Co jsme se o sobě a o své společnosti dozvěděli během tří dnů běžného a tří dnů zostřeného
smutku po skonu bývalého presidenta Václava Havla?
První a nejdůležitější poučení je, že v emotivně vypjaté době se v České republice suspenduje demokracie, že její atributy nejsou ještě zdaleka chápány jako esenciální, ale jen jako jakýsi nadstandard
, který je obyvatelstvu poskytován pouze v klidných dobách, odměnou za slušné chování. Prakticky okamžitě po zprávě o Havlově úmrtí začalo platit mediální stanné právo: jeden velký zpravodajský server zastavil po dobu státního smutku diskuse zcela, druhý je začal moderovat, třetí zakázal diskuse pouze u článků týkajících se Havla, avšak všechny poskytovaly zpravodajství svou kvalitou a objektivitou jen málo odlišné od toho, co bylo produkováno komunistickou propagandou před 29 lety po smrti Brežněva.
Druhá lekce je neobyčejný stupeň iracionality a pseudoreligiosity, který je s Havlovou postavou v českém národě spojen. Pro mnohé zůstal V. Havel Vykupitelem, beránkem, který na sebe vzal náš hřích kolaborace a tím nás vykoupil, a přinesl nám ve své nekonečné dobrotě a lásce svobodu. Zdá se, že podstata havlovské legendy, spočívající v tom, že Havel nebyl politik, ale duchovní vůdce národa, ústavní guru, zakořenila a společnost i její media si ji už zcela internalisovaly.
Za třetí šokuje stupeň fabrikace konsensu, k němuž došlo. Ti, kteří by sebe sama bezpochyby ještě před týdnem označili za objektivní komentátory schopné zůstat kdykoli nad věcí (Palata, Šídlo, Peňás…), ve svých textech hystericky lkali jako staré panny, načež byl běžný občan šokován zjištěním, že opět, tak jako před Listopadem, patří k hrstce nespokojenců a jeho názor je proto irelevantní.
Nechme však stranou, co se stalo, a podívejme se, co to může, a velmi pravděpodobně bude, znamenat pro budoucnost.
Českou republiku čekají nebo mohou čekat nejrůznější krise, vesměs podstatně většího dosahu než je – v podstatě všemi předvídaný – skon churavějícího expresidenta.
Představme si třeba, jak by v takto demokraticky nastavené
společnosti proběhl soudní proces o pozastavení činnosti KSČM: první den by media zavřela své diskuse a začala by chrlit zprávy a komentáře nazvané Tvrdé, ale nutné opatření
, Tisíce občanů vyjádřily v centru Prahy podporu svým soudcům
a Konečně na ně došlo: pozdě, ale přece
. Po vyhlášení rozsudku by media zveřejnila průzkum veřejného mínění, v němž by zákazu komunistické strany vyslovilo podporu 75 % respondentů.
Nebo druhý příklad, jak by mohla vypadat měnová reforma (aka státní bankrot), k čemuž česká ekonomika ostatně spěje. Opět zákaz diskusí, oslavné články na Nečase a Kalouska, demonisace a ostrakisace všech, kdo snad s nezbytným opatřením pro ozdravění našeho hospodářství nesouhlasí, články o tom, že na vině jsou nezodpovědné levicové vlády, a průzkum veřejného mínění, podle něhož 80 % občanů vládní rozhodnutí chápe a plně podporuje.
Takto lze pokračovat dál ke krisím různé závažnosti: velký teroristický útok např. v pražském metru s desítkami obětí, úspěšný atentát na některého politika, eskalace nespokojenosti neromské většiny v ozbrojené potyčky s Romy, hrozba vojenské konfrontace se sousední zemí…
V polistopadové historii České republiky existuje jediný příklad, kdy k něčemu podobného magnituda došlo, a sice zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze v září 2000, a i tehdy reagovala česká společnost a její media způsobem, který odpovídá uplynulému státnímu smutku.
To není dobré. To není po dvaadvaceti letech demokracie vůbec dobré…
Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Šest dnů
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 5282
Komentáře
Dale Cooper
Tomáš Krystlík
---
Ano, minulý týden byl neskutečný...samozřejmě jsem nezažil, ale v jistých ohledech to podle mě překonalo i pohřby Stalina či Brežněva...tenkrát se smutnit muselo (proto mě také strašně štvalo to vysmívání se severokorejcům!), ale nyní? Demokracie s ručením omezeným, vodcaď pocaď...
