Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Úvahy a komentáře

Tykáme si a oslovujeme se soudruhu, vzpomněli si v Kauflandu a nařídili, jak píše Svobodná kultura, že si zaměstnanci budou povinně tykat. To je vpravdě kuriosní praxe, protože tykání je tradičně zdůrazněním rovnosti, často rovnosti v privilegiích (tykání mezi policisty – jak jsem kdysi na místě ne úplně příhodném glosoval a byl poté málem insultován, policisté si ve služebním styku tykají a oslovují se vole), ne v businessu, kde jde obvykle naopak o zdůraznění hierarchie a nerovnosti v úspěchu.

Jak víme ze Švejka, tykalo si rakouské důstojnictvo i mužstvo – arci pouze mezi sebou, nikoli navzájem, tam bylo tykání vyloučeno. Ale pozor, pouze v němčině. Na jednom místě onoho díla proto čteme Sie verfluchter Hund, Sie schäbiges Wesen, Sie unglückliches Mistvieh, ty kluku socialistická! – ano, český jazyk nebyl pouze komunikačním prostředkem, ale jeho použití mluvčího sociálně zařazovalo a vytvářelo shora vysvětlený pocit sounáležitosti a rovnosti, tedy tato věta není nesmyslná; v tomto kontextu je např. správným překladem Sie Idiot!Ty idiote!.

Je zvláštní, že tento pocit sounáležitosti není navozován automaticky, např. potká-li policista v uniformě jiného policistu v uniformě, je tykání téměř samozřejmostí (ledaže by tomu bránil příliš velký věkový nebo hodnostní rozdíl), kdežto u železničářů nebo hasičů to není zdaleka obvyklé. A už vůbec si automaticky netykají lékaři, právníci, inženýři nebo úředníci.

Nejjednodušší to mají Angličané a Američané, protože ti tykají pouze Bohu, naopak u Poláků jsou pravidla pro volbu tykání nebo vykání ještě složitější než v češtině.

S tím se pojí další otázka, používání akademických titulů. Vždy jsem zastával zásadu, že člověk, který si dává říkat doktore nebo inženýre, má vážný problém se sebehodnocením, jež si tímto způsobem přifukuje, a to nemluvím o lidech, kteří se nechávají oslovovat pane bakaláři, případně pane diplomovaný specialisto. Musí-li někdo zdůrazňovat, že není nějaký blbec, ale příkladmo magistr umění, a tímto způsobem se představuje dokonce i do telefonu, vždy si říkám, že měl asi těžké dětství, a snažím se s ním jednat dle možností vlídně.

O stupeň dál jdou ti, kteří k akademickému titulu neustále přistrkávají svůj titul učitelský, případně své jméno vybavují jinou irelevantní ambaláží. Asi nejdál zašel v tomto směru bývalý soudruh vojenský prokurátor, nyní soudce Ústavního soudu, který se neváhá nechat uvádět jako prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof. K tomu asi není co dodat; že se jedná o pitomce, je tak každému zřejmo již ze jména a není třeba v tomto směru provádět další zkoumání.

V tomto ohledu jsou zajímavé i hřbitovy, kde je rovněž potřebné zdůraznit, že v hrobě leží vzdělaná mrtvola. Titul Dr. je tam běžný, ale viděl jsem i provedení s titulem před i za. Ještě že kameníci jsou placeni od písmene, na rozdíl – příkladmo – od grafiků navrhujících visitky.

Čímž jsme se od obchodního řetězce dostali někam úplně jinam, tedy zpět ke Kauflandu a jeho korporátní kultuře. Jakkoli mám rád dobu, kdy si lidé prokazovali úctu neustálým zdůrazňováním sociálního statusu osloveného a kdy si nový pršiplášť nekoupil jen tak někdo, ale pan lékárník nebo paní nadlesní, jest mi přece jen bližší model angloamerický, ve kterém jsou lidé k sobě zdvořilí, ale tituly používají jen velmi střídmě a v prostředí, kde se to hodí. Nápad hromadného tykání jde arci daleko dál a činí z každého zaměstnance spíše než příslušníka jednoho velkého teamu člověka rovného ve vlastní bezmoci. Nechme proto tykání těm, kterým sluší: komunistům a policistům.

Tak nám prý opět zjednoduší pravopis. Odhlédna od toho, jak dopadlo několik posledních zjednodušení, obavami mne naplňuje zejména zápal, s nímž jazykoví teroristé sdružující se ve zločinné organisaci slovoucí Ústav pro jazyk český (Akademie věd ČR, v. v. i., přičemž k posledně uváděné zkratce bych uměl sestrojit mnoho věru přiléhavých interpretací) ke svému sociálně-inženýrskému úkolu přistupují.

Nikoli, že by arci nebylo co a proč zjednodušovat. Patalie s velkými písmeny vznikla v době kulminujícího národního poblouznění (aka obrození), kdy čeština ve snaze vzdálit se od němčiny, po vzoru ruštiny a polštiny, zvolila francouzský model psaní velkých písmen, leč neučinila tak dostatečně důsledně, zachovavši nesystémově kapitalisaci u (některých) jedinečných entit.

