Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Politika

Guy Peters zveřejnil svůj postoj ke štěpným otázkám soudobého konservativismu a liberalismu. Činím totéž:

GP: 1. Diskriminace. Je třeba hlasitě říci, že jakákoliv diskriminace je fuj.

Ač se mnozí pokoušejí to zakrýt, diskriminace je jednou z ústředních, klíčových konservativních hodnot. K diskriminace je však nutno přistupovat "diskriminačně", je třeba vážit a rozlišovat, kdy je nespravedlivá, iracionální a společnosti škodí, a kdy je naopak prospěšná a motivující.

GP: 2. Lisabonská smlouva. EU se musí více integrovat, stávající struktura je ne zcela funkční. Cílem je federace po vzoru USA.

Chybné rozšíření EU o členské země z východoevropské periferie – včetně České republiky – postavilo Unii před neřešitelný úkol sjednotit příliš divergentní zájmy. Trvám na svém "NE" v referendu a stále silněji se obávám, že Evropská unie tímto neuváženým krokem podepsala vlastní rozsudek smrti.

Jsem eurofederalista, který si však uvědomuje, že jakkoli by byla evropská federace žádoucí, v tuto chvíli je už mimo horizont dosažitelného.

GP: 3. Potraty. Právo na potraty je lidské právo. Žena musí mít právo o svém těle rozhodovat sama.

Plod není součástí ženina těla, má svá vlastní práva. Žena nemá právo na potrat, není-li to nezbytně nutné pro zachování jejího života nebo zdraví.

GP: 4. Euthanasie. Právo na sebevraždu je součástí lidské důstojnosti.

Nemám jasný názor, sebevražda je jistě osobním rozhodnutím, na které má každý právo; jinou otázkou je, zda smíme nutit druhého, aby této sebevraždě asistoval.

GP: 5. Homosexuální manželství nikomu neškodí a gayům a lesbám prospívá.

Registrované partnerství nikdy nebude manželstvím, nemělo by tak být nazýváno, ale nikomu a ničemu nevadí, takže jsem pro jeho zachování.

GP: 6. Americká zahraniční politika. V současné době je problematická, přesto nelze nevidět, že jejím cílem je posílení svobody ve světě.

Cílem americké zahraniční politiky je prospěch Spojených států a bylo by znepokojivé, kdyby tomu bylo jinak. České národní zájmy nejsou ani zdaleka totožné s americkými, přesto je tu taková míra koincidence, že odůvodňuje mj. souhlas s instalací amerických vojenských zařízení na českém území.

Volební panika, která zejména u ODS a u Strany zelených propukla, se nezdá být důvodná. Je třeba si uvědomit, že volby do krajských zastupitelstev jsou vysoce volatilní záležitostí, což je dáno i malým faktickým významem jejich výsledku pro směřování "velké" politiky.

Připomeňme si, jak dopadly dosud uskutečněné krajské volby:

Rok 2000:

  1. ODS – 23,80 %
  2. Čtyřkoalice – 22,86 %
  3. KSČM – 21,14 %
  4. ČSSD – 14,66 %

Rok 2004:

  1. ODS – 36,35 %
  2. KSČM – 19,68 %
  3. ČSSD – 14,03 %
  4. KDU-ČSL – 10,67 %

Rok 2008:

  1. ČSSD – 35,85 %
  2. ODS – 23,57 %
  3. KSČM – 15,03 %
  4. KDU-ČSL – 6,65 %

Je tedy patrné, že voličské hlasy se přelévaly podle konkrétní nálady o mnoho procent na tu nebo onu stranu (v r. 2000 pod vlivem nepovedených prvních dvou let vlády ČSSD, v r. 2004 v důsledku skandálů této strany), aniž by to něco změnilo na celkovém rozvržení voličských preferencí, jak se odrazilo v parlamentních volbách, které setrvale vykazují rovnováhu mezi pravicí a levicí.

Jak se zdají naznačovat předběžné výsledky, mýlil jsem se, pokud jsem očekával malý pohyb oproti předchozím volbám. ČSSD patrně zaznamená vítězství, první pod Paroubkovým vedením, a ODS těžkou prohru.

