Autorem blogu je 
Tak tenhle hrdina je snad nejvýraznějším příkladem polistopadového politického kýče: neohrožený novinář, nelomený antikomunista, chodící slovníková definice osobní statečnosti a zásadovosti. Díky Českou televisí a spřízněnými medii uměle vytvořené popularitě se dostal do Senátu, a tam za své thema zvolil boj proti komunismu, zejména pak tažení za zákaz komunistické strany. Jméno našeho hrdiny: Jaromír Štětina.
V kontextu divné doby, již žijeme, snad ani nepřekvapí, že ve skutečnosti to byl – udavač.
Spis, který je Archiv bezpečnostních složek ochoten ke Štětinovi badatelům předložit, je značně kusý; vlastně ho tvoří jediné, ani ne z poloviny zaplněné okénko na mikrofiši. Obsah přesto stojí za to.
Štětinovy oplétačky se Státní bezpečností začaly 11. února 1977, kdy již zavedený tajný spolupracovník, jakýsi František Sláma, krycím jménem Alex, Štětinu udal, že si na svém pracovišti opisoval část prohlášení Charty 77.
StB si Štětinu předvolala. Ten se ke všemu doznal, a ihned estebákům práskl
několik svých kolegů, kteří údajně mohli ideologicky závadný text do podniku přinést. Nedosti na tom: téhož dne Štětina podepsal prohlášení mlčenlivosti a také vlastnoručně sepsaný vázací akt. StB mu poté založila osobní svazek a přidělila krycí jméno Plavec.
Ve spisu je dále kopie Štětinova životopisu a přehled jeho zahraničních cest. Nijak zvlášť zajímavé čtení, snad jen ve světle Štětinových protikomunistických iniciativ nemusí být bez zajímavosti dozvědět se, co si o KSČ myslel dnešní bojovný senátor před 33 lety: Jsem stoupencem socialistického uspořádání společnosti. Zastávám zásadu nutnosti diktatury proletariátu v prvním období socialistické revoluce. Silná komunistická strana, budovaná na principech vědy a morálně historických kritériích je podle mne jediná síla, která může změnit společnost v současně třídně a ekonomicky rozděleném světě.
Poslední významnou listinou je návrh na uzavření svazku, neboť o informátora Štětinu projevila zájem I. správa FMV – tedy rozvědka, a ta si proto veškerou dokumentaci k němu převzala.
Nejpozoruhodnější na celé záležitosti je, že o Štětinově spolupráci s komunistickou rozvědkou neexistuje v dostupné části Archivu bezpečnostních složek jediný záznam, dokonce ani zápis v registru svazků. Že by si rozvědka jeho materiály vyžádala, a aniž by se ochotného tajného spolupracovníka, který se sám dobrovolně kompromitoval už při prvním kontaktu, jakkoli pokusila využít, odložila je ad acta? To je divné. Pravděpodobnější se jeví možnost, že Štětina byl v té době blokován
ještě odjinud, z míst, s nimiž se ani v StB nediskutovalo, a tato jeho ochrana mimo jiné způsobila, že Štětina směl dál jezdit do zahraničí a trpět pod komunistickým jařmem způsobem, který dnes tak rád a tak dojemně popisuje…
Aktualisováno.
Reakce Jaromíra Štětiny.
Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Senátor Štětina byl spolupracovníkem StB
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 36282
Komentáře
Štětina je jedním z předních exponentů Pravdy & lásky, napsat o něm pravdu např. do Lidovek by byla profesní sebevražda.
Počítám, že to masmedia nezveřejní nikdy. Jen se to prostě "bude vědět".
Nicméně musím (už zase) říct, že co si tehdy lidi psali do oficiálního životopisu, opravdu nevypovídá nic o tom, co si mysleli.
Kam vás vede slepá vášeň, hochu? Samozřejmě, že si to Štětina nemyslel, jen to tam prostě napsal; a je docela zajímavé srovnat to s tím, co o svých názorech v té době tvrdí dnes (viz jeho reakce), zvlášť v kontextu s informací, že očekával možnost nového vstupu do Strany.
Napred jsem to nechapal a rikal si ze to je opravdu Sametova specialita ty "seznamy", ale v podstate domysleno opravdu do konce tedy nesametove, je to vyborna vec:-)
Nechte umrit lidi zapsane v seznamech pred 20 a vice lety,
ti se styky a ostrymi lokty seznamy neseznamy se do politiky dostali a sve si vypolitikovali!
Nove "seznamy" jsou treba! O spine pod praporem "sametu".
Kdo proti komu na koho a hlavne za kolik ?
Za komunistu neslo o milliardy zato po r.89 jak bylo predvedeno v prubehu "sametoveho procesu" ano.
A nebo snad chce nekdo rici ze r.89 spina skoncila? Ze tehdy slo o charakter a spravne byl oseznamovan, kdezto dnes jde jen o byznys a milliardy?
Pokud si tuto otazku nezodpovite a hlavne budete i nadale zavirat oci pred fakty kdo na koho s kym a za kolik at jiz sametove ci nesametove, prilis k lepsimu kupredu nepopojedete!!!
howk
Jaromír Štětina, nejen při vědomí toho, že pocházel z komunistické rodiny a musel se tedy zbavit této zátěže, tak jeho činnost od sedmdesátých let až dodnes je hodna úcty! Zajímalo by mě, kdo z dnešních a zdejších jeho kritiků to o sobě může tvrdit?
Kdo z autorů a diskutérů na tomto fóru může o sobě říci, že je kvalifikovaným historikem nezatíženým vlastní komunistickou minulostí, má vzdělání a schopnosti na to, aby byl sto interpretovat archiválie z provenience StB?
