Dnes se s Arduinem pustíme do trochu vážnějšího experimentování, nicméně pro začátek se raději nebudeme zabývat ani dorozumíváním bez drátů, ani nevkročíme do nebezpečného a nejistého prostoru mezi jedničkou a nulou.

Možná jste si všimli zvláštních kovových článků – dotykových čipů, které vzhledem připomínají knoflíkové baterie a které lidé mívají připnuty na klíčích a s jejich pomocí si otevírají zámky, aktivují taxametry nebo se přihlašují k počítačové síti. Technologii iButton vyvinula společnost Dallas Semiconductor Corp a může se zdát překvapivé, že její prolomení je ve skutečnost dětskou hračkou: nikdo rozumný by proto neměl tyto čipy používat tam, kde je vyžadován vyšší než minimální stupeň bezpečnosti, anebo by měl sáhnout pro speciálních – ovšem mnohonásobně dražších – dotykových čipech s vrstvou kryptografické ochrany.

Sestrojíme si přenosný přípravek, jehož pomocí můžeme emulovat čip, který jsme předtím do zařízení načetli. Před takovým emulátorem nebude nikdo v bezpečí, stačí, když nechá na pár minut ležet své klíče na stole a jeho identifikační token bude nezvratně kompromitován.

Mohli bychom použít přímo Arduino, ale zařízení, které budeme vyvíjet, se dá stejně dobře postavit z libovolného atmelu. Z důvodu předpokládaného zastarávání předchozích modelů zvolíme ATtiny85; úpravy zdrojového kódu pro kterýkoli jiný typ jsou ovšem triviální a rozdíl v cenách je dnes už zanedbatelný: vše jsou to dnes padesátikorunové šváby.

Budeme potřebovat minimálně jeden dotykový čip jako vzorek (prodává se i ve třívývodovém pouzdře jako DS2401) a pár zcela běžných součástek. (Bohužel, zatím zápasím s linuxovým programem na kreslení elektronických schemat, doplním proto zapojení později.)

Čtecí zařízení je velice jednoduché, pokud se nechceme starat o ochranu před ESD, postačí jeden resistor 4K7. Kontakty můžeme provést různě, např. jako pružné vodiče zakončené kuličkou – fantasii se meze nekladou. Emulační hlava bude mechanicky stejně jednoduchá, avšak bude vyžadovat přece jen o něco víc elektroniky; důvodem je, že naše přenosné zařízení bude napájeno z lithiového článku 3,0–3,3 V, zatímco nepřátelská čtecí hlava může být (a nejspíš bude) pětivoltová. Nicméně jeden transistor, jedna Schottkyho dioda a jeden resistor náš problém spolehlivě řeší.

Kromě toho bychom – pro vyšší komfort – měli mít možnost vidět, co emulátor dělá, takže na jeden pin připojíme LED s vhodným resistorem, a pro jeho spuštění potřebujeme tlačítko. O vypnutí se nemusíme starat, po určité době nečinnosti se zařízení může převést do klidového stavu samo. Spotřeba je v této konfiguraci hluboko pod 1 μA, takže si můžeme být jisti, že baterie zahyne přirozenou smrtí, nikoli vybitím provozem našeho emulátoru.

Schema doplňuje jeden filtrační keramický kondensátor (aby se neřeklo) a to je skutečně vše.

Pro vývoj potřebujeme fungující, protokolu odpovídající čtecí zařízení na iButtony, ale to si v jeho průběhu snadno vyrobíme z dalšího atmelu, a pro reverse engineering bychom měli mít něco, co je schopno zachytit datový průběh na 1-wire sběrnici.

K tomu jsem použil samotné Arduino, z jehož portu K jsem si pomocí jednoduchého programu vyrobil primitivní logický analysátor (nebo, chcete-li, data logger), který jsem zakomponoval do po USB komunikujícího monitoru běžícího na Arduinu. Chtělo to práci s přerušením, trochu BCD arithmetiky a výsledek vypadá takhle:

