DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

31. 12. 2012

Opencard prolomena

Když jsem před dvěma lety psal, že pro své experimenty s Arduinem sháním krystal 13,56 MHz, zasvěcení asi tušili, k čemu.

V sobotu vystoupil německý kryptolog Timo Kasper na konferenci v Hamburku a presentoval výsledky svého výzkumu týkajícího se napadnutelnosti karet společnosti NXP (dříve Philips) Mifare Classic a Mifare DESfire pomocí tzv. útoku postranním kanálem (side-channel attack) – zkrácená verse videa s českými titulky. Karty tohoto druhu se používají v mnoha aplikacích i v České republice, nejnotabilněji jako proslavená pražská Opencard a také jako IN karta Českých drah. Kasper dokázal získat hesla všech tří aplikací používaných v Opencard během sedmi hodin.

V zájmu spravedlnosti je dlužno dodat, že Kasper není zdaleka prvním, kdo na nedostatky zabezpečení těchto karet veřejně upozorňoval: již v květnu 2010 své výsledky, týkající se ovšem pouze aplikace používané jako náhrada papírových čtenářských průkazů v Městské knihovně v Praze, presentoval Tomáš Rosa.

6. 12. 2012

Budeme znovu povinně nastavovat zrcadlo?

Pamětníci vědí, pro ty mladší dlužno vysvětlit, že nastavování zrcadla je frase zpopularisovaná v komedii Jiřího Menzela Vesničko má středisková ve druhé polovině 80. let. Když tehdejší státní televise koupila film natočený v některé západní zemi, před jeho vysíláním se na obrazovce objevil televisní hlasatel nebo hlasatelka a přečetl povinný disclaimer, ve kterém vysvětlil, jak dílo správně ideologicky chápat, přičemž toto vysvětlení získalo během let téměř kanonickou podobu. Prim hrálo nastavování zrcadla nelítostné a nemilosrdné kapitalistické společnosti a podobná ideologická cliché, o to vtipnější, že samotný film, příkladmo The French Connection nebo seriál o newyorském detektivu Theo Kojakovi, neměl s obsahem disclaimeru zhusta už nic společného a jeho přednesení bylo pouhou povinnou úlitbou režimní ideologii, asi tak jako heslo vyvěšované do výlohy Havlovým zelinářem.

Nastavování zrcadel ožilo po Listopadu už vícekrát, nejnotabilněji zřejmě u seriálu Třicet případů majora Zemana, jenž musel být při první polistopadové reprise ve veřejnoprávní televisi vetknut do ideového sandwiche: disclaimer před, výchovná beseda poté. A ovšem u Hitlerovy knihy Mein Kampf, jejíž vydavatel Michal Zítko disclaimoval nedostatečně a nebyl nakonec odsouzen jen díky uvážlivosti několika slušných soudců Nejvyššího soudu (o nichž jsme se později s jistým údivem dočetli, že byli sami normalisačními komunisty).

Strašidlo povinně nastavovaného zrcadla je zpět: obětí je brněnský vydavatel Pavel Kamas, který si dovolil vydat knihu authentických projevů Adolfa Hitlera. Disclaimery v ní jsou, ale, jak píše vždy a neochvějně prorežimní Mladá fronta (server iDnes.cz), nikoli od akademicky vzdělaného historika, nýbrž od málo známého publicisty Lukáše Beera. Ponechme pro tuto chvíli stranou otázku, proč iDnes nepožaduje vysokoškolské vzdělání od Jaroslava Čvančary, autora odborného vyjádření podkládajícího trestní stíhání Jana Šinágla, omezujíce se na poznámku, že na Čvančarovi by nám ani tolik nevadilo, že nemá vysokoškolské vzdělání, jako že je pitomec.

Lukáš Beer není přitom žádný málo známý publicista, nýbrž redaktor serveru Náš směr, což je jeden z mála blogů, které se česko-německými vztahy a historií soustavně a velmi důkladně zabývají. Právě tam – a nikde jinde – si můžeme přečíst, jak se rozdělovala odměna za odhalení parašutistů po atentátu na Heydricha, jak se dělilo Slezsko nebo – aktuálně – co se účelově za Hitlerovy projevy a názory i po r. 1989 vydává, tedy právě ty informace, o nichž každý svého místa dbalý akademicky vzdělaný historik raději, za úplatu a ve státním zájmu, mlčí.

