DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

28. 6. 2012

Bez Pospíšila

Mám rád tu fotografii: expremier Jan Fischer v kipě se na ní – ovšemže jen pro fotografy – sklání u Zdi nářků v Jerusalémě a předstírá rozjímání nebo modlitbu. Šokuje mne, že Češi, kteří okamžitě prohlédli falešnou Vyčítalovu odu na radar, nevidí na první pohled, že tento muž, který nyní usiluje o presidentský úřad, je jen celoživotní oportunista a prázdná nádoba, a jeho volbou si zvolí pozlátko, klam a faleš.

Ale o Fischerovi jsem psát nechtěl, jen o muži, z něhož rovněž media udělala toho, kým není a nikdy nebyl.

Jsem šokován tímto novým politickým kitschem a novým kultem neohroženého ministra-bojovníka s korupcí Jiřího Pospíšila, jeho prvního rytíře Pavla Zemana a justiční princesny Xeny, ústecké státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Celá ta iluse má naštěstí jen pražskou intelektuálskou dimensi, tak jako kdysi Impuls '99, hnutí Děkujeme, odejděte!, televisní boj za svobodu slova a řada dalších podniků, které jsou čas od času, díkybohu s frekvencí, která v posledních letech vůčihledně oslabuje, národu předkládány sentimentalistickými medii.

Ve skutečnosti byl J. Pospíšil spíše špatný a slabý ministr, jehož reformy měly intensitu letního vánku a dosahovaly výsledků spíše na papíře než v realitě. Příkladmo zkrácení průměrné délky civilních soudních řízení dosáhl Pospíšil tím, že drasticky omezil přístup občanů k soudu, jednak zvýšením limitu pro bagatelní spory z rozumných dvou tisíc korun na (i Ústavním soudem kritisovaných) deset tisíc, jednak omezením přístupu ke třetí (dovolací) instanci, a jednak také rozšířením fikce náhradního doručení do podoby tak brutální, jaká zřejmě nemá v civilisovaných právních řádech obdoby. Z bagatelních pohledávek se v době Pospíšilova působení stal zlatý důl a řádění exekutorů, kteří jsou díky dysfunkčním soudům neomezenými pány nad majetkem povinných (a dalších osob, které se jim nachomýtnou do cesty), dosáhlo rozměrů přírodní katastrofy. A mohli bychom pokračovat, například elektronický platební rozkaz, který měl řízení zjednodušit, byl naprostým flopem. Opravdu vypadá takto působení úspěšného ministra spravedlnosti?

Jestliže se Pospíšil nyní stylisuje do role bojovníka proti korupci, měli bychom mít na paměti, za jakých okolností byla celá akce Rath, jež tomuto mythu dovolila vzniknout, provedena – tedy za masivního obcházení zákona – a rozhodně není důvodu jásat nad pouhým faktem, že Rath je momentálně ve vazbě. Státní zástupce je člověk, který ctí zákon, ne kovboj s nízko zavěšenými kolty, a kovbojské methody a manýry provázely celou rathovskou trachtakci od počátku do konce.

Nemám iluse o Rampulovi a Grygárkovi, mediálně představujících síly toho nejtemnějšího Temna, avšak určitě nemám pocit, že by Lenka Bradáčová byla v porovnání s nimi světicí. Máme-li na současné dění nahlížet realisticky, měli bychom je v první řadě vidět jako frakční boj uvnitř vládnoucích politických struktur, v němž není ani skutečných hrdinů, ani skutečných padouchů, jen žoldnéřů a agentů zájmových skupin.

Pozorujme a zkoumejme, cui prodest, a až podle toho si čiňme definitivní závěry, kdo z mediálních bojovníků zaslouží naši úctu. Snadno by se nám mohlo stát, že se budeme klanět další modle, jež se vposledku ukáže být novým Grossem, Špidlou, Václavem Fischerem, Johnem, Bártou – nebo Nečasem.

