Jednou to přijít muselo: tvrzení, že poslední desetiletí minulého století bylo vlastně šťastným, ba nejšťastnějším obdobím této země. Jenže nebylo.

Plnou silou, jak se zdá, propuklo šíření tohoto nesmyslu v souvislosti se smrtí gangstera Ivana Jonáka, nově přezdívaného Král ulice, kterého lze skutečně považovat za jeden ze symbolů 90. let v České republice. Stejně jako Petra Macha, otce a syna Stehlíky, Tykače a Dienstla z Motoinvestu, Viktora Koženého, Miroslava Provoda, brněnského Lubomíra Hrstku a mnoho dalších, kteří se stali tvářemi nové podnikatelské elity, vytvořené slavnou Klausovou methodou na chvíli zhasnout.

Jakkoli osobně vzpomínám na 90. léta převážně v dobrém, zdrojem těchto vzpomínek rozhodně není svoboda, jež se podle proponentů theorie Zlatých devadesátých v zemi nakrátko rozhostila a poté opět postupně zmizela. Po r. 1989 byla tato země těžce nemocná a jevy jako Jonákův Discoland Sylvie nebo Harvardské fondy byly symptomem této nemoci.

Jen si vzpomeňme, jak to tehdy v podnikání fungovalo: mobilní telefony se teprve začínaly rozšiřovat a za zavedení telefonní linky se běžně platil úplatek ve výši dvojnásobku průměrné měsíční mzdy, to samé, když jste chtěli založil společnost s ručením omezeným, a pokud vás partner v podnikání okradl, získali jste rozsudek, který měl zhruba cenu papíru, na kterém byl vytištěn, takže nejspolehlivější a nejbezpečnější cestou bylo zaplatit si partu ukrajinských vymahačů a doufat, že bývalý partner si nenajme konkurenční partu na vás. Mohli jste dostat úvěr a ručit klidně falešnými drahokamy, pokud jste věděli, koho v bance uplatit, a jestliže jste měli dobré vztahy s policií, podložené nějakým tím bakšišem, byli jste beztrestní. Stát byl dysfunkční, na jedné straně vás nijak neomezoval, ale když jste ho potřebovali, zastání jste se nedomohli.

Tedy, shrnuto a podtrženo, jestliže jste dokázali kašlat na pravidla a být dostatečně bezohlední, žilo se vám dobře, minimálně do doby, než jste se připletli do cesty někomu, kdo byl ještě bezohlednější a proto úspěšnější než vy.

Posuzováno globálně, společnost neprosperovala, a její stav se počal zlepšovat až na konci 90. let s příchodem první Zemanovy vlády, jež, arci s využitím normalisačního know-how, udělala pro návrat této země nikoli snad přímo do Evropy, ale minimálně tímto směrem, víc než všechny liberálně-konservativní vlády před ní. Nebýt jí, byla by Česká republika dnes o to podobnější Ukrajině, o co méně by byla podobná Německu.

To je důvod, proč mám glorifikaci 90. let a jejich symbolů, jakým byl Ivan Jonák, za nebezpečnou hloupost.

Komentáře   

0 # jgIII 2016-02-25 00:08

"s příchodem první Zemanovy vlády, jež, arci s využitím normalisačního know-how, udělala "

Co máte na mysli, kupříkladu?

0 # Tomáš Pecina 2016-02-25 00:11

Nerozumím otázce.

0 # jgIII 2016-02-25 00:23

Jestli můžete být konkrétnější. Jaké kroky podle Vás byly pozitivní? Co udělala Zemanova vláda pro "návrat do Evropy"?

0 # Tomáš Pecina 2016-02-25 00:30

To by byl dlouhý seznam, ale pokud jde o podnikání, legislativní a faktický stav se mezi lety 1998 a 2002 změnily radikálně.

0 # Anonymní 2016-02-25 01:10

Právní změny: byla "legislativní smršť" z důvodu harmonizace práva k EU (i když to měl spíš na starosti Rychecký a spíš až po r. 1999 a dále). Asi by je musela provést kterékoli vláda, která by chtěla vstoupit do EU, byť Klausem vedená by se asi vzpěčovala.

