Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Rok od roku stává se obtížnějším vysvětlit těm, kdo onu dobu nezažili, jak bylo za Husáka. Absurdita tehdejší doby, již jsme všichni cítili a která se zejména v posledním desetiletí existence komunistického režimu stávala takřka hmatatelnou, se přetavila v její dnešní nevysvětlitelnost. Není jednoduché postihnout normalisaci po stránce čistě jevové, a srozumitelně artikulovat, co jsme tehdy cítili, je ve vztahu k nepamětníkům téměř nemožné.

Pokusil se o to, arci setrvav víceméně právě jen na oné jevové hladině, na svém blogu Daniel Vávra, a byl usvědčen z řady nepřesností: skutečně, počítače nebyly v 80. letech dostupné jen černým dovozem a v obchodech i v restauracích skutečně byla k dostání coca-cola, třebaže jako luxusní produkt, v ceně nějakých pět korun za čtvrtlitr.

Jevově kombinovala normalisace dva prvky: politicky to byl okupační režim se vším všudy, hospodářsky se jednalo o rozvinutou ekonomiku nedostatku. Pocitově, zejména mezi mladší generací, která se už nedokázala identifikovat s legitimisačními mythy komunismu, dominoval pocit odcizení, tedy pocit ukradli jste nám budoucnost. Ta budoucnost, která byla pro nás připravena a z níž se nezdálo být úniku, leda do emigrace, připadala nám neskutečně odpornou.

Je zajímavé, jak v odporu proti sobě dokázali komunisté sjednotit prakticky všechny mladé lidi. Těm, kteří měli karierní ambice, ať už v jakémkoli oboru, vnutila systém nomenklaturní gerontokracie, průměrným otravovala život všeobecným nedostatkem a aktivitou ideopolicie, jež brutalitou neměla daleko k té dnešní, šlachtovské, a byla zaměřena proti ještě širšímu spektru nežádoucích názorů a proti téměř celé alternativní, tedy nekomunistické kultuře.

Byla to právě ekonomika všeobecného nedostatku, která té době dala tvář. Podle oficiální ideologie měli být elitou národa špičkoví dělníci, např. horníci. Ve skutečnosti jí byli lidé, kteří si zajistili přístup k nedostatkovým komoditám, a ty dokázali směňovat za jiné, stejně nedostatkové, příkladmo řezníci, zelináři, instalatéři, automechanici, lékaři. Roli hrála i schopnost suplovat podomácku ty služby, které buď nebyly nabízeny vůbec anebo jen jako nekvalitní a obtížně dostupné. Bylo to nesmírně neefektivní a důsledkem byl úpadek hospodářství, protože společnost, ve které jeden konstruktér navrhne nekvalitní pračku a dva miliony spotřebitelů si ji pak doma improvisovanými prostředky a ve volném čase opravují, představuje neuvěřitelné plýtvání prostředky. A až komicky nekvalitní bylo vše, od zápalek po letadla.

Průvodním znakem normalisace bylo rovněž všeobecné odduchovnění společenského diskursu. Jeho nejdůležitější kanály ovládali komunisté a ti, majíce svou dobu za vyvrcholení a (šťastný) konec dějin, připouštěli toliko positivní umění, jež samozřejmě žádným uměním být nemohlo, protože podmínkou vzniku uměleckého díla je jeho authentičnost, a ta byla programově – politicky a mocensky – zakazována. Proto je umění 70. a 80. let dvojí: oficiální, gottovské až michalo-davidovské, hloupé, rozjásané, i když formálně poměrně kvalitní a kupodivu též relativně nadčasové, a disidentské, temné, nesrozumitelné a občas až sektářské: jeho dnešní reflexe mezi mladou generací je pěkně zachycena v Hřebejkově filmu U mě dobrý, kde otec, v podání Jiřího Schmitzera, komicky marně usiluje vštípit svému synovi lásku k Plastikům.

