Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Politika

Jednou to přijít muselo: tvrzení, že poslední desetiletí minulého století bylo vlastně šťastným, ba nejšťastnějším obdobím této země. Jenže nebylo.

Plnou silou, jak se zdá, propuklo šíření tohoto nesmyslu v souvislosti se smrtí gangstera Ivana Jonáka, nově přezdívaného Král ulice, kterého lze skutečně považovat za jeden ze symbolů 90. let v České republice. Stejně jako Petra Macha, otce a syna Stehlíky, Tykače a Dienstla z Motoinvestu, Viktora Koženého, Miroslava Provoda, brněnského Lubomíra Hrstku a mnoho dalších, kteří se stali tvářemi nové podnikatelské elity, vytvořené slavnou Klausovou methodou na chvíli zhasnout.

Jakkoli osobně vzpomínám na 90. léta převážně v dobrém, zdrojem těchto vzpomínek rozhodně není svoboda, jež se podle proponentů theorie Zlatých devadesátých v zemi nakrátko rozhostila a poté opět postupně zmizela. Po r. 1989 byla tato země těžce nemocná a jevy jako Jonákův Discoland Sylvie nebo Harvardské fondy byly symptomem této nemoci.

Jen si vzpomeňme, jak to tehdy v podnikání fungovalo: mobilní telefony se teprve začínaly rozšiřovat a za zavedení telefonní linky se běžně platil úplatek ve výši dvojnásobku průměrné měsíční mzdy, to samé, když jste chtěli založil společnost s ručením omezeným, a pokud vás partner v podnikání okradl, získali jste rozsudek, který měl zhruba cenu papíru, na kterém byl vytištěn, takže nejspolehlivější a nejbezpečnější cestou bylo zaplatit si partu ukrajinských vymahačů a doufat, že bývalý partner si nenajme konkurenční partu na vás. Mohli jste dostat úvěr a ručit klidně falešnými drahokamy, pokud jste věděli, koho v bance uplatit, a jestliže jste měli dobré vztahy s policií, podložené nějakým tím bakšišem, byli jste beztrestní. Stát byl dysfunkční, na jedné straně vás nijak neomezoval, ale když jste ho potřebovali, zastání jste se nedomohli.

Tedy, shrnuto a podtrženo, jestliže jste dokázali kašlat na pravidla a být dostatečně bezohlední, žilo se vám dobře, minimálně do doby, než jste se připletli do cesty někomu, kdo byl ještě bezohlednější a proto úspěšnější než vy.

Posuzováno globálně, společnost neprosperovala, a její stav se počal zlepšovat až na konci 90. let s příchodem první Zemanovy vlády, jež, arci s využitím normalisačního know-how, udělala pro návrat této země nikoli snad přímo do Evropy, ale minimálně tímto směrem, víc než všechny liberálně-konservativní vlády před ní. Nebýt jí, byla by Česká republika dnes o to podobnější Ukrajině, o co méně by byla podobná Německu.

To je důvod, proč mám glorifikaci 90. let a jejich symbolů, jakým byl Ivan Jonák, za nebezpečnou hloupost.

Street View. Užitečná služba Google, doplněná o možnost virtuálně se projít interierem obchodu, restaurace, kina nebo divadla apod. V této službě jsou i zvláštní místa, kupř. urychlovač v CERNu u Ženevy, Demänovská ľadová jaskyňa na Slovensku nebo vnitřní prostory Airbusu A-380. I Česká republika má v tomto směru svou zvláštnost, kterou jsem doposud nikde jinde nezaregistroval. Komora, kde jsou uloženy korunovační klenoty? Jeviště Národního divadla? Někdejší Gottwaldovo mausoleum? Kryt, kde byly uskladněny ruské jaderné zbraně? Ach nikoli: bordel. Nevěříte-li, přesvědčte se sami. Netypické, ale jaksi – authenticky národní a upřímné.

