoluční agitka.
Ještě k tomu antiněmectví: Ději se odehrává na saském zámku Moritzburg, kam se Popelka po svatbě s princem nejspíš odstěhuje. Kdyby tvůrci pohádky chtěli vzbuzovat podprahovou germanofobii, nebylo by kontraproduktivní, kdyby hlavní kladná hrdinka hledala štěstí v německém feudálním doupěti? A to nemluvím o tom, že princovi rodiče, kteří jsou vykresleni veskrze sympaticky, také hráli němečtí herci.
0 # Starý pán 2012-12-31 08:47
No a to Vám to není trochu divné, pane Pecino, ta závěť? nepřipadá Vám, že jí muselo předcházet něco, co předváděla teta Kateřina u postele nemocného děděčka?
0 # Tomáš Pecina 2012-12-31 10:01
Rozhodně se mi jeví podezřelým, že otec nejprve s dcerou jezdí po lese na koni, učí ji střílet z kuše atp., a pak ji mir-nix-dir-nix vydědí. Pouhým přesvědčováním ve stylu zmíněné osoby to být nemohlo, Popelka musela zřejmě před otcovou smrtí něco morálně nepřijatelného provést (např. se spustit s kuchtíkem), jinak není tato otcovská nepřízeň vysvětlitelná.
0 # Starý pán 2012-12-31 10:22
Japato? Prostě nebyl na místě žádný Saturnin, který by situaci zachránil. Vždyť stačilo, aby si na toho umírajícího ubožáka ta ženská sedla. Horník v závalu taky slíbí cokoli ...
-1 # Anonymní 2012-12-31 12:45
Pane Pecino, Starý pane,
má smysl se o tom hádat? Cílovou skupinou diskutovaného snímku jsou děti. Co ty vědí o dědickém právu? Vážně bych chtěl vidět dítě, které o těchto problémech přemýšlí.
Ale když jste to už nakousli, řekněme, že Popelka dostala svůj podíl z dědictví otcových nemovitostí. V době otcovy smrti ale byla nezletilá, takže majetek co jí poprávu patřil, spravovala macecha. Právní vědomí patnáctileté holky (předpokládejme, že je tak dva roky, co jí zemřel otec. Šafránkové bylo tehdy sice dvacet, ale v roli Popelky bych ji netypoval na víc než na sedmnáct), která do té doby nejspíš znala jen zábavu, bylo, ehm. mizivé. A kuchařka nebo podkoní taky nebyli ideálními osobami pro právní konzultaci. Tím, že se snažila vnutit princi svoji dceru, macecha nejspíš sledovala též navázání dostatečných konekcí, které by ji umožnili zmocnit se Popelčina podílu na dědictví po otci, který by jinak musela po dosažení zletilosti Popelce vydat.
0 # Starý pán 2012-12-31 13:36
Píše se "netipoval". Bacha, jste na orthographickém blogu.
0 # Anonymní 2012-12-31 14:47
Máte pravdu. Děkuji za upozornění. Sypu si popel na hlavu.
0 # Tomáš Pecina 2012-12-31 16:37
Cílovou skupinou jsou děti, které pohádkou zprostředkované informace mají za bernou minci a na jejich základě si vytvářejí názory (třeba na to, zda je přípustné a správné okrádat svého zaměstnavatele). V případě Krkonošských pohádek to nefungovalo, jednak proto, že zde nebyli žádní sudetští Němci, které by bylo možné podle návodu z večerníčku nenávidět, jednak pro do karikatury dovedenou thesi. U Popelky to naopak fungovalo výborně.
0 # Anonymní 2013-01-01 13:45
Jací zaměstnavatelé existovali v socialistickém Československu v roce 1973? Pokud záměrem tvůrců snímku bylo podstrčit dětem názor, že je přijatelé okrádat zaměstnavatele, šlo by to téměř chápat jako skryté podvracení režimu.
0 # Tomáš Pecina 2013-01-01 14:48
Samozřejmě s výhradou, že je okrádán soukromý vlastník výrobních prostředků (statkářka a její rodina). To se smělo, i trestní zákon na to pamatoval méně přísnou sazbou než u tzv. rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.
0 # Anonymní 2013-01-01 16:03
Upřímně řečeno, pak je to jako s Krakonošem. V Československu nebyli žádní soukromí vlastníci výrobních prostředků, které šlo nenávidět.
0 # Daniela 2012-12-31 07:03
Zrovna nedavno jsem se opetne na pohadku divala, proto mohu cerstve reagovat. Podle meho nazoru se film, na tehdejsi dobu, snazi pusobit pohadkove a romanticky, jsou tam hezke prirodni zabery, revolucni agitka to neni. Subtilni manipulaci detskeho mysleni tam ale vidim, jasne naznaky socialniho usporadani z pohledu prosteho pozorovatele, jak si asi predstavuje on, ze by fungovala feudalni spolecnost...
