DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

17. 4. 2011

Občanský průkaz

Tvrdí-li mnozí, že další šabachovský film nelze natočit, protože látka je vyčerpána, dává jim Občanský průkaz (2010) režiséra Ondřeje Trojana víceméně za pravdu: je to film, který nemá velký, strhující příběh, spíše se skládá z příběhů episodních, jež však dnešního diváka neosloví ani uvěřitelností, ani originalitou.

Přesto není Občanský průkaz zcela špatný počin, už pro mravenčí práci, kterou si jeho tvůrci dali s representací – zpřítomněním – doby čerstvě zatuhlé husákovské normalisace poloviny 70. let minulého století. Authentické je tu vše, od bytového zařízení přes součástky oblečení po propisovačky učitelek na poradě ZO KSČ, a – kuriosně – dojem věrného zachycení doby ruší právě dokonalost, se kterou se rekvisitáři pustili do práce: v typické hospodě 70. let nebyly přece na stěnách žádné plakáty a další dobové artefakty! Stěny skutečné hospody byly holé, obvykle ukrutně špinavé od kouře, a kromě rozbitého větráku je zdobil tak nejvýš zarámovaný diplom Soutěžíme o titul Brigáda socialistické práce, případně ještě reprodukce obrazu od Slavíčka nebo Ilji Repina, aby soudruzi z VLKa (pro nepamětníky: výbor lidové kontroly, tehdejší ČOIka) nemohli do kontrolní zprávy napsat, že – v jinak zaplivané hospodě čtyřce – vládne nekulturní prostředí – ano, zní to komicky, ale takhle to tehdy opravdu chodilo.

Podobné platí pro celou řadu dalších detailů, např. pytlík od mléka, do něhož maminka Anny Geislerové balí klukům do školy svačinu (vysvětlující vsuvka: do plastových, podle dobových zvěstí karcinogenních, pytlíků z PVC se kvůli úspoře nákladů začalo někdy kolem r. 1974 mléko balit, aniž by si výrobce dělal starosti s tím, jak spotřebitelé částečně spotřebovaný pytlík v lednici postaví/položí bez toho, aby zbytek mléka vytekl). Potisk na mléce zdaleka nebyl jasný a výrazný, jako ve filmu, obvykle byl skoro nečitelný: nebylo potřeba, aby obal zákazníka upoutal, když ten stejně neměl možnost koupit si zboží od jiného dodavatele a výrobky v obchodě nevybíral, ale sháněl.

Doba normalisace byla charakterisována všudypřítomnou zašlostí a šedí, lidé tu žili ve stavu jakési permanentní sensorické deprivace, a tu film rozhodně věrně nezobrazil, stejně jako prevalentní společenskou depresi a pocit beznaděje, nekonečného smutného bezčasí, které známe z Párala nebo z Kundery. Lidé v Občanském průkazu jsou zkrátka pestřejší, barevnější a zajímavější, než jakými ve skutečnosti mohli být.

Občanský průkaz byl – a dodnes ostatně do značné míry zůstal – velmi důležitým fetišem, symbolickým vyjádřením nevolného vztahu mezi státem a jeho občanem. Ve filmu má tento průkaz význam symbolu doby.

Iniciačním rituálem předávání nových občanských průkazů film začíná, a tato scéna je vykreslena skutečně věrně, včetně obligátního, obsahově irelevantního hesla na podiu, červených karafiátů na stole a imbecilního proslovu nařvaných esenbáků k deváťákům, kteří si nové občanky přebírají. A zároveň je důležitým momentem filmu rituální znesvěcení tohoto materialisovaného symbolu nesvobody, a poté brutální odplata režimu za sacrilegium. Představa, že přijetí žáka na střední školu mohlo zmařit to, že si adept v občanském průkazu natrhl stranu patnáct, je v optice dnešní doby neuchopitelná a nepopsatelná, přesto však naprosto věrná: totalitní režim vyžadoval od svých poddaných chování otroka, a k těm, kteří se mu pokoušeli vymknout a uniknout a projevovali byť jen náznakem touhu po svobodě, přistupoval již od dětství jako ke svým nepřátelům a stigmatisoval je znamením méně hodnotného, nespolehlivého občana druhé kategorie, osoby, jak se tehdy říkalo, se špatným kádrovým profilem.

