DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

24. 8. 2015

Velká písmena

Tak nám prý opět zjednoduší pravopis. Odhlédna od toho, jak dopadlo několik posledních zjednodušení, obavami mne naplňuje zejména zápal, s nímž jazykoví teroristé sdružující se ve zločinné organisaci slovoucí Ústav pro jazyk český (Akademie věd ČR, v. v. i., přičemž k posledně uváděné zkratce bych uměl sestrojit mnoho věru přiléhavých interpretací) ke svému sociálně-inženýrskému úkolu přistupují.

Nikoli, že by arci nebylo co a proč zjednodušovat. Patalie s velkými písmeny vznikla v době kulminujícího národního poblouznění (aka obrození), kdy čeština ve snaze vzdálit se od němčiny, po vzoru ruštiny a polštiny, zvolila francouzský model psaní velkých písmen, leč neučinila tak dostatečně důsledně, zachovavši nesystémově kapitalisaci u (některých) jedinečných entit.

Vzdělaný Francouz tak nemá problém a nenapadne ho napsat cokoli jiného než gare de Nord nebo aéroport de Paris-Charles-de-Gaulle, ale také mont Blanc, neboť ví, že velká písmena se píší pouze na začátku vlastních jmen. Čechu jest tápat: jak připomenuto ve shora citovém článku, máme nádraží Praha-Smíchov, ale Letiště Praha-Ruzyně (pro Pravdu a Lásku: Letiště Václava Havla), přestože nádraží i letiště jsou entity nejedinečné nejen celosvětově, ale i v rámci této zdravým rozumem opuštěné země. Naopak u ulic a náměstí se čeština přidržuje francouzského vzoru a máme proto náměstí Míru nebo třídu 5. května. Výsledkem je takový chaos, že má-li vzdělaný Čech napsat, že podání učinil na Hlavní/hlavní poště, to si snad raději zřídí datovou schránku.

Rozumný systém kapitalisace má angličtina, kde se mi snad nikdy nestalo, abych musel nad velkým písmenem přemýšlet. Němčina s francouzštinou (a také např. ruština, která se francouzského vzoru drží konsistentně) jsou na tom jen o málo hůř, protože pravidla jsou jednoduchá a jasná a sporných případů minimum.

Odstrašujícím případem je naopak slovenština, která vyrazila cestou úplné chaotisace pravopisu a začala psát s velkými písmeny např. i zákony, např. Občianský zákonník. Cosi mi napovídá, že úsilím českých jazykoborců můžeme být v brzké době o něco východněji i my.