>l0201
00000000.0000                 01 -------1
00000001.0000 (00000001.0000) 01 -------1
00029743.5000 (00029742.5000) 00 -------0
00030230.0000 (00000486.5000) 01 -------1
00030260.5000 (00000030.5000) 00 -------0
00030400.5000 (00000140.0000) 01 -------1
00030712.0000 (00000311.5000) 00 -------0
00030724.0000 (00000012.0000) 01 -------1
00030814.0000 (00000090.0000) 00 -------0
00030827.5000 (00000013.5000) 01 -------1
00030918.0000 (00000090.5000) 00 -------0
00030931.0000 (00000013.0000) 01 -------1
00031021.0000 (00000090.0000) 00 -------0
00031034.0000 (00000013.0000) 01 -------1
00031124.0000 (00000090.0000) 00 -------0
00031201.0000 (00000077.0000) 01 -------1
00031227.5000 (00000026.5000) 00 -------0
00031305.0000 (00000077.5000) 01 -------1
00031331.5000 (00000026.5000) 00 -------0
00031408.5000 (00000077.0000) 01 -------1
00031435.0000 (00000026.5000) 00 -------0
00031512.0000 (00000077.0000) 01 -------1
00031539.5000 (00000027.5000) 00 -------0
00031551.5000 (00000012.0000) 01 -------1
00031642.0000 (00000090.5000) 00 -------0
00031705.5000 (00000063.5000) 01 -------1
00031745.5000 (00000040.0000) 00 -------0
00031808.5000 (00000063.0000) 01 -------1
00031849.5000 (00000041.0000) 00 -------0
00031912.5000 (00000063.0000) 01 -------1
00031953.0000 (00000040.5000) 00 -------0
00032016.0000 (00000063.0000) 01 -------1
00032056.0000 (00000040.0000) 00 -------0
00032119.5000 (00000063.5000) 01 -------1
00032160.0000 (00000040.5000) 00 -------0
00032223.0000 (00000063.0000) 01 -------1
00032263.5000 (00000040.5000) 00 -------0
00032326.5000 (00000063.0000) 01 -------1
00032385.0000 (00000058.5000) 00 -------0
00032448.0000 (00000063.0000) 01 -------1
00032486.5000 (00000038.5000) 00 -------0
00032500.0000 (00000013.5000) 01 -------1
00032590.0000 (00000090.0000) 00 -------0
00032653.0000 (00000063.0000) 01 -------1
00032693.5000 (00000040.5000) 00 -------0
00032756.5000 (00000063.0000) 01 -------1
>

V jednotlivých řádcích si můžeme přečíst údaje o přesném časování čipu v mikrosekundách. Některé vyplývají z katalogového listu, ale některé jsou arbitrární; ty musíme napodobit, protože je možné, že některé čtečky definici protokolu zcela přesně nesplňují, a kdybychom nevyšli z časování skutečných čipů, ale z katalogových hodnot, tyto čtečky by s naším emulátorem nemusely komunikovat.

Zbývá vymyslet pro zařízení scenář, resp. UI, např. takové, že po stisknutí startovacího tlačítka blikne LED jednou, po přečtení vzorového čipu dvakrát, po time-outu dvakrát rychle, v době, kdy přístroj komunikuje se čtečkou, LED svítí nepřetržitě, a pokud by se stalo, že bychom přiložili ke čtečce neinicialisovaný emulátor, blikne na znamení chybového stavu třikrát.

Výsledek vypadá takto (pro úplnost include file): celé se to vešlo do méně než 400 instrukcí.

Několik poznámek k implementaci:

• Netradičně je využit WDT, kterým zařízení nebudíme, ale naopak uspáváme.
• Před uspáním přístroje je třeba pečlivě ošetřit všechny piny, včetně nevyužitých (resp. hlavně nevyužité), žádný by neměl zůstat plovoucí, to by mohlo drasticky zvýšit spotřebu.
• Pro čtecí algorithmus používáme osmibitový čítač 0, ale pro emulační, kde potřebujeme dosáhnout maximální přesnosti, časování dopočítáváme pomocí empiricky – na softwarovém simulátoru – určených konstant tc0 až tc13.
• Algorithmicky nejsložitější částí je subrutina eibin/eibout, která generuje bitový slot emulátoru. Musíme se snažit o co nejpřesnější časování, s úvahou toho, že další nepřesnost do emulace může vnést kalibrovaný oscilátor, jímž se generují pro atmel hodiny 8 MHz. Jistě bychom mohli použít krystal, ale domnívám se, že je to zbytečné a konstrukci by to jen prodražilo (a navíc bychom museli řešit problém, jak multiplexovat některý z pinů, protože krystalový oscilátor by zabral dva a nevyužitý máme už jen jeden).
• Zařízení by se samozřejmě dalo nejrůznějším způsobem rozšiřovat, např. o implementaci příkazu SCAN, o možnost ukládat do EEPROM víc kódů a přepínat mezi nimi, o port pro komunikaci s počítačem, tak abychom mohli např. emulovat čipy, které jsme fysicky nikdy neměli v ruce, pouze jsme si přečetli jejich kód (mají ho – patrně pro další snížení bezpečnosti – vyleptaný na pouzdru), atp., opět se fantasii tvůrců a napodobitelů žádné meze nekladou.

Takže závěrem: pohrál jsem si, hardwarově jsem se dokonale vyžil, a postavil jsem si, minimálně jako proof of concept, zařízení, které je sice zcela minimalistické (s náklady na součástky kolem pětapadesáti korun), ale které zároveň mnoho lidí na světě nemá. Současně s tím jsem upozornil na závažný problém ve využívání z bezpečnostního hlediska zcela nezpůsobilé technologie dotykových čipů.

Aktualisováno.
Jak je patrno z obrázku, nad editorem schemat jsem nakonec zvítězil. Ztráty na obou stranách byly nicméně těžké.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)