Trojanův film je bezesporu v první řadě filmem o svobodě, a o snaze čtyř kluků uniknout všudypřítomnému a zničujícímu brutálnímu soustrojí diktatury, která, když už nedokáže získat duši mladého člověka po dobrém, dokáže z něj udělat vystrašené, vystresované a vyšších projevů lidskosti nezpůsobilé individuum indoktrinační kúrou základní vojenské služby. Bratr jednoho z hrdinů odchází na vojnu jako svobodomyslný, sebevědomý a všestranně cool mladík-hippie, a po polovině léčby se vrací jako vnitřně zlomený jedinec, pro něhož jsou atributy svobody (vzít si na sebe džínové oblečení a pustit si z desky své Stouny) fakticky už jen vyhasínající vzpomínkou. Tato krátká scéna, jakkoli jí lze vytknout jistou nerealističnost, je ve filmu klíčová: hlavní hrdinové poznávají, jak sami mohou za několik let skončit, pokud se svému osudu nepostaví.

Mám pocit, že kdyby se scenárista zaměřil na tuto složku dějové linie, mohl vzniknout místo průměrného vynikající film: vůbec nejpůsobivější scéna Občanského průkazu je, jak mladí lidé jedou hurvínkem na neoficiální koncert Plastiků na venkov, a ve vlaku jeden z nich zahraje na kytaru a zazpívá Krylovu Lásko!, skladbu tehdy pochopitelně nejpřísněji zakázanou. Starší náhodní spolucestující, kteří pamatují osmašedesátý rok, se nostalgicky usmívají, moc režimu je na chvíli oslabena, ne však zlomena, jak se ukáže záhy, když v cílovém místě tyto mladé lidi místo koncertu alternativní hudby čekají pendreky zásahové jednotky (pohotovostního pluku) SNB.

Místo sledování tohoto thematu, silného, authentického a nadčasového, scenárista svoje dílo vyplnil do více než dvouhodinové stopáže vedlejšímu příběhy a postavami, které jsou o poznání méně zdařilé. Těžko uvěřit, že by se po mrtvici paralysovaný otec hlavního hrdiny choval tak, jak je zobrazen, velmi obtížně uvěřit příběhu ušlechtilé učitelky Lenky (skutečné mladé učitelky byly spíš ustrašené a zmatené než idealistické, charakterní a svobodomyslné: i ony musely předtím, než byly připuštěny k dětem, projít svým kursem režimní loyality), naprosto nereálná je figurka známého rockera a hároše, ve skutečnosti důstojníka StB.

Herecké výkony jsou bohužel spíš průměrné, prakticky nikdo nevyniká a herci své dialogy často odříkávají tak, jako by je četli. Dost velká část rolí je nadto chybně obsazena: jakkoli můžeme s trochou úsilí uvěřit Jaromíru Dulavovi, Anně Geislerové a Kristýně Liška-Bokové, totéž nelze říct o Martinu Myšičkovi nebo Juraji Nvotovi. Esenbáci jsou, na rozdíl od skvěle střižených komárenských celníků, jaksi komiksoví. Vyloženě trapně působí Jiří Macháček; ano, ta role byla špatně napsaná, přesto se, myslím, zahrát dala. Překvapivě nejlepším hercem je tak, aspoň pro mne, malý esenbácký synek-třídní práskač.

Celkově pro mě byl Občanský průkaz zklamáním: je to hezká obrázková knížka, almanach pro nostalgiky, kteří dobu 70. let pamatují a rádi zavzpomínají na její propriety, ale film neví, čím chce být: na komedii ve stylu Pelíšků nemá ani scenářem, ani hereckými výkony, do Kawasakiho růže mu hodně chybí po stránce příběhu i psychologické propracovanosti, a hlavně, tvůrci nevědí, o čem vlastně chtějí točit, spoléhajíce na to, že i (n+1)-ní vývar ze Šabacha bude divácky úspěšný, protože na Šabacha se prostě do kina chodí.

