DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné nebezpečí trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

16. 5. 2011

O heraldice

Poté, co jsem zveřejnil nové logo našeho sudetoněmeckého spolku, obrátilo se na mě několik lidí, jednak s oceněním a pochvalou – za něž upřímně děkuji a tímto předávám dál autorovi – jednak s dotazy týkajícími se heraldické správnosti znaku.

Odpovídám: ne, znak rozhodně není heraldicky korektní, a to proto, že chybná je už jeho předloha. Porušuje totiž nejzákladnější heraldické pravidlo, že na barvu se nesmí umístit barva (a na kovu nesmí být kov). Kromě toho je pochybná celá pravá část erbu (heraldik by řekl levá, oni to počítají opačně), v níž má být symbol Řádu německých rytířů, ale tím byl vždy černý kříž ve stříbrném poli, nikdy červený v černém, a konce ramen kříže nebyly po vzoru maltézského kříže nikdy ostře vykrojené, ale byly buď rovné anebo mírně vykrojené do oblouku. Kříž je to ostatně tradiční, je identický s tím, který byl udělován jako nacistické válečné vyznamenání, a změna provedená neznámým autorem je neobhajitelná.

Je patrné, že erb není tradiční; protože sudetští Němci neměli až do r. 1918 důvod vyjadřovat společnou identitu, neměli ani žádný společný symbol, a je zjevné, že tvůrce erbu se ani tímto problémem příliš nezabýval: na prsním (heraldici říkají srdečním) štítku je symbol Egerlandu a k tomuto regionu se vztahuje i řádový kříž, údajně s odkazem na komendu řádu v Komotau (dnešním Chomutově).

Na znak sdružení tedy nezbývá než nahlížet jako na dílo užité grafiky, jistě zdařilé, spíš než jako na erb v pravém slova smyslu. Což je možná škoda, protože necháme-li heraldiku při návrhu znaku za dveřmi, zbavujeme se dobrovolně asistence toho oboru lidské činnosti, jenž má za sebou přes osm století nepřetržitého vývoje a který se dobral značné sofistikovanosti, plně srovnatelné s tím, jehož dosáhla např. typografie.

Je pozoruhodné, jak hluboce jsou pravidla heraldiky v našem kulturním povědomí zakořeněna. Vezměme třeba shora zmíněné pravidlo, že na barvu nesmí být umístěna barva a na kov kov. Na vysvětlenou, kov byly světlé barvy, zlatá nebo stříbrná, a barva byly všechny barvy ostatní (vyjma tzv. barev přirozených, užívaných na přírodních motivech erbů), tedy tradičně černá, červená, modrá, purpurová a zelená.

Původním smyslem pravidla bylo zajistit dobrou rozeznatelnost erbů; také bychom mohli dodat, že lidské oko se dokáže přesně zaostřit jen na jednu vlnovou délku, proto hrany červená-modrá nebo červená-zelená působí nepříjemně a rušivě. Když se podíváme na dnešní dopravní značky, vidíme, že respektují nejen toto pravidlo, ale používají, kromě purpurové (jež je na erbech ovšem vyhrazena prelátům a má tedy speciální význam), výhradně erbovní kovy a barvy (tinktury). Jediná značka, která základní heraldické pravidlo nerespektuje, hlavní silnice, na nás obvykle už od dětství působí jako podivná, vymykající se ze systému. A – minimálně na mě – působí nepřirozeně třeba i americké nebo australské značky, jejichž pole je provedeno v tmavožluté, resp. oranžové barvě. Je to opravdu kvůli tomu, že tato barva není klasickou erbovní tinkturou?

Anebo israelská vlajka: instinktivně bych na ní Davidovu hvězdu nakreslil modrou, ale obvykle se tam používá azurová, ležící mimo (evropský) heraldický systém tinktur.

Na heraldice mě vždy fascinovalo, že heraldik byl schopen vyjadřovat se symbolickým jazykem natolik precisním, že podle toho, jak sepsal do erbovního listu blason, tedy algorithmický popis erbu, dokáže jiný heraldik o několik set let později erb nakreslit, a to s výsledkem, který se od původního liší jen minimálně.

A také to, jak heraldická terminologie zakonservovala stovky let starý jazyk. O české to tolik neplatí, i když je pravda, že jejím termínům jako kolčí přilbice, točenice, krokev, překrývadlo nebo ostrev dnes laik už neporozumí, podobně jako tomu, že se rozlišuje směr šikmo (tedy /) a kosmo (tedy \). Daleko více fascinující je ovšem angličtina, která uchovala starofrancouzské termíny, jimž už ovšem nerozumějí pro změnu ani Francouzi. Tak třeba tinktury: ani jedna se nejmenuje tak jako barva občanská: or, argent, azure, gules, purpure, sable, vert. Totéž platí pro geometrické uspořádání prvků, takže blason bendy sinister sable and argent je každému heraldikovi dokonale srozumitelný, ačkoli běžný uživatel anglického jazyka z něj pochopí pouze spojku and.

