Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Hodně experimentu, málo poctivé kinematografie – s tímto povzdechem jsem ohodnotil i po druhém zhlédnutí kritikou poměrně vysoko ceněný film Marka Najbrta Protektor (2009); toto druhé zhlédnutí jsem záměrně o několik týdnů odložil, doufaje, že podruhé ve filmu uvidím to, co mi snad poprvé ušlo, a dílo s odstupem času docením.

Nestalo se. I nyní si myslím, že Protektor je průměrný film, v němž forma těžce zvítězila nad obsahem a jehož tvůrci se pokusili odvyprávět svůj příběh z Protektorátu kinematografickými prostředky, jež se jim vymkly z rukou.

Předpokládám, že čtenář film zná, a omezím se proto na strohé poznámky a podněty do diskuse.

Prvním nedostatkem Protektora je nerespektování dobových realií, zejména způsobu komunikace mezi lidmi i samotného mluveného jazyka. V Protektorátu přežívaly prvorepublikové zvyky a formální zdvořilost, lidé spolu nemluvili tak, jak herci předvádějí. Podobně nevěrohodný je i pohled na manželskou nevěru; ta samozřejmě i tehdy existovala, avšak to, co ve filmu vidíme, by odpovídalo spíš 70. letům minulého století. Paradoxem je, že ve filmu o růžovém kukátku, ve kterém Hana hraje a který se za II. republiky už nesmí promítat, jsou dobové realie respektovány, aniž by ovšem tvůrci dospěli k reflexi, že přes určitou míru stylisace je to právě tento film ve filmu, který relativně nejvíc odpovídá realitě.

Dalším problémem je psychologická nevěrohodnost příběhu: nelze uvěřit tomu, že by Hana, výjimečně nadaná herečka a vnitřně silná, odvážná žena, svým slabošským manželem nepohrdala a na jeho zradu by reagovala tak, jak je ve filmu zobrazeno, tedy dobrovolným nástupem do transportu. To, jak Jana Plodková Hanu zahrála – a je to zdaleka nejlepší herecký výkon ve filmu – takový závěr nepřipouští.

Nepřesvědčil mě ani herecký představitel hlasatele Emila Vrbaty, Marek Daniel. Jeho role je obtížná, protože Vrbata je svým naturelem váhavý střelec a za svou kolaboraci se spíš stydí, než aby si v ní liboval. Tomu ale neodpovídá scénář, protože Vrbata se podle něj svou popularitou na několika místech celkem bez ostychu chlubí; proč je to tak, těžko říct, snad tím scenarista chtěl naznačit jeho slabošskou povahu. Jenže celek neharmonuje a ve filmu tato rozpolcenost nefunguje, když navíc Daniel není právě mistrem psychologického herectví a zvládá v podstatě jedinou dramatickou polohu muže hnaného proudem.

Další totálně nefunkční složkou filmu je hudba. Sama o sobě nikoli nezajímavá, ale v kontextu zobrazované doby jednoznačně pěst na oko: výsledek působí asi stejně, jako kdybychom do filmu s Antonií Nedošínskou pustili skladby Beatles.

Nesdílím proto kladná hodnocení kritiků (např. Jana Čulíka v Britských listech); vady Protektora jsou příliš závažné a zjevné a vystupují na povrch zejména v kontrastu s prakticky současně natočenou Kawasakiho růží (kterou jsme na tomto blogu už recensovali). Zatímco v případě Hřebejkova filmu díky kázni tvůrců vzniklo vynikající a trvanlivé dílo, Najbrt vytvořil jen další z krátkodechých experimentů, jehož jedinou zásluhou nakonec bude, že pro český film objevil nový herecký talent, Janu Plodkovou.

Komentáře   

0 # Vodník 2010-12-29 18:16
V Protektorátu přežívaly prvorepublikové zvyky a formální zdvořilost, lidé spolu nemluvili tak, jak herci předvádějí...Paradoxem je, že ve filmu o "růžovém kukátku", ... jsou dobové realie respektovány
Jsi si tím jist? Nejsi ve svém pohledu na to, jak lidé tehdy mluvili, ovlivněn právě prvorepublikovými filmy? Mám pocit, že z literatury dostaneš přece jen poněkud jiný obrázek.

Se zbytkem Tvé kritiky víceméně souhlasím, byť celkově film nepovažuji za špatný a forma je IMHO opravdu zdařilá. Dokonce mě ani ta hudba moc neirritovala (na rozdíl od Tankového praporu nebo - chvílemi - Marie Antoinette).
+1 # Starý pán 2010-12-29 18:40
Ad Vodníkova otázka.

