DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

30. 11. 2008

Exekutor: dobrý sluha, zlý pán aneb Kde se stala chyba

V tonu notně populistickém a duchu ne právě zasvěceném se pustil blog Nautilus do thematu, jež má u veřejnosti automaticky velkou odezvu, do problematiky soudních exekutorů.

Po více než sedmi letech fungování této instituce a po několika ne zcela úspěšných pokusech o její regulaci, čí spíše aspoň částečnou kanalisaci, cestou novelisací exekučního řádu se dá obecně – a velmi zhruba – říci, že zřízení soudních exekutorů přineslo přibližně stejné množství problémů, jako jich vyřešilo.

Soudní exekutor je soukromý podnikatel, jemuž stát umožňuje provádět nucený výkon k tomu způsobilých rozhodnutí, exekučních titulů. Tato pravomoc, svěřená dotud pouze nepříliš aktivním a málo efektivním soudním vykonavatelům, však nebyla odpočátku spojena s náležitými kvalifikačními požadavky: ačkoli exekutor ve své funkci vystupuje jménem státu (jeho úkony jsou ekvivalentní úkonům soudu), exekutoři ani jejich zaměstnanci nepodléhají lustračnímu zákonu a tato profese proto získala oblibu mezi bývalými důstojníky a tajnými spolupracovníky StB, kterým by jinak cesta do veřejných funkcí zůstala uzavřena – a na způsobu jejího provozování je to vidět.

Další chybou bylo, že kontrola nad výkonem exekutorské činnosti je samosprávná a tedy, podobně jako např. u advokátů nebo lékařů, jen zcela formální, založená na principu bezbřehé profesní solidarity. Ministerstvo spravedlnosti má jen značně omezené možnosti prověřovat, zda exekutor při své činnosti neporušuje zákon, donedávna si dokonce ani nesmělo k prověrce vyžádat exekuční spis.

A za třetí, procesní opravné prostředky proti úkonům exekutora, jsou-li vůbec přípustné, projednávají soudy, a to svým charakteristickým, hlemýždím tempem. Platí přitom obecná zásada, že tyto prostředky nemají odkladný účinek, V praxi to znamená, že i když se povinný neoprávněné nebo chybně vedené exekuci nakonec ubrání, zásah způsobený exekutorem do jeho života, případně podnikání, bývá hluboký, dlouhodobý a často neodčinitelný. Poškozeným zbývají oči pro pláč nebo, jsou-li nenapravitelnými optimisty, možnost žalovat o náhradu škody stát, a pustit se do dalšího mnohaletého soudního martyria.

Chybou je rovněž to, že exekutor má při volbě způsobů provedení exekuce naprostou volnost, a jako podnikatel logicky volí nikoli ten způsob, který by byl nejefektivnější nebo nejrychlejší, ale kritériem bývá maximalisace jeho odměny. Stokorunové dluhy se tak běžně řeší prodejem nemovitosti, jediná nezaplacená faktura prodejem podniku.

Nevhodně konstruovaná je i odměna za provedení exekuce. Největší excesy, např. to, že exekutor měl nárok na plnou odměnu i v případě, že povinný splnil vymáhanou povinnost na první výzvu a dobrovolně, byly korigovány Ústavním soudem, řada dalších nejasností a zjevných nespravedlností však v sazebníku odměn zůstala.

Aktualisováno.
Exekuce dítěte, již na Nautilu ilustrují slavnou fotografií Dana Materny (domnívajíce se patrně, že fotografické dílo, které bylo jednou zveřejněno na Internetu, smí každý volně užívat), je typickým případem mediální traktace reality ve stylu mnou zmiňovaného Hamleta vyprávěného pětiletým.

V onom proslulém případě si soud vyložil ustanovení § 345 et seq. OSŘ tak, že je-li možno odebrat povinnému věc, je analogicky možné odebrat mu i dítě. Tato analogie je přirozeně scestná a v právním státě naprosto nepřípustná: jediný způsob, jak lze postupovat, je ukládat povinnému donucovací pokuty podle § 351 OSŘ, dokud ten povinnost dobrovolně nesplní (že s lidskou bytostí nelze za žádných okolností zacházet jako s věcí, judikoval např. německý ústavní soud ve svém rozsudku odnímajícím německému letectvu právo sestřelit unesené civilní letadlo).

