DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

30. 5. 2012

Prožíváme poslední měsíce české demokracie?

Ještě před dvěma až třemi lety jsem byl skálopevně přesvědčen, že tentokrát český národ, poprvé v novodobé historii, překročí svůj stín a dokáže si udržet jeden a týž režim po dobu delší dvaceti až pětadvaceti let; což by byl výkon, který se nepodařil od vzniku Československa dosud ani jednou.

Po mediální hysterii kolem zadržení Davida Ratha si už nejsem jist.

Demokracie, aspoň na papíře, má schopnost samočištění: jako každý jiný systém vlády bývá postižena krisemi, avšak ty dokáže řešit svou vnitřní silou, vlastními regulačními mechanismy. Zkorumpované a slabé politiky lidé ve volbách odstraní a nahradí je jinými, slušnými, a očistit se dokážou i samotné politické strany Občas je to změna drsnější a trochu to hází, tak jako v Rakousku s nástupem Jörga Haidera, avšak systém jako takový zůstává co do své povahy zachován, je i nadále demokratický. Což je podstatná výhoda před diktaturou, protože ta je na kvalitě diktátora zcela závislá a pod špatným diktátorem se rozpadá.

Samočisticí mechanismy mají však určité předpoklady a meze, a já začínám mít pocit, že ty české nejsou už s to zabránit změně, jež bude systémová, revoluční, populistická a potenciálně násilná. Tedy že skvrna na pověsti politické representace této země nemůže již být vyčištěna bez porušení podstaty látky.

Důvodů, proč se tak domnívám, je několik:

Česká media se za více než dvacet let demokratického vývoje nestala skutečně nezávislým a kritickým zrcadlem reality, ale zůstala přikrčená, úplatná a stranící moci před rozumem a spravedlností. Kulty Klause, Havla, veřejnoprávní servilita a komerční povrchnost přispěly společně k tomu, že nemáme kvalitní nezávislé analytické mediální zdroje, jen ohlupovače a roztleskávače.

Stát a státní struktury nebyly budovány podle pevného plánu a v úctě k demokratickému systému hodnot. Policie je fatálně zkorumpovaná, justiční systém je dysfunkční, zemi ovládají mafie exekutorů, lichvářů a podvodníků, proti nimž slušný člověk nenajde zastání a nemá proto důvod se státem se identifikovat a hájit jej, je-li sám denně konfrontován s tím, jak je státu lhostejný on.

Politika pozvolna přerostla do stavu vynucené nepoctivosti: strana, která si nezajistí korupční zdroje financování, nezvládne účinnou předvolební kampaň a končí v propadlišti nezájmu. Media, vedena veřejnoprávními, si zvykla mimoparlamentním stranám se vysmívat a využívat jejich představitele jen jako bezplatný šaškovský kompars pro své diskusní pořady. Výsledkem je, že tyto strany jsou nyní bezmocné, nemají tradici ani věrohodné osobnosti a do politiky tak místo nich pronikají bizarní spolky typu Věci veřejné.

Na polistopadovém vývoji se velmi neblaze podepsala i hodnotová vyprázdněnost komunistického období. Nový režim nebyl chápán jako příležitost ke změně paradigmat politického chování, ale spíše jako pokračování toho, co zde bylo předtím: nové poměry byly milovány stejně neupřímně, jako byl předtím milován Hitler, po něm Stalin a pak Brežněv. Brusel a Washington, to byla naše nová, dvojjediná Moskva.

Za celých dvacet let nedošlo k reflexi toho, že komunismus nebyl špatný proto, že nebyly k dostání banány, ale kvůli tomu, že národu vzal jeho elity a z ostatních učinil morální trosky, otroky, již, jak kdysi rozpoznal básník, bezmezně milují svého pána za misku rýže: lidé dnes většinově souhlasí s vyhnáním Němců, se znárodněním průmyslu, s odnětím majetku šlechtě a církvi, a na komunistech jim vposledku přijde špatný právě jen nedostatek banánů, resp. spotřebního zboží. Uberme něco na tvrdosti politické represe (stíháni by měli být jen ti, kteří jsou opravdu hodně jiní než my všichni), přidejme trochu na svobodě, a máme tu nový Čechů ráj.

