DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

20. 11. 2008

K ústavnosti § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

Po několika letech jsem se dočkal a dnes jsem konečně mohl napadnout pro neústavnost ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (ZOŠ), zatím, bohužel, pouze v podobě podnětu, aby soud návrh Ústavnímu soudu učinil sám.

Vzhledem k právnicky deviantní povaze tohoto blogu předkládám návrh ke kritice přímo v textu, pouze s drobnými typografickými úpravami:

I.

1. Svou žalobou ze dne 28. 5. 2008 se žalobce po žalované domáhá náhrady nákladů, které mu vznikly v souvislosti s trestním řízením vedeným Okresním soudem v Mělníku pod sp. zn. 2 T 200/2007.

2. Ve svém odporu – vyjádření k žalobě ze dne 6. 8. 2008 žalovaná uvedla, že žalobce nepo­dal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [31. 3. 2007], tudíž nemá, s od­ka­zem na ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ, na náhradu nákladů řízení nárok.

3. Protože žalobce dospěl k přesvědčení, že ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ nelze vyložit ústavně konformním způsobem, navrhuje soudu, aby řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) OSŘ přerušil a v souladu s ustanovením čl. 95 odst. 2 Ústavy navrhl Ústavnímu soudu před­mětné ustanovení zrušit.

II.

4. Ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ zní: „Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený vyu­žil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poško­ze­nému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný pro­stře­dek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní pro­stře­dek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného práv­ního řízení.“

5. Žalobce je přesvědčen, že toto ustanovení sice dovoluje v případech hodných zvláštního zře­tele přiznávat náhradu i takovým poškozeným, kteří všechny dostupné opravné prostředky nevy­užili, jeho aplikace však ve všech ostatních případech vede k zásahu do práva na rovnost ochrany vlastnického práva všech vlastníků ve smyslu ustanovení čl. 11 odst. 1 věta 2 Listiny základ­ních práv a svobod (dále jen „Listina“). Z toho vyplývá, že ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ nelze vyložit ústavně konformním způsobem a je dán důvod, aby Ústavní soud toto ustanovení pro rozpor s ústavním pořádkem zrušil.

III.

6. Vztah mezi poškozeným, který uplatňuje nárok na náhradu škody vůči státu nebo územ­nímu samosprávnému celku podle ZOŠ, a mezi poškozeným uplatňujícím svůj nárok vůči jinému škůdci podle ustanovení § 415 et seq. občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), může být odlišný z hlediska procedurální úpravy (per exemplum, z hlediska povinnosti předběžného pro­jednání nároku ve smyslu ustanovení § 14 odst. 3 ZOŠ), nesmí však ve svém důsledku zaklá­dat nerovnost v ochraně vlastnického práva mezi oběma druhy poškozených.

7. Zatímco obecný poškozený je zbaven práva na náhradu škody pouze v případě, že škodu částečně nebo zcela zaviní (§ 441 ObčZ), poškozený uplatňující nárok podle ZOŠ je povi­nen vyvinout k odvrácení škody značné aktivní úsilí a vynaložit přitom nemalé náklady, jinak svého nároku pozbývá. Žalobce připomíná, že mimořádné opravné prostředky, jejichž vyčer­pání se po něm požaduje, zásadně vyžadují – vyjma žaloby pro zmatečnost – zastoupení účast­níka advokátem, přičemž v případě, že jsou tyto prostředky neúspěšné, může to představovat pro poškozeného další nemalé výdaje ve formě náhrady nákladů protistrany, eventuálně náhrady nákladů řízení paušální částkou (jež činí např. u trestního dovolání 10 000 Kč). Značné výše mohou dostoupit rovněž náklady na zaplacení soudního poplatku.

8. Lhůty k podání opravných prostředků jsou přitom krátké (v předmětném případě tři dny od doručení usnesení, jímž bylo trestní řízení zahájeno) a pro poškozeného nemusí být snadné opatřit si v tak krátké lhůtě pomoc advokáta a opravný prostředek formulovat a podat.

