DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

29. 5. 2011

Proklamace Sudetoněmeckého sdružení

Internetová presentace našeho spolku je dokončena, minimálně pokud jde o obsah, a abych dal českým šovinistům příležitost k hlasitým projevům nevole, přebírám z něj naši základní proklamaci:

Česká republika prošla ve 20. století traumatisující zkušeností komunismu, která není ani zdaleka překonána. Ačkoli česká města a vesnice nevypadají už tak odlišně od německých nebo rakouských, myšlení lidí zůstává – a ještě dlouhou dobu zůstane – poznamenáno komunistickou deformací vnímání základních hodnot, hodnotového žebříčku. Tato země vězí v postkomunistické bídě a těžko z ní hledá cestu ven.

Vadí nám to a pokoušíme se aspoň sami jednat tak, jak pokládáme za správné, a chovat se čestně. Proto odmítáme sdílet s většinou národa jeho dějinné mythy a lži: jsme možná chudí, ale i nejchudší člověk si může dovolit luxus mluvit pravdu. Nechceme a nebudeme proto lhát ani o minulosti vlastního národa.

Chceme se chovat odpovědně. Ačkoli se téměř nikdo z žijících lidí na bezpráví, které se odehrálo na území České republiky po válce, osobně nepodílel, nemůžeme se tvářit, že se nás to netýká. Jsou to zločiny, které byly spáchány jménem – a pod ochranou – našeho státu a kořisti jimi získané se náš stát zmocnil a rozdělil ji mezi své občany.

Litujeme toho, co se stalo, a omlouváme se těm, kteří utrpěli újmu. To ale nestačí, toto příkoří je třeba odčinit a napravit.

Odmítáme násilné a zotročující totalitní ideologie, odsuzujeme nacismus stejně jako komunismus. Nemůže být proto ani řeči o tom, že bychom chtěli navázat na cokoli z toho, co tyto hrůzné ideologie v naší zemi způsobily. Je směšné, jestliže nás české státní orgány označují za extremisty – je-li extremismem slušnost, tolerance a úcta k tradici, pak ovšem jsme extremisty a s hrdostí se k tomu hlásíme.

Milujeme svou vlast a rozumíme proto sudetským Němcům, kteří ji museli proti své vůli a obvykle zcela bez viny opustit. Víme, že překonat 65 let trvající ztrátu historické kontinuity není jen tak možné, na druhé straně si uvědomujeme, že soužití českého a německého ethnika na území společného státu trvalo stovky let a mnohé z toho, co bylo za tu dobu vytvořeno, obnovit lze.

Toho, co jsme si předsevzali, nemůžeme dosáhnout sami, uskutečnit se to dá jedině spoluprací mezi Čechy a Němci. Proto nás velmi mrzí, že
Sudetoněmecké krajanské sdružení se sídlem v Mnichově zvolilo místo dialogu s námi konfrontaci a možnost budoucí spolupráce tak prakticky vyloučilo. Přesto věříme, že se nám podaří nalézt na německé straně jiné, odpovědné partnery, protože i když je těžiště našich cílů v České republice a u české společnosti, tyto cíle nedokážeme naplnit bez součinnosti německých partnerů.

Střední Evropa, k jejímž ideálům se hlásíme a na jejíž odkaz hodláme navazovat, vzkvétala v době, kdy její ethnika spolupracovala, a tehdy, když pod vlivem nacionalistických a posléze totalitních bludů začali Středoevropané proti sobě bojovat, počíná její úpadek. Poučme se z minulosti a neopakujme chyby svých předků!