Iracionalni.
Jaka byla opravdova situace tesne po Sametovce--nu, to uz je dvacet let zpatky a pripadne hlasy oposice mely dostatek casu, vlastne uz celou generaci na to, aby prinesly do vedeni schopnejsi lidi. Kde jsou? Misto toho vegetuji podradne entity Delnicke strany, DOST, SKSCM, spolu s nejakymi nezavislymi kverulanty.
Smeji se tem, kteri si naivne namlouvaji, ze kdyby se tenkrat vlady ujala jina garnitura, veci by se vyvijely jinak. Kdepak, Cesi celkove, uz po staleti, gravituji ke stejnym myslenkovym pochodum, viz adorace taticka Masaryka.
Cim vice se budou pisalkove snazit potirat Havluv mythus, tim vice ho budou ve skutecnosti posilovat. Zrejme nevi o psychologickem ucinku negativni reklamy.
Objektivne to vidim tak, ze havlovci v teto situaci vyhrali na cele care, ted jsou opravneni zastitovat se moralni prevahou a ze to omlati o hlavu oposicnim pitryskum je krasne predvidatelne....
chartisté byli ve volbách v r. 1992 poraženi, takže "morální převaha" bylo to jediné, co jim zůstalo.
To se naštěstí tolik nepoznalo, protože i za normálních okolností jsou zprávy ze zahraničí něco na vyplnění prostoru mezi kuriositami z regionů a zvířátky/borcem na konec.
Nesmyslný třídenní státní smutek, při němž se nic nezměnilo, a na komerčních ohlupovadlech jel stejný typ pořadů, hospody byly otevřené, kulturní a sportovní akce jely dál, to byl výsměch zdravému rozumu. Proč vláda nevyhlásila jednodenní skutečný státní smutek (třeba i spojený se dnem pracovního volna) v den pohřbu?
Mám ten výsledný dojem, že VH velmi dobře posloužil i po své smrti. Byl to týden, kdy se nemuselo mluvit o české neonormalizaci a jejích očekávaných smutných koncích. Byl to týden, kdy byl Havlův odkaz, ať už byl jakýkoli, ukraden lidmi, kteří ho za života nesnášeli, byl to týden, kdy byly položeny základy nového lživého kultu.
Nevím co je nechutnější, nezralejší a nejapnější jestli připitomnělé oslavné pajány a totálně neprofesionální média v čele s Moravcem na ČT a nebo samonasírací halucinace těch kdo se mohli přetrhnou ve svém nucení se do pocitů utlačení státním smutkem (který se de facto nekonal).
O nezralosti nejen médií, ale i obecně společnosti jsme se za ten týden dozvěděli opravdu hodně.
Třídenní státní smutek byl nesmyslně dlouhý, o tom se nepřu, a proto ho také v podstatě nikdo vážně nedržel, a proto mnohé pokusy o decentní místní rituál končily mimo kontext jako tak trochu otrava a vzbuzovaly hysterické reakce.
Kondlenční kniha v supermarketu jistě není nic obzvláště vkusného (stejně jako potlesk při průjezdu ostatků zesnulého), ale holt každý dělá jak umí. Je ale adekvátní reakcí zvrácená polická korektnost podle které je její (kondolenční knihy v supermarketu) přítomnost terrorem vůči vám? Jak snadno končí hlásání absolutní svobody slova a vyjadřování když jednoho ten projev tak nějak sere a uráží, že ano.
Takže místo věcné analysy se dočkáváme zavádějících a nejapných přirovnání, a protějškem kýčovitých titulků v novinách jsou stejně kýčovité výkřiky po internetových fórech a pokusy o důstojné, vznešené a patetické končí z obou stran stejně trapným blekotáním.
Zas to neberte tak dogmaticky. Napsal to Stan a ne já. Kdybych to psal já, tak bych výraz „při němž se nic nezměnilo“, nepoužil. To však nic nemění na tom, že se Stanovým textem plně ztotožňuji, stejně jako jsme se plně ztotožnil s Janem Schneiderem a do značné míry s Jindřichem Šídlem. Nic z toho neznamená, že bych na tyto texty přísahal. Nejsou to dogmata a nějaké zanedbatelné drobnosti jim lze vytknout.