Odkazy:

31 komentářů :

  1. Několik poznámek:

    Já jsem nepsal žádnou recensi, nýbrž jen svůj názor a své pocity z toho filmu. Film nechce být nějakým hlubokomyslným řešením něčeho, pouze výpovědí a o tom jsem chtěl něco říct. K nějakým rozsáhlým analysám jsem tam neviděl důvod.

    Lidé v Občanském průkazu jsou zkrátka pestřejší, barevnější a zajímavější, než jakými ve skutečnosti mohli být.
    To je velký omyl! Lidé, kteří se tehdy tak nějak pokoušeli žít v alternativním světě, skutečně byli pestřejší než massa "tesilové verbeže". Jenže to bys musel tehdy mezi nimi žít. Souhlasím, že film nezobrazil dokonale tu šeď tehdejšího světa, jenže to by musel buď kopírovat techniku Protektora a nebo aspoň na pár lokalitách otlouct fasády, nastavět lešení a rozkopat ulice; to by se ale dost prodražilo...

    Bratr jednoho z hrdinů odchází na vojnu jako svobodomyslný, sebevědomý a všestranně cool mladík-hippie, a po polovině "léčby" se vrací jako vnitřně zlomený jedinec,
    Tohle jsem kommentoval na DS: Popelkův brácha musel být nutně primitivní debil už předtím, akorát to nebylo vidět. Neznám nikoho, z koho by teprva vojna udělala crétina.

    Těžko uvěřit, že by se po mrtvici paralysovaný otec hlavního hrdiny choval tak, jak je zobrazen,
    Proč? Víš, kolik naprosto odlišných a nepochopitelných projevů má CVA?

    velmi obtížně uvěřit příběhu ušlechtilé učitelky Lenky
    Proč? Já znal dokonce na vojně podplukovníka, který byl chytrý, hodný a charakterní. Ano, výjimka. Ale existoval.

    naprosto nereálná je figurka známého rockera a "hároše", ve skutečnosti důstojníka StB.
    To je naopak postava jedna z nejreálnějších, bohužel. Stačí připomenout za všechny Jima Čerta.

    tvůrci nevědí, o čem vlastně chtějí točit,
    Ani tady nesouhlasím. Myslím, že to věděli přesně a přesně to taky udělali. A jak už tomu tak bývá, někomu tím do vkusu vpadli, jinému ne.

    OdpovědětVymazat
  2. Lidé, kteří se tehdy tak nějak pokoušeli žít v alternativním světě, skutečně byli pestřejší než massa "tesilové verbeže".

    O těch nemluvím, ale o učitelích, o rodičích atd. Jediná Geislerová tam věrně zahrála socialistickou "šedou myšku".

    to by musel buď kopírovat techniku Protektora a nebo aspoň na pár lokalitách otlouct fasády, nastavět lešení a rozkopat ulice; to by se ale dost prodražilo...

    Oni to do jisté míry udělali, i authentickou telefonní budku na ulici posadili (na začátku, ještě v titulcích, jak kolem kluků projíždějí Čamborové). Ale přehnali to, třeba s hospodou. Jak píšu.

    Popelkův brácha musel být nutně primitivní debil už předtím, akorát to nebylo vidět. Neznám nikoho, z koho by teprva vojna udělala crétina.

    Vážně nevím. Zahrané jsou ale oba dva ty jeho výstupy skvěle, a jsou to klíčové scény.

    Stačí připomenout za všechny Jima Čerta.

    Ale vůbec ne, to byl přece agent, ti žádné průkazy neměli.

    Ani tady nesouhlasím. Myslím, že to věděli přesně a přesně to taky udělali. A jak už tomu tak bývá, někomu tím do vkusu vpadli, jinému ne.

    Mně se to docela líbilo, ale myslím si v podstatě to samé, co Čulík: že takhle pojaté je to vlastně "o ničem", kalkulace na kasovní úspěch bez "vnitřní nutnosti tvořit".

