DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

12. 1. 2011

Konfederace polepšených vězňů u soudu znovu prohrála

Včera vyhlášeným rozsudkem vyhověl Obvodní soud pro Prahu 2 bývalému politickému vězni, plukovníku letectva v. v. Josefu Hejtmánkovi, a vyslovil, že usnesení Rady Konfederace politických vězňů (KPV) o jeho vyloučení z Rady KPV je v rozporu se stanovami KPV, a proto je neplatné (tisková zpráva).

Není to první a zřejmě ani poslední případ, kdy se KPV dostala do sporu se svým členem: připomeňme, že stejně jako J. Hejtmánek byl vyloučen další její člen, František Přeslička z Přerova, a několika dalším členům se vedení KPV rozhodlo členství pozastavit, bez ohledu na to, že stanovy tohoto spolku nic podobného neumožňují: pozastavené členství má jedině a pouze ten člen KPV, který byl vyloučen rozhodnutím pobočky a proti tomuto rozhodnutí se odvolal, a trvá pouze do doby, než je o jeho odvolání rozhodnuto příslušným smírčím orgánem Konfederace.

Příčina všech sporů uvnitř KPV je jednoduchá, a typicky postkomunistická; členskou základnu KPV tvoří v zásadě dvě skupiny politických vězňů: za prvé ti, kteří byli komunistickým režimem pronásledováni až do r. 1989, a nemohli proto studovat ani pracovat v jiných než dělnických profesích, a pak lidé, kteří byli sice v 50. letech vězněni, ale za Husáka se polepšili a i když neměli takový příděl práv jako ostatní, mohli pracovat v úřednických nebo odborných profesích a v rámci svých – někdejším škraloupem omezených – možností udělat v době normalisace karieru.

Když se tyto dvě skupiny setkaly v 90. letech v Konfederaci, je celkem pochopitelné, že zvítězili ti flexibilnější a kvalifikovanější, tedy polepšení, a postupně vedení organisace zcela ovládli.

Typickým představitelem této skupiny je místopředseda KPV Jiří Málek: typický bezcharakterní karierista, který byl pro osobní výhody ochoten obětovat jakékoli ideály – přirozeně, pokud je kdy měl. J. Málkovi jsme na tomto blogu věnovali samostatný článek, kde jsme jeho normalisační eskapády popsali, myslím, dosti barvitě, včetně odkazů na listinné důkazy.

Další napravenou vězeňkyní je předsedkyně Konfederace Naděžda Kavalírová, žena, která po svém polepšení pracovala na komunistickém ministerstvu a jak si v době normalisace počínala, dosvědčuje její přihláška do bytového družstva; s. Kavalírová tehdy osvědčila politickou angažovanost, za kterou by se nemusel stydět kandidát vstupu do Strany.

Mezi polepšenými a nepolepšenými politickými vězni existoval po dlouhou dobu smír, jehož základem bylo, že ti druzí nechávali těm prvním, méně početným, ale administrativně neporovnatelně obratnějším, volnou ruku ve všem, co se běžného provozu organisace týkalo, a pouze sporadicky kontrolovali jejich počínání.

Ke krisi tohoto systému došlo v r. 2001, kdy sociální demokracií ovládaná policie a justice zahájila tažení proti Vladimíru Hučínovi, hrdinovi III. odboje, který měl mezi členy KPV velmi silné postavení a podporu. Tato akce nebyla vůbec realisovatelná bez toho, že by Konfederace byla napřed neutralisována nebo – uplacena. Jinak hrozilo, že bývalí političtí vězni, obrazně řečeno, vyjdou do ulic a vyvolají takové hnutí odporu, že Hučínovo trestní stíhání – jež se nakonec stejně ukázalo jako obrovská blamáž – zmaří.

Bezpečnostní informační služba (BIS) se proto spojila s polepšenými, tzn. s vedením Konfederace, a našla s nimi rychle společnou řeč. Motivace byla positivní i negativní: na vedení se ze svazků StB leccos vědělo, a za příslib spolupráce při Hučínově persekuci dostala KPV tučnou výslužku: především několikanásobné zvýšení ročního příspěvku ze státního rozpočtu, a také slib nových funkcí a dalších státních vyznamenání pro lidi z vedení Konfederace.