23. 6. 2012

Podána další kasační stížnost ve věci registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení

Městský soud v Praze podle očekávání zamítl další žalobu, jíž se Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku domáhá registrace; proti rozsudku byla proto podána kasační stížnost.

Obstrukce ministerstva trvají již téměř tři roky; za tu dobu mohlo sdružení pro porozumění mezi Čechy a vyhnanými sudetskými Němci vykonat mnoho užitečné práce. Namísto toho jsme nuceni plýtvat časem a energií na zhola zbytečné a vyčerpávající právní spory.

18. 6. 2012

Zrušení mého pozvání do kavárenské debaty zařídila Klára Kalibová

Podle informací jednoho z organisátorů kavárenské debaty, do níž jsem byl a poté opět nebyl pozván, nepochází iniciativa týkající se svérázného pojetí svobody slova od proponovaného oponenta v diskusi Františka Kostlána, nýbrž od Kláry Kalibové. Komentáře se, když dovolíte, raději zdržím.

15. 6. 2012

Dobrý den, mundure z černých pruhů!

Kausu žádosti o vydání Vlasty Parkanové od počátku hodnotím jako chybu v Matrixu, jako nahodilý důsledek toho, že některý zvlášť naivní exemplář policisty, pod vlivem mediální masáže o Cattanim v sukních a skvělém, v utajení pracujícím policejním teamu, zkusil to samé v naději, že i on se proslaví, netuše, že jej čeká v nejlepším případě přísná reorganisace s přeřazením na místní oddělení ve Starém Bohumíně, v horším rovnou vyhazov.

Z toho, co řekl premier Petr Nečas při interpelacích, vyplývá dosti jednoznačně, že tohle nebylo v plánu. Ne že by Nečas prozradil něco nového: všichni víme, že ODS není nic proti mysli víc, než policie, která bude přísně apolitická a bude šetřit kriminalitu bez ohledu na to, jaké má pachatel krytí z vyšších míst. Celkový dojem z jeho vystoupení není arci příliš vzdálen tomu, jaký zanechal slavný Štěpánův projev v ČKD. Tehdejší režim to už měl za pár, a vypíše-li některá sázková kalendář kurs na další trvání toho současného, určitě si u ní nevsadím.

Na případu je zajímavé, že policie nebyla ani tentokrát schopna vystopovat korupční finanční toky, ale vyšla z trestnosti korupčního následku, tedy z obludně předražené státní zakázky. Že se přijetí úplatku/nezákonné provise normálně nedá prokázat, víme, mechanismus kasírtašků, jakými byli Bémův Janoušek nebo Topolánkův Dalík, je velmi propracovaný a za normálních okolností, tzn. s použitím bezpečných komunikačních kanálů a peněžních převodů přes offshore, není možné korupci prokázat.

Otázkou je, zda k odsouzení postačí prokázání důsledku korupce, tedy plýtvání veřejnými prostředky ve prospěch určitého ekonomického subjektu. Že zakázka je předražená, nemohl přece nikdo vědět, určitě ne vláda, protože té materiály předkládal ministr, a ani ministr, neboť tomu byly podklady připraveny náměstkem. A náměstek? Ani ten ne, pochopitelně, vždyť materiály prošly na ministerstvu úplně standardním schvalovacím řízením, jehož se účastnily možná desítky lidí. Kde mezi nimi najít pachatele?

Nejsem proto příliš optimistický: mám za to, že tento režim svůj boj s korupcí dávno prohrál.

