DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

24. 4. 2009

Tři oříšky pro (skotskou) Popelku

Patrně mají pravdu ti, kdo tvrdí, že lidstvo má k disposici jen několik základních příběhů, jungovských pohádkových archetypů, které jediné dokáží vyvolat u člověka emoci. Jeden z nich, příběh chudé dívky, do které se zamiluje princ, byl nyní skvostně převyprávěn v britské variantě české Superstar, Britain's Got Talent. Susan Boyle, nezaměstnaná sedmačtyřicetiletá Skotka, připomínající v něčem Gelsominu po třiceti letech, jejíž presentace v soutěži slibovala tak nejvýš obdobu české Aničky Dajdou, zazpívala píseň "I Dreamed a Dream" z musikálu Les Misérables způsobem, jakým zřejmě nikdo před ní.

17 komentářů :

  1. Krásné. Dojemné. Fakt jak v té pohádce. Myslím, že jste to trefil. Díky za sdílení.

    OdpovědětVymazat
  2. V mužské verzi před dvěma roky ve stejné soutěži prodavač telefonů Paul Potts:
    http://www.youtube.com/watch?v=1k08yxu57NA&feature=related

    OdpovědětVymazat
  3. Ano. Letos byla zajímavá také desetiletá holčička, která zazpívala celkem neuvěřitelně "I Could Have Danced All Night" z My Fair Lady.

    OdpovědětVymazat
  4. Trochu si rýpnu. Paul Potts i ta 6 leté holčička, která nakonec s ním prohrála a nyní ta poněkud mentálně retardovaná paní jsou jen další komerční HLP pro póvl.

    Opravdu tomu věříte, že nejsou podobné lidské typy včetně očekávané reakce ve scénáři ? Koukněte se na "náhlé reakce" moderátorů, příp. na toho mladšího porotce, který je jinak producentem a např. Pottse už znal dávno před vystoupením (a jaké při hodnocení udělal divadýlko). Je to všechno do puntíku připravené, včetně trapasů a nějaké té vaty, aby "to vypadalo real".

    Nechci vám pánové brát iluze, ale jde jen o další připravenou britskou show, který má za úkol lidi rozplakat před reklamou a vy jste tomu neskutečně nalítli.

    OdpovědětVymazat
  5. To je přece jedno, jestli je ten příběh authentický nebo fingovaný, nebo ne? O zábavním průmyslu si nedělám nejmenší iluse, jen jsem poukázal na archetypálnost určitého jevu.

    OdpovědětVymazat
  6. Podle mého názoru to archetypální není ani náhodou. Toto sebedojímání přišlo až s modernismem. Dříve se člověk dojímal spíše nad velikostí Boha nebo nad svou malostí vůči Bohu a dojímání nad krásou Stvoření je věc cca 200 let stará, souvisí s rozvojem přírodních (pa)věd, nature teologie a v této primitivní načinčané formě může být staré tak 100 let a souvisí se zbozštěním do té doby čistě světských věcí (usmívající se dítě, ženská krása, krásný pejsek vs. někdo, kdo tak krásný není ).
    I samotný Shakespeare nebo klas. drama je postavené na jiných principech a dobyvatelé Ameriky takové pochopení pro Nature nebo hrané věci (naštěstí) neměli.

    OdpovědětVymazat
  7. Zajímavá věc. Myslíte, že kupř. v biblické době neexistovala červená knihovna? Velmi bych pochyboval…

    OdpovědětVymazat
  8. Ukaže mi ve Starém zákoně jediný takový případ. Do takového Joba by jiný závěr sednul a ono nic. I ten David a Goliáš jsou o nečem trochu jiném. Nový zákon je už o něčem jiném úplně, např. pseudoanalogický marnotratný syn.
    Co se týče tehdejšího Říma tam bych spíše předpokládala predestinaci a ne vyjití z predestinace, které by dojmulo čtenáře. Naše pohádky "o hloupém Honzovi, co ke štěstí přišel" jsou věc také čistě moderní.

