Není deska jako deska aneb Glosa historicko-gramatická

Před několika týdny vztyčila skupina aktivistů v místě poválečného vraždění německých civilistů u Postoloprt (Postelbergu) kříž s pamětní deskou. Další pamětní desku se – bez úspěchu – aktivisté pokusili umístit na budově postoloprtských kasáren. Pro ČTK i pro ostatní masmedia to byla, řečeno Orwellovým newspeakem, ne-událost a její aktéři ne-osoby.

Jinou desku v Postoloprtech nyní umístila oficiální německá delegace v čele s velvyslancem Johannem Haindlem. A hle, najednou je z toho zpráva.

V čem že je mezi oběma deskami tak propastný rozdíl? Inteligentní čtenář mého blogu jistě už tuší: zatímco deska medialní pozornosti nehodná mluví o mučení, zabíjení, ba dokonce o likvidaci německého obyvatelstva, deska správná se zmiňuje o událostech, při kterých došly jakési úhony – vedle viníků – též nevinné oběti, bez bližší specifikace národnosti.

Může mi, prosím, někdo, nejlépe pan velvyslanec, uvést příklad jediného Němce, který byl v Postoloprtech popraven právem? Tedy, mimo jiné, po řádném soudním procesu? Respektive po jakémkoli soudním procesu? Že ne? Rovněž se domnívám…

Taková už je, bohužel, dnešní spolková vláda a takoví jsou dnešní Češi. Říkat o některých věcech pravdu, to se prostě nedělá, a kdo toto tabu poruší, stane se předmětem medialní šikany. A proto se budeme vykrucovat a místo toho, abychom připustili, že v Postoloprtech vraždili Češi Němce, budeme mlžit o nevinných obětech jakýchsi blíže nespecifikovaných událostí.

Navrhuji malý experiment: zkusme vyrobit pamětní desku s nápisem Všem nevinným obětem lidických událostí června 1942 a sledujme ten poprask, který nastane, když se ji v Lidicích pokusíme umístit. Protože v Lidicích zabíjeli Němci Čechy, kdežto v Postoloprtech se staly události a zabíjení Němců bylo pouhým (omluvitelným) excesem jinak spravedlivého vyhnání… tedy, ehm, vlastně odsunu.