14 komentářů :

  1. Já tu fotografii nepoužívám, používáte ji vy, když ten článek otevřete. Fotografie není uložena na Nautilu, nýbrž se jedná o link "img" a stahuje se z originálního serveru, nemohu za to, že máte zapnuté obrázky a on se přímo zobrazuje. Je to naprosto stejné, jako bych napsal link "a" na celou stránku. Ani vteřinu není na Nautilu.

    Pokud se to někomu nelíbí, měl by měl by zakázat hypertext. Také programátor stránek může zakázat přímý přístup k objektům. Doufám, že nebudete za případné porušení utorských práv při prohlížení Nautila trestně stíhán:)

    OdpovědětVymazat
  2. Úvaha zábavná, nicméně z hlediska práva chybná.

    Takto byste mohl ukrást pomocí AJAXu cizí článek tak, že by si ho stáhl až prohlížeč z původní lokace, a tvářit se, že na vašem situ není nic závadného, jen kus JavaScriptu.

    OdpovědětVymazat
  3. Na Nautilu není nic kromě tagu "img". Technologiím Internetu zase tolik nerozumím, ale i pokud jsem obrázek fyzicky přes server bloguje, je to docela jedno, takových serverů jsou na síti mraky, přes něž to jde:)

    OdpovědětVymazat
  4. Nerad bych vás ranil, ale ten obrázek jste ukradl.

    OdpovědětVymazat
  5. Ale Tomáši, já ho nemám a ani jsem ho nikdy nikde na médiu, které mi patří neměl. Říkám jen vašemu prohlížeči, kde ten obrázek je, nic víc. Je to jako bych vám řekl, že v parku leží 500 Kč. To, co tvrdíte, je technický nesmysl.

    Na podporu vašeho názoru existuje jen jeden argument, hrubá síla státu. To ale už soudci v minulosti mnohokrát vyzkoušeli a Země se točit nepřestala:)

    OdpovědětVymazat
  6. Tohle je ve světové judikatuře dávno vyřešeno: tímto postupem jste ukradl nejen fotografii, ale i bandwidth, což je přitěžující okolnost :-)

    Nicméně vzhledem ke zcela marginálnímu významu našich blogů to patrně žádné důsledky mít nebude.

    OdpovědětVymazat
  7. V onom proslulém případě si soud vyložil ustanovení § 345 et seq. OSŘ tak, že je-li možno odebrat povinnému věc, je analogicky možné odebrat mu i dítě. Tato analogie je přirozeně scestná a v právním státě naprosto nepřípustná: jediný způsob, jak lze postupovat, je ukládat povinnému donucovací pokuty podle § 351 OSŘ, dokud ten povinnost dobrovolně nesplní.

    Technická: o tomto sporu konkrétní informace nemám, ale nejde tu spíš o § 273 o.s.ř. než o nějakou analogii (ať už s § 345 nebo § 351)?

    O. Neumann

    OdpovědětVymazat
  8. Výkon podle § 273 OSŘ ovšem nemůže provádět exekutor, ale jen soudní vykonavatel.

    OdpovědětVymazat
  9. Mea culpa - nevěděl jsem, že tam skutečně figuroval soukromý exekutor (z toho článku v MFD to přímo nevyplývá).

    Jestli je to skutečně tak, a soukromí exekutoři to dělají na základě analogie s věcí, tak je to opravdu šílené...

    O. Neumann

    OdpovědětVymazat
  10. Není vyloučeno, že je to celé mediální virtuální realita, nicméně v řadě článků se o exekutorovi mluví (např. zde).

    OdpovědětVymazat
  11. To jsme znovu u té reprodukce Hamleta pětiletým dítětem :-)

    Možná novináři říkají exekuror i soudnímu vykonavateli...

    O.N.

    OdpovědětVymazat
  12. Pane Pecino, říkal jste, že problém linků je již nějak vyřešen. Nemohl byste o tom někdy napsat, nebo je odkázat na něco stravitelně srozumitelného. Celkem by mne ot zajímalo. Děkuji.

    Jsem strašně zvědav, jak se právně popírají přírodní zákony:)

    OdpovědětVymazat
  13. ad cnemo:

    např. zde.

    O.N.

    OdpovědětVymazat
  14. Díky – chystal jsem se k tomu napsat blogpost.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.