Mám pro Mladou frontu návrh: žijeme v demokratické zemi, proto nic nebrání tomu, aby ke každé kontroversní (rozuměj: ideově závadné) publikaci vyšel státem aprobovaný pendant, něco jako návod, jak správně číst tu-a-tu knihu, ve kterém by potenciálně desorientovaným čtenářům skuteční a řádně vzdělaní odborníci vysvětlili, co si mají myslet. A s ohledem na – jak jen to říct neutrálně? – zálibu Čechů v péči o osobní myšlenkovou bezpečnost, vůbec nepochybuji, že náklad těchto dodatků může být klidně i vyšší než náklad podkladové publikace; v této zemi se zaručeně rozeberou.

Když publicistovi selže mozek

Dvěma případy syndromu úplného selhání soudnosti nás obšťastnila včerejší media:

Jan Kovanic vulgo Šaman líčí demonstraci na podporu Israele před sídlem vlády v Praze, uzavíraje: …než jsme se rozešli, odhrnula se záclonka v jednom z oken v prvním patře Strakovky, otevřelo se okno a Bibi nám zamával. Rád bych zmíněného upozornil, že Israel je standardní demokratickou zemí západního typu, kde politik není Její Jasnost paní kněžna, jež, projíždějíc ve svém kočáru krajinou, poodhrnuvši záclonku, kyne sličnou ručkou oddanému poddanému lidu, nýbrž nejčastěji ze všeho pěkně zkorumpovaný parchant, který, bude-li mít štěstí, dokáže se díky své funkci a stykům prokličkovat až do pense, kde o tom všem sepíše memoiry (což, pravda, může učinit i v případě opačném, minimálně pro výstrahu ostatním). Projevy podpory Israeli jistě jsou na místě, jen forma by snad nemusela tolik připomínat vítání Hitlera v r. 1939 a Brežněva o 39 let později.

Ještě směšnější je arci text Františka Kostlána, který ve snaze něco udělat s výsledky vědecké studie o původu evropských Romů, prvotřídně sám sebe usvědčil z rasismu. Pane Kostláne, opravdu je pro vás relevantní kastovní systém v Indii, z níž Romové před téměř tisícem let odešli? A neměl byste v takovém případě vážně řešit, co s Čechy a jinými Slovany, jestliže ve většině evropských jazyků je termín Slovan prokazatelně svázán s označením pro otroka?

5. 12. 2012

Koupím dvacet slepicí

Ne, opravdu ne, tento post nebude o živočišné výrobě a už vůbec to není velmi pozdě po saisoně zveřejněný feuilletonistický postesk nad chovem vejconosné drůbeže v obýváku.

Bude o češtině. Ano, znovu se mi to stalo, opět jsem se nechal zavést na scestí jazykovými teroristy z Ústavu proti jazyku českému AV ČR, a když jsem vytvářel v Djangu své elektronické petice, podlehl jsem, tak jako Odysseovi námořníci, vábení těchto prolhaných filologických Sirén a uvěřil v dubletnost genitivu pluralis výrazu petice. Tedy mám v aplikaci přehled peticí, ačkoli nyní jsem si jist, že správně je pouze přehled petic.

Proto, ač jinak povahou míren, k odlišným názorům shovívav a k nepřátelům velkorys, zcela vážně prohlašuji, že vražda na českém jazykovědci není zločinem a ve styku se zaměstnancem onoho zločinného ústavu je jediným správným přístupem střelba bez vyzvání. Baže, v tomto ohledu jsem extremistou.

Své petice proto s pokorou opravuji a až se, milí čtenáři, jednoho dne dočtete, že do pražského sídla ÚJČ vnikl neznámý muž vyzbrojený samopalem a způsobil tam krvavou řež, vězte, že čtete o mně a že můj čin nebyl motivován ničím jiným než láskou k českému jazyku!