9. Další důležitou skutečností je, že poškozený není o této své povinnosti ani nijak pou­čo­ván, takže osoba bez právnického vzdělání a bez odborných právních vědomostí se o tom, že její nárok na náhradu škody působením ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ zanikl, typicky dozví až v oka­mžiku, kdy svůj nárok hodlá uplatnit. Tím, že ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ ponechává na úvaze soudu, zda ve věci shledá existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, může dojít k situ­aci, že poškozený nebude schopen domoci se náhrady nákladů obhajoby ve výši stovek tisíc korun (jež nejsou v případě závažných trestných činů a řízení zahrnujících velký počet úkonů právní služby výjimkou) jen proto, že usnesení o zahájení trestního stíhání včas nena­padl stížností: další úkony orgánů činných v trestním řízení, zejména to, že byla podána obžaloba, přitom neposkytují prostor pro rozumné pochybnosti, jak by tato stížnost byla posou­zena.

10. Lze tedy uzavřít, že zvláštní požadavky kladené na poškozené, kteří uplatňují nárok podle ZOŠ, jsou natolik nepřiměřené a neúměrné tomu, co se vyžaduje od obecných poško­ze­ných, že je tím založena nerovnost v ochraně jejich vlastnického práva a je na místě toto usta­no­vení, jež nelze vyložit ústavně konformním způsobem, zákonem předpokládaným postupem zru­šit.

11. Nikdo, ani stát nebo územní samosprávné celky, nesmí být v právním státě pri­vi­le­go­va­ným škůdcem imunním vůči povinnosti nahradit škodu, kterou jeho orgány protiprávním jed­náním způsobily.

IV.

12. Proto žalobce navrhuje, aby soud řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) OSŘ přerušil a podal ve smyslu ustanovení čl. 95 odst. 2 Ústavy Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ pro rozpor s ustanovením čl. 11 odst. 1 Listiny.

Aktualisováno.
Ve zcela novém rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1548/2006, soud dovodil, že na obviněném nelze podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání mechanicky za všech okolností vyžadovat. Tento judikát, mimochodem zevrubně a přesvědčivě odůvodněný, na rozhodovanou věc zjevně dopadá, takže mám zřejmě opět "po žížalkách".

16 komentářů :

  1. Musím konstatovat, že nesouhlasím a obdobného názoru asi bude i příslušný soud, event. (resp. zřejmě i posléze) soud ústavní.

    Formulace "nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné" je natolik interpretačně široká, že lze díky ní poměrně snadno aplikovat ústavně konformní výklad bez zbytečného rušení celého ustanovení (především u mimořádných opravných prostředků, kde se při podáním, které bude zcela evidentně odmítnuto jeví naprosto zcestné).

    Prevenční povinnost stran vzniku škody lze v trestním řízení realizovat právě formou (zejména) řádných opravných prostředků. Myslím, že Vaše argumentace by měla spíš být vedena směrem, že konkrétně u stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání se nejedná o opravný prostředek s odkladným účinkem apod. Takto se mi jeví jako nepřiléhavá.

    Rozhodně by mne a především soud mohl přesvědčit relevantní odkaz na judikaturu ÚS, event. Štrasburku, prozatím chybí, nicméně očekávám jej v další fázi.

    Good Luck.

    Jan Údřemko

    OdpovědětVymazat
  2. Tuto protiargumentaci jsem očekával, nicméně:

    Povinnost generální prevence nelze vykládat takto extensivně, protože zcela stejně byste mohl požadovat, aby si každý nechal u bytu namontovat bezpečnostní dveře, v případě, že tam má dveře běžné, škodu způsobenou vloupáním spoluzavinil. Podotýkám, že bezpečnostní dveře, i velmi kvalitní, jsou levnější než dovolání.

    Kdybych brojil pouze proti tomuto druhu opravného prostředku, nemohl bych požadovat zrušení celého ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ, takový argument by mi nijak neprospěl.

