Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Lucerna wikipedie upozornila na již starší recensi filmu Der Untergang (2003) autora Antonína Kostlána. Musím přiznat, že ani mně se tento film příliš nelíbil, a ani důvody mých pocitů se od těch Kostlánových příliš neliší.

Der Untergang zachycuje s větší či menší mírou historické přesnosti období od dubna do začátku května 1945, jak je prožívali obyvatelé Hitlerova posledního bunkru pod zahradou Říšského kancléřství v centru Berlína, a to zejména z perspektivy mladé a naivní Hitlerovy osobní tajemnice, bavorské Němky Traudl Junge.

Nesdílím Kostlánovo přesvědčení, že by film mohl být dnešními Němci, nebo přinejmenším jejich významnou částí, vnímán jako revisionistický. K tomu má přece jen daleko, a aniž by se omezil na jinak běžnou uměleckou stereotypisaci, nepředkládá divákovi myšlenku nacionálního socialismu jako úcty nebo dokonce následování hodnou koncepci.

Jisté prvky glorifikace nacistického režimu a jeho Bonzen jsem však ve filmu zaznamenal, a to nikoli bez znepokojení.

Scénář filmu je zdařilý, jeho realisace je téměř prosta německé těžkopádnosti, herecké výkony, v prvé řadě právem oceněného, elektrisujícího Bruna Ganze v roli Hitlera, ale i mnoha dalších, notabilně Heino Fercha v roli Alberta Speera a Evy Braunové Julianne Köhler, jsou jedním slovem brilantní. Postavy, které herci hrají, byly nejvyššími představiteli státu a ideologie, a ačkoli šlo vesměs zločince a masové vrahy, odpovědné za smrt desetimilionů lidí, není dost dobře myslitelné, že by byly na filmovém plátně ztvárněny ve stylu záporných charakterů v Majoru Zemanovi.

To otevírá prostor pro úvahy, jež jsem naznačil titulkem tohoto blogpostu: jak v umění zobrazit zlo, jak se vypořádat s tím, že i zločinci mohli být okouzlujícími, osobně dokonale čestnými idealisty. Nebo přesněji, jak se vůbec vypořádat s existencí zla a s jeho atributy.

Katholický středověk – a velká část novověku – se vyznačoval poměrně přísným kánonem pro zobrazování ďábla. Tak jako bylo zapovězeno jeho jméno vůbec vyslovit nebo napsat, umělecká representace ďábla připomínala postavu na žaludském esu: rohy, oháňka, na těle šupiny, a místo chodidel kopyta, nebo spíš jedno kopyto, což odpovídalo tradiční představě spojující tělesnou asymetrii s ošklivostí. Katholický svět byl tedy jednoduchý – co bylo zlé, bylo nutně i nehezké, a k následování dobra stačilo následovat krásu.

Představa krásného ďábla byla stejně nemyslitelná jako možnost zobrazit ošklivého Ježíše Krista (ukázkovou mikrostudii na toto thema vystřihl v Perličkách na dně Evald Schorm).

Katholicismus (a víceméně i samu víru) jsme odložili, a vida, stará otázka je zpět. Okouzlující, galantní a jemný Hitler, humanistický šéflékař wehrmachtu, Frau Goebbels, která se tak identifikuje s nacionálně-socialistickou ideologií, že zabije vlastní děti, neboť jejich život po pádu nacionálního socialismu ztrácí hodnotu, a činí tak navíc s nepopiratelnou gracií a s důstojností, to nás znepokojuje a neumíme si s tímto vnitřním pocitem poradit, přestože jako racionalisté dobře víme, že představa o universální ošklivosti a bezprostřední poznatelnosti zla je neudržitelná.

V čem je chyba? Jen v našem atavismu, v tom, že v nás a našem kulturním vnímání zůstalo z desítek generací katholických předků víc, než si myslíme? Nebo je snad špatně celé osvícenství a naše snaha uplatnit rozum tam, kde nemá a nesmí mít místo?

Upřímně – nevím.