    OdpovědětVymazat
  3. O těch nemluvím, ale o učitelích, o rodičích atd.
    Aha. No mně tam přišli pestřejší leda Dulava (asi kvůli těm teplákům :)) a Sidonová, která má výraznou tvář (Židovka?); ostatní mi přišli jako Geislerová, včetně matky a otčíma Aleše.

    Ale přehnali to, třeba s hospodou. Jak píšu.
    To mi nějak nepřipadlo, třeba si to už nepamatuju...

    Zahrané jsou ale oba dva ty jeho výstupy skvěle, a jsou to klíčové scény.
    Zahrané ano, ale nepovažuju je za klíčové, nebo možná spolu s jinými.

    Ale vůbec ne, to byl přece agent
    O.k. Ale že byli máničky-policajti (tj. ne agenti, ale příslušníci), to je známá věc. Dřív nebo později se ale provalili.

    takhle pojaté je to vlastně "o ničem", kalkulace na kasovní úspěch bez "vnitřní nutnosti tvořit".
    Neřekl bych vůbec, že je to "o ničem", je to o té době. Že to něco zásadního nadčasového neřeší? No a? To přece nemusí na to, aby to byl dobrý film.

    OdpovědětVymazat
  4. Mimochodem, jedna telefonní budka nepředstavuje pro filmaře žádný problém, objeví se v záběru minimálně ještě jednou (u obchodu, kde malý Pačes padá z kola). Ale ta zašlost, špinavost a oprýskanost všech průčelí (i relativně nových), ta tam chybí. Než buďme shovívaví: ve filmu jde spíš o lidi než o baráky...:-)

    OdpovědětVymazat
  5. No mně tam přišli pestřejší leda Dulava (asi kvůli těm teplákům :))

    Jo, ten byl fein, jedna z nejlepších postav; ono je možné, že tělocvikáři učí v teplákovce dodnes, nemám dost čerstvé informace :-)

    Zahrané ano, ale nepovažuju je za klíčové, nebo možná spolu s jinými.

    Ale ne, to je přece vůbec to hlavní ve filmu: kluci vidí, co z nich za dva-tři roky může být, a režim se jim zhmotní v něco naprosto odporného. Ty jsi takový zážitek neměl? Já myslím, že tím musel projít za normalisace každý dospívající kluk, dřív nebo později.

    Na tomhle stojí film, na kontrastu mezi pohodovými adroši ve vlaku a tímhle týpkem, co z něj vojna udělala nevyléčitelného psychopatha.

    O.k. Ale že byli máničky-policajti (tj. ne agenti, ale příslušníci), to je známá věc. Dřív nebo později se ale provalili.

    Tak o tom nic nevím. Že se pokusili infiltrovat subkultury různými Zifčáky, to ano, to dělá biska dodnes, ale tihle dva bráchové přece žili v té komunitě dlouho, je vyloučeno, že by se jeden z nich stal jen tak tajným.

    Neřekl bych vůbec, že je to "o ničem", je to o té době. Že to něco zásadního nadčasového neřeší? No a? To přece nemusí na to, aby to byl dobrý film.

    V tomhle zase souhlasím s Čulíkem a nesouhlasím s tebou. Pro mě je to takový Barry Lyndon bez Kubricka a bez Thackereye.

    Umění tě zajímá proto, že tě oslovuje, říká ti něco, co je pro tebe důležité dnes. Tyhle šabachovské věci řeší tvoje trauma z ponížení ze života v diktatuře, takže jsou svým způsobem therapeutické (Pelíšky), ale aby byly zajímavé pro toho, kdo tohle trauma neměl nebo se ho zbavil, musejí mít nějaký přesah. V případě tohoto filmu je transcendenčním momentem touha po svobodě, konfrontovaná s brutalitou státní bestie, a dost; všechny ostatní věci jsou tam neorganické, jen vycpávka, ještě k tomu ne moc zábavně a věrohodně udělaná.