Jak mají vypadat politicky přijatelné stanovy spolku

Při hledání ilustrací pro články o historii na našem webu jsem narazil na stránky občanského sdružení nazvaného Klub českého pohraničí, o. s. Klub sídlí v Praze v ulici Politických vězňů, na stejné adrese jako KSČM, a s registrací na ministerstvu vnitra neměl nejmenší problémy. Jak by také mohl: cíle jeho činnost vyjádřené ve stanovách musely znít soudruhům Henychovi, Benešové, Breburdové a dalším, které minulý režim na vnitru zapomněl, jako rajská hudba – nu, posuďte sami:

Základním cílem a hlavním obsahem činnosti Klubu českého pohraničí je chránit a bránit zájmy občanů České republiky, zvláště českého pohraničí, před hrozbou novodobé germanizace a usilovat o zachování suverenity a územní celistvosti České republiky.

Klub českého pohraničí:
  • vyjadřuje a obhajuje svá stanoviska k aktuálním politickým, sociálním, ekonomickým a dalším společenským problémům a otázkám vnitřního i mezinárodního charakteru,
  • důrazně vystupuje proti všem snahám o odnárodňování, zejména mladé generace, a politicky účelovému zkreslování historie českého národa a státu v dávné i nedávné minulosti, zejména pak problematiky česko-německých vztahů.
  • rozhodně odmítá neoprávněné požadavky revanšistických skupin v Německu a v Rakousku, zejména Sudetoněmeckých krajanských sdružení a dalších společenstev Němců odsunutých po druhé světové válce z Československa i z dalších zemí, usilujících o revizi výsledků druhé světové války, zrušení dekretů prezidenta ČSR z let 1940–1945 a odmítajících spravedlivý poválečný odsun Němců z Československa.
  • navazuje a rozvíjí přátelské vztahy s jinými pokrokovými a demokratickými organizacemi, sdruženími a institucemi v České republice i v zahraničí.
Ve své činnosti:
  • vychází z pokrokových národních, vlasteneckých, demokratických, slovanských a protifašistických tradic českého lidu a evropských národů,
  • hlásí se k dědictví husitského revolučního hnutí a národního obrození, k Masarykovým, Štefánikovým, Benešovým a dalším myšlenkám budování společného státu dvou bratrských národů Čechů a Slováků,
  • čerpá sílu a povzbuzení v činech hrdinů domácího i zahraničního antifašistického národně osvobozeneckého boje, ale i v jednání a činech statečných ochránců našich státních hranic od legendárních Chodů, přes příslušníky Stráže obrany státu, Finanční stráže až po příslušníky pohraničních útvarů SNB a Pohraniční stráže a orgánů ochrany státních hranic Československa,
  • vede občany a zejména mládež České republiky k posilování národního uvědomění a národní hrdosti, k pěstování vlasteneckého cítění, celonárodní solidarity, československého bratrství a slovanské vzájemnosti,
  • přispívá k upevňování dobrých vztahů se všemi národy, zejména sousedních států – Slovenska, Polska, Německa, Rakouska – a všech slovanských i dalších evropských zemí na základě vzájemné rovnoprávnosti a respektování státní svrchovanosti v souladu se základními lidskými a občanskými právy.

Společensky žádoucí a veskrze nezávadnou je i samotná činnost spolku: kupř. zde se píše o Mašínech: Patřili k nebezpečné protistátní organizaci, která páchala teror, žhářství, loupežná přepadení a zastrašování funkcionářů KSČ a národních výborů na Poděbradsku. Celkem věřím, že kdyby se pokusil o registraci spolek, který by měl ve stanovách ocenění bratří Mašínů, přes selekční filtr ministerstva by neprošel.

Zvykejme si: taková je pravá povaha současného postkomunistického režimu v této zemi.

26. 5. 2011

Články o historii na stránkách Sudetoněmeckého sdružení

Jistý útlum mé bloggerské aktivity v minulém týdnu byl způsoben tím, že jsem pracoval na redakci serie článků o historii, které tímto ctěným čtenářům svého blogu předkládám k betatestování.

Struktura menu není zdaleka finální, stejně jako grafické provedení našeho spolkového webu. Články samotné jsou naopak hotové, pouze mám v úmyslu doplnit do nich případné další ilustrační fotografie.

Českým chauvinistům přeji příjemné a osvěžující rozčilení!

