DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

30. 11. 2012

Proč nejsem antifašistou

V roce 1924 zveřejnil Karel Čapek úvahu Proč nejsem komunistou. Na otázku, kterou si položil, odpovídá:  Protože moje srdce je na straně chudých, a vysvětluje, velmi důkladně, precisně a nadčasově, své výhrady k marxistické ideologii a jejím východiskům. Je to brilantní essai, a asi vůbec nejlepší politický text, který Čapek kdy napsal.

Když jsem se do něj nedávno znovu začetl, uvědomil jsem si, že něco dost podobného jako Karel Čapek ve 20. letech s komunismem zažívám i já nyní ve vztahu k tomu, co se – bez ohledu na nepřesnost toho termínu – běžně označuje jako antifašismus, antifašistické hnutí.

O co lépe by se mi vedlo, kdybych byl antifašistou!

S křiklavou plackou antifašismu na klopě a s ohnivou, přiměřeně naivní rhetorikou proti nim, tedy fašounům, náckům a vůbec politicky nahnědlým spoluobčanům, najmě těm sdružujícím se v D.O.S.T.u nebo obývajícím blízké podhradí, bych měl všude otevřené dveře. A kdybych k tomu dokázal přidat něco lísavého filosemitismu, bezesporu bych se již dávno stal uznávaným místním intelektuálem, ozdobou seminářů a konferencí na toto thema, opěvovaným hrdinou Romea.cz a mužem, jehož bonmoty by patřilo k dobrému tonu znát a citovat.

Proč to vše nechci, a volím raději cestu odporu, ne sice Národního, ale individuálního, nicméně o nic méně protifašistické elity provokujícího?

Nejspíš hlavně proto, že ve mně z mládí uvízlo příliš mnoho z protestantské ethiky, z anglikánského pojetí straight and narrow path, z pojmu fairovosti, jímž musím svět kolem sebe a chování druhých vždy poměřovat, z příkazu nepřipustit bezpráví, byť se dělo i člověku nehodnému.

V mladém muži, který je ve vězení za projevení svého politického názoru, nedokážu vidět, jak kdysi napsala Věra Tydlitátová, trestaného neonacistu, ale právě jen člověka, kterého přivádějí k soudu v poutech za to, že se choval v souladu se svým, možná mylným, ale přesto legitimním a upřímným přesvědčením. Trestat lze za skutky, ne za názor.

Mnohým jako by ani po 23 letech nedocházelo, že komunisté nebyli špatní proto, že potlačovali správné názory na úkor špatných, ale proto, že nepřipustili názory nesouhlasné s těmi svými.

Za druhé mám pocit, že v celém antifašistickém hnutí je příliš mnoho přetvářky a falše. Proč Romea tak velebí Židy a tolik píše o holocaustu? Není náhodou hlavním důvodem to, že se tak chce zavděčit svému největšímu sponsorovi, a kdyby se jím stal kupříkladu Muslim, nezačali by titíž lidé se stejnou vehemencí a vervou uctívat Alláha a proklínat Stát Israel? Prosím, sáhněte do svědomí, opravdu jste si jisti, že ne?

Jsou tu příklady, které varují a nutí k obezřetnosti. Česká advokátní komora je jedním z nich. Za druhé republiky, v době, kdy to bylo společensky žádoucí, vyloučila ze svých řad advokáty židovského původu, a nyní, kdy je společensky žádoucí toho litovat a omluvit se, udělala právě to.

Myslím si tohle: Bylo velkým hrdinstvím poskytnout rodině Anny Frankové v r. 1942 pomoc. Není hrdinstvím postavit dnes Anně Frankové sochu a zavřít do vězení každého, kdo si dovolí zpochybňovat authentičnost jejího deníku.

Jsem hlubokým přesvědčením sionista a filosemita, to je o mně známo, ale to mi nebrání vidět oportunismus těch, kteří se snaží vetřít do přízně Židů v naději na osobní prospěch, a takovými lidmi pohrdat. To vše přirozeně s douškou, že jsem příliš velkým individualistou, než abych vynášel kolektivní soudy jakéhokoli druhu, ostatně jsem sám poznal mezi Židy i Nežidy lidi poctivé i nepoctivce, upřímné i falešníky, altruisty i sobce a prospěcháře; původ nebyl nikdy tím, co bych bral jako první v potaz, či spíše co bych vůbec při hodnocení druhého zvažoval.