V utěšený skandál jeví se rozrůstat kontroverse kolem rodiny romských paterčat. Můj názor na věc je tento:

Okřídlené rčení praví, že Řím nebyl vybudován za den. Totéž platí v lidské společnosti: Šlechticem se můžete narodit, ale jako šlechtic se naučíte chovat až v dospělosti, vlivem výchovy. Podobně je dokumentováno, že vyhraje-li velkou částku peněz v loterii člověk z nižší vrstvy, nedokáže s ní hospodařit a po několika měsících je sociálně zpět tam, odkud vyšel. Tedy v lepším případě.

Nejinak je tomu v rodině Kiňových. Rodiče, výchovou náležející do spodních vrstev romské populace, se ze dne na den stali celebritou, aniž by se jako celebrita dokázali chovat. Výsledek byl předvídatelný. Naturam expellas furca, tamen usque recurret, jak říkají latiníci.

Není to záviděníhodná posice, v níž se rodina nachází: česká neromská majorita ji upřímně nenávidí, protože pro ni jsou Kiňovi kvintesencí všeho špatného, co Čechům na Romech vadí, a dobrodějové z neziskovek ve své naivitě tlačí rodiče paterčat tam, kde být nechtěli, kde jim to nevyhovuje a kde si sami musejí připadat trapně.

A když navíc dáma z ministerstva zveřejní intimní detaily o poměrech v rodině, které si arci měla nechat pro sebe (advokáti by mohli dlouze vyprávět, co všechno o svých klientech vědí a nikdy neřeknou), vede to k další eskalaci konfliktu.

Moje sympathie jsou v tomto případě na straně romské rodiny. Kdyby ji aktivisté v mediích, i ti volně žijící, nechali na pokoji, mohla prožít celkem klidný, spokojený život. Takhle si přes ni a jejím prostřednictvím vyřizují své komplexy a předsudky miliony lidí. To nikdy nemůže vyústit v nic dobrého.

Ač by povrchní pozorovatel soudil, že projev státohlavy v Hovorech z Lán nemůže co do bizarnosti a skandálnosti nic přebít, stalo se: duchcovští zastupitelé se předběžně dohodli na vytvoření povolební koalice ve složení DSSS+ČSSD+KSČM. Jak to může fungovat, věru nesnadno předvídat. Pokud by se mělo jednat o kombinaci dlouhodobých politických cílů zejména obou okrajových koalescentů, tam bych si uměl výsledek představit; aglutinační hesla Buržoasie do plynu! nebo Všechnu moc bílé rase! by jistě konvenovala nemalé části elektorátu. Horší to bude s praktickými otázkami, např. s postavením místních Romů. Podle komunistické doktriny je jejich sociální vyloučení výsledkem bezohledné kapitalistické politiky nové kompradorské buržoasie a jiných souvisejících společenských zlořádů, kdežto podle ideologie Vandasovců jde o cizorodé elementy a parasity, které národní těleso musí vypudit, neboť jen bez Cikánů může být národ šťastný. Tam bude dohoda zřejmě těžká. V každém případě: sledujme tento kanál, řekl bych, že v Duchcově bude teď zajímavo.

Tak tyhle volby jsou zlý sen: otevřev seznam osobností, jež se v nadcházejících senátních volbách v mém obvodu ucházejí o můj hlas, zděsil jsem se nad míru v takové pohnuté chvíli obvyklou. Cože? To jsou oni? Výkvět mého národa, emeritní elity, crème de la crème české společnosti?

Neúspěšný politik Martin Bursík, již od pohledu nesnesitelná hysterka Eva Jurinová, ředitel záchranné služby, jež se stala v metropoli vtipem, Zdeněk Schwarz, komunistický físl (chci říci emeritní policejní rada) Miloslav Dočekal a Vladimír Stwora, jehož konspiračně theoretický web nečtu a znám jej jen v souvislosti s jeho popíračskou kausou (a s následným udáním čtenářů policii)? Ne, já tam prostě nepůjdu, k urně mne letos zaživa nedostanete!

Pročež propadám zoufalství a říkám si, že poslední pro mne volitelný politik na českém území byl zřejmě kníže Metternich.

Aktualisováno.
Výběr se arci ukázal být ještě širším, než se zprvu zdálo.