    OdpovědětVymazat
  6. kluci vidí, co z nich za dva-tři roky může být, a režim se jim zhmotní v něco naprosto odporného. Ty jsi takový zážitek neměl?
    Musím říct, že ne. Vojny jsme se strašně báli, ale když jsem se na to o pár let později díval zpět, tak jsem si uvědomil, že náš strach byl přehnaný. Tehdy jsem si taky myslel, že to nepřežiju, ale za pár let mi bylo jasné že bych to přežil, i když by to byl příšerný opruz. Opakuju: nezažil jsem NIKOHO, z koho by pouhá vojna udělala takového magora. V tom člověku to bylo už před tím, ale protože měl parkera, džíny, polokecky a poslouchal Stouny, tak to nebylo (tak) vidět. Souhlasím s Tebou, že jedna z klíčových scén je ta ve vlaku. (I když budeme-li puntíčkařit, tak bychom mohli vytknout to, že na Plastiky se v těch letech nedostal kde kdo, že massakr v Budějovicích, který byl tomu zásahu předlohou, se odehrál v r.1974, tedy o 2 nebo 3 roky dřív atd., ale tyhle "chyby" považuju za stejně nepodstatné jako chyby ve slangu.)

    tihle dva bráchové přece žili v té komunitě dlouho, je vyloučeno, že by se jeden z nich stal jen tak tajným.
    Vyloučeno není nic. Ale ber to tak, že to byl prostě práskač a současnému divákovi je představen jako agent; málokdo mezi tím bude dělat nějaký zásadnější rozdíl (a on, mezi námi, asi ani nebyl).

    aby byly zajímavé pro toho, kdo tohle trauma neměl nebo se ho zbavil, musejí mít nějaký přesah
    No já nevím, to přirovnání k Barry Lyndonovi docela sedí. Přesah? Jak už jsem uvedl, překvapivě velkému počtu těch, co to nezažili, se to líbilo, takže tam něco být musí.

    Jinak ještě jeden anachronism: pokud Lenka poslala klukům pohled z Kanady jako "hippie" v r. 1978, tak to tam musela zapadnout do nějaké komuny na okraji společnosti, protože v té době už (v USA) hippies v běžném životě zřejmě neexistovali (soudě podle situace z r. 1980, kterou znám z autopsie).

    OdpovědětVymazat
  7. Ještě jedno "mimochodem": Tobě se nelíbil Vlach jako negramotný fízl? Jeho projev na začátku byl naprosto dokonalý! A na fízlárně, jak zvedá hlavu od ešusu, tak se tváří tak blbě, že bych mu věřil, že neumí číst ani psát.

    OdpovědětVymazat
  8. No já nevím, to přirovnání k Barry Lyndonovi docela sedí. Přesah? Jak už jsem uvedl, překvapivě velkému počtu těch, co to nezažili, se to líbilo, takže tam něco být musí.

    Uvidíme, jestli nám sem mladší, co to nezažili, něco napíšou (třeba by měl zajímal názor ZC, pokud to viděla, nebo třeba Patrika Vondráka a vůbec lidí, kteří musejí vnímat nějak podobně dnešní režim; ale ti se asi budou bát cokoliv říct, zkušenost je naučila nechávat si své pocity pro sebe).

    Barry Lyndon je na srovnávání příliš těžký kalibr, to je jeden z nejlepších filmů všech dob, ale přesto: v něm nejde o kostýmní podívanou a záběry točené objektivem s aperturou pod 1,0 při svíčkách, ale o příběh člověka, který je nejdřív dobrý, ale společnost z něj udělá zrůdu tak odpornou, že ho nakonec bez soucitu zlikvidují ti, kteří by měli být nejbližší.

    Nic podobného u Trojana není.

    Tobě se nelíbil Vlach jako negramotný fízl?

    Jasně že líbil, ale v kategorii komiksové figurky, jako se mi líbil v Pulp Fiction třeba Zed nebo Marcellus Wallace.

    OdpovědětVymazat
  9. Nemyslím, že film osloví lidi z okolí Patrika Vondráka, ale můžu se mýlit, neznám ho.