Je ale adekvátní reakcí zvrácená polická korektnost podle které je její (kondolenční knihy v supermarketu) přítomnost terrorem vůči vám?
Je to adekvátní. Ale není to PC, nýbrž non-PC.
Jak snadno končí hlásání absolutní svobody slova a vyjadřování když jednoho ten projev tak nějak sere a uráží, že ano.
To si pletete pojmy a dojmy. Samozřejmě, že všechny ty plačky mají plnou svobodu slova. Jen říkám, že ty orgie byzantinismu jsou vrcholem nevkusu. Mé odmítnutí těch projevů tak není právní, ale morální.
Takže místo věcné analysy se dočkáváme zavádějících a nejapných přirovnání
Jak to chcete věcně analysovat? Ale jo, mám v úmyslu napsat text o významu symbolů. Ale bude velice neosobní a o Havla tam nepůjde prakticky vůbec.
protějškem kýčovitých titulků v novinách jsou stejně kýčovité výkřiky po internetových fórech
A jak byste si to představoval? Napsal jsem k Havlovi 4 texty: 1, 2, 3 a 4. Podle mne je Vaše kritika ve vztahu k nim nespravedlivá.
To, že nebyly diskuse pod články o Havlovi otevřeny, o nás opravdu cosi vypovídá, ale spíše než o kvalitě zdejší demokracie o úrovni diskutujících. Pokud ty internetové diskuse znáte, patrně víte, o čem mluvím.
Tomáš.
Opravdu mě fascinuje, v čem jsou někteří schopni vidět budování kultu osobnosti, a jak mnozí tzv. demokraté napadají druhé za to, že si dovolují být součástí "stáda ovcí" nebo "zmanipulovaného davu" zapálením svíčky nebo vystavením fotky. Já byl v tu neděli také venku, také jsem jednu svíci zapálil, v tichosti a bez cinkání klíči. A udělal bych to, i kdybychom tam byli jen dva. Kondolenční listinu jsem také podepsal. Dav ani mediální masáž jsem k tomu opravdu nepotřeboval.
A pokud vedoucí supermarketu nebo hospodský nebo třeba klenotník ve své provozovně vystaví Havlovu fotku, je to jeho věc a nikomu nic není do toho, proč tak činí. Ten, komu byl Havel natolik odporný, nebo ten, kdo se chce opájet pocitem, jaký že je individualista stojící mimo poblázněné masy, si může jít nakoupit nebo dát pivo jinam. Na rozdíl od KLDR nejsme nuceni se Havlovi nebo jinému klanět povinně.
Tomáš.
Proti Putinovi se nedávno, i přes přízeň médií, v Moskvě demonstrovalo. V případě Havla se lidé spontánně srotili k uctění jeho památky a já věřím, že k tomu média opravdu nepotřebovali.
Tomáš
Vzniká obava, že určitá část lidí reagovala opět jako ten zelinář, tedy neupřímně. Nevím, kolik jich bylo, problém spočívá v tom, že byli.
Co byste dělal, kdyby ono médium s diskusemi vůbec nepočítalo? I takové weby jsou a vyčítat jejich provozovatelům, že pouze zveřejňují svoje příspěvky s tím, že případné reakce si mohou čtenáři publikovat jinde, je podle mě nesmysl.
Diskuse je právo, ne povinnost.
Tomáš
Oslavné tirády se na nás hrnuly z hlavních stránek všech medií kromě "extremistických", a pro vyjádření nesouhlasného názoru nebyl, z důvodu domnělé piety, prostor.
Tomáš.
Tomáš.
Kromě toho, jak správně poznamenal Yamato, censura byla plošná, ke zprávě týkající se Havla jste nemohl dát jakýkoli názor, ani "správný" nebo "slušný".
No tak vidíte, takže to bylo spravedlivé.
Pan Pecina je tvrdosijny a proto neuhne z nazoru, ze vyjadreni se bylo nedemokraticky oklestovano. Ja mam zase stale dojem, ze kdo si chtel ulevit a vyblit se, web-blog si nasel, -vyber je take dulezitym clankem demokracie..
