DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

30. 4. 2011

Dospíváme

V tradičním pojímání je dětství charakterisováno jako období štěstí, blaženosti a bezstarostnosti, poslední připomínka ráje: ne náhodou zobrazují katholíci anděla jako bezpohlavní dítě s lesknoucími se, zlatavými vlasy.

Ve skutečnosti je dětství dobou, kdy je člověk ještě víc zvířetem než lidskou bytostí, kdy dokáže ostře vnímat a toužit, nikoli však přemýšlet a korigovat myslí svoje pudy a svůj egoismus. Proto jsou dětské kolektivy tak barbarsky kruté, proto je tolik nedorozumění mezi dospělými a dětmi, které svou mentální výbavou ještě nedokáží rozpoznat morální zápověď určitých jednání. Jestliže desetiletý chlapec týrá pro své potěšení zvíře, třeba kočku, necítí za to vinu. Můžeme mu dát výprask, ne jej však přinutit, aby pociťoval provinění: to přijde mnohem později, samo. Místo polemiky si, prosím, přečtěte Goldingův román Lord of the Flies: je o tom.

Českému národu bývá vytýkán nedostatek dospělosti, a mnohé v jeho nedávné historii tomu nasvědčuje. Způsob, jakým po získání samostatnosti v r. 1918 Češi naložili s ostatními ethniky, je toho příkladem. Slovákům byla nejprve přislíbena realisace jejich touhy po sebeurčení, a když se na základě těchto slibů přihlásili k myšlence československého státu (a národa), zjistili, že získali – navenek – postavení jen trochu jiných Čechů, uvnitř nového státu pak národa, který je tak zaostalý, že musí být kolonisován.

Ještě hůř na tom byli Němci. S těmi nikdo nediskutoval, těm bylo nadiktováno, čím v Československu budou a po čem smějí legitimně toužit. Nestali se partnerem v soužití, ale předmětem pomsty za domnělé historické křivdy, jejichž existence byla přitom dovozována z již tehdy překonaných, v romantismu tkvících východisek.

Proč to Češi udělali? Protože směli, protože jejich touha po moci nebyla nakrátko korigována žádným z dospělých národů jejich evropského okolí. A ovšem, to samé v daleko brutálnější podobě se opakovalo po válce, kdy touha po pomstě (a po kořisti) vyústila v genocidu, provedenou způsobem, s nímž se nelze vyrovnat ani o 66 let později.

Na další aspekt této národní nedospělosti upozornil Václav Žák na svém blogu. Češi, stejně jako dítě, své vládě buď nekriticky věří, anebo ji plně a nezvratně zatracují, přičemž první logicky po čase vede k druhému. Tento kausální nexus si však Češi neuvědomují, stejně jako si neuvědomovali (nebo minimálně nebyli ochotni si připustit) přímou souvislost mezi nerovnoprávností ostatních ethnik na československém území před válkou a jejich následnou neloyalitou a zradou. Dítě nepředvídá a nepřemýšlí, dítě pouze cítí, miluje nebo nenávidí.

Souvislost je přitom jasná: proto, že jsme tolik milovali Havla – a Klause, Kočárníka a Dybu – máme dnes Bártu a Drobila. Stejně jako v historii: protože jsme Němce omezili (mimo jiné) jazykovým zákonem, dostali jsme Henleina, protože jsme Slovákům nedali autonomii, výsledkem byli Hlinka, Tiso a Tuka.

Historická situace zapřičiňuje, že nyní nebude následovat další změna po dvacetiletém cyklu, ale lze očekávat nejméně dalších dvacet let kontinuálního vývoje. To je, myslím, vynikající zpráva, protože po více než století budou mít Češi příležitost k životu v režimu, který bez podstatných modifikací vydrží déle než jednu generaci. Bude důsledkem této lekce konečně dospělé, zodpovědné chování? Přeji si, aby to tak bylo.

Aktualisováno.
K Žákově analyse se vztahuje též tento text na Lucerně Wikipedie.