Myslim, ze Popelka neni rozena aristokratka, jelikoz otec mel jen statek, les a mlyn --- take jedna z hadanek, ktere Popelka da na plesu princovi je, ze: "ma stribrne saty s vleckou, ale princezna to neni "..
Podstatne je, ze se celadka na statku s Popelkou identifikuje,. Prince ji preje, snad i doufa, ze se pomery na statku zlepsi, ted, kdyz maji vlivne "konekce". Kolektivnim volanim pracujiciho lidu 'hura ! hura !' to take potvrzuji..Tento halasny projev, podle meho zbytecny, ponekud nici neznou romantickou atmosferu okamziku.
V dobe filmovani Tri orisku se Nemci rozlisovali na zle a dobre, ti dobri byli z NDR, tudiz i ze Saska..Krome toho se divak ocitl ve svete fantasie a ne v realistickem Nemecku.
Prima germanofobie teda ne, ale plosnou, proti cizim elementum zaujatou nevrazivost, at uz u zvirat, nebo lidi, tu definitivne citim..Napriklad pocatecni hostilitu strazcu na statku, se kterou se princ setkal, nez osazenstvu vysvetlil, co na cizim miste pohledava....
0 # Tomáš Pecina 2012-12-31 08:23
Oni tam feudalismus opravdu poněkud zlehčují ("paní na Žemlově s dcerami", "hraběnka z Jedova"), ale fakt, že Popelka není poddanského původu, nehraje roli: zemědělský proletariát, jak správně píšete, se s ní ztotožňuje.
-1 # Anonymní 2012-12-31 08:40
Statek, lesy a mlýn. Takové menší panství. Společenská prestiž dostatečně velká, aby královská rodina pozvala vdovu po majiteli na ples. Takže někdejší majitel rozhodně nebyl žádný bohatší sedlák. Ženské příslušnice rytířských, panských či hraběcích rodin nikdy nebyly titulovány princezna. A Popelka se věnuje lovu. To je veskrze aristokratická zábava. Víte, abych řekl pravdu, přečetl jsem si znovu článek pana Peciny i diskusi pod ním a zdá se mi poněkud nesmyslné vůbec rozebírat řečenou pohádku z tohoto hlediska. Pohádky jsou nakonec určeny primárně dětem a ty prostě nejsou schopny takovou subtilní manipulaci vůbec vnímat (i kdyby tam nakrásně byla. Já jsem toho názoru, že v tomto konkrétním případě tam není).
Z dětství si pamatuju, že každou chvíli dávali v televizi Krkonošské pohádky. A až někdy v patnácti letech jsem se při čtení jednoho článku v časopise Týden dozvěděl, že Trautenberg má vlastně představovat sudeťáka... Jako malej špunt jsem prostě nedovedl pobrat, že jeho oblečení, tlustá postava i časté užívání nadávky Donnerwetter je příznakem sudetoněmectví. Vlastně i dneska mi tato večerníčková postava, má-li skutečně představovat karikaturu sudeťáka, připadá jako dost hloupá karikatura. Když nad tím teď uvažuju, nevypadá on vlastně jako Adalbert Stifter? Že by tvůrci této postavy byli až tak zaujati proti kultuře českých Němců? Pak si ale zvolili nesprávné pohoří:-) A dětský divák v něm beztak vidí to, co mu naservíruje vypravěč. Chudý "pán", co má místo zámku chalupu a neúspěšně se snaží dobrat bohatství. Nic víc, nic míň.
-1 # Starý pán 2012-12-31 08:49
Samozřejmě, že je celý ten článek nesmyslný. Vypovídá hlavně o panu Pecinovi a jeho neustálé tendenci vybírat si z historie pouze to, co se mu hodí, a podporovat tak své teorie.
0 # Daniela 2013-01-02 00:17
To je dane, ze si pan Pecina sve divoke teorie podporuje spinovanim a zavadejicim argumenty, - presto se domnivam, ze v tomto clanku v mnohem uhodil hrebik na hlavicku a vystihl socialisticky svetonazor, jak byl predkladan detem. A je to vzorec proletarsky, manipulace podprahova, o tom zadna..


Vytrvalemu anonymovi z 8:40 si dovolim zminit, ze neustale pripominani oskliveho vykoristovatelskeho systemu bylo u soudruhu na dennim poradku, slouzilo jako perpetualni prevence.

Pohadka, pravda, je urcena detem. Mne by ale urcite moc neoslovila mimo hlavni hrdinku, kostymy a scenerii, neb je tam nasili na zviratech, nesympaticke charaktery a malo kouzelneho nadechu..
Pohadka O trech sestrach od B.Nemcove je sice zase ideologicky krestanska, ale za to ma tajemny, emotivni a temer eroticky naboj, ktery pochopi i male dite..Pribeh podany Nemcovou je proste vice pohadkovy....

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)