Nezodpovězena zůstává poznámka "stare", který se ptá, kde jsou ty důkazy o údajné spolupráci, případně svědectví o tom, komu kdy J.Š. ublížil?
Zatímco Jaromír Štětina již mnohé vysvětlil, pan Pecina zatím neprozradil, co ho motivovalo k překotnému uveřejnění "senzačních" archiválií bez kvalifikovaného komentáře a dokonce s nepřípadným tvrzením o údajném lhaní J.Š.
Kdy si přečteme omluvu?
wp.sms-praha.cz/?p=38
Doporučuji dočíst článek az do konce - zvláště druhá polovina hodně vypovídá.
Omluvit by měl někdo jiný, konkrétně ten, kdo roky vodil veřejnost za nos, nemyslíte?
www.outsidermedia.cz/Article.aspx?id=2611
Jenom mi to tak trochu potvrdilo můj dávný předsudek k panu senátorovi.
Byl jsem první?
Na svém blogu jsem uveřejnil výzvu ke šíření této informace. Tento pán patří již léta do mého soukromého obludária, ale že se jeho minulost někdy takto jednoduše vyjasní jsem nedoufal.
- pan senátor v podstatě vše přiznává, jen tomu nyní dává jiný význam - dle svých vlastních slov celou rozvědku klamal (asi proto si ho vybraly do výzvědných služeb)
- pokud máme být rozvážní, tak je třeba se stejně skepticky dívat i na ostatní, co jsou vedení ve svazcích a shodou okolností stojí na opačné straně "barikády" než pan senátor (třeba jiný senátor Falber nebo pan poslanec Filip a další ...)
Zdá se, že tam kde se nám to hodí jsme opatrní a kde se nám to hodí jinak, tak dokumentům StB věříme ...
inu - křivé jako celá dnešní společnost
Celou dobu mluví jen o tom, jak na Jeniseji zakládal rafting a točil filmy v západoněmecké produkci(?), ale o StB ani slovo...
Za povšimnutí už určitě stojí, pokud je těžké u člověka vůbec najít něco dobrého. Ale odsoudit každého za to, že si sedl do kanceláře s pánem, navykládal nějaké pitominy a to vše třeba za účelem, aby mohl paralelně vedle toho tvořit mnohem hodnotnější a méně pomíjivé _struktury_, není úplně ono.
Na té nejvyšší úrovni by se měl každý starat primárně o sebe a nehledat ty pomyslné třísky v očích všude kolem, ale pracovat na uvědomění si a odstraňování toho trámu v oku vlastním.
Ze "zásady" mohu obhajovat jakýkoli koncept. Zásadovost jako taková negarantuje sama nic dobrého. Připoutat a lpět mohu na čemkoli, jak dobrém, tak špatném. Nezničitelně spočívat v Dobru je určitě velká ctnost, tvrdohlavě zastávat omezené stanovisko vyvěrajícím z Nevědomosti je překážkou.
Dělat ze sebe demonstrativně jakéhosi hrdinu za všech okolností je náhledem, který dnes bytostně zastávám, velice omezený pohled. Pokud vím, že takovým a takovým jednáním akorát skončím za mřížemi a ničemu už dál neprospěju, a mám i jinou možnost, která nikomu přímo neublíží, tak budu preferovat druhou možnost. Z toho co tu je k nahlédnutí z Archivu mi pro rychlém prolétnutí nepřipadá mnoho věcí nějak fatálních, aspoň ne do té míry, že bych tím měl pana Štětinu odsoudit jako osobu a zapomenout na všechno ostatní, co tu kdy udělal.
Co musí člověk udělat, aby očistil svá minulá selhání? Dáváme lidem vůbec šanci se očistit, když jen vytahujeme minulou špínu a nehledíme na to, jaký je člověk teď? Třeba se svými činy sám poučil a právě to potřeboval, aby pochopil některé věci.
Na vaši otázku dává odpověď film Kawasakiho růže, který jsem nedávno na tomto blogu recensoval.
Ano, tento i druh viny můžeme odpustit, jenže to vyžaduje jako minimální předpoklad přiznat se. Štětina zatím jen zatloukal.
Jako křesťan bych dodal ještě to "pokání" a "lítost" (napsal bych "účinnou", ale tu účinnost může posoudit jen Bůh). "Přiznat" se lze i s cynickým úsměškem nebo s netajeným pohrdáním k obětem.
Byli jiní, kteří - když se to na ně vyvalilo - řekli: ano, práskal jsem, protože jsem byl zbabělec, a teď je mi to líto. U těch si vážím jejich statečnosti. Jiní řekli: byla taková doba. Těch si nevážím, ale rozumím jim, nakonec přece dokázali zůstat lidmi. A nakonec jsou ti, kteří mlží a retušují. A těm nevěřím. Ani jejich odvahu nést kůži na trh, ani lidskost, a nevěřím jim ani tu zbabělost.
Štětina hajzlům vyjmenoval všechny kolegy a trval na verzi, podle které mu Chartu nedal nikdo konkrétní.
Nejsem historik, ale jediná možnost, jak si zachránit kůži a přitom neublížit?
Nemám ho moc rád, toho Štětinu, ale takhle interpretace je snad očividně správná, snad i slepému? Co Pecina, šel by hrdě do basy?
Nemyslím, že pokud by měl volbu mezi basou a udáním kolegů, volil by druhou možnost. Basa, minimálně vazební, mu reálně hrozí i dnes a udavač se z něj kvůli tomu nestal.
Vskutku? A pod jakým registračním číslem, smím-li se zeptat?
STB.Máš hodně zkušenosti.
RSS kanál komentářů k tomuto článku