Je tohle vysvětlitelné někomu, kdo to nezažil na vlastní kůži? Když nota bene byly ty sociální jistoty, každý měl práci, jistotu slušného důchodu, při troše snahy i právo na vlastní byt?

Komentáře   

+1 # krystlik 2013-11-24 11:54
Mimoděk jste si zvolil, vážený pane Pecino, pole, na kterém se dá, uvedete-li příklady, které ukáží, co za reálného socialismu nebylo možné a vice versa, dokázat jeho totalitu a nedemokratičnost. I když se Vám to zdaří, zůstane otázkou, jakou váhu daným anomáliím ti, kteří normalizaci neprožili ve věku, že by si ji byli schopni zapamatovat a dnes kritickým způsobem vybavit, přisoudí. Zásadním nedemokratickým prvkem byl tehdy, i po celou bolševickou éru, institut demokratického centralismu. Kolik lidí dnes ví, co to bylo? Vsadím se, že to bude vědět méně než 1 % dospělé populace, spíše ještě méně.

Obdobně to je i s dalšími režimy, posouváme-li se po časové ose 20. století zpět. Třetí republika (1945-48), pokládaná českými historiky za ne zcela dokonalou, ale přece jen za demokracii, nebyla vůbec demokratická, a to i když pomineme vyhánění, okrádání neslovanských menšin a znárodnění. Kdo dnes ví, že strany Národní fronty od jejího vzniku až do jejího konce nesměly přejít do opozice, protože by je ministr vnitra byl ihned povinen rozpustit. Opačně nesmělo ministerstvo vnitra povolit novou politickou stranu, která by zcela nesouhlasila s programem NF. Neví to ani scénárista seriálu ČT České století, historik specializující se na české dějiny 20. století Pavek Kosatík, protože se ve čtvrtém dílu několikrát diskutuje (i Gottwald s vedením KSČ) přechod stran, jejichž ministři v únoru 1948 demitovali, do opozice. To je na pováženou.

I první republika byla jen zdánlivě demokratická, ale od začátku pouze na papíře. Zcela chyběla demokracie pro skupiny a spolky, pokud nebyly národnostně české. Pozemková reforma, jazykový zákon, zákon na ochranu republiky (to jsme teprve v roce 1923!) a další následující zákony demokracii formálně i reálně zcela degradovaly.

Budete-li takové věci o první a třetí republice vykládat průměrnému Čechu, nepřesvědčíte ho stejně, jako když se o to budete snažit vyjmenováním záporů normalizace.
0 # krystlik 2013-11-24 11:57
Oprava. Vypadlo slovo "nejsnadněji" v: ...vice versa, nejsnadněji dokázat jeho totalitu...
0 # Anonymní 2013-11-28 17:53
Zajímalo by mne, které státy považujete za opravdu demokratické. Dnes, a řekněme mezi 1920 a 1930. Co je podle Vás opravdová demokracie?
0 # Vodník 2013-11-24 15:23
Ano, ta scéna z U mě dobrý je skvostná. A to se odehrává v r.1993! Dnes jsme o 20 let dál! Už jsme pominuli i fasi, kdy se Plastici etablovali jako vládní bigbeat. Můj dojem z toho je ten, že kultura je dnes - aspoň pro mladé - tak nějak zbytečnější než byla pro ty před 20 lety, neřku-li pro nás.
+1 # Tomáš Pecina 2013-11-24 15:33
Na druhé straně, kdyby nám někdo na konci 80. let řekl, že Plastici zastarají rychleji než Gott a Michal David, měli bychom ho za šílence. To je ten paradox, o kterém píšu.
0 # gogo 2013-11-25 14:35
Pro mě Plastici hráli pouze roli nepřítele nepřítele. Jejich produkce mi byla odporná tehdy jako dnes a zůstali pro mě bandou ožralů. Naopak, pamatuju, jak příjemně mě překvapil Kryl, když jsem ho slyšel poprve zpívat a ještě víc, když mluvil.