Komentáře   

0 # binarniladin 2010-07-18 02:25
V umění které si klade za cíl reflektovat skutečnost , by ďábel měl být obrazován řekl bych takový , jaký je/byl.

A asi lze těžko popřít, že Hitlerův fenomenální politický úspěch přinejmenší zpočátku stál na tom, že jej silná množina Němců považovala za krásného.

V nejdokonalejším druhu umění by pak dokázal umělec zprostředkovat jak prožitek Německé sympatie k Hitlerovi, tak kořeny oné sympatie , a v grandiozním finále ukázat skutečnou geometrii celého popisovaného prostoru, ve kterém je Hitler andělem a ´dáblem současně , v závisltosti na pozorovatelově pozici , prostoru kde někdy dobro plodí zlo i když nechce a zlo naopak nechtěně klade stavební kameny nečeho dobrého ...

Například přímým i když naprosto ( z Hitlerova pohledu) nežádoucím důslekem Hitlerových aktivit, byla celosvětově zvýšená bezpečnost i vážnost Židů , vznik státu Izrael a praktická minimalizace protižidovských pogromů na nulu ...


...stát Izrael pak ovšem kromě dobrého se stal čas od času původcem zlého ....atd atp ad infinitum ...:-)
+1 # Tomáš Pecina 2010-07-18 02:46
Kořeny té sympathie nejsou v představě o Hitlerově fysické kráse, tak jsem svou poznámku rozhodně nemínil, ale v tom, že AH dokázal nabídnout lék na německá národní traumata, tzn. v prvé řadě na pocit ponížení a bezvýznamnosti ve srovnání s jinými, početně srovnatelnými evropskými národy.

Hitler byl mimořádně schopný řečník a obratný organisátor, a také velkorysý člověk, který si dokázal vybrat vynikající a oddané spolupracovníky. O Hitlerovi se řadu let prostě nepochybovalo. Podívejte se na Triumph des Willens – co by za to takoví komunisté dali, kdyby měli obdobně účinnou propagandu!

Nebo myšlenka SS jako elitní ideologické milice. Stát se esesákem, to nebyla změna povolání, ale v podstatě nevratná statusová změna, podobná řeholnímu slibu. A fungovalo to.

Němci tohle všechno vítali, přestože každému racionálně uvažujícímu člověku muselo být jasné, že se to děje výměnou za individuální svobodu. To je vina, kterou nemohou smýt demonisací a vilifikací svůdce-Hitlera.
+1 # Vodník 2010-07-18 12:26
Nezapomínej, že tradiční (tedy např. raně středověké) umění nemá za úkol zobrazovat prostou realitu, nýbrý její neviditelný rozměr. Ještě lépe je to vidět na ikoně: to není portrét, to je symbol, okno do nebes. Na ikoně Ukřižování je Kristus Vítězný, zatímco v počínajícím úpadku tohoto metafysického rozměru v umění pozdní gotiky vidíme na obraze relativně realistickou dokumentaci popravy s umučenou obětí v centru.

Proto tradiční umění vždy zobrazí ďábla ošklivého, třebaže jeho konkrétní působení může být prostřednictvím neobyčejně krásné a prsaté sprosťandy!

Vzhledem k tomu, že Untergang není posvátné umění a neměl v úmyslu umělecky ztvárňovat Zlo, nýbrž naopak podat realistickou visi těch posledních událostí, myslím, že je to dobře odvedená práce. Ani Hitler (nebo Stalin, Lenin, Ježov, Jagoda) nebyli čirým ďábelstvím, nýbrž pouze zlými lidmi, je možno jim ponechat lidské rysy, jakkoli jich bylo málo. Naopak major Zeman schematickým ztvárněním zloduchů jako odpudivých darebáků (s výjimkou pohledného, ovšem o to odpudivějšího Brzobohatého) bezděky prozrazuje náboženský rozměr kommunismu právě v přístupu k uměleckému ztvárnění. Bláha není člověk, je to symbol zla, (kladné) lidské rysy nemá. Zatímco Untergang zobrazuje Hitlera takového, jakoým s největší pravděpodobností skutečně byl.
+1 # Tomáš Pecina 2010-07-18 12:45
To je skutečně zajímavý pohled, a zřejmě přesný postřeh. Zatímco všichni ostatní zloduši jsou vůči Zemanovi v inferiorním postavení, jedině Bláha ho od počátku předčí, inteligencí, šarmem, osobností, a jeho vlastní "Untergang" je presentován nikoli jako Zemanovo vítězství, ale jako důsledek působení historické nutnosti ("Doba střelců skončila"). Zajímavé.
0 # binarniladin 2010-07-18 22:24
Však já jsem taky nemluvil o Hitlerově fyzické kráse :-)