14. 6. 2012

Jak se nezúčastním kavárenské debaty

Před měsícem jsem dostal e-mail od paní Terezy Engelové:
ráda bych Vás jménem sdružení OPONA o.p.s. oslovila s nabídkou na účast v jedné z debat, které naše sdružení pořádá 19. a 20. června v Praze. Celá akce se jmenuje Noc kavárenských debat na téma svobody slova. V kostce jde o to, že po 12 pražských kavárnách bude v jeden večer 19. 6. (dvě debaty pak 20. 6.) probíhat současně 12 debat na témata spojená se svobodou slova. Vás bychom rádi oslovili s nabídkou účasti v debatě na téma Svoboda slova a extremismus (viz. informace níže). Účast v debatě přislíbil ještě F. Kostlan a moderovat by ji měl I. Gabal.
Účast v debatě jsem samozřejmě přislíbil. Dnes mi přišlo od paní Engelové toto:
zdravim Vas a chci se omluvit za dlouhou odmlku. Resili jsme totiz problem, ze vetsina diskutujicich i dalsi osloveni meli problem se debaty s Vami zucastnit. Proto se omlouvam, ale pristoupili jsme nakonec ke zmene a debaty se zucastni pan Roman Joch.
Nezbývá tedy než popřát Romanu Jochovi úspěšnou a dostatečně konformní a smysluplnou debatu na thema svobody slova (rozuměj: pro ty, kteří s námi souhlasí).

Aktualisováno.

Z diskuse je patrné, že thema moje čtenáře nadmíru zaujalo, tak ještě doplním onu informaci níže; mám za to, že je svým způsobem okouzlující:
NOC KAVÁRENSKÝCH DEBAT na téma SVOBODA SLOVA
Série debat na téma svobody. Jsou naše média svobodná? Máme přístup k necenzurovaným informacím? A můžeme mluvit o svých názorech, aniž by nám za to hrozil trest? Žijeme ve svobodné společnosti nebo jen v jiné formě diktátu, než tomu bylo před pádem železné opony? Dva večery kavárenských debat na téma svobody, kde se dostanete ke slovu i vy.
CÍL PROJEKTU – Večer debatních setkání, která by se pro oslovené kavárny mohla stát pravidelnou záležitostí. Debaty chceme prostřednictvím youtube zprostředkovat široké veřejnosti a přispět tak k rozšíření veřejné diskuse o tématech, která se do „médií nedostanou“. (Záznam z debat chceme také rozšířit mezi politiky a státními úředníky)
TÉMATICKÉ OKRUHY:

5. Svoboda slova a extrémismus
Kde končí svoboda slova a začíná extremismus? Hranice, která se nám stále nedaří nastavit. Je lepší dát limity ústním projevům nenávisti nebo naopak nechat kohokoliv říkat cokoliv, tak jako je tomu například ve Spojených Státech? Pomáhá přílišná medializace rasově nebo nábožensky motivovaných zločinů k šíření rasové nenávisti a extremismu nebo naopak? 
Moderátor: Ivan Gabal
Hosté: František Kostlán a T. Pecina
kavárna: Montmarter

10. 6. 2012

Lidická výroční hysterie

Kde vy kurvy sudeťácký berete tu drzost se tady ještě objevovat, po válce jsme udělali chybu, že jsme VŠECHNY NĚMCE NEVYHLADILI, koukám na Lidice a můžu říct, že všichni skopčáci jsou UNTERMENCHEN, PODŘADNÁ RASA. Hitler měl pravdu jste odpad
(z korespondence našeho občanského sdružení)

V těchto dnech gradují oslavy 70. výročí lidických událostí, nesoucí se, víceméně podle očekávání, v tonu, jehož s hysterií hraničící vypjatost dává vzpomenut někdejších oslav pořádaných komunistickou propagandistickou mašinerií.

O lidickém kultu jsem obsáhleji psal před rokem, a nemám, co podstatného bych k thematu letos dodal.

9. 6. 2012

Romea aneb Koutek dotované nenávisti

Podle průzkumů nemají Češi rádi Romy. Mohou za to do velké míry média. Tak nazval romský aktivista František Kostlán serii článků zveřejňovaných postupně na serveru nevládní organisace Romea.cz (1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl). Pravda je arci jiná: za špatný vztah Čechů k Romům mohou, mimo jiné, František Kostlán, Romea a vůbec to, pro co se postupně vžívá označení ethnobusiness.