U Gotta záleží na tom, jestli mu napíšou líbivou písničku, případně u přejatých aspoň text. On už tu kantilénu nazpívá dobře.
David ... to je taková popová dechovka. Sice mě otravoval v mládí podstatně víc, než teď, ale na jeho obranu je potřeba říct, že současné hvězdy (Justin) nejsou o nic menší sračkaři.
Prostě do masmédií se dostávají ti, co projdou nějakým sítem. Někde tu úlohu hrály komise a vedení Supraphonu, jinde politika nahrávacích studií. Dnes si myslím, že je schopen vlastní tvorbu produkovat v elektronické podobě naprosto každý. Takže by se zdálo, že budeme obklopeni super kvalitou. A stačí si pustit rádio nebo hudební stanici a vyvalí se kýbl sraček.

Ještě větší sranda je vést debatu o reáliích 70-80. let s mladým člověkem ze západní Evropy. Oni si myslí, že u nás ani nekvetly stromy.
Např. ve Francii se momentálně vede debata, zda se ve středu má vyučovat nebo ne a pokud ano, co s děckama přes týden, když budou končit ve škole dřív, než rodiče. Objevují tam školní družiny :-)

Ono bude stačit dalších 30 let a pamětníci, nepřátelé historiků, vymřou nebo zdementní natolik, že bude možné opět zatřít kousek historie politickým emailem.
0 # Vodník 2013-11-25 17:28
TP: tehdy bychom ho měli za šílence. Dnes se mi to jeví zcela přirozené: Plastici zosobňovali jednu velmi konkrétní, určitou a relativně krátkodobou polohu odporu proti normalisačnímu establishmentu; proto dnes už nikomu (najmě mladým) nic neříkají. Gott a David ztělesňují amorfní komerční pop-kulturu, která existuje za jakéhokoliv régimu (snad s výjimkou Íránu nebo Saúdské Arábie), tudíž i dnes. Proto konsumenti této kultury tyto dinosaury chápou a oblibují, tak, jako máme stále rádi R.A.Dvorského nebo Inku Zemánkovou.

Gogo: Davida bych nepodceňoval! Jako musikant je velmi kvalitní, je to schopný hitmaker a proto v té své scéně kraluje. Něco jiného je jeho lidský postoj a profil - a ono "NE!" právě tomuto (nebo Gottovu) postoji mne na Plasticích nekonečně imponovalo, nikoli to umění, kterému stejně jako Ty moc nerozumím.
0 # Anonymní 2013-11-26 11:36
Musím přiznat, že současná nesvoboda na mě doléhá víc, než kdysi normalizace. Ale to je asi záležitost věku, objektivně je toho poručníkování méně. Prožil jsem své dětství a dospívání v paralelním světě. Pionýr se změnil v oddíl stolního tenisu, lyžařský oddíl žil vlastním životem, SSM jsem nějak zcela "ideově" minul (a dokonce jsem neměl ani kroj:)) a na VŠ jsme žili ve studentské ghetu, zcela mimo běžnou společnost. Bez politiky ale i televize či novin. Lidé se rozdělovali na "normální" a "bolševiky" a tomu bylo navenek třeba přizpůsobit chování. Chtělo to pečlivější výběr přátel.

Horší to bylo po nástupu do zaměstnání, kdy musel člověk ze svého světa vylézt. Ale i tu jsem měl ohromné štěstí na lidi i prostředí.

Ekonomiku nedostatku jsem až tam moc nepociťoval, otec patřil k těm, co mají v šedé ekonomice co nabídnout (což také činil), takže žádné fronty na banány:) Jeho pozdější přechod do stavu živnostenského přinesl navíc jen povinnost vést účetnictví:) Bolševikům lze vyčítat, že neudělali nic podstatného proti ekonomické izolaci, ale za udržení 15 mil minitrhu v chodu, si zaslouží několik nobelových cen. Byla v principu válečná ekonomika.

