DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

21. 5. 2013

Jan Šinágl v. Vít Jedlička v Debatním klubu na thema totalita

Začátek je dost nudný, ale poté se debata rozběhne a pánové skončili bezmála fackovacím finále, jak jest arci dobrou tradicí českého diskusního demokratismu.

Hlavní themata: Rakousko-Uhersko, první čs. republika, nacismus v. komunismus, Dělnická strana, evropská integrace.

16. 5. 2013

Presidentská volba jako antisemitský incident aneb Kdo nevolí Fischera, nemá rád Židy

Výroční zpráva o antisemitismu v České republice vydaná Střediskem bezpečnosti Židovské obce v Praze mě pořádně dopálila. Vedle obecných tvrzení, opakovaných v těchto zprávách celkem pravidelně (antisemitismus v této zemi skutečně nepředstavuje reálný problém a zpráva se tudíž jeví celkem zbytečnou), je ve zprávě thematisována presidentská volba, resp. kampaň před ní, a to způsobem, který nelze při nejlepší vůli nazvat jinak než krajně manipulativním.

Zpráva na jedné straně přiznává, že předvolební kampaň i samotná volba nakonec ukázaly, že většinová společnost je více než na židovský původ Fischera citlivá na jeho členství v KSČ před listopadem 1989 či na nedostatek charisma, avšak hned v následujícím odstavci se praví:
Dle očekávání kandidatura Jana Fischera vzbudila silný odpor mezi pravicovými extremisty a zároveň vyvolala projevy antisemitismu tam, kde byl do té doby spíše latentním fenoménem. Nejdiskutovanějším aspektem Fischerovy kandidatury se u těchto jedinců stala otázka jeho loajality k ČR. Fischer byl nařčen z toho, že není pravým Čechem, a že tudíž nemůže být dostatečně oddán ČR. Mezi extremisty panovalo přesvědčení, že v případě výhry v prezidentské volbě by měl Fischer blíže k politice a zájmům Státu Izrael než k politice a zájmům ČR.
Poté je skandalisován Patrik Vondrák:
Dalším tématem pravicových extremistů ve vztahu k Janu Fischerovi byla policejní operace Akce Power, která se uskutečnila v době, kdy byl Fischer premiérem úřednické vlády. Patrik Vondrák jako jeden z obviněných využil během předvolební kampaně možnosti, aby Fischera veřejně konfrontoval. Telefonoval tak např. do pořadu Hyde Park České televize a zúčastnil se veřejných debat s Fischerem. Videa z těchto debat, kde Vondrák pokládá Fischerovi otázky, se objevovala na webových stránkách pravicových extremistů. Vondrák se pravděpodobně opět vrací do své role vůdčí postavy neonacistické scény, která byla narušena jeho několikaměsíčním pobytem ve vazbě.
To je arci typický produkt radia Jerevan. Připomeňme si, jak to bylo ve skutečnosti: Patrik Vondrák Fischera konfrontoval, avšak thematem této konfrontace byl nikoli Fischerův původ nebo otázka jeho loyality k České republice, ba ani ne akce Power, resp. Lotta (o té byla řeč pouze jednou), ale primárně podvody, kterých se Fischer v kampani a v jejím účtování vůči ostatním pretendentům dopouštěl, zejména fantastické slevy, které mu byly Českou poštou i různými medii, evidentně na úkor jiných inserentů, rutinně poskytovány a které způsobily, že Fischer velmi pravděpodobně několikanásobně překročil finanční limit stanovený pro kampaň zákonem (problematice jsme se věnovali na druhém blogu).