Princip omezovani svobody slova je imho trochu jina kategorie.
Uprimne, kdybych byla redaktorkou znameho webzinu, tak bych se pripravila v dobe truchleni na krisovou dobu, zamestnala moderatory a nechala diskusi bezet. V Cesku asi dost riskantni, - co kdyby se ve rozvasnene diskusi zahnizdila nacisticka garda SS, vyuzila adrenalinove nalady a zacla svolavat k nasili proti havlovskym zednarum, hecovat pro zplynovani zidu a Romu? Zodpovedni redaktori by pak, teoreticky, mohli celit poruseni zakona 261a....
Fantasticke? Nu, me stacila ukazka od pana D.Navary a jeho trestni oznameni na administratora Slepecke hole....
Samozřejmě, že existují názory relevantní a pak ty zcela irelevantní, ale to jsem nepsal proto, že by snad měl někdo zkoumat, který kam zařadit (proto taky považuji uzavření diskuse za ospravedlnitelný krok - viz výše), ale jako konstatování všem známého faktu, že zcela anonymní diskuse na Aktuálně, která nevyžaduje ani žádné, byť anonymní,přihlášení, obsahuje v drtivé většině jen zbytečné výkřiky. Toho si museli být vědomi (nikoliv na základě pocitů Yamamoto, ale na základě předchozí zkušenosti) i administrátoři. Proto jsem přesvědčen, že důvodem uzavření diskuse byla skutečně pieta a nikoliv snaha zamezit věcné kritice Havla, které bychom se tam stěží dočkali a nebo by mezi většinou tupých příspěvků zapadla.
Fráze typu "o mrtvém jen dobře" chápu hlavně tak, že bychom se měli kritických komentářů zdržet alespoň bezprostředně po jeho smrti, v době kdy pozůstalí truchlí, během pohřbu atd. Halovi mnozí vyčítali, že se znovu oženil rok po smrti Olgy, ale ti stejní si na něj rádi plivnou pár hodin po jeho smrti a ještě se odvolávají na demokracii (tím nemyslím T. Pecinu ani nikoho zde). Lepší ukázku buranství neznám.
Tomáš
Soukrome servery, byt tiskove, nejsou jedinou formou verejneho diskursu a od zdejsiho fora je odlisuje jen radovy pocet ctenaru. A ferovost ci spravedlnost nemaji nicim prikazanou. Pokud TP moderuje, ma sice narok na kritiku jine moderace jen proto, ze se mu nelibi, ale pusobi to znacne smesne.
Harry Callahan
Kdyby byl český Franco, v r. 1990 by rozpustil KSČ a postavil marxismus včetně mírnějších sociálnědemokratických forem mimo zákon, bývalé komunistické funkcionáře pozavíral, a spolu s katholickou církví a armádou zavedl autoritativní pravicovou vládu. Tedy víceméně opak toho, co provedl Havel.
Tomáš
Myslíte? Fungovaly by soudy i policie, korupce by byla minimální, ve společnosti by měla rozhodující roli církev (za Franca jste např. potřeboval potvrzení faráře, než vás přijali do státní služby), ekonomický růst by byl strmý, navíc postupně by autoritativní charakter režimu ustupoval až po konečné (pokojné) nahrazení demokracií. Nejsem si jist, zda je to, co máme, o tolik lepší…
Ad Starý pán:
Světec se prostě nezavděčí.
A při studiu historie bychom se nikdy neměli ptát kdyby, už jen z toho důvodu, že to nemá smysl, protože to bylo jinak a už se to nevrátí. Po roce 1945 byl u nás vzestup kohokoliv podobného Francovi vyloučen z mnoha důvodů.
Tomáš.
Možná, ale Jan Nepomucký je vyloženě trapný.
Ano. Možná už v r. 1618. Ale to by zase nebyl Franco. To jsou ty peripetie transponování událostí v historii. O českém Francovi má smysl mluvit pouze od 30. - 40. let 20. stol. Nejblíž k němu měl možná Radola Gajda. Jenže Franco měl k tomu Španěly, kdežto co by mohl Gajda dělat s Čechy?? Akorát zahalit tvář togou a zaplakat...
RSS kanál komentářů k tomuto článku