Pomiňme to, že Kostlánovy texty jsou hrubě demagogické, když autor např. kritisuje media, že v případě konfliktu mezi Romy a Neromy nedodržují zásadu audiatur et altera pars, a jedním dechem jim vyčítá, že tuto zásadu respektují a v případě janovského pogromu dala slovo stranám oběma, a zřejmě aby ukázal, jak taková objektivní publicistika vypadat nemá, všechny své oponenty diskredituje do omrzení opakovanými dehonestujícími nálepkami (bulvární server Parlamentní listy, neonacistická Dělnická strana atp.), a zkusme si otázku mediální reflexe romské problematiky rozebrat věcně.

Obecně, zdaleka ne jen v případě menšin, platí, že lidé mají tendenci preferovat ty informace, které je utvrzují v jejich přesvědčení a posilují jejich stereotypy, a potlačovat sdělení opačná, stávající přesvědčení vyvracející a stereotypy narušující. Jestliže se ve společnosti vytvořil stav pociťované proromské diskriminace, jež je většinově vnímána emotivně (a silně negativně), příjemci mediálních sdělení uvítají takové informace, které je budou v existenci této diskriminace utvrzovat, a informace takovou diskriminaci popírající budou – spolu s mediem, které je přináší – potlačovat a pokládat za nevěrohodné.

Kdo bude psát, co lidé chtějí číst, a vysílat, co chtějí vidět a slyšet, vydělá. Takový je nemilosrdný zákon mediálního trhu: cílem není pravda, ale zisk.

Státem podporované snahy aktivistů o zobjektivnění zpravodajství měly zatím jediný následek, a to posun v obecném vnímání, rozklíčování mediálních sdělení. Když se v mediích objeví zpráva, že skupina zlodějů ukradla ze sloupů elektrického vedení kovové vzpěry, v níž není specifikována ani naznačena ethnicita pachatelů, bude ji většinový příjemce v r. 2012 číst takto: Tak Cikáni už zase kradou, a ani se nesmí napsat, že to byli Cikáni. Romové si samozřejmě nepomohou, ani když medium napíše, že šlo o Romy, a napsat, že pachateli byli Neromové, to dost dobře nelze ani stylisticky, ani obsahově: jen si představme zprávu Devětadvacetiletý Nerom dnes v Praze přepadl o tři roky mladší ženu a ukradl jí kabelku a mobilní telefon!

Požadovat, aby media při svém psaní respektovala menšinou diktovaná pravidla fairovosti a počínala si tak, jak si představuje např. František Kostlán, je kontraproduktivní, protože výsledkem bude ještě horší situace než na počátku. Media jsou reflexí společenské nálady, a jakýkoli mocenský diktát povede nejvýš ke změně filtru, který příjemci mediálních sdělení uplatní: např. absolutní zákonný zákaz zmiňovat se o ethnicitě pachatelů trestných činů, prima facie smysluplný, by vedl ke stavu, že by veřejnost začala Romům připisovat veškerou trestnou činnost, nebo minimálně všechny trestné činy určitého druhu.

Další otázkou je samotný status kritika. Romea, jak známo, pobírá nemalé prostředky na dotacích, jak z veřejných, tak ze soukromých zdrojů (např. ze Sorosových fondů Open Society), a šíří se zvěsti o, kulantně řečeno, nepříliš přesvědčivě vedeném účetnictví spolku. To v kombinaci s tím, do jaké toniny jsou zprávy na serveru Romea.cz laděny, působí opět kontraproduktivně a nelze se divit, že neromská většina tak čte tento server jako další potvrzení svých předsudků, jako důkaz o tom, že Romové Neromy vydírají, parasitují na nich a víc než co jiného lžou.

Mohla by být publicistika tohoto druhu prováděna způsobem, který by byl soužití mezi oběma ethniky prospěšný?

Bylo by to obtížné, ale domnívám se, že ano. Byly by k tomu potřebné dvě základní věci:

Za prvé by si Romea musela uvědomit, že píše nejen pro Romy, ale o Romech. Aktivistické, ideologické a hloupé žvásty, které se na serveru pravidelně objevují, a to nejen z pera Františka Kostlána (byť ten je v tomto směru jistě šampionem), nesmírně diskreditují jak tento server, tak samotnou romskou komunitu.