asi jsem to měl dát do uvozovek :-)

mimochodem , ona Hitlerova propaganda byla opravdu klasa, ale neměl on to taky jednodušší minimálně o to, že jeho politika měla domácí podhoubí a byla v mnohem menší míře importovaná?
+1 # Anonymní 2010-07-18 23:02
Osobně si především kladu otázku: proč vůbec filmy s tímto thematem (poslední dny Třetí Říše v Vůdcově krytu) stále natáčet?

jezovec
0 # Tomáš Pecina 2010-07-19 11:47
mimochodem , ona Hitlerova propaganda byla opravdu klasa, ale neměl on to taky jednodušší minimálně o to, že jeho politika měla domácí podhoubí a byla v mnohem menší míře importovaná?

No, jak se to vezme. Marx připravoval svou revoluční theorii pro západní Evropu, ale tam nefungovala, takže ji bolševici upravili pro ruské poměry.

Vodník sice půjde do vývrtky, ale domnívám se, že Rusům marxismus v leninském provedení pro svůj násilnický a egalitářský charakter (bohaté a úspěšné pozabíjet, všechno všem ukrást a společně pak nic nemít) sedl, jak by řekl exministr Jandák, jako prdel na hrnec.

Osobně si především kladu otázku: proč vůbec filmy s tímto thematem (poslední dny Třetí Říše v Vůdcově krytu) stále natáčet?

Mimimálně proto, že je lidé chtějí: D.U. byl kasovní trhák.
0 # Astr 2010-07-20 11:43
Může být ďábel krásný?
Musi být !
By jinak neobstal.
Ze si to inkvizice hlidala aby byl vosklivej, ty casy jsou gone with the wind, dnes chodi ďábel prevlecen do ruznych podob. Trh je prave o ruznosti, pestrosti a nabidce, ne hruznosti jak o stredoveku povidce.
Ma to i sve vyhody, ze uvidim za dvermi krasavici a ne babu co ma na nose chlupatou bradavici a hned sem vostrazitej, cuju certovinu, gdo to spachal gdo ma vinu. Tak si ji hned proverim, neb jenom vzhledu neverim a vezmu to z jedny vody nacisto, jestli neni zakuklena antisemitka, jestli z ni necouha rasismus a obvzlast vopatrnej sem v sobotu. Dablove sou v posledni dobe nejak posedli sabesem.
A budte presnejsi TP a neschovavejte se fsemocnej TRH a kasovni trhak, kdyz za tim je dabel jako prvak, rafinovane maskovanej propagator antisemitismu, nacismu, rasismu a fsech dalsich certovin 21 stoleti.
Ale nezoufejte, je to dobre pohlidano, moudri pravnici a prisny stat (to casu CR zvany) antisemity a nacisty zavre, Vandasum co by chteli stejna prava pro Cikany jako pro Cechy zrusi stranu, neporadniky zporadni a pak uz a pak az pro tu pakaz, zazvoni zvonec.
I ja se s Vami loucim krasnou pisni :
Die Fahne hoch, die reien sind geschlossen!!
To by f tom byl cert, aby v tom nebyl ďábel.
A hlavne ne vosklivej! Se stredovekem na nas nechodte, toho uz bylo dost, ted na to jdem trzne a pres materii, proto to sem pisu, do zlych mravu ryji!

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)