A kromě toho, erby jsou krásné a ve své jednoduchosti, nebo i díky ní, graficky dokonalé: ačkoli mám jako konservativní člověk výhrady k tomu cirkusu, který se v posledních desetiletích rozpoutává kolem monarchie v Anglii, erb Kate Middleton předtím, než uzavřela sňatek s princem Vilémem (blason: on a lozenge, per pale azure and gules a chevron or cotised argent between three acorns slipped and leaved or), pokládám za výtvarně dokonalý.

Kdyby pro nic jiného, erby jsou užitečné k tomu, abychom si uvědomili, že i před stovkami let žili na této Zemi velmi chytří a nadaní lidé, a cítíme-li se vrcholem historie, jsme možná jen newtonovskými trpaslíky, kteří stanuli na ramenou obrů.

Aktualisováno.
A samozřejmě také zákaz stání a zákaz zastavení – jak jsem na ně mohl zapomenout!

9 komentářů :

  1. Mě fascinuje, jak je anglický blazon zcela formalizovaný, že je srozumitelný i programu.

    OdpovědětVymazat
  2. Mam navrh na vlajku vaseho sdruzeni. Jednalo by se o variantu slovenske vlajky (cervena-modra-bila), ale misto slovenskeho znaku by na ni byl znak vaseho sdruzeni.

    OdpovědětVymazat
  3. >A – minimálně na mě – působí nepřirozeně třeba i americké nebo australské značky, jejichž pole je provedeno v tmavožluté, resp. oranžové barvě.

    Pokud se pamatuju, byla žlutá pole značek i v sousedním Polsku.

    OdpovědětVymazat
  4. Ad anonym:
    Ne, vlajka sudetských Němců už existuje, vychází ze spolkové, ale místo žluté (zlaté) je na ní černá. Tento motiv používám i na rozcestníku na http://www.sudetsti-nemci.cz.

    Ad lnemo:
    Žlutý (zlatý) štít s černou figurou je ok, ale v AU a US mají oranžovou, která se v heraldice pro podklad nepoužívá. Podobně u nás značka pro objížďku. Pamatuji si, že když ji zaváděli, tak se mi jako dítěti taky nelíbila, zdála se mi divná.

    OdpovědětVymazat
  5. Velmi pěkný a poučný článek. Vaše logo se mi také líbí.

    OdpovědětVymazat
  6. Myslim, ze pragmaticky vytvorene logo pana Trojana je presne to, jak ma novy znak pro novy spolek vypadat. Zalozeny na tradici, ale v novem podani a pro moderni ucel.
    Napriklad ja vidim v tomto logu naznak symbolu terce, ciloveho zamereni, crosshair target, reticle.

    Logo ma podle meho nazoru jiny vyznam nez erb, je to symbol, "mluvici" grafikou a usporadanim barev k nasemu podvedomi, vyznam loga nemusi byt nutne staven na predeslych skutcich.

    Na erbech mi barevnost pripada ponekud vedlejsi a mam take trochu dojem, ze v minulosti barvy pusobily jinak, nez jak je chapeme my.
    Nejstarsi erby byly predevsim identifikaci majitele, vedle strohych barev ukazovaly na specialni vlastnosti jako je hrdinstvi, sebeobetovani, cest. Jinymi slovy, prvne vstup do slechtickeho stavu (zasluzny cin), pak barevna dekorace erbu. Dodnes jsem nezapomnela na historicky podlozenou povidku a na jen kresleny, nicmene sokujici erb panu Pesiku z Komarova, na ostre useknutou nohu davneho rytire..Nebo krasny erb Schwarzenbergu, alegoricky pripominajici boj s Turky v podobe havrana klovajiciho nepritelovo oko..

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem téhož názoru. Udělat ten erb korektně zkoušeli právě v r. 1940, kdy dostala Říšská župa Sudety tento erb, který je podle mě nepěkný a nepřesný: třeba přemyslovská orlice nemá plamínky, dva orlové se nedívají k sobě, ale oba napravo, což je porušením courtoisie héraldique, a vůbec je celý nějak nevyvážený a asymetrický.

    Naopak naše logo je estheticky působivé a zdařilé a bude se výborně hodit na odznaky, na trička (černá s červeným pruhem kolem celého obvodu), na desky, na spolkové řády apod.

    OdpovědětVymazat
  8. tady je peknejsi logo:
    http://flagspot.net/images/d/de)sudet.gif

    OdpovědětVymazat
  9. To je to, o kterém píšu v posledním komentáři; to, které se mi vůbec nelíbí.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.