    Barry Lyndon je na srovnávání příliš těžký kalibr
    Tak to bezesporu, tos uvedl Ty. Jen, že tam jsem taky nehledal nějaký nadčasový přesah.

    v kategorii komiksové figurky
    Já měl na mysli čistě to, jak to bylo zahrané. Ta postava je samozřejmě asi nejméně reálná: beru to jako takový napůl vtip, který ale poměry pěkně vystihuje.

    OdpovědětVymazat
  10. Nemyslím, že film osloví lidi z okolí Patrika Vondráka, ale můžu se mýlit, neznám ho.

    To nepotřebuješ, stačí si uvědomit, jak se k této sortě lidí režim chová. Stěží se jim můžou líbit Plastici a asi je neosloví Zabriskie Point, ale protože Vondrák byl víc než rok v base za to, že měl lepit nálepky a zorganisovat demonstraci, která se ani neuskutečnila, že Franek a spol. jsou stíháni (prvních osm měsíců vazebně) za uspořádání koncertů, kde se měly zpívat nevhodné texty, že Šlégrovou stíhají za to, že držela nevhodný prapor a propagovala to samé, co Krajina nebo Horáková, a že ti všichni se o sobě dočtou v novinách, jak jsou hnusní a jak bude správně, když je zavřou, skoro bych myslel, že tomuhle filmu budou rozumět.

    A když si navíc uvědomíš, že o vazbě Dupové a Vondráka rozhodoval senát složený ze tří komunistů a předseda byl ten samý, co poslal v r. 1988 do vězení Janu Petrovou (později Marcovou) za položení věnců na Palachův hrob, máš tam spojení na komunismus zkratkou.

    Tak to bezesporu, tos uvedl Ty. Jen, že tam jsem taky nehledal nějaký nadčasový přesah.

    Napsal jsem bez Kubricka a bez Thackeraye.

    OdpovědětVymazat
  11. Vondrák & spol. se mohou ztotožnit se situací, ve které se Plastici (nebo hrdinové filmu) nacházeli za totality, ale nikdy s jejich ideály. A jen totožná zkušenost s omezováním svobody možná zabrání jedněm i druhým, aby o sobě navzájem řekli: "Patří jim to!"

    Ještě taky k té modré knížce: lidi dělali psí kusy, Míťův kousek je sice absurdní, ale ne nereálný (prášky a podřezávání bylo v té době téměř běžné). Co je ale nesmyslem, že by si někdo nechal kvůli tomu lámat ruku; to by mu totiž hovno pomohlo. Jak by mu sundali sádru, narukoval by.

    S některými Tvými námitkami bych i souhlasil, ale řekl bych, že zásadní rozdíl mezi námi je v akcentu: zatímco Ty jsi na prvním místě zklamán nedostatkem přesahujících momentů, já jako pamětník a nostalgik jsem potěšen a to u mě převažuje. O nás ještě nikdo film nenatočil: v Pelíškách bych byl o rok mladší než "Uzlinka", za Pupenda už jsem byl v emmigraci.

    OdpovědětVymazat
  12. Film se mi docela líbil, rekvizity odpovídaly opravdu té pošahané době.

    Ve filmu musí být věci podány tak, aby si jich všiml opravdu každý. Proto tedy tak dobře čitelný potisk na pytlíku od mléka, který se po umytí tenkrát i dál používal. Ze stejného důvodu velký detail na dobovou propisovačku - byla ostatně lepší než tehdejší maďarský „Parker”. Plakátová výzdoba v hospodě je sice přehnaná, ale (viz výše) absurditu té doby tak pochopí i méně přemýšlivý divák.

    Agenti a jiní spolupracovníci StB nemívali legitimace, ale divákovi bylo přece nutno nějak sdělit, že uznávaný a výstřední rocker - vzor mladíků - byl vlastně nasazený komunistický hajzl.

    Stejně tak jsou ve filmu přehnané pokusy mladíků jak se vyhnout vojně. Jak jinak ale dnešnímu divákovi naznačit ten šílený odpor kluků ke „službě vlasti”(?).