Fischer za svůj neúspěch nevděčí latentnímu antisemitismu ve společnosti, ba ani ne nedostatku charismatu, ale právě těmto podvodům, které nakonec v jedné z předvolebních debat vyvrcholily přítomností placených příznivců, tj. klaky. To vše mu poté voliči v prvním kole po právu spočítali – a ano, způsob jeho veřejné presentace, charakterisovaný neschopností, resp. neochotou zaujmout zásadový postoj téměř k čemukoli (jenž mu vysloužil mediální přezdívku Rosol), k nelichotivému výsledku jistě také přispěl. Co k němu nepřispělo zcela určitě, je Fischerův ethnický původ: ten byl převážné části voličů lhostejný (a naopak přitížil Karlu Schwarzenbergovi, který, ač Čech jako poleno, byl protivníky úspěšně presentován jako nenáviděný Němec; leč, bohužel, žádná výroční zpráva o antigermanismu se nezpracovává, ten je všemi tacite tolerován).

Rozumím-li autorům zprávy dobře, antisemitismus znamená položit židovskému kandidátu jakoukoli nepříjemnou otázku, a učiní-li tak pravicový extremista, jedná se bezmála o trestný čin.

Je mi líto, ale pokud něco antisemitismus v české společnosti efektivně rozdmýchává a podporuje, pak jsou to právě takové neobjektivní, protekcionářské a bolestínské postoje, a Židovská obec se jimi řadí na úroveň serveru Romea.cz, jehož autoři rovněž, vedeni snahou minoritě pomoci, svým tendenčním zpravodajstvím a publicistikou ve výsledku jen posilují protiromské nálady a stereotypy.

Ochrana před antisemitismem by nikdy neměla být zneužívána k ochraně Židů před kritikou, v daném případě navíc plně oprávněnou a široce akceptovanou, jinak bude výsledkem pravý opak toho, co bylo zamýšleno.

5. 5. 2013

Glosa výroční aneb Ztráta důstojnosti? Jako vtip dobré!

K Pražskému povstání vedla Čechy ztráta důstojnosti, pravila k příslušnému výročí státohlava Miloš Zeman. Při vší úctě, větší historický nesmysl jsem dlouho neslyšel, a i když respektuji schopnost tohoto politika a výtečného demagoga podchytit ve správnou chvíli náladu veřejnosti a ku vlastnímu prospěchu s ní pracovat (viz akce Čisté ruce), důvody Pražského povstání byly naprosto jiné.

Klíčovým důvodem této události bylo, že Německo prohrálo válku a pro mnohé Pražany se začala rýsovat hrozba, že se po jejím skončení vynoří nepříjemné otázky po jejich osobním podílu na udržování okupačního režimu. Proto a jen proto Češi povstali a proto došlo v posledních válečných dnech k naprosto zbytečným ztrátám na životech.

Ovšemže Češi měli Němců plné zuby a rádi by se protektorátního režimu už dříve zbavili – ale nesmělo se to. Ztráta důstojnosti, to byl zhruba stejný fíkový list, jakým byl v r. 1989 boj za lidská práva. Komunisté byli nenáviděni, arci ne proto, že se chovali nepěkně k disidentům, ale kvůli každodenní drobné šikaně, které jsme byli všichni vystaveni. Výjezdní doložky, fronty v obchodech, věčné kádrování a tupá totalitní propaganda, které dávno nikdo nevěřil, to byly skutečné důvody všeobecné nepopularity režimu, přičemž k pádu komunismu by ani tak nedošlo, pokud by si to nepřála samotná StB, která se na sametovém převratu významně podílela.

Stejně tak v r. 1945. Protektorátní režim byl nemilovaný a jeho hlásným troubám nikdo nevěřil, ani když říkaly pravdu (jako např. Emanuel Moravec, který správně varoval, že po osvobození Československa Rudou armádou nastoupí režim o poznání horší, než byla německá okupace). Ale ztráta důstojnosti? To, přátelé, ani náhodou, před takovou hrozbou byl český národ, troufám si tvrdit, dokonale imunní.

Dej Čechovi nažrat a bude ti zobat z ruky, tak nějak to říkával Heydrich, a jeho slova nám dodnes znějí hrozivě, přestože neplatí a nikdy neplatila pro všechny, jen pro většinu; ta je však, bohužel, při tvorbě národních dějin rozhodující.