DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

21. 12. 2010

V Kocourkově bojují s korupcí

Na Lucerně se v souvislosti s Drobilovou affairou rozhořela vášnivá debata o ethické přijatelnosti udavačství a o tom, jak to vlastně s Michálkem bylo.

Mám na to svou theorii, která může nebo nemusí odpovídat skutečnosti – skoro bych ale řekl, že příliš daleko od reality nebude.

Libor Michálek se pohyboval ve vyšších patrech politiky příliš dlouho na to, aby si mohl dělat iluse o čistotě státní správy, takový ťulpas a naiva to přece jen není. Na druhou stranu, když byl konfrontován s perspektivou, že ve své ředitelské posici bude víceméně jen správcem vemene pro vytváření, jak to tak hezky nazval poradce Knetig, finančního zázemí pro svého ministra, což mohlo ve svém důsledku znamenat situaci minimálních benefitů za cenu maximálních risik – sporné dokumenty by nesly jeho a nikoli Knetigův nebo Drobilův podpis – s vyhlídkou na budoucnost strávenou v horším případě v pruhovaném, v lepším v trvalé obavě z té horší, umím si představit, že chtěl z takového projektu vycouvat, a to způsobem, který by mu poskytl jistou formu kompensace.

Nespočítal si ovšem, co tento pokus v Kocourkově obnáší: ministr vnitra ho místo na policii poslal do tisku, premiér si na něj namísto jakékoli pomoci stěžoval u jeho nadřízeného, a Michálek byl tudíž dotlačen k mediální akci, aniž by ovšem byl v příslušné disciplině vycvičen, takže výsledek budí značné rozpaky a celkový umělecký dojem je nevalný.

Michálek nemá stature, aby na otázku, zda věří v právní stát nebo zda důvěřuje policii, natvrdo řekl, co si myslí, a kroužení kolem horké kaše mu nemohlo vynést nic jiného než pověst smutného hrdiny a člověka, který v obecném vnímání asi taky nemá čisté svědomí.

Nejlegračnější mi ovšem na celé té kocourkiádě přijde postava Radka Johna, který sám ještě jako novinář na korupci – a shodou okolností se stejnou partou, na kterou si k němu přišel stěžovat Michálek – participoval. Cca před pěti lety tento neúplatný journalista připravil, na objednávku a za peníze Lesů České republiky, serii diskreditačních pořadů zaměřených proti Františku Oldřichu knížeti Kinskému. Tu pak v primetimu odvysílala TV Nova. Takže, summa summarum, jít si stěžovat k Johnovi na Drobila bylo něco dost podobného, jako reklamovat ubývající počet slepic v kurníku u tchoře.

Michálek nebyl dost obratný, aby si svou hru dokázal spočítat na potřebný počet tahů dopředu, a jeho další osud tudíž bude záviset na okolnostech, které nemá pod kontrolou: třeba na tom, za co teď ODS a VV vyhandlují smír.

1 komentář :

  1. Váš rozbor dává smysl. Michálek chránil hlavně svoji kůži ale to mu lze jen těžko vyčítat. Že nedůvěřuje policii je pochopitelné, ale že jí nedůvěřuje i John, je přinejmenším pikantní. Připomíná mi pana krále z Pyšné princezny, který chtěl propustit z vězení chůvu a tak jí dal pilník:)

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.