Z deníku straníkova XIX

Milý stranický deníčku!

Tak to vidíš: jeden by si myslel, že po volbách se naše Strana uzavře do sebe a v ústraní si lížíc rány z utrpěné porážky, bude vymýšlet, co podniknout, aby její značka přestala být širokou veřejností synonymisována se všemi těmi ošklivými nálepkami typu výstavní pitomci, jimiž jsme nyní – právem – častováni, a my místo toho vydáme tiskovou zprávu stylisovanou tak jedinečným způsobem, že pouhou mechanickou substitucí vznikne kopie communiqué někdejšího komunistického politbyra, od authentické nerozeznatelná – jazyk je ten samý. Teď už jen zbývá, abychom jeli na okraj Prahy slavnostně položit základní kámen k táboru pro bezdomovce (vzkaz pro stranické vedení: ne, to není vážně míněný návrh, prosím, nedělejte to). Ach jo!

A propos, Roman Joch. Moc dobře ho neznám, párkrát jsem ho viděl na akcích Občanského institutu, který jako one-man-show provozuje, nicméně rozhodně nepochybuji, že je to slušný člověk, který zcela určitě nemá nad postelí plakát s Mussolinim a v peněžence nenosí podobenku Franca, a obviňovat jej z fašismu je prostě a jednoduše sprosťárna. Amnesická místní media si už nevzpomínají, že označovat názorové odpůrce za fašisty byla běžná polemická figura praktikovaná komunisty (která bývá dodnes k vidění na marxistických webech, např. v Mladé pravdě), a tupě papouškují.