Jist si tím nemůže být ani jeden z nás, ale vzhledem k tomu, že má pramatka se v korespondenci se svými známými manželkami (samozřejmě ne s jejími manželkami, ale s manželkami nějakých mužů, což je pro tuto chvíli podstatné) titulovaly navzájem zcela vážně "paní doktorová", "paní docentová" atp., tak lze soudit, že pan Pecina má pravdu, i s přihlédnutím k tomu, že má pramatka byla velmi ... ééé.
0 # Tomáš Pecina 2010-12-29 18:53
Ad Vodník:

Podle mě je realita dobře dobře zachycena třeba v Hotelu u Modré hvězdy: jinak spolu komunikují nadřízený s podřízenými ve velkém hotelu, jinak parta kamarádů, kteří v jiném hotelu "squattují".
0 # Vodník 2010-12-29 19:20
Nepochybuju o tom, že kommunikace byla tehdy mnohem formalističtější a že vzájemný poměr kommunikujících hrál výraznější roli než dnes. Nevím ovšem, zda Tomášovo vyjádření není přespříliš generalisující - právě proto, že tehdy nikdo z nás nežil.

Ovšem vzhledem k tomu, jak společnost zludrovatěla a zproletárněla jen během mého života, není ten Tomášův předpoklad rozhodně nikterak nadsazený.
0 # Starý pán 2010-12-29 19:37
"Ovšem vzhledem k tomu, jak společnost zludrovatěla a zproletárněla jen během mého života, není ten Tomášův předpoklad rozhodně nikterak nadsazený."

Pravděpodobně, aspoň podle ještě další různé zachované korespondence.
Ovšem viděl bych v tom i positivní (i když minoritní) složku: to s tou "paní docentovou" atp. je natolik odporné, že zrovna tohle mi rozhodně nechybí.
+1 # Vodník 2010-12-29 20:28
Pravděpodobně, aspoň podle ještě další různé zachované korespondence.
Ovšem viděl bych v tom i positivní (i když minoritní) složku: to s tou "paní docentovou" atp. je natolik odporné, že zrovna tohle mi rozhodně nechybí.

Korrespondence není IMHO illustrativní ukázkou reálné kommunikace ani dnes.

Mně osobně "paní továrníková" sice taky obrací žaludek, ale jako cenu za život ve slušnější společnosti bych to asi bral. Holanďani ještě v 60. letech nezamykali dveře, ženské chodily normálně samy ve tmě parkem a zamykat kola začali až někdy začátkem 80. let; já si život bez tohoto opruzu už neumím představit - a to mám doma hovno, leda knihy, takže nemusím mít složité alarmy, patery zámky a vysoké pojištění.
0 # Starý pán 2010-12-29 20:55
"Korrespondence není IMHO illustrativní ukázkou reálné kommunikace ani dnes."

Ano, ale i ona dnes vypadá jinak. Takže z rozdílů v korespondenci lze snad usuzovat i na rozdíly v reálné komunikaci.

"Holanďani ještě v 60. letech nezamykali dveře..."
No, v Rochesteru, MN je nezamykají ani teď, ale to pro Vás asi ideál nebude ...
0 # Vodník 2010-12-29 21:19
Ano, ale i ona dnes vypadá jinak. Takže z rozdílů v korespondenci lze snad usuzovat i na rozdíly v reálné komunikaci.
Asi ano. Já se nepřu nijak zásadně, pouze si kladu otázku. Vím, že v jednu chvíli mi ta dikce přišla taky moc "současná", ale já už v Česku 30 let nežiju, takže na své pocity v tomto ohledu moc nedám.

Co je MN? Maine? Nebo Minnesota?
0 # Starý pán 2010-12-30 00:35
Minnesota.
A v tom Rochesteru žijí v podstatě jen dochtoři z Mayo Clinic a ajťáci z IBM. A pak samozřejmě takový ten obslužný personál jako řidiči autobusů, servírky a tak. Ale fakt v těch domcích na předměstí nezamykají. V downtownu asi jo, ale to už je jiná.

Jinak k té korespondenci ... problém je i v tom, že dnes se už dopisy skoro nepíší, dokonce se mi ani nepodařilo sehnat dopisní papír, tak je píši jen na přeložené A4. Ale zachovaly se mi některé dopisy z první republiky až ze 60. let. A takhle bych nepsal ani já. Natož pak nějaký "kundál", co "mrdá jako Bůh".
0 # Tomáš Pecina 2010-12-30 02:02
Moderní filmy, které zachycují realitu 30.–40. let přesně, je např. Saturnin nebo serial Bylo nás pět – takže ne, že by to nešlo.
0 # Starý pán 2010-12-30 16:00
Zvláštní je, Vodníku,
že ona ta korrespondence, aspoň v některých formách, zludrovatěla ještě více než bezprostřední kommunikace:o)
0 # Vodník 2010-12-31 10:15
Moderní filmy, které zachycují realitu 30.–40. let přesně, je např. Saturnin nebo serial Bylo nás pět – takže ne, že by to nešlo.
Opět: jak to můžeš říct? Co když se Saturnin nebo Bylo nás pět tím, že kopírují dobové filmy, dobové realitě vzdalují?
0 # mM 2011-01-02 14:37
Film na mne působil nějak divně a nevěrohodně. Také jsem v něm zaregistroval Tatraplan, který se začal vyrábět až za komunistů.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)