    OdpovědětVymazat
  3. VIGILANTIBUS IURA!

    Vaše argumentace k zrušení předmětného ustanovení vede ad absurdum k situacím, kdy obžalovaný nepodá odvolání proti rozsudku o vině a trestu a bude se domáhat škody na státu, aniž by uplatnil svá práva v dvouinstančním procesu.

    Ale přesto Vám přeji hodně štěstí.

    Jan Údřemko

    OdpovědětVymazat
  4. Přemýšlejte: Aby takový nárok mohl vzniknout, musí být rozsudek napřed zrušen, což se může stát v zásadě dvěma cestami: 1. podá-li odvolání jiná oprávněná osoba (třeba i jeho manželka, i když tam by asi byly dány důvody hodné zvláštního zřetele); 2. v důsledku obnovy řízení. První situace odepření náhrady je absurdní, druhá může být sporná, ale i tam stát odpovídá za nezákonnost rozhodnutí orgánu veřejné moci. Jinému škůdci než státu/ÚSC procesní obrana "on se málo bránil" nepostačí, spíš přitíží.

    OdpovědětVymazat
  5. Rozumím Vám, že se (a oprávněně) stavíte proti automatismu ve smyslu, že nepodání odvolání znamená souhlas s rozsudkem, tím spíše za situace, kdy tento úkon činí příbuzní, ale proč absurdní? Obdobně nelegitimní je tedy i požadavek ESLP na vyčerpání všech opravných prostředků?

    Návrh na obnova není dle § 8/3 podmínkou.

    Myslím, že nejpodtstnější je, že jste v touze po zrušení ustanovení příliš odbyl ty případy zvláštního zřetele. Pod ně by jste Vámi uváděné konkrétní případy dle mého snadno subsumoval.

    Jan Údřemko

    OdpovědětVymazat
  6. Procesní a mimoprocesní opravné prostředky jsou hierarchické, ale náhrada za nezákonné rozhodnutí stojí mimo tuto hierarchii, ta musí být automatická, protože je založena na existenci deliktu, v daném případě protiprávním rozhodnutí státního orgánu, a na příčinné souvislosti mezi tímto deliktem a vznikem škody.

    Položte si otázku, kdo za vznik škody může. Připustíte-li správnost § 8 odst. 3 ZOŠ, musíte odpovědět, že si za ni může obviněný sám. Právě to principiálně odmítám.

    OdpovědětVymazat
  7. Možnost soudu tvrdost ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ v jednotlivých případech zmírnit nepostačuje, protože tu není žádná masa případů, kdy by nepřiznání náhrady bylo spravedlivé.

    Umím si představit výjimečnou situaci, kdy se obviněný choval tak idiotsky, že si náhradu nezaslouží, ale tam se dá subsidiárně použít moderační právo soudu a náhradu nepřiznat.

    OdpovědětVymazat
  8. Prevence ve smyslu předcházení škodám znamená počínat si natolik obezřetně, aby mým jednáním či opomenutím nevznikla škoda jiným, ale i mně samému. Nepoužiji-li opravný prostředek, zvyšuji riziko vzniklé škody.

    Za setrvání na stanovisku "případů hodných zvláštního zřetele" nicméně konstatuji, že Vámi napadené ustanovení je problematické s ohledem na skutečnost, že vyviňuje stát zcela bez toho, aniž by bylo zkoumáno zavinění ve vztahu ke škodě, jakož i účast na způsobení škody. To jsou však skutečnosti, které by se měli promítnout do interpretace právě těch "případů hodných zvláštního zřetele". To, že zákonodárce formuloval právní ustanovení naprosto prasečím způsobem bez ohledu na ustálené (i jazykové) prostředky úpravy odpovědnosti za škodu je věc jiná...

    Jan Údřemko

    OdpovědětVymazat
  9. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  10. Sbližují, sbližují...