BIS dodržela, co slíbila, a slib dodrželi i polepšení političtí vězni: Hučín zůstal ve vazbě, aniž by proti tomu kdokoli z KPV pozvedl hlas, a, abychom jmenovali jen jednu odměnu za mlčení, která byla KPV za spolupráci poskytnuta, předsedkyně KPV Kavalírová se stala předsedkyní Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, což je, vzhledem k materiálům, které o ní archivy vydaly, čirým výsměchem všem, kteří v 70. a 80. letech její privilegia neměli a byli komunistickým režimem skutečně pronásledováni.

Jenže čas se nezastavil a padla jak vláda ČSSD, tak nesmyslná obvinění, která vyšetřovatelé na Hučína vyfabrikovali, a čas zúčtování tak nastal i v Konfederaci.

Mlčící většina sice stála dál za Kavalírovou a jejím BIS-positivním vedením, ale objevila se celá řada disidentů, kteří žádali vysvětlení: např. František Zahrádka, Josef Hejtmánek, František Přeslička, a z lidí mimo KPV např. Jan Šinágl, Girolamo Giormani a Zbyněk Horváth. V Konfederaci vypuklo cosi jako občanská válka, která trvá dodnes.

Vedení využívá pasivity (a stáří) členské základny a pokouší se odpor umlčet serií vylučování a pozastavování členství, avšak tyto snahy nemohou slavit dlouhodobý úspěch, neboť stanovy KPV jsou založeny na principu primátu poboček nad vedením a soudy sice pracují pomalu, ale budou postupně dávat za pravdu disidentům a rušit další a další nezákonná rozhodnutí vedení KPV.

Nakonec věci musejí dojít do stavu, kdy jedna strana zvítězí: buď budou lidé odpovědní za Hučínovu persekuci (resp. její toleranci) z vedení KPV odstraněni, nebo budou z KPV vytěsněni Hučínovi příznivci.

Polepšení mají dostatek představivosti, aby si dokázali spočítat, jak dopadnou soudní spory s disidenty, a připravili proto náhradní variantu: rozhodli se Konfederaci zrušit a její majetek v hodnotě několika desítek milionů korun, nad kterým mají v současné době plnou kontrolu a z jehož správy neskládají nikomu účty, potajmu rozdělit mezi sebe – neboli, řečeno soudobou frasí, Konfederaci vytunelovat. Nechali už odhlasovat změnu stanov, která snížila quorum potřebné pro toto rozhodnutí, a založili cosi jako likvidační komisi.

Zda tento pokus skončí úspěchem, není dosud jisté, ale pokud se tak stane, bude to pro postkomunistickou dobu nadmíru symptomatické: největší polistopadová organisace bývalých politických vězňů zanikne tím, že její majetek bude rozkraden samotnými mukly.

9 komentářů :

  1. Tomáši, docela jsem se bavil při pomyšlení, jak polepšení věznění z padesátých let šikanují Chartisty (chudáky - nejdříve je odstavili od vlády, a teď ještě tohle příkoří) a "bojovníky za svobodu" z let 70. a 80.

    Nevychází Vám to totiž čistě statisticky - pokud bylo politickému vězni v r. 1950 18 let a dožil se roku 2011, je mu nyní krásných 79, tedy ideální věk na to, aby šikanoval své mladší kolegy, poslední vlna politické perzekuce se přitom konala (nemýlím-li se, když tak mě opravte) těsně po roce 1956 a obětí byli už převážně zasloužilí (a tedy ne úplně nejmladší) stalinističtí soudruzi.

    No nic, při tomhle vývoji čekám, že ještě pěkných pár let se nám budou zasloužilí bojovníci proti komunismu množit ještě rychleji než slovenští partyzáni a čeští protifašističtí bojovníci po 2. světové válce.

    OdpovědětVymazat
  2. Ale přesně tak to je: Kavalírová je ročník 1923 a celé vedení rovněž do 1930. Neměl jsem na mysli lidi, kteří v 70. a 80. letech seděli, těch je jen pár a vesměs na KPV neparticipují, ale vězně z 50. let, kteří to neměli dobré ani za Husáka.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji Vám pane Pecino za tuto informaci!Dosud jsem měl v tom zmatek.