A za třetí, i kdybych chtěl, nemohu nevidět neslušnost lidí jako František Kostlán, Klára Kalibová nebo Věra Tydlitátová. Naposledy u posledně jmenované, jež neměla problém zveřejnit o mně hanopisný článek, aniž by mi dovolila se k němu jakkoli vyjádřit nebo jen reagovat na útoky proti mně v diskusi pod ním. Nechci být neslušný, a toto není strana, na které bych chtěl být. Kdykoli, v jakékoli situaci.

Ti tři jmenovaní jsou pro mě stejní jako nacisté, protože ve jménu svého Dobra jsou ochotni omluvit jakékoli darebáctví a tolerovat jakoukoliv špinavost, a jsou horší než neonacisté, protože na rozdíl od nich mají moc, kterou se nerozpakují zneužít.

To jsou tedy v krátkosti důvody, proč budu raději i nadále v české společnosti páriou a proč se budu zastávat těch, kterých jsem se zastával doposud.

28. 11. 2012

Navara

Vážně jsem už nechtěl psát o Davidu Navarovi. Skutečně ne. Ale už dva lidé se na mě obrátili s tím, že mne ten dobrý muž opět pomlouvá a já na to nic, a že bych cosi pertinentního pronést měl, s dovětkem o hrubé záplatě pro hrubý pytel.

Dovolte mi tedy odbýt to alespoň stručně:

Pan Navara o mně zveřejnil kádrovácký text, tentokrát nikoli na serveru Romea, ale na blogu Věry Tydlitátové. Je mi to jedno, protože:
  1. Je rozdíl mezi přítelem na Facebooku a přítelem v reálném životě, a jestliže to někdo nechápe, je to jeho a nikoli můj problém.
  2. S kým se spřátelím, je moje a jen moje věc, a není mou povinností se z toho nikomu zpovídat, tak jako se nemusím a nebudu komukoli zpovídat ze svých názorů.
  3. Těm, kdo jsou mými facebookovými přáteli a kteří byli panem Navarou označeni symbolem ozubeného kola nebo hákového kříže, se děje bezpráví, a já mám za svou občanskou povinnost vystoupit na jejich obranu. Že totéž necítí i David Navara, je politováníhodné.
To je vše, nechť si každý učiní názor sám, na mě i na pana Navaru.

P.S.: A jen pro úplnost dodám, že po publikaci Navarova textu jsem zaslal Věře Tydlitátové následující e-mail:

From:     Tomas Pecina <tomas@pecina.cz>
To:       tydli@ksa.zcu.cz
Cc:       David Navara <david.navara@nuabi.cz>,
          Jan Šinágl <jan@sinagl.cz>
Subject:  Clanek pana Navary
Date:     Mon, 26 Nov 2012 06:34:41 +0100

Vážená paní magistro,
povšiml jsem si, že jste na svém blogu zveřejnila text pana Davida Navary,
který se obsáhle obírá mnou a mými kontakty s tzv. pravicovými extremisty.

Děkuji Vám za publicitu, kterou mi tím poskytujete, a prosím o sdělení, zda
dostanu na Vašem blogu prostor k adekvátní reakci, pokud se pro takovou
alternativu rozhodnu.
-- 
S díky za laskavou brzkou odpověď a s pozdravem,
T.P.
----------------------------
Tomáš Pecina
Slezská 56
120 00 Praha 2

Tel.: 222211784
Fax: 222211785
Mobil: 724029083
Skype: tompecina
E-mail: tomas@pecina.cz
Web: http://www.pecina.cz
DS: whehjsc

Na laskavou brzkou odpověď do této chvíle čekám, což budiž měřítkem osobních kvalit adresátky.

Aktualisováno.
Pouze dodám, že nesmím přispívat ani do diskusí pod články na blogu V. Tydlitátové, ačkoli jsem tam napadán, případně oslovován. Nevím, jak mí čtenáři, ale já toto pojetí demokracie shledávám poněkud – fašistickým.

Aktualisováno.
Výmluvy Věry Tydlitátové (v sedmém příspěvku pod jejím článkem) shledávám dosti trapnými. Na e-mail neodpověděla, protože mě nezná, a zablokován na jejím blogu nejsem. Samozřejmě jsem, zkoušel jsem to celkem dvakrát, bezvýsledně. Ale vzdávám to, je to její prostor, její diskuse a ovšem také její ostuda.