    OdpovědětVymazat
  9. Hmmm. Na jedné straně nechci tu dobu parodisovat jako Pythoni (mám na mysli hlavně kamenovací scénu v Brianovi), ale na druhou se mi nezdá být přesná modernistická these, že kýč vznikl až někdy v biedermeieru. Ačkoli je zřejmě pravda, že život byl předtím příliš tragický a prožívání utrpení příliš bezprostřední, než aby si lidé potřebovali vytvářet modely ("popelky"), s nimiž se budou identifikovat, takové kramářské písně sahají až někam do středověku.

    OdpovědětVymazat
  10. Ten biedermeier ale přesně sedí :-). Samozřejmě o skutečném přožívání událostí před 2000 toho mnoho nevíme, ale podle dochovaných děl, bych na oblíbenost opájení se obdobným kýčem jakým je BGT mnoho nesázela.

    OdpovědětVymazat
  11. Příliš nerozumím skutečné podstatě toho "rýpnutí", kromě toho, že to talentshow podle vás není dost nóbl, ale pouze pro póvl. OK. Ale prosím lépe vysvětlete proč je vlastně podle Vás takovým problémem připravenost určitých zážitků? V pozadí nejspíš stojí autentický příběh talentovaného laika. Nebo je snad ta "poněkud mentálně retardovaná paní" ve skutečnosti namaskovaná muzikálová hvězda? Nebo 10leté baletce proůjčil hlas někdo opravdu známý a školený? O to snad jde především, ne? Pořád ještě o to, něco umět.

    K té archetypálnosti tohoto konkrétního případu (Susan Boyle). Samozřejmě, že to je velmi archetypální "příběh". Důkazem může být i to, že dobře "funguje" a je dobře komerčně využitelný (jak sama kritizujete).. Přirovnání k pohádce (konkrétně Popelce), jak udělal Tomáš Pecina je poměrně výstižné. Jde o tisíckrát se opakující příběh „z hadrnice bohatou“, který doloženě existuje od 9. století v jedné čínské pohádce, snad dokonce existuje i egyptská verze z 500 BC. Je známa ze 17. století od nějakého fr. pohádkáře, k bratřím Grimmům v 19.st až po dnešní „americký sen“.
    Co se týká vašeho exkursu do kulturních dějin ... obávám se, že nemáte pravdu. Podívejte se na dojímání se nad krásou lidské bytosti v Písni písní. Podívejte se na řecké mýty, filosofii. Na jejich dualistické uvažování, zabývání se protiklady, harmonií ... Pokud existuje pojem kalokagathie, musí být naplněno i uvažování o pojmu, kdy ten vztah těla a duše je opačný, disharmonický. I ve středověku existovaly "alternativní" proudy uvažující o kráse v jiných kategoriích než Bůh, nebůh. Zjednodušeně řečeno. Ale to vlastně jedno a pro archetypálnost příběhu to není ani podstatné. Jde o příliš novodobé kulturní nánosy.
    Já bych hlavně Susan Boyle apod lidem přála, aby v jejich případě ten archetypální příběh byl doveden do konce, i když vlastně … uvědomuju si, že ten opravdový konec v té pohádce chybí. … je vlastně Popelka s bohatým princem opravdu šťastná?

    OdpovědětVymazat
  12. na druhou se mi nezdá být přesná modernistická these, že kýč vznikl až někdy v biedermeieru.Samozřejmě, že ne. Úpadek litaratury a jazyka je postupný: vezměte si postup starověké eposy -> středověké rytířské legendy -> renaissanční příběhy -> barokní poesie -> romantismus -> realismus -> moderní román -> stranický oběžník -> chatování po internetu. Křivka je to víceméně jasně sestupná, občas tam vyskočí nějaký Shakespeare nebo Dostojevskij, ale to na celkovém obraze mění málo.