    OdpovědětVymazat
  4. Možná může být vzhledem k tématu zajímavé
    pozvánka na přednášku

    OdpovědětVymazat
  5. Tomáši,
    chcete říci, že celé to KPV je klub osmdesátiletých a devadesátiletých starců a stařen, přičemž ti "čestní" jsou převážně zticha, a ti "nečestní" dělají neplechu kvůli tomu, aby na stará kolena dostali ještě nějaký ten metál či trafiku? A neleží Vám madam Kavalírová tak trochu v žaludku kvůli jejímu projevu, kde si nebrala ubrousky vůči Vašim sudetoněmeckým protegé?

    A jedna poznámka. Méně informovaný čtenář by si z řazení informací ve Vašem článku mohl vyvodit, že Mrs. Kavalírovou do čela rady ÚSTRu jmenovala soc-dem vláda, což není pravda, a bylo by záhodno zdůraznit, že předsedkyní rady, která má dohlížet na řádné přepisování poválečných českých dějin, ji v prosinci 2007 jmenovala "antikomunistická" a "mašínovská" vláda Topolánkova.

    OdpovědětVymazat
  6. chcete říci, že celé to KPV je klub osmdesátiletých a devadesátiletých starců a stařen, přičemž ti "čestní" jsou převážně zticha, a ti "nečestní" dělají neplechu kvůli tomu, aby na stará kolena dostali ještě nějaký ten metál či trafiku?

    Proč se tak chová člověk ve věku 80 a víc let, je mi stejně jako vám těžko pochopitelné, ale listinné důkazy, např. zápisy a zvukové záznamy z jednání Rady KPV, jiné vysvětlení nepřipouštějí.

    Fakt je, že tam jde i o spoustu majetku, např. jen ve vytunelovaném Emmingerově fondu bylo přes 20 milionů korun, KPV má lukrativní rekreační středisko na Slapech atd.

    A neleží Vám madam Kavalírová tak trochu v žaludku kvůli jejímu projevu, kde si nebrala ubrousky vůči Vašim sudetoněmeckým protegé?

    Kdy? Kde? O ničem nevím!

    Méně informovaný čtenář by si z řazení informací ve Vašem článku mohl vyvodit, že Mrs. Kavalírovou do čela rady ÚSTRu jmenovala soc-dem vláda, což není pravda, a bylo by záhodno zdůraznit, že předsedkyní rady, která má dohlížet na řádné přepisování poválečných českých dějin, ji v prosinci 2007 jmenovala "antikomunistická" a "mašínovská" vláda Topolánkova.

    Na Hučínově persekuci se podílela i ODSka, i když později couvla. Ono není pro žádného politika dobře nechávat na svobodě člověka, který má ve sklepě spoustu dokumentů a na leckoho leccos ví.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za vysvětlení. Mě to celé kolem KPV opravdu připadá směšné, a myslím si, že většina lidí už má dnes, po dvaceti letech budování "reálného kapitalismu" úplně jiné starosti než žabomyší spory hrstky bývalých muklů.

    S tou Kavalírovou a sudeťáky jsem trefil kozla, projev 28. října 2009 měla předsedkyně Bojovníků za svobodu Andělová, Kavalírová tehdy jen dostala metál.

    Mimochodem, nevíte, co teď dělá pan Hučín? Už jsem o něm dlouho neslyšel.

    OdpovědětVymazat
  8. Mě to celé kolem KPV opravdu připadá směšné, a myslím si, že většina lidí už má dnes, po dvaceti letech budování "reálného kapitalismu" úplně jiné starosti než žabomyší spory hrstky bývalých muklů.

    Těm, které Kavalírová šikanuje, to banální nepřipadá. My dva si to těžko umíme představit, my jsme se narodili do normalisace a slova jako čest nebo vyznamenání pro nás nic neznamenají.

    Mimochodem, nevíte, co teď dělá pan Hučín?

    Z veřejného života se poněkud stáhl, ale možná bude znovu kandidovat do Senátu.

    OdpovědětVymazat
  9. Pane Pecina, jsem člen KPV a s Vámi ve všem souhlasím. Z tohoto důvodu bych potřeboval kopii stanov KPV, schválených na sněmu v roce 2011. Máme k nim výhrady, bohužel nemůžeme je získat, a to ani přes Ministerstvo vnitra ČR.
    Za pomoc předem děkuji.
    Cyril Michalica, E-mail: c.michalica@seznam.cz

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.