    OdpovědětVymazat
  13. off-topic:
    Pane Pecino, co jste to, proboha udělal. Jednak nechápu, jak Vy, jako konservativec, můžete měnit layout častěji než se koná církevní koncil, jednak by mě zajímalo, jestli o tom ví Vaše strana, protože za takovýto projev nezdravě liberálního myšlení byste mohl být zbaven svého již tak podřadného členství.

    No a z praktického hlediska: nemohl jste aspoň nechat ten boční sloupec vlevo? Připadám si jako ztracený v petřínském zrcadlovém bludišti.

    OdpovědětVymazat
  14. nechápu, jak Vy, jako konservativec, můžete měnit layout častěji než se koná církevní koncil,
    I Starý pán Tě už odhalil: Tvůj konservativism je chatrná bederní rouška, která nedokonale skrývá pohoršlivý proliferační potenciál.

    OdpovědětVymazat
  15. Jen klid, pánové, protože služba Blogger nemá slušný náhled, některé experimenty na vás provádím in vivo.

    OdpovědětVymazat
  16. Rád bych Vás potom informoval o nutnosti podepsání informovaného souhlasu testovaných subjektů.

    OdpovědětVymazat
  17. Na Windows vypada novy layout hrozne.
    Blesi pismenka, to abych pro Slepeckou stranku hledala slepecke brejle na cteni. Vedle v cernem sloupku matne blikaji oranzove blesky ("s" s hackem), rozeznavam jen cisla v zavorkach--ze by znamkovani a la V.T.?
    Jmena-nicky v diskusi tez svetle oranzovi, tito chudaci vybledli bojuji neuspesne proti bleskam cernym..
    Rana pro oci prijde, kdyz pisi do boxu pro komentare a srovnam diskusni blechy s vetsim a jinym fontem v mem prispevku.. Brrr..
    Muj browser AOL nedovoluje zvetsit zkrze Ctrl a prepinat na Internet Explorer se mi nechce.
    Na druhou stranu, at se pan Pecina vydovadi, prichazi jaro a urcity neklid je tedy na miste, ona to asi bude midlife crisis...:-)

    OdpovědětVymazat
  18. Pytlíky od mléka jsem viděl používat jen u spíše ze zvyku spořivých důchodců, nikdy v něm žádný spolužák svačinu nepřinesl... Nápisy většinou byly dobře čitelné, zejména u plnotučného fialového.
    To s tou všeobecnou šedí, oprýskaností je taky drobet novodobá mantra, aby se zdůraznily také nějaké ty vizuální přednosti nové doby - řekl bych, že na venkově vyložených ruin spíš přibylo - pro 70. léta byla typická "rozestavěnost" - ovšem třeba v Praze se intenzivně stavělo metro - a sídliště s chabou infrastrukturou, ale byt tehdy neuvrhl člověka do málem doživotní závislosti na lichvářích ...
    Je zajímavé, že podobné schéma se uplatňuje i na nacistické Německo, jedna novinářka opsala dojem z nástupu nacistického režimu zprostředkovaného filmem Kabaret slovy : "Vše je najednou šedivé a nic není k dostání(!)".
    Ovšem za totality zdaleka po ulicích nechodilo tolik lidí pestře špinavých, a to nemyslím jen bezdomovce, ale i nejrůznější pracovníky v notně zašpiněných montérkách.
    Občanský průkaz jsem ze zásady nenosil, ze 16-ti konfrontací s příslušníky jsem to odnesl jen jednou pokutou 50 Kčs.

    OdpovědětVymazat
  19. Občanský průkaz jsem ze zásady nenosil
    Asi jste nebyl "mánička". My s dlouhými vlasy jsme si to risiko, že nás fízlové ostříhají, nemohli dovolit.

    OdpovědětVymazat
  20. TP: přemýšlel jsem, kdo by byl býval nejlépe ztvárnil postavu otce Fikoty. Před 40 lety asi Václav Sloup nebo Josef Vinklář. Dnešní herce tolik neznám, ale nejlíp mi vychází asi Marek Daniel. Macháček se na to nehodil, ani kdyby se snažil sebevíc.