Co je pro mne jako pro straníka důležitější, Konservativní strana (jejímž mám tu čest být údem), která šla do letošních voleb v koalici s několika dalšími nondeskriptními subjekty, má šanci zaznamenat rekordní výsledek okolo 0,07 % hlasů, čímž si oproti předchozím volbám polepší cca o 40 %! Tak raketový vzestup na politické scéně neočekávali ve straně ani největší optimisté, a v centrále KonS se proto dají očekávat bujaré oslavy až do rána. Tedy mne omluvte…

Aktualisováno.
Oslavy se konat nebudou, po zjištění, že jen Koruna česká, s níž jsme byli v koalici, získala v předchozích volbách 0,10 % hlasů, se výsledek jeví jako slibný, nikoli ovšem tak fenomenálně úspěšný, jak jsem předpokládal.

Snad neprozradím nic intimního, když se přiznám, že k senátním volbám letos nepůjdu.

Úřadující senátor Martin Mejstřík (US-DEU) by byl volitelný, kdyby býval před rokem 1989 projevil trochu víc statečnosti a trochu méně kariérismu, Zdeněk Schwarz, šéf pražské záchranky, kterého nominovala ODS, pro mě nepřichází v úvahu kvůli straně, která ho nominovala, podobně jako Pavel Klener (KDU-ČSL), Michaela Kocába (Strana zelených) budu moci zvážit, až vrátí okradeným DIKům peníze, které získal z fondů Trend (byť je zřejmě sám nevytuneloval, finančně z nich v nemalé míře profitoval), další havlostraník Martin Stránský by byl karikaturou na senátora, a jestliže levicové strany nominovaly dvě šedé myšky, o nichž jsem v životě neslyšel, zbývá jeden kandidát do počtu (Bohumil Vejtasa za jakousi SOSPRAHu) a pak Petr Hannig kandidovaný SZR+ČSNS. SZR neznám, tipoval bych, že půjde o Stranu Za Republiku, zato ČSNS ano. Takže pro letošek by bylo vymalováno…

Nemám stroj času, abych to uměl předpovědět přesně, ale mnohé se zdá být jasné už teď.

Rozhodně neočekávám fatální propad ODS ani triumfální vítězství ČSSD, spíš výsledek kopírující s odchylkou 2–3 procent minulý volební výsledek. Výjimkou by měly být kraje, kde "mlaskání" minulých vítězů přesáhlo určitou mez tolerance, v tomto národě pohříchu enormně vysokou; konkrétně mám na mysli Karlovarský kraj, kde ODS propadne, a Jihomoravský kraj, kde lze čekat velmi slušný výsledek sociálních demokratů.

Senátní volby, ostatně jako každé předchozí, budou provázeny "překvapivým" zjištěním, že i lidé, kteří jinak volí ČSSD in abstracto, mají nepřekonatelné potíže zvolit jejich bezbarvého konkrétního kandidáta, a tak raději k volbám nepřijdou. ODS tak sice mírně ztratí, ale na její úkor si spíš než ČSSD pomohou KDU-ČSL a SPL neboli efemerní, kýčovitá a vnitřně neustále měnlivá Strana pravdy a lásky, jež momentálně metamorfovala ve Stranu zelených.

Určující pro tyto volby bude i to, že Jiří Paroubek dospěl ve své politické kariéře do stadia, které se v technických disciplinách nazývá koncem provozní životnosti a jemuž na tzv. vanové křivce technické spolehlivosti odpovídá počátek vzestupné větve: zařízení v této fasi začíná mít velké množství poruch a nutnost jejich neustálého odstraňování učiní jeho provoz v krátké době nerentabilním. Je třeba buď zařízení nákladně repasovat, anebo vyřadit z provozu a nahradit novým. A protože politiky repasovat neumíme, tak si troufnu tvrdit, že do půl roku bude v čele strany místo Paroubka nový leader, buď předvídatelný pretendent David Rath, anebo, pokud to vnitrostranická oposice nepřipustí, někdo mladší, dosud veřejnosti málo známý.