DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

29. 10. 2008

O jedné nezlomené ruce a o relativitě hodnot v pokřivené optice českého soudce

Krajský soud v Brně dnes soudcem Michalem Ryškou přiznal lyžařce Kateřině Neumannové za neoprávněné užití její fotografie na letáku peněžitou satisfakci ve výši 450 tisíc korun. U vědomí toho, jak české soudy v těchto případech běžně rozhodují, mě okamžitě napadlo: "Ta má ale kliku, kdyby jí zlomili ruku, vysoudí stěží 20 tisíc!"; ostatně v zemi, kde je občanským zákoníkem stanovená "cena" za usmrcení člověka 240 tisíc korun pro každého z nejbližších příbuzných, nelze nic jiného očekávat.

O neudržitelné praxi kompensací za osobnostní újmy spočívající v poškození zdraví psal před nedávnem velmi zasvěceně na Jiném právu soudce Krajského soudu v Praze Vojtěch Cepl ml.

Právě případy jako je tento odhalují pokrytectví, které v české justici panuje. Výše zadostiučinění – bez nejmenších pochyb spravedlivého – byla v daném případě stanovena na základě alternativní úvahy, jakou částku by žalovaná společnost musela zaplatit za použití mediálně známé tváře podle smlouvy sjednané v podmínkách smluvní volnosti, takže jde fakticky nikoli o satisfakci, ale o vydání bezdůvodného obohacení. Protože nelze očekávat, že zlomená ruka by mohla být výsledkem kontraktace "za kolik si od nás necháte zlomit ruku", nelze podobnou úvahu aplikovat a soudy v takovém případě rozhodují na základě vlastní, nikým a ničím neukotvené "volné úvahy" – a nepřiznají obvykle téměř nic, nad rámec zanedbatelné částky tzv. bolestného (tento dnes již naprosto anachronický institut pochází z doby, kdy komunisté, ve snaze minimalisovat náhrady za pracovní úrazy, stanovili pro odškodnění za bolest pevné a vesměs velmi nízké částky).

Setkal jsem se s případem, kdy Krajský soud v Ústí n. Labem, pobočka Liberec, přiznal šestiletému dítěti za více než půlroční léčbu zlomené nohy, jež si vyžádala dvě operace v celkové anesthesii, směšnou kompensaci 15 tisíc korun; pod rozsudek se nestyděla podepsat soudkyně Jitka Kalfeřtová. Odvolací soud rozhodnutí potvrdil, věc je proto nyní u Nejvyššího soudu, úspěch nicméně nečekám: chlapec měl smůlu, není to celebrita a "pouze" si zlomil v důsledku nedbalosti své učitelky nohu.

Naopak si můžeme představit situaci, že by nebyla použita podoba mediálně známé Kateřiny Neumannové, ale zcela bezvýznamného pana X. Přiznal by mu soud náhradu ve stejné výši? Velmi o tom pochybuji, alternativní marketingová smlouva by měla charakter smlouvy komparsní a náhrada by byla v nejlepším případě desetinová.

Výsledek je ovšem krajně nemravný, neboť nelze než dospět k závěru, že v optice českého soudce má podoba celebrity třicetinásobně vyšší hodnotu než zlomená noha vašeho dítěte. A to by mělo být důvodem k zamyšlení.

Aktualisováno.

5 komentářů :

  1. Tomáši Pecinovi:

    Srdečně zdravím a prosím (i s ohledem na to, že jsem Vás před časem na Jiném právu označil za osobu práva znalou)o korektní argumentaci bez užití polopravd.

    Nebudu zde nijak hodnotit onu konkrétní mnou dnes rozhodnutou věc, ale zaměřím se na něco jiného. Chcete-li jedním dechem srovnávat nesrovnatelné (viz. komparace s "cenou" za smrt 240 tisíc korun na osobu), musíte druhým dechem dodat, že taková částka je zakotvena přímo zákonem a obecné soudy se stále více nebojí ji překračovat (což Ústavní soud dovoluje). Myslím, že o částce takřka 1,5 mil. Kč Krajským soudem v Brně pravomocně přiznané za smrt holčičky zemřelé v důsledku popálenin z vyhřívací podušky jsem se již na Jiném právu zmiňoval a je i jinak dostatečně mediálně známá. Krajský soud v Brně má ostatně již několik pravomocných "milionových" rozhodnutí při odškodnění za smrt. Je však současně pravdou, že žádné z těchto rozhodnutí nebylo napadeno opravným prostředkem a nedošlo tak k jejich přezkumu vrchním soudem.

