DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

6. 7. 2013

Windows 8

Sony Vaio Pro 13
Operační systém Windows jsem opustil v roce 2006. Byl to rozchod po vleklé partnerské krisi, během níž jsem se ukázal uživatelem totálně a terminálně nehodným velikosti tohoto systému, seznav se neschopna ocenit jeho přednosti, jako např. to, že díky asynchronnímu spouštění služeb je každý boot windowsů zcela unikátní, resp. pokaždé se po něm nespustí něco jiného, nehledě na to, že vlivem samovolné degradace byly Windows do půl roku po instalaci nepoužitelné a vyžadovaly kompletní reinstalaci, spojenou s napjatým očekáváním, co přestane fungovat tentokrát.

Toužil jsem po jednoduchosti, stabilitě a produktivitě, jež jsem, spolu s vlídným porozuměním, nalezl v linuxu, resp. v jeho grafickém desktopu Gnome. Ten, zejména po upgrade na versi 3 (Gnome Shell), mám za krajně zdařilý a použitelný systém, který uspokojuje superflue všechny mé uživatelské potřeby, přičemž fakt, že je užíván na méně než 1 % desktopů, vysvětluji si dobrodružností a inherentním masochismem lidské populace, jež touží být svými počítači ovládána, ponižována a terorisována, majíc za dostatečnou kompensaci, když jim občas na displayi na pozadí proběhne zhola zbytečná, leč efektní animace (Wow!); ano, jsem názoru, že kdyby Microsoft byl provedl modrou obrazovku smrti animovaně, nebyla by globálním uživatelstvem nenáviděna, nýbrž milována a vyhledávána.

Běda však, neboť vyhoď Windows oknem, dveřmi se ti vrátí.

Pořídil jsem si, po dlouhém vybírání, notebook Sony Vaio Pro 13, hardware, který se mi velmi líbí a jen málo mu mohu vytknout: procesor generace Haswell mu konečně zajišťuje vyšší výdrž než od zásuvky k zásuvce, display s rozlišením 1920×1080 není znatelně horší než ten v mém stolním monitoru, slušná je klávesnice a touchpad a 4 GB RAM a 128GB SSD, připojený přímo na sběrnici, bez SATA, a tudíž extremně rychlý, rovněž přesně odpovídá tomu, k čemu chci stroj využívat, to vše v obalu z uhlíkových vláken a v hmotnosti jednoho kilogramu. Existuje i jedenáctipalcová verse, o 200 gramů lehčí, pro niž jsem se arci nerozhodl, hlavně z důvodu nepohodlí malé klávesnice.

Notebook měl nainstalované Windows, ve versi 8 Pro, a když už jsem si je zaplatil, řekl jsem si, že se podívám, jaký pokrok soudruzi z Redmondu za těch sedm let udělali.

První dojmy jsou strašlivé, ano tvrdím, že kdosi z teamu redmondských programátorů musel mít vskutku zlé dětství, že se nyní lidstvu tak krutě mstí. Systém, ve snaze sblížit zařízení s klávesnicí a bez ní, přichází v jakési duální podobě, desktopové a tabletové, což arci neznamená, že byste jednu a tu samou akci mohli provést dvěma způsoby, podle toho, jak své zařízení ovládáte. Omyl: chcete-li kupř. editovat vlastnosti uživatele (standardní je opět vytvořen s oprávněním administrátora, tzn. jakákoli bezpečnosti, sbohem a šáteček), děje se tak v desktopovém prostředí – a to nelogicky na dvou různých místech, z nichž druhé je neintuitivně přístupné po pravém kliku na Počítač – ale pokud byste náhodou potřebovali uživateli změnit heslo, musíte do prostředí Metro a do dlaždic, protože odjinud to provést nelze.

Naprosto šílená je nesourodost uživatelského rozhraní, které přichází snad v deseti různých grafických modelech (mým oblíbeným jsou charms, dlaždicovitý pruh vjíždějící zprava do desktopu) a vrcholným bodem je překlad interfacu do češtiny: v tom překladateli se, domnívám se, sešli v dokonalé symbiose a harmonii idiot s ignorantem.

Windows předstírají, že jsou operačním systémem pro běžného, netechnického uživatele. Nemyslím: první, co jsem se pokusil udělat, byla instalace VNC serveru TigerVNC, abych mohl s notebookem pracovat vzdáleně. Nebyl jsem však spokojen, a aplikaci jsem proto odinstaloval. Jaké bylo arci moje překvapení, že jeden soubor zůstal na disku, byl zalockován a nedal se smazat, a i po rebootu nmap hlásil, že notebook odpovídá na portech 5800 a 5900, tedy tam, kde byl – a už by neměl být – server VNC. Nezpůsobně kleje jsem, vypomoha si Googlem, nalezl, kde se ve Windows vypínají služby, server zastavil a poté jeho executable včetně adresáře vymazal. Běžný uživatel by měl arci smůlu: nechtěného softwaru, který nainstaloval, by se nikdy více nezbavil.

Podobně BitLocker, což je řešení Microsoftu pro šifrování disků a dalších datových úložišť, a pro mě jakožto člověka, který žije nebezpečně, angažuje se veřejně a očekává proto domovní prohlídku každým dnem, holá nezbytnost. V notebooku je hardware pro TPM, a s ní i možnost uložit šifrovací klíč relativně bezpečně (ponechme stranou komický detail, že Windows nabízejí jako standardní možnost uložit klíč na účet Microsoft – tam budou tajná data uživatelů jistě v nejlepších rukou!). Klíč jsem tedy uložil do TPM, ale navzdory očekávání se nezobrazila možnost chránit ho PINem, takže se klíč natáhl při každém startu Windows, poskytuje tak ochranu pouze před zlodějem, který by ukradl samotný disk a zbytek notebooku majiteli ponechal. Vygoogloval jsem, že musím změnit položku v registrech, ve snadno dohledatelném klíči Windows Components\Bitlocker Drive Encryption\Operating System Drives\Require additional authentication at startup. Jak snadné a intuitivní, pro běžného uživatele vyslovený ráj!

Do větších akcí, např. do snahy něco na notebooku skutečně dělat, jsem se arci zatím nepustil, leč stane-li se tak, budu ctěné čtenářstvo na tomto místě pravidelně informovat.