Za druhé by server musel opustit thesi, že protiromské nálady jsou zaviněny jakýmsi spiknutím, a přestat vidět své poslání v neustálých diskreditačních kampaních proti tzv. extremistům. Nebyli to extremisté, kdo se vloni na podzim v tisícových počtech účastnili protiromských demonstrací na Šluknovsku, a nebudou to extremisté, kdo v případě dalšího vyostřování ethnického konfliktu uspořádá první úspěšný pogrom. Bylo by načase podívat se této nepříjemné pravdě do očí. Čím dřív, tím líp.

8. 6. 2012

Enduring Memory aneb Zastřel si svého Němce (ale tajně)

Poté, co jsme se pozastavili nad náplní cvičení české armády, příslušná stránka zmizela.

Musíme se tedy spokojit s cachí Googlu a až zmizí i ta, zbývá lokální snímek.

6. 6. 2012

Zločinec promluvil

Zločinec promluvil, neřekl nic. Touto parafrasí by se nejlépe dal přetlumočit obsah úterního projevu poslance Davida Ratha ve sněmovně. S relativně vybroušenou formou Rathova projevu nekorespondoval jeho obsah, jenž byl informačně mimořádně chudý a jehož přesvědčivost se limitně blížila nule.

Rathovo stíhání je politická hra, o tom nemám ani nejmenší pochybnost, a osoba náměstka NSZ Igora Stříže, který měl sepisovat úřední záznam o trestním oznámení, postoupeném poté místně nepříslušnému ústeckému KSZ, naznačuje, že iniciátorem celého podniku budou nejspíš lidé kolem ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (jehož údajná utajená návštěva KSZ v Ústí nad Labem krátce před zásahem je rovněž výmluvná). Toho jsem doposud hodnotil poměrně kladně, ale pokud se pro svou stranu skutečně dopustil této špinavosti, jeho kredit u mne padá k nule.

Do větších akcí se Rath při projevu nepouštěl, o okolnostech údajného úplatku téměř nemluvil, což může naznačovat, že on a team jeho obhájců netuší, co všechno bylo odposlechnuto, a nechce se vystavovat risiku pozdějších trapných dementi a vytáček.

Posice obhajoby je i po vydání poměrně silná. Námitka místní nepříslušnosti se zdá být důvodnou, nasazení odposlechů je nanejvýš sporné a může být shledáno nezákonným hned z několika důvodů, a jak lze naznat z okamžité a téměř hysterické reakce ČSSD na subtilní Rathův náznak, že peníze mohly být určeny na volební kampaň, Rath má možná páky, jak stranu přimět k podstatně větší loyalitě a zákulisní snaživosti.

V čem lze s Rathem bohužel souhlasit, je predikce, že jeho zadržení a následný monstrproces budou ojedinělé, byly od první minuty účelové a rozhodně se nejedná o počátek jakéhosi authentického boje s korupcí, padni komu padni. Asi si budeme muset zvyknout, že součástí českého předvolebního koloritu se napříště stanou oposiční poslanci ve vězení, ozbrojenci kolem sněmovního řečniště a svalnaté řeči silových ministrů.

Jak své úvahy na podobná themata obvykle končívám, do afrických poměrů nám fakt schází už jen záliba místní politické elity v pestrobarevných šerpách…

3. 6. 2012

Před 70 lety byl popraven Vladislav Vančura

To výročí je sice už dávné, ale osobnost, o niž jde, byla pro mne a mé vrstevníky tak významnou, že pominout je by bylo krajně nepatřičné.