    Odpor dle mého není prakticky až takový problém, nehledě na to, že trestní příkaz je jinak než na základě odporu v praxi následně zrušen skutečně málokdy, neřku-li výjimečně.

    Odpor ale názorně ukazuje slabinu Vaší argumentace. Tam je ten preventivní charakter opravného prostředku akcentován zásadním způsobem.

    Pokud pomineme obnovu, kterou 8/3 vyjímá, mohl by být TP zrušen jen na základě stížnosti pro porušení zákona.

    Jan Údřemko

    OdpovědětVymazat
  11. Na co jste reagoval, jsem si bohužel mezitím smazal, protože jsem si uvědomil, že hovoříte o zavinění pouze ve vztahu k poškozenému. Sorry.

    OdpovědětVymazat
  12. V případě zrušení TP na základě SPZ (ale i obnovy, tu není třeba vyčerpat, ale může vést ke zrušení a tím i k nároku na náhradu) je náhrada na místě.

    Ruší se třeba TP běžně na OPP v excesivní výměře. Tam je náhrada zcela na místě, stát nemá žádnou omluvu.

    Podobně, pokud se TP ruší povolením obnovy, je to na základě důkazů/skutečností, které obviněnému objektivně nebyly dostupné. Může tedy nastat situace, že nepodal odpor, protože si byl vědom toho, že v dané situaci nemá prostředky, aby se nepravdivé obžalobě ubránil. Ale to už je spíš filosofie než procesní právo.

    OdpovědětVymazat
  13. Na sbližování našich názorů.

    Jádrem problému je dle mého
    1) nakolik je legitimní požadovat vyčerpání všech opravných prostředků jako podmínky uplatnění nároku

    - zde souhlasím, že zákon trochu nešťastně směšuje procesní a hmotněprávní skutečnosti a klade procesní podmínky k možnosti uplatnění ryze hmotněprávního nároku

    - zároveň je však třeba chápat opravný prostředek jako předcházení škodám a prevenční povinnost je dána ze zákona viz subsidiarita obč. zák. k 82/1998)

    2) zda porušení prevenční povinnosti ve smyslu neuplatnění některého z opravných prostředků může bez dalšího absoulutně vyvinit škůdce

    - zde už spatřuji trochu problém, nicméně zhojitelný aplikací poměrně vágního ustanovení "zvláštního zřetele hodné", což je řešení poněkud nesystémové

    - v tomto směru Vám ve finále dávám za pravdu, že de lege ferenda je vhodnější obejít se bez 8/3 a stát ať se hají spoluvinou poškozeného, soud ať škodu moderuje a postupuje se v intencích obč. zák. bez krkolomné aplikace "případů zvláštního zřetele hodných"

    Otázkou zůstává, zda platná a účinná úprava je protiústavní...

    Jan Údřemko

    OdpovědětVymazat
  14. Jen douška závěrem:

    Velmi nedoporučuji argumentovat sociální situací poškozeného ve smyslu "neměl na nákladnou obhajobu" apod.

    Ponechme stranou zelený strom života, ale § 32 tr. řádu... Naběhl byste si zbytečně...

    Jan Údřemko

    OdpovědětVymazat
  15. Velmi nedoporučuji argumentovat sociální situací poškozeného ve smyslu "neměl na nákladnou obhajobu" apod.

    Ovšem, k této otázce záměrně přistupuji s maximální ostražitostí. Pozor však na to, že 10 tisíc za neúspěšné dovolání musí zaplatit i bezdomovec (§ 153 odst. 1 TrŘ).

    OdpovědětVymazat
  16. Nesouhlasím s pojetím opravného prostředku, vyjma odporu, jako prevenčního nástroje. Stát nemá právo učinit v I. stupni jen jakýsi první nástřel a čekat, zda se bude poškozený bránit.

    Ústavně to nemohu opřít o nic jiného než o privilegované postavení tohoto druhu škůdce, což může a nemusí postačovat. O jiných možnostech nevím.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.