DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

12. 6. 2011

Národní škola

Jest veskrze příjemno, že se na českém Internetu postupně rozhojňují online přístupná periodika. Chceme-li se třeba podívat do některého čísla Rudého práva (prozatím od r. 1950), postačí pár kliknutí a stránku máme v dostatečně velké a čitelné podobě na monitoru. Ústav pro českou literaturu ovšem oskenoval daleko víc titulů, včetně takových typografických a literárních skvostů, jako jsou Štorch-Marienovy Rozpravy Aventina.

Naprosto unešen jsem ale byl Poslem z Budče, což byl od poloviny 19. století vycházející časopis pro učitele, vychovatele a vůbec přátele mládeže. Pamatuji si, že jsem coby útlé robě fascinovaně četl v Rumcajsovi od Václava Čtvrtka příběh, v němž vystupuje jistý podučitel lučby a silozpytu. S jistými obtížemi jsem se, robě rozumu bystrého, dovtípil, že má jít o chemii a fysiku. Utkvělo mi to dodnes v paměti, a byl jsem nadšen tím, že existuje cosi jako jiná čeština, která má – resp. měla – zcela zvláštní, z domácích kmenů vycházející terminologii.

Nad Poslem z Budče jsem okamžitě upadl do jazykového transu. Hned v prvních dvou číslech (arších) byly publikovány základní osnovy tehdejšího školství. To sestávalo ze školy materské (dnešních jeslí), po níž následovala opatrovna (dnešní mateřská škola), a poté, počínaje šesti lety věku, byla dítka svěřena vzdělávacímu systému školy národní.

Třídy se ovšem nečíslovaly jako dnes, ale měly každá své slovní pojmenování: Začínalo se v přípravovně. Ty byly dvě: v nižší názorně se probíralo názorní znání surovin všeho druhu s malým začátkem odlikování. Mj. svítiva, paliva, mluniva, mlniva, čeřiva a hybliva. Dítka měla i biologii, kde se učila pojem hlacenstv, rostlin bezdělohých, jednodělohých, zvířat vejcozvěrů, členo- a dvojčlenozvěrů. Z chemie se ale braly pouze základy, jedy a kazijedy.

Druhá třída se jmenovala odlikovna. Tam se vysvětlovalo tvaroznanství, tzn. všechny druhy čar, rovnic, křivic, všech měřických obrazců a těles, hlatí, jednodušin, nižších rostlin a zvířat. Z počtů se bralo počítání písemní až k pravidlu obdob. Mimo výuku žáci v odlikovně trávili čas jako přidruženci k obstaravačům při vystřihování, slepování hlatí, řezání apod.

Z odlikovny postoupily děti do věcnice, které byly tři. Začínaly pojemovnou. Tam byla důležitá geometrie, ze které se probíral mj. hlatizpyt a hlatiplozí. Z mluvnice se nacvičovalo dělání sad, úsudků, rozsudků a porozsudků, a také se učilo krasopsaní a krasočtení a rejsování a kreslení podle jednodušin a proměnlivin. I doba mimo vyučování byla v pojemovně trávena plodně: žáci byli zaměstnáni jako obstaravači při dělání hlatí a (v zimě) v umovně; když bylo teplo, chodívali např. do štěpnice, morušnice, hospodárny nebo zelinárny.

Následovala putovna, kde, kupodivu, čtvrťáci činili věci vesměs srozumitelné.

Zajímavější byla naukovna. V ní se studovalo mj. tvaroznanství, znání slunědy a tělocvik s návodem pořádku a příčin.

Dále přišla průmyslna, zaměřená na samomyslní další i průmyslní probírání nauk. Probírán byl např. zkamenělinozpyt prostonárodní, tvaroznanství s přechodem do říše rozumu (odkud, proboha?), kreslily se svisnorysy, provádělo rejsování půhlední a bral se pojem poměročtů.

V oučetně neboli správovně se vyučovalo praktické vyměřování a šprlení, posuzování děl, srovnávání s cizinskými a s vidinami.

Nejvyšší třídou byla vědovna, kde mohly děti zůstat i dva roky. Šlo tam patrně o opakování (rozumím-li správně formulaci vždy s potahem na předešlé a totéž v světle jiném), braly se základy mudrctví, prostonárodní člověkozpyt, myslezpyt, dušezpyt a všechny tři složky mudrctví, tj. poznatkozpyt, krasozpyt a cnostizpyt. Z krasozpytu byla v osnovách mj. sošba.

Imposantní terminologický systém, který patrně nebylo jednoduché v průběhu dalších desetiletí eliminovat, jestliže jeho dozvuky nacházíme ještě ve Čtvrtkovi. Faktem v každém případě je, že kdybych se s tehdejšími vzdělanci setkal, asi bychom se dorozumívali německy, případně v jiném, v revolucích si nelibujícím jazyce.

8 komentářů :

  1. Ano, skwjelí dnové jazyka národního! Upadl jsem do podobného transu, když jsem objevil brudík, japík, ďasík nebo švábel zde, popř. čmýžil, pížil či mředec-smrtovodku zde.

    OdpovědětVymazat
  2. Jojo, chemické prvky, ty ke kreativitě přímo vybízejí: vzácné plyny sluník, novík, tupík, skrytík a cizík, halogeny prudík, zelník, smrdík a našík, nebo třeba kamník, rudík, modřík, těžčík, obřík, barvík, rusík, pachník, světlík nebo zemník.

    OdpovědětVymazat
  3. Vida tvaše zaujetí, musím doporučit svého krajana, Jakuba Hrona - na rozdíl od Járy Cimrmanna postavu skutečnou (http://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Hron_Met%C3%A1novsk%C3%BD), do jehož muze vás srdečně zvu http://www.osjh.cz/muzeum/index.html.
    Myslím, že vzhledem k vašemu vzdelání oceníte zejména jeho práci na poli hranatin (mnohostěnů), Objev a popis dvojpravidelných hranatin, a zejména pak knihu Nová určba odlehlot oběžnicových ode Sluna s přípojkami....
    Nashlednou v Metánově

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, tato postava jest mi známa (tuším, že jedním z jeho žáků byl i Karel Čapek). Skutečný konservativec, jen ten Metánov mi nesedí: neměl by to být Methanov?

    OdpovědětVymazat
  5. Žáků – spíše bažáků, jestli se dobře pamatuji na jeho terminologický systém. A taky na nápis "Aby vám šla dobře serba a čurba" na gymnasiálních záchodcích. Jo, důležité věci člověk zapomene hned…

    OdpovědětVymazat
  6. Tak Jakuba Hrona jsem neznal! Jisto je, že v létě se v metánivském museu zastavím!

    OdpovědětVymazat
  7. Zajimave. Me treba vrta v hlave promena ceske vyslovnosti od prvni republiky po dnesek. Kdyz vidim stary film, vsichni v nem mluvi tak mekce, vyrazne, dokonce i spisovne. A dnes? Kam se ta mekkost podela? Proc se dnes mluvi tak priserne? A jak vznikl dnesni prazsky prizvuk?

    OdpovědětVymazat
  8. Tehdy nebyla výslovnost tak sjednocená jako dnes, to přišlo až s rozvojem rozhlasu a televise, takže když si poslechnete, jak ve sterém filmu mluví Antonie Nedošínská nebo Vlasta Burian, a pak si poslechnete projev Emanuela Rádla (nebo naopak některého z řečníků na hrobem Karla Čapka), je to překvapivý rozdíl. Škoda, že neexistují zvukové záznamy z poloviny 19. století, to bychom asi zjistili, že řečníkům téměř nerozumíme.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.