Co se týká Plastiků, vždy jsem je považoval za nejhorší možnou uměleckou šmíru a ten názor trvá. Dodnes nevím, jestli to tak przní schválně, nebo jsou opravdu tak neschopní. Nějak jsem si nevšiml, jak se zasloužili v boji proti bolševismu, co vymysleli, co udělali kromě toho, že žili poněkud nezvyklým životem, kterým by ale asi žili za každého režimu. Za daleko podstatnější považuji trampskou, country, písničkářkou a folk scénu, tam byli skutečné osobnosti a dokonce občas i s hudebním nadáním. Důkazem je i jistá nadčasovost, na rozdíl od ujetých Plastiků jejich hudba vydržela až do dnešních dnů.

Primárně to však s Plastiky nezvládli bolševici, protože stačilo uzavřít lidi na jejich koncertě a oni by je po několika hodinách zlyčovali sami:) Zparodovat takové diletanty by mohlo být i zábavné:)

cnemo
+1 # mM 2013-12-06 13:58
"Plastici" produkovali hluk, který se nedá nazvat hudbou. Něco takového vydržím poslouchat cca. 20 vteřin.
+1 # Anonymní 2013-12-07 02:46
Ani já nevydržím plastiky poslouchat dlouho. Ještě horší je už snad jen hip hop a zpět Yoko Ono.

Miloslav Ponkrác
+1 # Otto 2013-12-07 14:12
Co se dnes vydává za umění a hudbu je jednoduše hnus, který i škodí zdraví.
0 # gogo 2013-11-25 14:40
Z té normalizační doby si pamatuju hlavně pocit pokoření života v okupované zemi, jejích vedení je z velké části loutkové a politicky nesvéprávné. A intenzivní pocit zmaru z toho, že to vedou diletanti vybraní na základě rudé knížky.

Bohužel mám čím dál pocit deja-vu.
+1 # mM 2013-12-06 14:00
Čs. stát vedli diletanti i před srpnem 1968. Nakonec ani 1. republika ČSR nebyla ohledně diletantismu o moc lepší.
0 # Anonymní 2013-12-04 12:02
Co byl před listopadem standard, to je dneska "špičková kvalita"
parlamentnilisty.cz/.../...
+1 # mM 2013-12-06 14:35
Češi nakupují rádi hodně věcí (zboží) za málo peněz. Obch. řetězce v ČR se jen přizpůsobily českým zákazníkům, u kterých kvalita nehraje zase tak velkou roli. Potraviny v Česku nemají takovou kvalitu jako německé, rak. fr., it. .. atp., ale jsou kupovány. Stejně tak pružně zareagovali vietnamští stánkaři prodávající rozličný šunt a nekvalitní oblečení. Nyní se již někteří zmohli, mají tzv. "kamenné kšefty", resp. normální obchody v domech, ale asijský šmejd prodávají pořád. Česko je divná země.
0 # Anonymní 2013-12-07 02:44
mM: A proto Češi čím dál častěji nakupují v zahraničí, kde dostanou mnohdy vyšší kvalitu – a světe div se – často i levněji.

Závěry typu „Češi jdou po ceně a pro jsou zde šunty“ bych nejdříve prověřil cenami a kvalitou zahraničního zboží a pak až teprve to tvrdil.

Pokud jsem byl v zahraničí, tak cena zajímala každého občana snad každého státu.

Například výprodeje ála Černý pátek v USA rozhodně nenechává Američany chladnými.

A dokonce Vám, pane mM, prozradím sladké tajemství, krámky se šmejdy najdete všude na světě.

Ale kopnout si do Čechů je na tomto serveru tradičně módou.

