Cituji z knihy Tomáše Krystlíka Zamlčené dějiny 1918, 1938, 1948, 1968 (vydala ALFA 2008, ISBN: 978-80-87197-06-6):

Dne 19. 9. 1938 časně odpoledne předali britský a francouzský vyslanec na Hradě prezidentu ultimativní nóty svých vlád, které „jsou přesvědčeny, že po posledních událostech bylo dosaženo bodu, kdy další setrvání oblastí převážně obývaných sudetským Němectvem v rámci hranic Československa nemůže být od nynějška fakticky prodlužováno, aniž by tím byly ohroženy zájmy samého Československa a zájmy evropského míru". Ty vyžadují odstoupení zmiňovaných oblastí Říši, a to přímo, neboť plebiscit by přinesl potíže. V zásadě by šlo o oblasti s více než polovinou německého obyvatelstva. Británie by pak spolugarantovala nové hranice státu, který by rozvázal stávající vojenské dohody, jež by byly nahrazeny „všeobecnou zárukou proti nevyprovokovanému útoku". Na nótu měla Praha odpovědět do dvou dnů, neboť Chamberlainova jednání s Hitlerem měla být obnovena 21. 9. Benešovy námitky, že takovou záležitost musí projednat vláda a parlament, zůstaly oslyšeny. Přes nové zákroky vyslanců západních mocností, aby ČSR nezavdávala příčinu k válce, byla čs. odpověď Londýnu a Paříži z 20. 9. zamítavá. Další průběh událostí si srovnejte s tím, co uvádějí čs. historici.

Britský a francouzský vyslanec předložili Benešovi 21. 9. 1938 ve dvě hodiny ráno nóty, de facto ultimata, svých vlád požadující vydání okresů s více než 50 % obyvatel německého jazyka Německu a Hodžova vláda je tentýž den brzy ráno přijala. Z protokolu zasedání Hodžovy vlády v 9 hodin ráno 21. 9., kde se jednalo o francouzsko-britském ultimátu, plyne, že se vláda na svou demisi již předem připravila, tedy nedemitovala pod tlakem „rozhořčeného lidu”. Byla si vědoma faktu, že přijetím francouzsko-britských návrhů – de facto ultimat, byť formálně šlo o návrhy („Pod tlakem okolností a pod nejtěžším nátlakem francouzské a britské vlády přijímá vláda Československé republiky s rozhořčením francouzsko-britské návrhy…”) – bez schválení obou komor parlamentu činí neústavní krok, po němž se podává demise. Stanovisko vlády bylo odevzdáno oběma vyslancům týž den večer a vláda den na to, 22. 9., demitovala.

Odpovídají-li tato fakta skutečnosti, je interpretace Mnichova jako "o nás bez nás" přinejmenším zavádějící, spíše však záměrně nepravdivá.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)