Aktualisováno.
Otevřeli jsme i diskusní forum, prozatím v české jazykové mutaci. Uvidíme, zda jeho provozování bude únosné…

19. 5. 2011

Další obstrukce ze strany ministerstva

Ministerstvo vnitra, nikoli zcela překvapivě, nerespektuje rozsudek Městského soudu v Praze a znovu odmítlo zaregistrovat Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku s tím, že ve lhůtě 30 dnů vydá nové rozhodnutí. Podle zákona je však den právní moci zrušujícího rozsudku datem registrace a nové rozhodnutí o odmítnutí registrace by bylo nicotné.

Náš spolek na rozdíl od ministerstva zákon respektuje a pokládá se za existující právnickou osobu: tak bude vystupovat i před soudy, k nimž se případ nyní znovu vrátí.

Ministerstvu jsem odpověděl:
Váš právní názor, že právní mocí rozsudku, jímž bylo zrušeno rozhodnutí o odmítnutí regis­trace občanského sdružení, nedojde k registraci, ale ministerstvo má prostor vydat nové odmí­tavé rozhodnutí, není v souladu se zákonem; proti dalším obstrukcím z Vaší strany podnikne proto naše občanské sdružení, jež je nyní již existující právnickou osobou, rázné kroky.

Pokládám za pikantní (a zároveň symptomatické), že ministerstvo na jedné straně tvrdí, že naše občanské sdružení má v úmyslu porušovat ústavu a zákony této země, a přitom samo zákon nerespektuje a počíná si s frapantní svévolí.

18. 5. 2011

Označení sídla Sudetoněmeckého sdružení

Nejen Internetem živo je občanské sdružení, a tak jsme stanuli před nutností vhodně označit své žebrácké sídlo; třeba takto:

Jak nevydělat na Internetu II

V předchozím dílu serie jsme poznali vydavatele, který se tak bál, že si jeho čtenáři budou elektronické noviny půjčovat a sdílet, až učinil internetový produkt skoro nepoužitelným a uživatelsky zcela neatraktivním.

Dnešní podnikatel na to šel jinak: zřídil server, který v základní versi nabízel službu, monitoring dostupnosti serverů ze dvou míst s následnou archivací údajů, zobrazováním statistiky a e-mailovým upozorňováním na výpadky, zcela zdarma, pouze s omezením maximálního počtu sledovaných serverů na pět a intervalu monitoringu na deset minut. Službu jsem několik let spokojeně využíval, a mám za to, že obchod to byl fairový: náklady z hlediska poskytovatele marginální, výměnou za občasné zobrazení jeho webu: kdybych potřeboval víc, než je nabízeno v základu, předplatil bych si vyšší variantu.

Včera mi podnikatel poslal e-mail:
Vážená paní/Vážený pane,

rádi bychom Vás informovali o změnách, které budou v květnu realizovány v rámci služby Monitoring-serveru.cz.

Bezplatné měření v intervalu 10 min. bude nově na Monitoringu-serveru.cz zpoplatněno částkou 15Kč/měsíc.

[…]
I o tom by se dalo, byť s jistým skřípěním zubů, uvažovat. Variabilní náklady na monitoring pěti serverů jsou sice o dost nižší než 15 Kč/měsíc (traffic je při 1 kB na probe cca 4 MB měsíčně/server), ale na druhou stranu, proč nepodpořit dvěma stovkami ročně někoho, kdo mi nabízí něco rozumného a užitečného a kdo mi to dosud poskytoval zdarma.

Jak jsem však záhy zjistil, částka 15 Kč je bez DPH a hlavně, je za jeden server. To by prakticky znamenalo platit ji pětkrát (sleduji pět webů) a máme tu najednou 1 080 Kč ročně, což je za službu, poskytovanou dosud bezplatně, suma naprosto nepřiměřená; kdybych na ni přistoupil, musel bych si připadat v lepším případě jako podnikatelův sponsor, v horším jako napálený blbec. Monitoring-serveru.cz mohl mít moje peníze, ale kvůli své nenasytnosti nebude dostávat nic.

