Z deníku straníkova VII

Můj milý stranický deníčku!

Tak se to stalo: ačkoli jsme si se spoluúdy celé jaro svatosvatě slibovali, že do mimořádných voleb tentokrát určitě půjdeme, vedení nakonec rozhodlo: ne, kandidovat by bylo nezodpovědné. Vydalo k tomu i tiskovou zprávu, v níž svou zbabělost vydává za ctnost a vybízí k podobnému kroku i další malé pravicové strany.

Nevím. Vždy jsem měl za to, že volební kandidatura je nejvlastnějším účelem, raison d'être, každé politické strany, a ta strana, která se možnosti utkat se ve volebním klání s ostatními dobrovolně vzdá, připomíná fotbalový klub, jenž místo tréninků a soutěžních zápasů tráví čas tím, že o fotbale žvaní v hospodě.

Důsledkem naší další volební neúčasti je i to, že nebudeme mít k disposici žádnou objektivní metriku schopnou stanovit, o co je současné vedení strany lepší či horší než to předchozí, kritisované. Tedy jedna, lidová, by tu byla: jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.