DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

23. 8. 2012

Die Goldene Stadt neboli Pantáta Bezoušek posudetsku

Nemůže být lepší reklamy na válečný nacistický propagandistický film pojednávající o Praze, než fakt, že tento snímek do kin v Protektorátu vůbec nešel a ze Sudet, kde se zhruba polovina jeho děje odehrává, byl – údajně na přímluvu samotného Henleina – urychleně stažen. Die Goldene Stadt (1942) režiséra Veita Harlana je filmovým dílem, které, minimálně pro svou bizarnost, zaslouží pozornost i dnes, sedmdesát let po svém vzniku.

21. 8. 2012

Bratříčku, vzlykej aneb Svéráz národního žalu

Pravidelně třikrát v roce připomíná si obyvatelstvo této země hlavní svátky politického sentimentalismu a kitsche: v lednu výročí upálení Jana Palacha, v srpnu výročí okupace a na konci září a začátkem října, s intensitou po Listopadu bohudík již ochabující, výročí Mnichovské dohody a odstoupení sudetských území Německu.

18. 8. 2012

Ke smyslu českých dějin aneb Čvančaro, čtěte!

V jisté diskusi, nevybavuji si už přesně, jestli zde na blogu, na sociálních sítích nebo jinde, jsem byl napaden, že, zhruba řečeno, jednám proti smyslu českých dějin. To mne zaujalo, neboť nic takového jsme ve škole neprobírali a nepamatuji si ani, že by se mi příslušného výkladu dostalo z literatury polistopadové. Vzpomínám si pouze, že smysl českých dějin a význam českého národa (sub specie jeho domnělé zbytečnosti) byl jakýmsi traumatem v době 1. republiky, a také, že se k němu, a vůbec k významu české existence ve smyslu obrozeneckého snažení, nadčasově a velice pertinentně vyjádřil H. G. Schauer (za což byl posléze celonárodně zatracen a jeho dílo označeno českými chauvinisty za filosofickou sebevraždu národa – což si, pravda, jakožto člověk konservativní a myšlenkově konsistentní, musel pokládat za čest). K Schauerovi se nicméně ještě vrátím.

17. 8. 2012

Pussy Riot aneb Opravdu něco docela jiného?

Orgiastické kvílení protagonistů hnutí politického sentimentalismu nad dvouletým trestem za výtržnictví, jehož se dopustily členky ruské hudební skupiny Pussy Riot, jsem očekával. Překvapila mne jen míra nekritičnosti některých lidí, u nichž bych předpokládal lepší práci se zdroji a větší míru kritického myšlení.

O případu jsem psal na Paragraphu, proto jen stručně:

Předmětem stíhání členek skupiny není punková modlitba k Panně Marii, aby vyhnala Putina, nýbrž to, že svou produkci uskutečnily v Chrámu Krista Spasitele, tedy na místě, které je pro orthodoxní křesťany posvátné, a provedly ji způsobem, jenž byl značně hrubý a vulgární a nemohl být věřícími vnímán jinak než jako znesvěcení tohoto chrámu; připomeňme, že v modlitbě byly na adresu církve užity vulgární výrazy a formulace typu срань, срань, срань Господня (hovno Boží).

Nepodmíněný trest, stejně jako téměř půl roku trvající vazbu, podobně jako to, že členky kapely byly při soudním líčení vystavovány v kleci, hodnotím jako neadekvátní a nepřiměřeně tvrdé. Přesto bych rád upozornil všechny, kteří se nyní spektakulárně před dychtivými zraky medií rozhořčují, notabilně Martu Kubišovou, že i v České republice jsou do vězení rutinně posíláni lidé za to, co řeknou, napíšou nebo zazpívají, a to nikoli v kostele, ale třeba na koncertě pro uzavřenou skupinu návštěvníků.

Tak např. zpěvák skupiny Imperium Michal Moravec šel za závadový diskurs formou zpěvu do vězení na tři roky, pět údajných organisátorů koncertů nevhodné hudby strávilo téměř osm měsíců ve vazbě, více než rok tamtéž pobyli samolepkoví teroristé Vondrák a Dupová. A za můj text o heydrichiádě, jehož část převzal, je dosud stíhán Jan Šinágl.

Rozčilení nad trestem pro Pussy Riot tak nemůže vyznívat jinak než trapně, pokrytecky a svatouškovsky. K mání jsou větší excesy, a blíž.

Aktualisováno.
Český překlad textu modlitby Pussy Riot uveřejnila na svém blogu Věra Tydlitátová. Pasáž o Božím hovnu ale nehledejte, není tam – do sentimentálně přistřižené reality se nehodila a musela pryč.

13. 8. 2012

Vandas v. Fischer aneb Horký úvod Prague Pride 2012

Začíná, jak organisátoři provokativně, byť nakonec jen neoficiálně, zdůrazňují, nejteplejší týden v roce, festival homosexuální menšiny nazvaný Prague Pride 2012.

Teplo nám skutečně bude, zvlášť některým.

Předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas vystavil na stranickém webu text, ve kterém se kriticky vymezil vůči Janu Fischerovi a jeho toleranci k možnosti, aby homosexuální páry adoptovaly děti, a doslova uvedl: Jestli si ještě hodláte, kandidáte Fischere, brát do svých úst naše děti, které chcete zneužívat k perverzitám v rámci své předvolební kampaně, tak vám garantuji, že vám ty vaše hrabivé pazoury osobně přerazím!

