Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Blog

V rámci přesunu svých blogů na nový server a jejich převodu do Joomly jsem provedl určité úpravy, a zároveň jsem naznal, že tolik práce nemá smysl dělat jen z archivně-musejních důvodů, a provoz blogu jsem proto obnovil. Spílat za toto nemoudré rozhodnutí mi můžete v diskusi.

Abych nezapomněl: stejně jako na sousedním Paragraphu budou diskuse pro registrované uživatele nemoderované; k registraci proto všechny vybízím, ušetříte mi tím práci a váš příspěvek se objeví v diskusi okamžitě, bez čekání. A stejně jako na ostatních blozích plně respektuji svobodu slova, pokud jde o názory, nikoli arci osobní útoky a nevěcné žvásty, jimiž bych své čtenáře prosil, aby oblažili jiná místa na Internetu, případně se s nimi uchýlili zcela jinam; kam, jak snad pochopíte, nepokládám za nezbytné ani vhodné explicitně specifikovat.

Grafickou podobu blogu nemám stále dokončenu, nejsem ani rozhodnut, zda mu ponechám tradiční patkový font, anebo sáhnu po něčem modernějším. To byl pak vypadalo nějak takhle:

Abych nezapomněl: stejně jako na sousedním Paragraphu budou diskuse pro registrované uživatele nemoderované; k registraci proto všechny vybízím, ušetříte mi tím práci a váš příspěvek se objeví v diskusi okamžitě, bez čekání. A stejně jako na ostatních blozích plně respektuji svobodu slova, pokud jde o názory, nikoli arci osobní útoky a nevěcné žvásty, jimiž bych své čtenáře prosil, aby oblažili jiná místa na Internetu, případně se s nimi uchýlili zcela jinam; kam, jak snad pochopíte, nepokládám za nezbytné ani vhodné explicitně specifikovat.

Vše pěkné jednou končí, praví otřepaná frase. Tak i tento blog, jenž se uzavírá po bezmála osmi letech a sedmi stech příspěvcích. Poslední dobou mne psaní sem už nebavilo a některým čtenářům jsem se prostě nezavděčil, ať jsem napsal cokoli.

Děkuji za vaši přízeň a věřím, že se budeme setkávat jinde!

Aktualisováno.
Pro ty, kteří na toto místo zabloudili náhodou, a na rozloučenou s ostatními, jsem zcela na závěr připravil výběr postů, které osobně – subjektivně – pokládám za nejzdařilejší.

2008:

2009:

2010:

2011:

2012:

2013:

2014:

A ovšem také seriál o Arduinu a o Konservativní straně!

Můj nový blog Retro je v provozu: nemyslím ovšem, že byste na něm našli něco zajímavého, je to niche pro lidi opravdu zvláštního ražení (což arci neznamená, že byste tam nemohli nahlédnout např. čistě ze zájmu o grafické provedení…; skromně dodávám, že je ze všech tří mých blogů nejzdařilejší).

Aktualisováno.

Dobrá zpráva pro všechny příznivce tohoto blogu: protože nechci, aby namísto ušlechtilých textů o francouzské kinematografii, komentářů k dění v nejvýznamnějších politických stranách a podobné materie byli mí čtenáři zásobováni čímsi tak krajně, jak by řekli Angličané, weird, jako jsou moje pokusy o emulaci historických osmibitových počítačů, rozhodl jsem se založit nový blog, kterýžto bude přístupen na adrese http://retro.pecina.cz; o názvu teprve uvažuji; Zápisky šílencovy jeví se mi arci snad až příliš přímočarým a deskriptivním.

Toto jest tedy poslední zmínka o zmíněném thematu na tomto blogu:

Můj emulátor PMI-80 dospěl do stadia závěrečných testů, jeho stav patrn z přiloženého screenshotu. V retro rozpoložení pojal jsem myšlénku, že by nebylo špatné vybavit emulátor namísto klasického debuggeru odhmyzovačem stylovým, hardwarovým, což jsem, jak zřejmo, učinil, sestaviv jej ze šestnáctisegmentovných LED elementů způsobem, jakým by v době, kdy se PMI-80 vyráběl, byla mohla učinit i samotná Tesla. Ladění s ním je stylové a překvapivě příjemné (to je ovšem důsledkem toho, že jsem prozatím do žádného z emulovaných zařízení nezařadil modul přehřívání, což oněm strojům arci velice ubírá na authentičnosti).

Protože PMI-čko je hardwarově chudé, ještě k němu doplním dva nebo tři hardwarové moduly, které mám již rozmyšlené. Pro PMD 85, které bude následovat, plánuji jednojehličkovou tiskárnu BT-100 (s funkcí výměny kopíráku s volbou barvy) a děrovačku a snímač děrné pásky, což je medium, které mám za technologicky mimořádně zdařilé a vyspělé: kapacita byla na svou dobu velice slušná, rychlost čtení vyšší, než tehdejší počítače reálně potřebovaly, trvanlivost o dva řády vyšší než magnetická i optická media, která děrnou pásku v 80. a 90. letech vytlačila.

Vedlejším důsledkem mých experimentů je, že jsem se konečně naučil Javu a Swing, a o obém si spravil počáteční nepříznivý názor.

Všem milým čtenářům svých blogů, po silvestrovských oslavách již vystřízlivělým, právě střízlivějícím i vystřízlivění očekávajícím či naději v ně aspoň chovajícím (ano, byla chyba gerundivum do češtiny nepřevzít, ale snad se to ještě dá napravit), přeji úspěšný a požehnaný nový rok 2012!