Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Úvahy a komentáře

Kostničtí zpravodajové hlásí, že – rozdílně od svého historického vzoru – Mistr Ignác vulgo Cinik upálen nebude, a dokonce koncil přikročí k přísnému potrestání těch, kteří jej šikanovali: hlavní viník Vrba má být napomenut.

Což přirozeně neznamená, že by zároveň nebyl potrestán Cinik, jemuž má být po dobu jednoho roku omezena řada uživatelských práv – ano, tak "arbitráže" na české Wikipedii fungují, nejde v nich o řešení sporu, ale o potrestání co největšího počtu editorů; čím víc trestů, tím větší domnělý prospěch pro blaho projektu: dobrovolníci-editoři jsou zřejmě masochisty a projektu se účastní jen proto, aby mohli být neustále poučováni, napomínáni a trestáni.

Že je produkt tohoto projektu výsměchem všem moderním představám o encyklopedii? To neříkejte, mohli byste být sami arbitrážně potrestáni, tak jako se to stalo autorovi těchto řádků, jemuž bylo v jedné z předchozích arbitrážních frašek zakázáno českou Wikipedii a její správce kritisovat, a to doživotně, nejen na Wikipedii, ale kdekoli na Internetu i mimo něj.

Dosud zřejmě nejotevřenější rozhovor poskytl serveru aktualne.cz Miloslav kardinál Vlk.

Že s místní mutací Wikipedie není cosi v pořádku, si už drahnou dobu cvrlikají vrabci na drátech, příp. optických spojích českého Internetu. Už i do papírových medií, včetně relativně respektovaných a mainstreamových, jako je Reflex, pronikly články popisující podivné poměry, s nimiž se na české wikipedii setkávají nováčci, o více než žalostné úrovni této encyklopedie v porovnání s jinými jazykovými mutacemi, ale i s dalšími porovnatelnými domácími zdroji, se hovoří zcela otevřeně.

Málo se zatím hovoří a píše o tom, co je důvodem této stagnace; tento důvod je přitom prostý:

Wikipedie, jako každý projekt vytvářený dobrovolníky, je založen na zvláštním vztahu tvůrců k projektu. Za to, že tvůrci poskytují z vlastní vůle a bez nároku na odměnu projektu svůj čas a znalosti, právem očekávají, že jejich přínos bude oceněn. Touto formou ocenění je jednak uznání jejich participace, jednak právo o projektu, jehož spoluvlastníky se cítí, přiměřeným způsobem rozhodovat. Přispěvatelé a členové projektu proto očekávají, že mezi nimi bude vládnout když ne rovnost, tak nejvýš meritokracie: kdo víc přispěl, má právo silněji mluvit do podoby projektu.

Takto funguje celá řada dobrovolnických projektů, od miniportálů typu www.spoluzaci.cz po gigantické softwarové projekty, jako je GNU.

Stejně je tomu i na úspěšných jazykové mutacích Wikipedie – nikoli ovšem na české.

Prakticky ihned poté, co nováček začne českou Wikipedii editovat, zjistí, že tam panují poměry extremní nespravedlnosti a nerovnosti. Dobrovolník není oceňován za svou práci – na té nikomu nezáleží – ale za loyalitu ke skupině lidí, kteří si cca před třemi lety projekt přivlastnili a kteří se realisují nikoli tvorbou encyklopedie, ale vládou nad ní.

Jsou to mnohdy bizarní zjevy: vyhlášený odborník na společenské vědy, který místo kompatibilní píše "kompaktabilní", universálními vědomostmi se pyšnící teenager těsně před maturitou, specialista na celou řadu vědních oborů, který měl tu smůlu, že jej ke studiu nepřijala žádná česká vysoká škola…

Tyto "osobnosti" pak vytvářejí pro editující dobrovolníky sofistikovaný systém pravidel, přičemž nepřekvapí, že nejčastějším termínem, kolem něhož se dění na české Wikipedii točí, je trest: dobrovolníci nejsou za svou práci oceňováni, ale jsou tu primárně trestáni za neposlušnost, např. pokud se odváží nazvat tamní poměry pravým jménem nebo pokud svůj odborný názor prosazují proti laickým představám privilegovaných diletantů. Málokdo bojuje, většina editorů volí odchod.

Tím, že dobrovolníci nemohou získat k projektu vztah, jaký by odpovídal jejich zásluhám (jsou to oni, kdo encyklopedii vytváří, nikoli správci, kteří projektu už roky nijak nepřispěli a jen šikanují ty, kteří by rádi pracovali), se z Wikipedie zcela ztrácí prvek motivace a výsledkem je to neuvěřitelné zaostávání, jehož jsme svědky.

Je cesta ven? Jistě: postačilo by, kdyby někdo přesvědčil vlastníka Wikipedie, americkou Wikipedia Foundation, aby komunitu terorisující správce zbavil hromadně jejich pravomocí a dosadil na nezbytnou dobu cosi jako administrativního správce. To však Nadace neudělá, byla by to špatná reklama pro její projekt, a problémy místo toho zametá pod koberec: jen ať si ti Češi sami snědí, co si nadrobili!

Na Lucerně Wikipedie upozorňují na rok starou úvahu Jaromíra Slomka na blogu Týdne věnovanou komunistické vánoční písni Vánoce, vánoce přicházejí.

Slomek theoretisuje, že jde o "odiosní pseudokoledu, která vymývala mozky milionům". Řečeno s profesorem Hrbolkem z filmu Marečku, podejte mi pero, tak tomu ale není.

Vomáčkova a Borovcova píseň není a ani nemá být koledou, ale zcela opačně, než co jí J. Slomek imputuje, je to – své době silně poplatná – společenská kritika oděná do roucha jakéhosi hudebního feuilletonu. Píseň není, jak se naivní komentátor pokouší čtenáři vsugerovat, návodem k "duchovnímu vyprázdnění" významného náboženského svátku, ale naopak jeho – arci režimně krotkou – kritikou: kritikou "maloburžoasní" neauthentičnosti a neupřímnosti toho, jak homo sovieticus (ve své specificky československé, krátce pobruselské versi – jež je dnešní generaci asi nejlépe známa z Pelíšků) prožíval svátek Kristova zrodu.

Nic víc se k ubohému Slomkovu textu říct nedá: kde duní hloupost a vykvétá ignorance, je lépe taktně se vzdálit.

Inversní oblačnost je, myslím, to nejkrásnější, co se dá na horách spatřit. Zážitek je, už když jí člověk projíždí nahoru, autem, vlakem, nebo lanovkou; na začátku nevidí nic kromě stále houstnoucí mlhy, a pak najednou, zničeho nic, mlhou začne pronikat sluneční záře, ta mění barvy, je stále jasnější, a nakonec vyjedete do plného slunečního svitu a pod sebou spatříte vrstvu mraků. Na videu je zachyceno, jak vypadá inverse z Ještědu, mé zamilované hory.