Někdy v r. 2005 jsem zatoužil po zařízení, které bych mohl nosit všude s sebou, protože by bylo lehké (tak do půl kila v nejhorším případě), malé (optimálně mezi A3 a A4), tenké, mělo by výdrž bez nabíjení kolem 8–10 hodin plného provozu, umělo pracovat s paměťovými kartami, obsahovalo mechaniku CD/DVD, nejméně jeden plnohodnotný USB port a namísto klávesnice mělo dotykový display vhodný pro ovládání prstem, bez stylusu. Mělo by umožňovat rychlou a snadnou práci s dokumenty v PDF, HTML a TXT, plnohodnotný browsing (s JavaScriptem i Flashem) a práci s e-maily, včetně šifrovaných. A na kterém by, pokud možno, dokázala běžet kancelářská aplikace, abych si mohl číst a anotovat dokumenty ve formátu DOC, které mi přicházejí do mailboxu. Rozumí se samo sebou, že by ta věcička měla umožňovat takové funkce jako je prohlížení fotografií nebo přehrávání videa, anebo funkci terminálu, textového i grafického, pro přístup k mým stolním počítačům a serverům.

Po bleskovém průzkumu trhu jsem resignoval: nic takového k mání ještě zdaleka nebylo. Frustrován jsem si nakonec koupil HP iPAQ hx4700, který vyhovoval mým představám tak z 25 %. Windows Mobile běžely sice relativně svižně a dokumenty v PDF se s ním – se skřípěním zubů – také daly prohlížet, ale co to bylo platné, když miniaturní display s nevalným rozlišením unavoval zrak, browser byl spíš parodií na software toho jména a o práci se šifrovanými e-maily nebo otevírání DOCů a čtení CD/DVD jsem si mohl leda nechat zdát.

Po třech letech provozu jsem iPAQ vyměnil za Nokii N810, jenže to byl pokrok sotva znatelný: rychlejší procesor, podstatně kvalitnější browser a otevřená architektura byly slabou náplastí na absenci všech těch vymožeností, které poskytuje – za cenu nepohodlí spojeného s mamutími rozměry a hmotností – i relativně levný notebook.

Nyní přichází na trh Apple iPad a já znovu přemýšlím, nakolik by takové zařízení vyhovělo mým pět let starým představám mobilního computingu.

Jako všechny počítače od Applu nabízí iPad v nejlepším případě průměrný hardware, a to za cenu výrazně nadprůměrnou, a sice ergonomicky vyciselovaný, ale zoufale uzavřený software. Hmotnost je stále ještě kolem 800 g, display má vzhledem k úhlopříčce nesmyslně nízké rozlišení 1024×768, interní mechanika CD/DVD nebo čtečka základních formátů karet opět chybí. Takže o malý krůček blíž, ale stále ještě zdaleka ne u cíle.

Skoro se začínám obávat, že podobný článek budu psát i za dalších pět let, a to možná bez toho, že bych své požadavky musel přiměřeně vývoji upgradovat (např. o BlueRay mechaniku nebo kvalitní, nejméně pětimegapixelový fotoaparát na snímání papírových dokumentů).

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)