Ze všech těchto důvodů se obávám, že demokratický režim v této zemi efektivně skončil. Kontury toho, čím bude nahrazen, se rýsují v podobě Holešovské výzvy a akcí na podporu tykadlového vandala Smetany, a rychlost změny závisí už jen na tom, kdy se objeví dostatečně schopný a charismatický politik, který se jí postaví do čela.

27. 5. 2012

Na co se připravuje česká armáda

Tak mi zase jednou něco ušlo, a musel mne na to upozornit až link v Událostech Bohumila Doležala.

Vojenské cvičení nazvané Enduring Memory (ano, na rozdíl od doby komunistického útlaku smíme nyní svá cvičení nazývat po našem, anglicky) pořádané 801. praporem Vojenské policie, sice proběhlo už v únoru, ale jeho taktický námět je tak pozoruhodný, že se oň se svými čtenáři nemohu nepodělit.

Píše se rok 2013. Evropská unie je v totální krizi, začíná armádní web celkem realisticky, a pokračuje: Bývalé samostatné království Sasko a bašta komunistické NDR, kde už od voleb roku 2004, resp. 1999 sedí ve vládě poslanci za neonacistické strany NPD a DVU vystoupilo z Německa a pod vlivem Sudetoněmeckého landsmanšaftu vzneslo územní požadavky na Českou republiku ve smyslu revize historických hranic Českého království a ČSR. Česká vláda se – kupodivu – tentokrát nenechala zastrašit a požadavky neonacistů odmítla.

Nyní popis nabírá grády: Už dlouho předtím se ale tajně do ČR do oblastí bývalých tzv. Sudet stěhují masy Němců a nezákonně tu vykupují pozemky a nemovitosti (sic!). Ruku v ruce s tím jde i nárůst kolaborace některých Čechů, kteří v médiích neustále upozorňují na údajné zločiny (vítězných) Čechů na nevinné (poražené nacismem prosáklé) tzv. sudetské Němce. A tak dále, přesně v duchu nejlepších tradic českého národního mythu.

Taktickému námětu neschází reenactment Mnichovské mírové konference. Námět je arci s otevřeným koncem: jestli se zpupné Germány podaří zahnat zpět a území Sudet opět odněmčit, záleží mimo jiné na úspěchu mise, jež je předmětem cvičení.

Nevím, jak laskaví čtenáři, ale já z toho mám pocit, že by někdo ve vedení naší chrabré armády zasloužil svěrací kasajku. Na jedné straně jsou pořádány hony na vojáky, kteří mají na těle závadové tetování, na druhé se, pod hlavičkou a bezesporu za peníze armády, může konat něco tak vypjatě chauvinistického a v takovém stupni bizarního, že člověk bezděky začíná pochybovat, zda Kubrickův portrait vojenské mentality ve filmu Dr. Strangelove byla skutečně nadsázka, jak si až dosud namlouval.

17. 5. 2012

Jednání ve věci SKSČMS bylo nařízeno

Městský soud v Praze projedná další ze tří žalob, jimiž brojíme proti odpírání registrace spolku, 8. června v 9.15 hod. (předvolání). Za současné situace nemáme šanci, možnost, že by se pátý senát městského soudu odchýlil od právního názoru třetího, je mizivá, ale aspoň se procvičíme v právní argumentaci. Všichni jsou srdečně zváni!

16. 5. 2012

Sudetoněmecké krajanské sdružení podává první kasační stížnost

Náš spor s ministerstvem vnitra o registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pokročil do dalšího levelu: poprvé se dostáváme k Nejvyššímu správnímu soudu, který posoudí, zda je správné usnesení, jímž nám Městský soud v Praze upřel procesní způsobilost. Proti usnesení podáváme kasační stížnost.