Což je trestný čin vydírání podle § 175 odst. 2 písm. f) TrZ jako vyšitý, se sazbou od dvou do osmi let vězení, s jasnými konsekvencemi i vzhledem k Vandasově teprve nedávno započaté podmínce 4/20 měsíců.

K věci samé, tedy k adopci dětí homosexuálními páry, jen stručně uvedu, že v tom stejně jako J. Fischer nevidím zásadní problém, a považuji to spíše za odbornou otázku. Jako heterosexuál se v těchto věcech vůbec nevyznám a ponechal bych proto na odbornících, aby posoudili, zda taková adopce může vést k negativním důsledkům pro život dítěte; intuitivně předpokládám, že nikoli, a homosexuální adopce podporuji. Debaty o tom, zda je homosexualita nechutná, deviantní, perversní a amorální, ponechávám těm, kteří nemají na práci nic zajímavějšího – mně je to jedno.

Chladným mne nicméně nenechává Vandasův nesmyslný výpad vůči Fischerovi (vůči němuž jsem se kriticky vyjádřil již vícekrát, toliko tedy shrnu, že bych si jej snad mohl vážit, kdyby své marxistické přesvědčení, stejně jako své židovství, objevil v době, kdy to bylo nepopulární a nevynášelo to; takto jej mám za pouhého oportunistu a pohrdám jím, v přesvědčení, že kdyby Zemi okupovali Marťani, Fischerovi do týdne na čele počnou rašit tykadla).

O případu šesti závadových brněnských řečníků jsem psal na Paragraphu; rozsudek v tomto případu nemohu považovat za spravedlivý, protože jím byl kriminalisován legitimní politický projev. Těžko mohu stejným způsobem posoudit Vandasův poslední text. Jakkoli je možné, že se mu podaří přesvědčit orgány činné v trestním řízení, že přeražení hrabivých Fischerových pazourů mínil předseda DSSS čistě obrazně, v jemné metaforické nadsázce, mne přesvědčil již definitivně o tom, že svou stranu není schopen vést, protože svým chováním její členy diskredituje.

I populistická politika má v demokracii určitá pravidla.

Aktualisováno.
A už je to tady: Vandas prý svým textem o přeražení pazourů neměl na mysli fysické násilí. To zní moc dobře, tomu jistě každý soudce uvěří!

12. 8. 2012

Kdo nekrade, není Čech aneb Krátce k církevním restitucím

Ohavný pařát církevního hodnostáře sápe se po plodech naší práce, vykoupených krví dělnických a rolnických mozolů, celé to skvostně graficky vyvedeno ve stylu nejodpudivějších dikobrazích/roháčových karikatur. Co jsme ukradli, nikdy nevrátíme! Toť v kostce celospolečenský diskurs ohledně nápravy minulých majetkových křivd.

Odpůrci církevních restitucí mají v rukou silný argument: když teď vrátíme církvi, budou chtít ukradené zpátky další: poúnoroví i posrpnoví emigranti, šlechta, podnikatelé, jejichž podniky byly vyvlastněny bez náhrady v rámci tzn. znárodnění v r. 1945, sudetští Němci, a jistě i vlastníci pozemkového majetku zabraného na počátku 1. republiky. Tím, pravda, výčet končí, před r. 1918 se o stabilitu majetkových vztahů na území České republiky starali nenávidění Habsburkové, což způsobilo, že předchozích tři sta let se, s výjimkou josefinských reforem, v zemi nekradlo, nekonfiskovalo, bez náhrady nevyvlastňovalo a neznárodňovalo – byla to zkrátka doba temna.

Jsem opravdu zvědav, jak tento dějinný zápas dopadne. S ohledem na to, že v tomto národě panuje povšechně velmi vřelý vztah k cizímu majetku, nečiním si přehnaných ilusí: buď budou církevní restituce odmítnuty a zároveň deklarováno, že historie je pro nás definitivně uzavřená věc a musíme myslet na šťastnou budoucnost našich – prozatím neokradených – dětí, anebo těsnou většinou projdou, přičemž se všichni zúčastnění budou dušovat, jak velmi, hluboce odlišný je tento případ od všech ostatních, shora vypočtených.

Podotýkám, že ani druhá alternativa není příliš povzbudivá…

3. 8. 2012

Koho budu volit za presidenta republiky

K množícím se dotazům, co říkám startující presidentské kampani a koho budu volit, odkazuji na svůj loňský text na toto thema, k němuž nemám a nebudu mít (resp. maximálně se budu snažit, abych neměl) co dodat.

Volit budu samozřejmě Vladimíra Franze.

Aktualisováno.
Patrně jen pod vlivem letních veder se kandidovat na presidentku rozhodla rovněž Klára Samková. Pokud by byla ochotna projevit lítost nad svým dosavadním postojem k Romům a prohlásit, že podle jejího přesvědčení je parasitická romská komunita tím vůbec největším problémem této země, měla by, obávám se, v těchto kritickým myšlením nedotčených končinách aspoň marginální šanci uspět.