Fakticky: v ekonomice se naakumulovaly ekonomické změny do té míry, že nesolidní subjekty se už na trhu neudržely. Před tím byly také pročištěny banky, takže se přestaly dávat pochybné úvěry atd.

0 # Anonymní 2016-02-25 06:25

Např. Zemenova vláda privatizovala banky, nikoliv Klausova - ten měl ohledně funkce neviditelné ruky volného trhu pozoruhodně nekonzistentní názory. Na to, v jakém stavu banky v té době byly, to dopadlo ještě velmi dobře.

0 # jgIII 2016-02-25 13:10

Hm. Ale stejně dobře můžeme říct, že důvodem uklidnění situace byly Klausovy kroky. Anebo jen přirozený vývoj.

0 # Tomáš Pecina 2016-02-25 13:55

Nemůžeme. Věci se nedějí bez příčin, a konkrétní Klausovy kroky vedoucí ke změně situace bych tedy rád znal.

0 # jgIII 2016-02-25 23:59

To by byl dlouhý seznam ;)

0 # Tomáš Pecina 2016-02-26 00:47

Nejsem náročný, mně postačí několik příkladů

0 # Anonymní 2016-02-27 19:26

Jan Kukačka (2006): Ekonomie v zrcadle vývoje české ekonomiky
i-sn.cz/.../kukacka-vyber-z-clanku-1997-2006.pdf

0 # Jirka K 213 2016-02-27 20:33

Já jsem si žádné glorifikace devadesátých let nevšimnul a glorifikovat je mohou jen podvodníci a mafiáni. Pro všechny ostatní to byla doba nenaplněných snů a očekávání nikoliv o mzdách, ale hlavně o právním státě a návratu k poctivosti první republiky, která se musí vyplatit.
Když jsme se z těchto snů probrali, zjistili jsme, že jsme na tom hůř než před Vítězným Listopadem a že zatímco před ním vládnoucí estébáky držel aspoň někdo na uzdě, tak po něm už jakákoliv omezení definitivně skončila. Pro ně, pochopitelně.
Co má autor na mysli při zmínce o zásluhách první opilcovy vlády, měl by podrobněji vysvětlit - většina si asi žádných nevšimla, krom becherovodu z Varů na Hrad.

0 # Anonymní 2016-02-28 19:38

Po smrti Ivana Jonáka si prý mnozí mocní oddechli. S diskotékovým králem odešlo mnoho svědectví o devadesátých letech
parlamentnilisty.cz/.../...

0 # Anonymní 2016-02-29 19:13

A jeho obdivovatelka Lucka Bílá mu ani nepřišla zazpívat na funus... Nevděk světem vládne.

0 # Anonymní 2016-07-27 12:31

Podle mě nemáte pravdu. Po revoluci tehdy systém přestal fungovat, protože nikdo, kdo byl do té doby zapojen v totalitním, klientelistickém systému udávání, zatýkání, týrání a chování se k ostatním z pozice moci (tj. policajti, úředníci, soudci) nevěděli, co bude. Šlo svobodně podnikat. Šlo za Favorit zapřáhnout vlek, dojet do Polska, naložit 2 tuny skelný vaty a na hranicích se policajt ujistil, že auto by se na tom ale vízt nesmělo, to člověk odkejval a jel dál. Deset kilometrů za čárou se otočilo protijedoucí auto za vás, vytroubilo, zastavilo vás, vylez z něj chlap a obsah celého vašeho vozejku na místě koupil. K celnímu úřadu jste dovezli prázdný krabice, protože ten materiál se prodal tak rychle, že jste ho ani nedovezli do firmy. Chtěli jste podnikat, podnikali jste. Všichni, kdo chtěli tvořit, zaměstnávat a prosperovat, měli volnou ruku.

Je mi 26, zažil jsem to jako dítě, a možná se na to koukám jenom optikou mojí rodiny a otce, který hned po revoluci založil firmu, poctivě pracoval, zaměstnával lidi a všechno šlo. Dneska nic nejde, všechno je zakázaný, zdaněný, zregulovaný, uškrcený. Za to, že váš zaměstnanec při odchodu na oběd odloží špinavé rukavice na parapet okna je pokuta 40.000 Kč, když to uvidí někdo ze životního. V tom se prostě podnikat nedá.

Aktualisovat komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)