11 komentářů :

  1. Národy nejen dospívají. Národy i senilní. A v senilitě jsou schopny podobných blbostí. Senilita jiných národů bude dětinskosti Čechů dobře sekundovat a celá Evropa zmizí po zásluse v propadlišti dějin. Můžeme si jen přát, aby se uchovalo co nejvíc z toho skutečně dobrého a užitečného, co vytvořila.

    OdpovědětVymazat
  2. No to je sice pěkné, že se Češi chovají jako děti, ale - což ostatně i vy sám uznáváte - neměli možnost dospět, neb jim to vždy zatrhl nějaký ten strášně dospělý národ...

    OdpovědětVymazat
  3. Který národ byl v období 1. republikiy v okolí "dospělý" - snad nacismu propadlí Němci? Velkohubí Poláci, kteří volali po koloniích a armádu měli na úrovni 19. století? - Z oněch nedospělých národů v prostoru Střední Evropy si počínali Češi velmi dobře, neřku-li nejlépe.

    OdpovědětVymazat
  4. To jsou ty české mythy, kult benešismu: zatímco všude kolem vládla fašistické režimy (Beck, Horthy…), ČSR byla ostrůvkem dokonalé demokracie. Houby, milý pane! Ano, jestliže jste byl Čech a obdivoval Masaryka, měl jste slušný příděl práv. Pokud ne, bylo to horší – o dost horší.

    OdpovědětVymazat
  5. No dobře, ale které jsou tedy ty "dospělé" národy?

    OdpovědětVymazat
  6. Dlouhodobě Němci, k těm se Češi vždy vztahovali a vůči nim se vymezovali. V obou případech ale byl jejich vliv potlačen, a Češi měli "prä".

    OdpovědětVymazat
  7. Němci jsou hlavně početně velký národ, ležící na cestě šíření civilizace z románských zemí - proto také tuto předávali dál, později i částečně rozvíjeli, ovšem stouplo jim to (podobně jako dalším "dospělým" velkým národům) poněkud do hlavy. Svůj supremacismus zejména po r.1870 dávali okázale a nepřiliš vhodně najevo, nikoli nadarmo si jeden poslanec za okupované Alsasko povzdechl, že latinsky vzdělaná mysl německé uvažování nikdy nepochopí ...
    Před bratry Slováky jsme se nemohli začít plazit hned v r. 1919 po břiše a věnovat jim autonomii, když těch národnostně uvědomělých z řad tzv. "lepších lidí" bylo dle hlášení uherské policie jen pár set ...
    Pittburghská dohoda byla naprosto právně nezávazné ujednání vystěhovaleckých spolků s několika exulanty, majícími určitou podporu Dohody. Předchozí dohoda clevelandská z r.1915 slibovala dokonce federaci.
    Domnívám se, že nelze hodnotit děje po 1 sv. válce (kdy mimo jiné "naši" Němci otevřeně deklarovali secesi) z dnešního hlediska eurodiktatury a mediálně "frčících" hesel jako Menšiny vpřed !
    Jazyková i jiná občanská práva měly u nás minority na rozdíl od některých okolních zemí zajištěna v uspokojivé míře, i když na státních zaměstnancích se někdy necitlivě vyžadovala znalost češtiny.
    To Poláci na základě "sebeurčení" vystupovali proti Němcům o poznání drsněji, ačkoli jejich legie válčily po jejich boku.
    Nemám přiliš rád tuto sebemrskačskou krystlíkovštinu - a co se týče české nespokojenosti s vládami, už po převratu si v médiích spokojeně pomlaskávali, že se Čechům "dobře vládne" (srovnejme třeba s zuřivě v ulicích protestujícími národy románskými).
    Inu, staletí perzekucí vykonala své a lid nanejvýš brblá a před volbami si dá opět poradit od šaramantních mediálních guru.
    Tito šmoci (a jejich úkolovatelé) mají také lví podíl na sestavení místního panteonu (nejen) politických selebrit, který působí ve srovnání dokonce i s rudou érou jako čirá parodie ...

    OdpovědětVymazat
  8. Pittburghská dohoda byla naprosto právně nezávazné ujednání vystěhovaleckých spolků s několika exulanty, majícími určitou podporu Dohody.