    OdpovědětVymazat
  13. Kultura nesestupuje "od Homéra k Česko hledá superstar", vždy existovaly různé její formy pro různé konsumenty. Řekněme barokní koncert pro šlechtu a pouťová odrhovačka pro její poddané. Jsou případy, kdy je obojí spojeno v jedno (Shakespeare), ale to jsou spíš výjimky.

    OdpovědětVymazat
  14. Michaelo,
    a)
    v Písni písni ale i jinde v Písmu jde o obdiv ke Stvoření (ne ke stvoření), křestanství na to navazuje, tj. obdivuje imanentní Trojici na bázi ekonomické Trojice. Protiklad v části řecké filosofie neimplikuje konverzi zla v dobro, šerednost v krásu atp. To by vedle sebe musely stát blodnýnka a tamta mentálně retardovaná a ty se musela těšit z té mentálně retardované. Harmonie není právě řecké filosofie blízká. V mimoevropských kulturách podobné prvky najdeme - to souhlasím, ale ty se do TV pořadů promítli jen minimálně, stačí se podívat na japonskou produkci. Středověké alternativní proudy ? Tápu, co tím myslíš.

    b) jde o to něco umět ? Tak jdi na klasický casting a poznáš ten rozdíl ! Na něm stojí vedle sebe 100 perfektních zpěváků a ty si musíš vybrat toho nejlepšího. V takovém případě jde o soutež schopností a nikoliv o morální kýč, jako je v B. got talent, kdy se udělá z paní "kravka" a pak to jakoby vypálí a ty obdivuješ jen tu smyšlenou vyumělkovanou relaci/diferenci. Mimochodem Potts nebyl buhvijaký operní zpěvák, ve srovnání s průměrem pokulhával. Dohromady to dával až ten kontrast pitomce sellera s mobilama a opera. Kdyby přišel na normální casting pro operu, skončil by v prvním kole. Jde jen o novodobou ukázku manipulace (v novinářské hantýrce HLP) stejně jako v případě akcí USA for Africa nebo připitomělých BBC kampaní (např. za zrušení klecových lůžek).

    OdpovědětVymazat
  15. Prvni zminka o pribehu a la Popelka je z 1. stoleti pred Kristem, viz http://en.wikipedia.org/wiki/Cinderella#Origins_and_history
    Dalsim prikladem muze byt napr. Tristan a Isolda (dolozeno nejmene v 11.stol), opus o Rolandovi atd.
    Nevim, proc by se az do doby pred cca 200 lety nemel nikdo dojimat zenskou krasou, rytirskou udatnosti apod. a zabyvat se jen Stvorenim.
    Linka Shakespeare-Stary-Novy zakon mi nejak unika. Shakespearovy hry v divacich cilene vzbuzuji radu emoci od veseli az k hlubokemu zalu. Cile SZ i NZ jsou zcela jine.

    OdpovědětVymazat
  16. Četla jste Rolanda, ten je přeci o něčem docela jiném ? I když nerad, musím s paní Novákovou souhlasit. Podobné příběhy u nás vznikaly až v souvislosti s růstem nacionalismu (po staru doba národního obrození). Jinak pí. Nováková, máte hodně zvláštní blog, ale mě se celkem líbí :-) Teda netvrdím, že Popelkovské příběhy neexistovaly, rozhodně ale většinové příběhy (a myšlení) byly jiného rázu. Nakonec statistiku vyprávěnek nám nikdo nenechal.

    Viktor Kára

    OdpovědětVymazat
  17. No mně se ta argumentace Biblí nějak nezdá... Bible přece není reprezentativní kompendium tehdejší literatury, nebo lépe řečeno "slovesného umění"....

    Jak je asi pravdědopodobné že byly v době všeobecné negramotnosti, před rozšířením knihtisku, zapsány a šířeny příběhy odpovídající dnešní červené knihovně, a zdali se mohly zachovat?

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.