    Optika českého soudce skutečně není tak pokřivená, jak popisujete. Ostatně i právní teorie (Vámi na Jiném právu občas kritizovaný Švestka) mechanické porovnávání újem s částkou 240.000 za smrt zavrhuje.

    Přeji hezký den.

    Michal Ryška

    OdpovědětVymazat
  2. Vitám vás zde a zároveň vysvětluji, že vaše "optika" je zcela v pořádku: chyba je u vaší liberecké kolegyně, která přiznala naprosto směšnou částku satisfakce.

    Celá věc ovšem dovoluje i druhý pohled, a to, že je-li možno některá osobnostní práva, mj. právo na užití podoby pro reklamní účely, platně zcizit, jde o právo ocenitelné penězi a tudíž je na místě odkázat žalobkyni s nárokem do řízení o vydání bezdůvodného obohacení, a v řízení o ochraně osobnosti řešit pouze újmu spočívající v tom, že žalobkyně byla jednáním žalované donucena k (pseudo)kontraktaci, o kterou neměla zájem.

    Vím, že se jeden takový případ nedávno řešil v Praze, kde šlo o to, že žalovaný o rok "přetáhl" smlouvou sjednanou dobu využití podoby žalobce; detaily ale budu muset dohledat, už je to několik měsíců.

    OdpovědětVymazat
  3. K bezdůvodnému obohacení (jak jsem to veřejně ústně zdůvodnil a nyní i obdobně napsal):

    Nutno v těchto souvislostech zmínit i související oblast práva autorského jako zvláštního osobnostního práva, kdy dle § 40 odst. 4 autorského zákona výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Taková myšlenka je v podmínkách prevenčního stanovení výše náhrady nemajetkové újmy nepochybně použitelná i v projednávané věci, neboť stejně jako autorská práva nenáleží obecně každému a vznikají až v důsledku určité tvůrčí duševní činnosti člověka, rovněž ona zvláštní přidaná hodnota osobnostních atributů populárních osobností je výsledkem jejich specifické činnosti vynaložené oproti osobám ostatním. Z této teze jsem proto vyšel i v rámci úvah o stanovení výše relutární satisfakce, když s ohledem na právně-teoretické názory (Hajn, P.: K přiměřenému zadostiučinění ve sporech o ochranu osobnosti, Bulletin advokacie 4/2003, s. 10) jsem modifikoval tuto myšlenku rozčleněním dvojnásobku obvyklé odměny na nárok na bezdůvodné obohacení (který nebyl předmětem tohoto řízení) a na uplatněný nárok na přiměřené zadostiučinění. Hajn totiž zcela správně (obdobně jako Vy) poukazuje na nutnost rozlišení těchto nároků, když v zásadě uvádí, že z titulu bezdůvodného obohacení by měl náležet obvyklý honorář za reklamní účinkování a paralelní nárok na peněžní satisfakci nehmotné újmy by byl rozumně odůvodněn neschváleným (nadměrným) uplatňováním podoby (vedoucím k jejímu "zevšednění" dotýkajícímu se zájmů takové osobnosti).

    Michal Ryška

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, máte pravdu, na to jsem nepomyslel: každým užitím podoby fysické osoby v reklamním kontextu klesá její komerční hodnota (zvyšuje se míra "profláknutosti"), a to i by se mělo odrazit ve výši satisfakce. Je to vlastně paušální náhrada za znehodnocení "věci" v širším smyslu, za snížení její užitečné hodnoty.

    OdpovědětVymazat
  5. Jen ještě pro úplnost dodávám, že samostatnou složkou musí být satisfakce za nedobrovolný quasikontrakt: za omezení svobody kontraktační vůle. Výše by měla záviset na předchozích kontraktech, např. když osoba propagovala telefony O2, bude závažně poškozena nedobrovolnou reklamou pro Vodafone, kdežto reklama nového tarifu O2 ji prakticky nepoškodí.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.