    Slováci byli jiného názoru.

    Domnívám se, že nelze hodnotit děje po 1 sv. válce (kdy mimo jiné "naši" Němci otevřeně deklarovali secesi) z dnešního hlediska eurodiktatury a mediálně "frčících" hesel jako Menšiny vpřed !

    Kde máte jakou menšinu? V ČSR byly všechny národnosti menšinami!

    Jazyková i jiná občanská práva měly u nás minority na rozdíl od některých okolních zemí zajištěna v uspokojivé míře, i když na státních zaměstnancích se někdy necitlivě vyžadovala znalost češtiny.

    Ne necitlivě, ale zcela záměrně. Když vám vadí Krystlík, přečtěte si to v Rádlovi.

    OdpovědětVymazat
  9. Pokud Pittsburghský protokol ponechal podrobná ustanovení o uspořádání československého státu osvobozeným Čechům a Slovákům a jejich právoplatným představitelům, bylo to totéž jakoby bylo řečeno v případě pochyb a rozporů týkajících se výkladu Pittsburghského ustanovení náleží rozhodující hlas těmto představitelům. A to se také stalo, když československý konvenční parlament 29. února 1920 jednomyslně přijal ústavu. Tvrdí centralista Dérer.
    Samozřejmě lze namítat, že slovenští poslanci byli dosazeni nepřiliš demokraticky a převažovali centralisté a protestanti, ovšem i hlinkovci hlasovali pro, aby to dobře vypadalo.
    Neplnění závěrů dohody začalo vadit až později, kdy péčí českých úředníků a učitelů došlo ke zlepšení poměrů v přivtělených Horních Uhrách, kde vyrostla nová národní elita, nevlídně nahlížející na ony prvně jmenované, kteří nechtěli opustit svá místa a odejít, odkud přišli.
    Vzhledem k tomu, že i Slovenská národní rada alespoň pro začátek formálně souhlasila s fikcí národa československého, podařilo se vytvořit naprosto uspokojivou, téměř 2/3 většinu Čechoslováků (těmi se také nemálo Čechů cítilo i r. 1990, na Slovensku by se prý vešli do několika autobusů).
    Sotva jsme si mohli hrát na nějaké Švýcarsko, kde byl historický vývoj dosti jiný a ani tam (v době, kdy ještě bylo konfederací) nebyly poměry vždy růžové.
    Ovšemže se znalost státního jazyka vyžadovala záměrně, vadí mi účelové vytrhávání faktů z kontextu.

    OdpovědětVymazat
  10. Když nechtěli čeští představitelé něco splnit, neměli to slibovat. Není to otázka právní, ale morální závaznosti.

    Menšiny začaly existovat pouze v důsledku umělého sestrojení čs. národa. Což je další z mnoha podvodů v základech tohoto státu.

    Jazykové zákonodárství, které připravilo o práci německé úřednictvo a německé obyvatelstvo o své úředníky, není okrajovou, ale velmi podstatnou záležitostí. Proč myslíte, že vytrhávám fakta z kontextu?

    OdpovědětVymazat
  11. Ne Vy, ale Krystlík a jemu podobní. Němci by byli menšinou v Čechách a Maďaři na Slovensku i bez účelového vzniku čs. národa. Češi by pouze tvořili jakýsi čs. Herrenvolk, i když podstatně méně protežovaný než Němci či Uhři v R.-U., kde tvořili dohromady cca 40 %.
    Ostatně Československo bylo opravdu malé Rakousko-Uhersko a také na to dojelo. Zejména po převratu r.1989, kdy nová slovenská reprezentace chtěla "suverenitu, ale ne samostatnost" připomínala situace rakousko-maďarské tahanice před 1. světovou ...
    Vyžadování znalosti státního jazyka u st. zaměstnanců je legitimní, podobným lingvistickým nátlakem se například Kazachstán zbavil řady nepohodlných Slovanů, kteří za sovětské éry tvořili nadpoloviční většinu - a zdaleka se nejednalo jen o úředníky.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.