Vladislav Vančura byl pro generaci, jíž přišlo vyrůstat za normalisace, zjevením, jedním z nemnohých autorů, kteří k nám dokázali i po desetiletích promluvit tak výrazně, že nás a naše názory vposledku zformovali způsobem, o němž censoři, již Vančurovo dílo jakožto dílo komunisty prakticky bez omezení propouštěli, nemohli mít tušení. Přirozeně, že není pravda nic z toho, co se o Vančurovi v tehdejších učebnicích psalo.

Vančurovým životním thematem byla svoboda a transcendence, napětí mezi nekonečností lidské duše a omezeností prostoru, v němž je člověku dáno své sny a touhy realisovat. Pozoruhodné a minimálně v české literatuře unikátní je, že nositelem této transcendence je u Vančury jazyk: každá věta jeho textu, každá použitá metafora je zdánlivě nepatřičná a odkazuje jinam, do paralelního vesmíru nepřízemnosti, ušlechtilosti a ryzosti. V tom byl Vančura nejvíc podvratný, a i když komunističtí kritici hovořili přezíravě o formalistické autorově hře s jazykem, o zábavném efektu, jehož se mu dařilo dosahovat, my jsme dobře věděli, že je to jinak a že knihy, jejichž četba nám byla blahosklonně povolována, mají skrytou sílu podvracet každou nesvobodu, i tu naši, normalisační.

2. 6. 2012

Vyvrhel a 199 lilií

– A už je vidíme, vážení posluchači! K zadnímu vchodu parlamentní budovy přijíždí kolona složená z motohlídky, dvou obrněných vozidel a transportního automobilu, kterým je na zasedání sněmovny přivážen obviněný poslanec David Rath. Toho teď samopalníci odvádějí do předsálí jednací místnosti. Tam eskorta vyčká pokynu předsedající dnešní schůze Vlasty Parkanové k předvedení poslance Ratha ke stolku zpravodajů, kde jej bude střežit. Dosud nevíme, zda poslanci budou ve sněmovně sňata pouta, ale i to se za malou chvíli dozvíme. Rozhodně je jasné, že obviněný Rath se nebude moci zúčastnit celé schůze, neboť to mu státní zástupkyně Lenka Bradáčová nepovolila, a tak ihned po hlasování o vydání bude David Rath převezen zpět do vězení.

Lid má právo na trochu státem organisované zábavy, a případ Davida Ratha jí dosud skýtá v míře vrchovaté. Tolik legrace bylo naposledy s Čunkem, jehož případ nejprve první parta předala jednomu místně nepříslušnému státnímu zastupitelství, aby mohl být odsouzen, a pak ho druhá parta poslala jinému, aby odsouzen být nemohl.

Bude to jistě ve Sněmovní velká sláva, citlivěji ustrojené dámy-poslankyně budou při spatření svého zločinného kolegy omdlévat, koaliční poslanci se budou potutelně usmívat, zatímco ti oposiční budou skřípat zuby a tvářit se přísně neutrálně.

Rozumní lidé by si ale měli vzpomenout na třetí republiku a na to, že definitivnímu převzetí moci komunisty v r. 1948 předcházelo postupné ovládnutí bezpečnostního aparátu a porušování ústavních procedur pod uměle vyvolaným tlakem ulice.

Pokud David Rath přijal sedmimilionový úplatek, je to vážná věc, která by se měla vyšetřit a viníci by měli být potrestáni. Ještě závažnější je ale to, že státní orgány, stejně jako v Čunkově případu, v řízení vědomě a záměrně porušovaly a obcházely zákon a nadřadily splnění politické objednávky dodržování stanovené procedury.

Ambiciosní státní zástupkyně, která v touze po karierním postupu nerespektuje fakt nedostatku své místní příslušnosti, je pro mne stejným zločincem jako ten, koho tak snaživě a s výrazem triumfu na líci dostala do tepláků. Při úterním Rathově vystoupení bychom proto měli myslet na to, zda my všichni nemůžeme být zakrátko Rathem a octnout se jednoho krásného dne ve vězení jen proto, že se to někomu bude hodit.

Kdybych byl poslancem, nemohl bych za těchto okolností hlasovat jinak než proti vydání.