Vzdělaný Francouz tak nemá problém a nenapadne ho napsat cokoli jiného než gare de Nord nebo aéroport de Paris-Charles-de-Gaulle, ale také mont Blanc, neboť ví, že velká písmena se píší pouze na začátku vlastních jmen. Čechu jest tápat: jak připomenuto ve shora citovém článku, máme nádraží Praha-Smíchov, ale Letiště Praha-Ruzyně (pro Pravdu a Lásku: Letiště Václava Havla), přestože nádraží i letiště jsou entity nejedinečné nejen celosvětově, ale i v rámci této zdravým rozumem opuštěné země. Naopak u ulic a náměstí se čeština přidržuje francouzského vzoru a máme proto náměstí Míru nebo třídu 5. května. Výsledkem je takový chaos, že má-li vzdělaný Čech napsat, že podání učinil na Hlavní/hlavní poště, to si snad raději zřídí datovou schránku.

Rozumný systém kapitalisace má angličtina, kde se mi snad nikdy nestalo, abych musel nad velkým písmenem přemýšlet. Němčina s francouzštinou (a také např. ruština, která se francouzského vzoru drží konsistentně) jsou na tom jen o málo hůř, protože pravidla jsou jednoduchá a jasná a sporných případů minimum.

Odstrašujícím případem je naopak slovenština, která vyrazila cestou úplné chaotisace pravopisu a začala psát s velkými písmeny např. i zákony, např. Občianský zákonník. Cosi mi napovídá, že úsilím českých jazykoborců můžeme být v brzké době o něco východněji i my.

Upomínka je, když… V normálním světě, tedy, je upomínka písemné nebo ústní upozornění na neuhrazený závazek po splatnosti. Což arci nestačí Pražské plynárenské, která mi dnes poslala upomínku předběžnou, pomocí SMS a v tomto znění:

F:Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. S:Avizo pred splatnosti-Vazeny zakazniku, pripominame, ze splatnost vyuctovani za odber zemniho plynu ve vysi 16 740,00 Kc se blizi. Uhradte prosim pod VS 1737509851 na ucet uvedeny na fakture. Na tuto zpravu, prosim, neodpovidejte. Dekujeme. Vase Prazska plynarenska, a.s.

Věru dojemná péče o zákazníka: náklady minimální a spolehlivé naštvání klientely garantováno.

Postřehnuv včera v Žabce nový přírůstek v sortimentu uzenin, Echt Bavoriš grilovací párky z Kosteleckých uzenin (ty, jak lze seznat ze štítku na druhé straně, je ve skutečnosti nevyrábějí, pouze distribuují; skutečný výrobce zůstává před širší veřejností, najmě pak před spotřebitelem, takticky utajen), nemohu se s oním skvostem marketingové komunikace nepodělit.

Němec, a Bavor pak zvlášť, je osobou hodnou opovržení a výsměchu, a není nic problematického na tom, je-li za pomoci infantilních stereotypů zesměšňován. I nebohý černoušek na Kofile musel být graficky upraven, aby nepůsobil směšně, Němci však žádnou ochranu nezasluhují.

Reklama nelže, budiž, a toto je tedy takový obraz Němce, jaký si pro utišení vlastních mindráků pěstujeme. Jistě by se to dalo použít i ku prodeji jiných výrobků, příkladmo automobilů. Komický mužík v Lederhosen s padacím mostem by mohl šišlavě nabízet BMW pod reklamním sloganem Německá vágen, toprá vágen!, to by určitě byla také velká legrace.

A proč tuto myšlenku nerozšířit na další primitivní národy, s nimiž jsou Češi nuceni v Evropě dlít! Vždyť kolik dobrých vtipů by se dalo vymyslet třeba na Poláky, Rumuny nebo Židy! Jen mi cosi napovídá, že kdyby se někdo pokusil tímto způsobem zkarikovat Čecha a udělat např. reklamu na škodovky s Čechem v teplákovce a se sloganem Přesvědčte se, co dokázal český lempl pod německým vedením, byl by to důvod k vyhlášení války a uvedení obou letuschopných strojů českého letectva do bojové pohotovosti.

Mezi technologické vymoženosti, které většina z nás nenávidí vůbec nejvíc, patří automatické systémy pro vyřizování telefonátů na hot-line a jiných zákaznických linkách. Voláte, mačkáte tlačítka tonové volby, čekáte, znovu voláte, mačkáte, čekáte, a nakonec stejně odpadnete (pěkne je to parodováno kupř. zde).

V České republice arci přišli s inovací a představou, že takto čekat bude nejen volající, ale i volaný. V kterémžto naivním přesvědčení mi kdosi minulý týden zavolal z čísla 225375504 (mp3).

Moje reakce, jak zřejmo z jejího tonu, je dosti rozzlobená (faktem je, že původně jsem chtěl použít ještě pregnantnější formulaci, ale trvalý odposlech mne naučil kázni), ale hned vzápětí jsem se zastyděl: ne snad proto, že jsem byl nevyčkal, až na mě dojde řada, ale v zemi jakých tupců to žiji, když podobný přístup, soudě dle toho, že je praktikován, na nemalé procento mých spoluobčanů funguje.

Aktualisováno.
Protože volání se týden co týden opakovala, dnes jsem se rozhodl učinit jim přítrž. Snad to pomohlo.

Aktualisováno.
Nepomohlo, ale hovory jsou čím dál tím zábavnější.