O jejím výsledku nemám valných ilusí. Soudci NSS opakovaně prokázali, že jsou loyalní, bázliví a stačí, aby exekutiva jen trochu zadupala, a už srazí paty a rozhodují tak, jak je jim přikázáno. Jsou to – na rozdíl od daleko samostatnějších a odvážnějších soudců ústavních – prostě takoví pejsci na mazlení, dobře vycvičení, konformní postkomunističtí soudci.

15. 5. 2012

Proč nemám radost ze zadržení Davida Ratha

Propukly oslavy v království českém, neboť král, znepokojen stále více reptajícími nevolníky, poslal své biřice na nemilovaného dvořana. Lidé jsou šťastni, na sociálních sítích i u piva žertují o tom, jak onoho jedince stejně nikdy neměli ráthi a jak je dobře, že předsedkyně sněmovny, shodou okolností členka ODS, vyslovila se zadržením oposičního politika bez reptání souhlas, a to patrně bez možnosti řádně prostudovat podklady (ústavní lhůta 24 hodin, kterou na to má, je absolutně nepřiměřená a v celém trestním řízení bezprecedentně krátká).

Byl dopaden korupčník, je tedy důvod k jásotu; já se na něm arci podílet nemohu. Pro mne je měřítkem to, co se dálo v případě hrozícího obvinění ministra a člena strany vládní, nikoli oposiční, Jiřího Čunka, od intervencí do justice přes prohnilé soudce a státní zástupce, později známé pod zkratkou justiční mafie, až po trapnou koncovku v podobě měnícího rozsudku komunistické soudkyně Vostrejšové, podle níž žádná justiční mafie neexistuje a vše v české justici kolem Čunka, stejně jako kolem tzv. katarského prince, bylo takříkajíc v ajouru.

Ano, do poměrů ukrajinských, kde vrcholní politici putují po skončení volebního období z funkce rovnou do vězení, má situace v České republice ještě daleko, jen se obávám, že Rathovo zadržení je krokem východním, případně africkým směrem. A že jednoho krásného dne bude lid v extasi stejně jako dnes, protože policie pod vedením sociálnědemokratického ministra vnitra dopadne při činu Kalouska, Nečase nebo Klause.

Aktualisováno.

David Rath byl vzat do vazby, a to ze všech třech do úvahy přicházejících vazebních důvodů. To pokládám bez ohledu na otázku jeho případné viny za naprosto skandální a mám za to, že v této výjimečné situaci by měl president republiky využít svého práva a Ratha z vazby cestou milosti propustit.

14. 5. 2012

Test

Testuji syntaxhighlighter…


8. 5. 2012

Rozsudek z Hajan

Pro zájemce o dění v Hajanech zveřejňujeme rozsudek nad starostou Jaroslavem Kokrhánkem. Toho nyní čeká tříapůlletý trest vězení, který je, vezmeme-li v úvahu všechny okolnosti případu, poněkud nespravedlivý: J. Kokrhánek byl jen malou, nezkušenou rybou v rybníce obhospodařovaném jihomoravskou pozemkovou mafií.

Tomu, že tu máme co do činění s profesionálními podvodníky, nasvědčuje i další osud neplatně prodaných pozemků. Aby bylo jejich vlastnictví legalisováno, nechali je noví vlastníci projít dražbou, což podle platné české legislativy zakládá nové, originární a tedy nezpochybnitelné vlastnické právo.

Princip je prostý: něco ukradnete, převedete to na osobu (bílého koně), kterou pošlete do exekuce nebo do konkursu, a v dražbě to opět koupíte, nyní již jako skutečný vlastník s čistoskvoucím, nezpochybnitelným nabývacím titulem. Podle prevalentního výkladu doktriny i judikatury nejvyšších soudů má okradený smůlu, na věci nabyté ve veřejné dražbě se nevztahuje zásada nemo plus iuris, takže ukradená věc je už definitivně vaše.

Jedinou možností je zpochybnit jako simulovanou pohledávku, na jejímž základě byla dražba nařízena; prakticky je to ale téměř nemožné, protože úkon byl učiněn mezi ve shodě jednajícími kontrahenty, jejichž skutečné ekonomické vztahy nemají soudy ani možnost, ani trpělivost rozplétat.