Miloslav Ponkrác
+1 # Tomáš Pecina 2013-12-07 04:43
České spotřebitelské chování má jistý svéráz, to je pravda: obvyklejší je nakoupit nekvalitní, ale levné zboží, a pak doma nadávat na prodejce. Kdysi jsem o téhle zvláštní vlastnosti psal zde.
+1 # Otto 2013-12-07 14:10
Češi čím dál častěji nakupují v zahraničí ...

Kolik to je procent, Pankráci? Ze všech lidí co v CZ znám, jezdí jeden nakupovat do Německa a druhý do Polska. Přijela mi sem do Alp návštěva a všechno si vezli z Čech. I jakousi (prý dobrou) vodu v lahvích.
+1 # Otto 2013-12-07 14:37
Ještě bych dodal, že do Německa nakupovat nejezdí ani Češi bydlící pár kilometrů od hranic. Možné příčiny: nedomluví se tam, nenávidí Němce, myslí, že české zboží je lepší a levnější.
Co se prodeje šuntu týče, tak zde nemáme žádné vietnamské tržnice.
0 # Anonymní 2013-12-07 21:10
Pane Otto nevim, kde bydlite, ale vezte ze ze severnich Cech se jezdi na velke nakupy (pokud rodina ma auto, pokud ne tak s jinou) uz nekolik let. Rok, trictvrte, roku pred nedavnou devalvaci koruny zacaly do Nemecka na nakupy jezdit zejmena pred svatky (napr. Velikonoce, Vanoce) i lide z Phy.Nerknu vam kolik, nebo jake procento, ale jednotlivci to rozhodne nejsou. Ostatne uz nekolik let jsou v Kauflandech, Lidlech atd.. blizko hranic prodavacky vybaveny zaklady cestiny. Uz pred dvouma, trema rokama byl treba parkoviste u Kauflandu v Marienbergu zejmena o vikendech pomer aut s ceskou a nemeckou SPZ tak asi 8:2

Takze, nerad bych se vas dotknul, ale v teto veci jste zcela mimo misu a to uz zjevne nejaky ten rok...
0 # Anonymní 2013-12-07 22:27
Tomáš Pecina: České nakupování má jeden svéráz, a to, že před rokem 1989 bylo zboží veskrze v průměru kvalitní, takže stále Češi nečekají, že lze prodávat dokonalé šmejdy. Jednoduše nebyli a ještě zcela nejsou zkušenostmi připravení na nepoctivost v kvalitě. To se změní, je to jen otázkou nové zkušenosti.

Otto: Nezlobte se, moje zkušenosti jsou opačné.

To, že Češi nenávidí Němce je evergreen pana Peciny a okolních diskutérů. Vytváří se tu matrix posilující toto dogma přesně podle Festingerovy teorie kognitivní disonance.

Ostatně, je to vysoce módní v současné době vinit Čechy z rasismu, xenofobie, nenávisti, tož si kopněte taky, budete v mainstreamu. Sem tam dokonce za údajný rasismus i někoho zavřou.

Miloslav Ponkrác
+1 # Anonymní 2013-12-07 23:28
"před rokem 1989 bylo zboží veskrze v průměru kvalitní"

Jasně a dárky nosil děda Mráz.:D

Yossi
0 # Anonymní 2013-12-09 14:43
Socialistické Československo bylo rezervací domácí produkce. Recenze knihy Retro ČS
life.ihned.cz/.../
+1 # Anonymní 2013-12-10 22:41
Kazeťák stál za prd, hudba na h...o. Počítačd IQ 151 a slušovický shit.

Petr V
0 # gogo 2013-12-11 08:38
Vy máte kecy jak bolševičtí politruci o tom, že za kapitalistické první republiky nebyly kombajny a traktory.
Sice máte v zásadě pravdu, ale takhle to neformulujte. Na druhé straně, dnes všechno z toho (kromě hudby) dovážíme právě z "komunistické" Číny.
0 # Anonymní 2013-12-10 22:43
Jo, a literatura na h....o V originále jsem si nemohl přečíyt skoro nic :(

Petr V

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)