S povzdechem jsem tedy, abych nebyl obtěžován dalšími výhodnými nabídkami, změnil svou adresu v nastavení účtu na no-reply@pecina.cz a upsal se – zdarma – podnikateli zahraničnímu.

16. 5. 2011

O heraldice

Poté, co jsem zveřejnil nové logo našeho sudetoněmeckého spolku, obrátilo se na mě několik lidí, jednak s oceněním a pochvalou – za něž upřímně děkuji a tímto předávám dál autorovi – jednak s dotazy týkajícími se heraldické správnosti znaku.

Odpovídám: ne, znak rozhodně není heraldicky korektní, a to proto, že chybná je už jeho předloha. Porušuje totiž nejzákladnější heraldické pravidlo, že na barvu se nesmí umístit barva (a na kovu nesmí být kov). Kromě toho je pochybná celá pravá část erbu (heraldik by řekl levá, oni to počítají opačně), v níž má být symbol Řádu německých rytířů, ale tím byl vždy černý kříž ve stříbrném poli, nikdy červený v černém, a konce ramen kříže nebyly po vzoru maltézského kříže nikdy ostře vykrojené, ale byly buď rovné anebo mírně vykrojené do oblouku. Kříž je to ostatně tradiční, je identický s tím, který byl udělován jako nacistické válečné vyznamenání, a změna provedená neznámým autorem je neobhajitelná.

Je patrné, že erb není tradiční; protože sudetští Němci neměli až do r. 1918 důvod vyjadřovat společnou identitu, neměli ani žádný společný symbol, a je zjevné, že tvůrce erbu se ani tímto problémem příliš nezabýval: na prsním (heraldici říkají srdečním) štítku je symbol Egerlandu a k tomuto regionu se vztahuje i řádový kříž, údajně s odkazem na komendu řádu v Komotau (dnešním Chomutově).

Na znak sdružení tedy nezbývá než nahlížet jako na dílo užité grafiky, jistě zdařilé, spíš než jako na erb v pravém slova smyslu. Což je možná škoda, protože necháme-li heraldiku při návrhu znaku za dveřmi, zbavujeme se dobrovolně asistence toho oboru lidské činnosti, jenž má za sebou přes osm století nepřetržitého vývoje a který se dobral značné sofistikovanosti, plně srovnatelné s tím, jehož dosáhla např. typografie.

Je pozoruhodné, jak hluboce jsou pravidla heraldiky v našem kulturním povědomí zakořeněna. Vezměme třeba shora zmíněné pravidlo, že na barvu nesmí být umístěna barva a na kov kov. Na vysvětlenou, kov byly světlé barvy, zlatá nebo stříbrná, a barva byly všechny barvy ostatní (vyjma tzv. barev přirozených, užívaných na přírodních motivech erbů), tedy tradičně černá, červená, modrá, purpurová a zelená.

Původním smyslem pravidla bylo zajistit dobrou rozeznatelnost erbů; také bychom mohli dodat, že lidské oko se dokáže přesně zaostřit jen na jednu vlnovou délku, proto hrany červená-modrá nebo červená-zelená působí nepříjemně a rušivě. Když se podíváme na dnešní dopravní značky, vidíme, že respektují nejen toto pravidlo, ale používají, kromě purpurové (jež je na erbech ovšem vyhrazena prelátům a má tedy speciální význam), výhradně erbovní kovy a barvy (tinktury). Jediná značka, která základní heraldické pravidlo nerespektuje, hlavní silnice, na nás obvykle už od dětství působí jako podivná, vymykající se ze systému. A – minimálně na mě – působí nepřirozeně třeba i americké nebo australské značky, jejichž pole je provedeno v tmavožluté, resp. oranžové barvě. Je to opravdu kvůli tomu, že tato barva není klasickou erbovní tinkturou?

Anebo israelská vlajka: instinktivně bych na ní Davidovu hvězdu nakreslil modrou, ale obvykle se tam používá azurová, ležící mimo (evropský) heraldický systém tinktur.

