Senátor Štětina byl spolupracovníkem StB

Tak tenhle hrdina je snad nejvýraznějším příkladem polistopadového politického kýče: neohrožený novinář, nelomený antikomunista, chodící slovníková definice osobní statečnosti a zásadovosti. Díky Českou televisí a spřízněnými medii uměle vytvořené popularitě se dostal do Senátu, a tam za své thema zvolil boj proti komunismu, zejména pak tažení za zákaz komunistické strany. Jméno našeho hrdiny: Jaromír Štětina.

V kontextu divné doby, již žijeme, snad ani nepřekvapí, že ve skutečnosti to byl – udavač.

Spis, který je Archiv bezpečnostních složek ochoten ke Štětinovi badatelům předložit, je značně kusý; vlastně ho tvoří jediné, ani ne z poloviny zaplněné okénko na mikrofiši. Obsah přesto stojí za to.

Štětinovy oplétačky se Státní bezpečností začaly 11. února 1977, kdy již zavedený tajný spolupracovník, jakýsi František Sláma, krycím jménem Alex, Štětinu udal, že si na svém pracovišti opisoval část prohlášení Charty 77.

StB si Štětinu předvolala. Ten se ke všemu doznal, a ihned estebákům práskl několik svých kolegů, kteří údajně mohli ideologicky závadný text do podniku přinést. Nedosti na tom: téhož dne Štětina podepsal prohlášení mlčenlivosti a také vlastnoručně sepsaný vázací akt. StB mu poté založila osobní svazek a přidělila krycí jméno Plavec.

Ve spisu je dále kopie Štětinova životopisu a přehled jeho zahraničních cest. Nijak zvlášť zajímavé čtení, snad jen ve světle Štětinových protikomunistických iniciativ nemusí být bez zajímavosti dozvědět se, co si o KSČ myslel dnešní bojovný senátor před 33 lety: Jsem stoupencem socialistického uspořádání společnosti. Zastávám zásadu nutnosti diktatury proletariátu v prvním období socialistické revoluce. Silná komunistická strana, budovaná na principech vědy a morálně historických kritériích je podle mne jediná síla, která může změnit společnost v současně třídně a ekonomicky rozděleném světě.

Poslední významnou listinou je návrh na uzavření svazku, neboť o informátora Štětinu projevila zájem I. správa FMV – tedy rozvědka, a ta si proto veškerou dokumentaci k němu převzala.

Nejpozoruhodnější na celé záležitosti je, že o Štětinově spolupráci s komunistickou rozvědkou neexistuje v dostupné části Archivu bezpečnostních složek jediný záznam, dokonce ani zápis v registru svazků. Že by si rozvědka jeho materiály vyžádala, a aniž by se ochotného tajného spolupracovníka, který se sám dobrovolně kompromitoval už při prvním kontaktu, jakkoli pokusila využít, odložila je ad acta? To je divné. Pravděpodobnější se jeví možnost, že Štětina byl v té době blokován ještě odjinud, z míst, s nimiž se ani v StB nediskutovalo, a tato jeho ochrana mimo jiné způsobila, že Štětina směl dál jezdit do zahraničí a trpět pod komunistickým jařmem způsobem, který dnes tak rád a tak dojemně popisuje…

Aktualisováno.
Reakce Jaromíra Štětiny.