    OdpovědětVymazat
  21. Pytlíky od mléka jsem viděl používat jen u […] spořivých důchodců

    Na tom přece nezáleží - byla to jedna z absurdností doby.

    na venkově vyložených ruin spíš přibylo

    Lidé přibyvší do Sudet neměli a nemají - na rozdíl od pův. něm. obyvatelstva - ke kraji zpravidla žádný poměr. Jak jsem viděl, někdo ještě od války ani nestihl natřít na svém konfiskátu okna. Jako by se to již příští týden mělo vracet zpátky vyhnaným Němcům.

    OdpovědětVymazat
  22. Na plnotučné mléko si vůbec nepamatuji, to nebylo skoro k dostání, jen na polotučné, se světle modrým potiskem.

    Šedivost, oprýskané fasády a Praha plná lešení byla realita, a musím říct, že neznám jediné město, které by dnes vypadalo stejně jako tehdy, i nejchudší kraje se změnily k nepoznání.

    Filmový Cabaret znám dobře, ale na vámi popisovanou scénu si nevzpomínám.

    OdpovědětVymazat
  23. Negativní text se velmi mizerně čte.

    OdpovědětVymazat
  24. Negativní text se velmi mizerně čte.

    Také mám ten dojem. Pokračuji v experimentech.

    OdpovědětVymazat
  25. Místo zdlouhavého experimentování si nechám raději poradit. Např. typomil.com je stránka s dobrými radami ohledně typografie.

    OdpovědětVymazat
  26. No, možná je to tím, že jsem Pražák, ale u nás bylo plnotučné mléko k dostání naprosto běžně (i když ne vždy k večeru), druhá věc je, že jsme ho moc nekupovali. Ono i to dvouprocentní dokázalo vytvořit smetanový "škraloup", dnes se tento úkaz nevyskytuje, zřejmě kvůli přidaným látkám prodlužujícím trvanlivost ...
    Některé, a zejména nejchudší (to byl za socíku velice relativní pojem) kraje se změnily opravdu k nepoznání, a nikoli vždy k lepšímu - lidé přesazení z bouřícího se Václaváku r.1989 by se asi divili nepřiliš pozměněné Praze, která se změnila v ráj vietnamských maloobchodníků a kde místo infrastruktury po praktické likvidaci průmyslu narostla pouze nákupní centra ...
    A co teprve za humny...

    OdpovědětVymazat
  27. Osobně jsem zastáncem projektu zřídit vám podobným reservace, kde by komunismus pokračoval – třeba z bývalého vojenského prostoru Ralsko. Jako devisoví cizinci bychom se tam pak jezdili dívat, jak vzkétáte, a občas bychom vám tam přivezli něco toho západního zboží nebo zakázané literatury.

    Cosi podobného jako Hochmanův Jelení Brod, jen opačně.

    OdpovědětVymazat
  28. "Osobně jsem zastáncem projektu zřídit vám podobným reservace, kde by komunismus pokračoval – třeba z bývalého vojenského prostoru Ralsko."

    Jako severočech Vás posílám do prvoúst, pane Pecino, protože toto by znamenalo uzavřít Ralsko pro normální lidi ...

    OdpovědětVymazat
  29. Naopak, víte, co byste si tam za své tvrdé koruny koupil? Samozřejmě, musel byste být opatrný, styk s disidenty by mohl být vyhodnocen jako špionáž a mohl byste skončit v kuřivodském kriminále.

    OdpovědětVymazat
  30. Protože upozorňuji na, ehm, polopravdy a zde spíše nečekaná propagandistická zjednodušení, tak mám být komunista či co ?
    Ale ona má každá mince opravdu jaksi dvě strany. To byste pak různé "kosmetické", hlavně právní nedostatky soudobého režimu mohl rovnou prohlásit za "daň demokracii" jako kdysi ministr vnitra Ruml ml. vzrůstající zločinnost a jít od toho ...

    OdpovědětVymazat
  31. i to dvouprocentní dokázalo vytvořit smetanový "škraloup", dnes se tento úkaz nevyskytuje

    Dnes je mléko mnohem lépe tzv. homogenizováno.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.