Na heraldice mě vždy fascinovalo, že heraldik byl schopen vyjadřovat se symbolickým jazykem natolik precisním, že podle toho, jak sepsal do erbovního listu blason, tedy algorithmický popis erbu, dokáže jiný heraldik o několik set let později erb nakreslit, a to s výsledkem, který se od původního liší jen minimálně.

A také to, jak heraldická terminologie zakonservovala stovky let starý jazyk. O české to tolik neplatí, i když je pravda, že jejím termínům jako kolčí přilbice, točenice, krokev, překrývadlo nebo ostrev dnes laik už neporozumí, podobně jako tomu, že se rozlišuje směr šikmo (tedy /) a kosmo (tedy \). Daleko více fascinující je ovšem angličtina, která uchovala starofrancouzské termíny, jimž už ovšem nerozumějí pro změnu ani Francouzi. Tak třeba tinktury: ani jedna se nejmenuje tak jako barva občanská: or, argent, azure, gules, purpure, sable, vert. Totéž platí pro geometrické uspořádání prvků, takže blason bendy sinister sable and argent je každému heraldikovi dokonale srozumitelný, ačkoli běžný uživatel anglického jazyka z něj pochopí pouze spojku and.

A kromě toho, erby jsou krásné a ve své jednoduchosti, nebo i díky ní, graficky dokonalé: ačkoli mám jako konservativní člověk výhrady k tomu cirkusu, který se v posledních desetiletích rozpoutává kolem monarchie v Anglii, erb Kate Middleton předtím, než uzavřela sňatek s princem Vilémem (blason: on a lozenge, per pale azure and gules a chevron or cotised argent between three acorns slipped and leaved or), pokládám za výtvarně dokonalý.

Kdyby pro nic jiného, erby jsou užitečné k tomu, abychom si uvědomili, že i před stovkami let žili na této Zemi velmi chytří a nadaní lidé, a cítíme-li se vrcholem historie, jsme možná jen newtonovskými trpaslíky, kteří stanuli na ramenou obrů.

Aktualisováno.
A samozřejmě také zákaz stání a zákaz zastavení – jak jsem na ně mohl zapomenout!

14. 5. 2011

Výpadek služby Blogger

Již od středy lze pozorovat poruchy funkčnosti služby Blogger, které se projevují tím, že se obnovuje starší stav blogpostů, včetně komentářů, a poté je opět nahrazován stavem jiným, starším nebo novějším. Rovněž bylo včera po řadu hodin nepřístupné rozhraní pro editaci a správu blogu.

Vyčkejme proto v klidu a s rozvahou příštího vývoje; komentátorům doporučuji, aby si veškeré komentáře pro jistotu zálohovali lokálně.

9. 5. 2011

Sudetoněmecké sdružení zahájilo činnost

Po doručení rozsudku Městského soudu v Praze, čímž došlo k registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, se energicky pouštíme do práce.

Jako první jsme pro nové sdružení navrhli logo:


Jeho autorem je pražský fotograf a grafik Daniel Trojan. Návrh vychází z tradičního erbu sudetských Němců, který vznikl cca v roce 1940 a byl o deset let později – v mírně upravené podobě – převzat mnichovským Sudetoněmeckým krajanským sdružením. Od německého vzoru se znak českého sdružení liší nejen modernějším grafickým pojetím, ale i tím, že orlice nemá na prsním štítku symbol bílé (stříbrné) mříže, který je součástí erbu města Chebu a u spolku s celostátní působností by postrádal logiku. Místo toho jsou na štítku tradiční sudetské barvy: červená a černá. Oba základní motivy erbu, říšskou orlici a kříž jako symbol Řádu německých rytířů, však naše sdružení převzalo beze změny, stejně jako uspořá­dání těchto motivů ve vertikálně půleném poli.

Aktualisováno.
Tisková zpráva, nejen o logu, ale také o stavu sporu s ministerstvem vnitra a o nejbližších plánech sdružení.

1. 5. 2011

Proč se nedaří bojovat s korupcí

K zajímavé debatě vedl blogpost Václava Žáka a následný komentář na Lucerně Wikipedie.

V. Žák (a spolu s ním G. Peters) tvrdí, že Češi mají tendenci k anarchistické ignoranci formálních vztahů a dělby rolí, z čehož pak pramení miserie veřejné správy.

Ne, je to daleko horší: Češi mají zakořeněn odmítavý, subversivní vztah k jakékoli veřejné správě. Neexistuje tu respekt k řádu jako takovému, a neexistence tohoto respektu způsobuje i absenci ideálu dobré správy, natožpak snahy tento ideál praktickou prací naplnit.

Když vyšly na světlo všechny nechutné detaily Drobily affairy, jež velice plasticky ukázaly, co bylo takříkajíc kariérní podmínkou práce ve vysoké funkci ve státní správě a vstupenkou do první korupční ligy, nikdo jakoby ani nebyl příliš překvapen tím, že místo loyality ke státu je od adepta vyžadována primárně loyalita k mocenským (stranicko-politickým) strukturám, které mu umožní být do funkce jmenován a zastávat ji. Jakoby každému přišlo zcela normální, že stát je takto rozparcelován na pašalíky, přičemž volby změní jen poměr počtu a výnosnosti pašalíků přidělených jednotlivým účastníkům politické soutěže.

Politika se pak ale mění v kuhhandl a volby za těchto okolností postrádají smysl, protože nejsou způsobilé změnit kvalitu vládnutí, změní se jimi jen její fasáda a okoukanější mluvící hlavy nahradí méně okoukané.

Není-li loyality ke státu, nemůže příliš pomoci ani formalisace vztahů ve veřejném životě a dělba rolí, protože jejím produktem bude jen vytvoření nového, potenciálně výnosného imitačního aparátu: vznikne nová protikorupční legislativa, budou ustanoveny početné a nákladné protikorupční komise, avšak fakticky se nezmění vůbec nic; ostatně mám za to, že vyspělou protikorupční legislativu mají i v Nigerii a s korupcí tam bojují před každými volbami s energií hodnou Supermana.

Jak takový imitační aparát funguje, ukázal názorně případ prodeje fancy registračních značek na pražském magistrátu. Byl provozován – bezesporu drahý – počítačový systém, který jakýmkoli machinacím jistojistě zabránil, a přesto se pro pražských ulicích už roky pohybují drahá auta s pěknými značkami a levná s běžnými v poměru, který je jako výsledek nahodilé distribuce statisticky neobhajitelný. Jak odhalil audit, systém byl obcházen, a to poměrně velmi snadno: postačilo počkat na chvilkovou nefunkčnost počítačové sítě a rázem bylo vše po starém, přidělovalo se podle uvážení (a vedlejší motivace) úředníka.

Cestou ze současného marasmu není další formalisace vztahů, ale v řadě případů nemůže uškodit naopak jejich zjednodušení, protože formalismus bývá pouhou zástěrkou a alibi pro fraudulentní jednání: na papíře tento stát šlape jako hodinky, výběrová řízení probíhají na základě tak sofistikovaných procedur, že je obejít nebo podvést prostě nelze, a vítězí vždy jen ta nejlepší a nejlevnější nabídka, zatímco v reálu roste moc mafií, stranických i mimostranických, úředníci bohatnou a podnikatelé, minimálně ti podnikající šmudlové, kteří nedokáží podmáznout správnou kapsu, žijí z ruky do úst a v hrůze z kontroly finančního úřadu.

Kdepak, chyba je hlubší a její odstranění vyžaduje změnu hodnotové orientace společnosti, a to je něco, s čím představitelé stávajícího systému nikdy nepřijdou, protože by si sami pod sebou nařezávali větev. Od nich se dočkáme tak nejvýš oné shora zmiňované protikorupční legislativy a ohnivé, protikorupčně bojovné rhetoriky.