Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Blog

Tak nějak fungovala v 70. letech anketa Zlatý slavík: mohli jste hlasovat pro kohokoli, vyhráli stejně Karel Gott a Helena Vondráčková. Hovořím o blogu Věry Tydlitátové a o řadě deseti hvězdiček, které se pod jejími články objevují a pomocí nichž mohou čtenáři kvalitu postu ohodnotit. Trik je v tom, že dáte-li jiný než požadovaný počet bodů, váš hlas je po chvíli anulován a článek zůstává ohodnocen tak, jak si paní Věra přeje.

Příkladmo za tento článek jsem udělil nula bodov, a stejně po mně učinil nejméně jeden další čtenář, který o tom napsal na blogu, a, jak říkají Angličani, lo and behold, výsledkem je stále průměrné hodnocení 10,00!

KVS (nyní opět jen KS) napsala blogpost na rozloučenou, čímž mne – poté, co jsem si inkriminovanou diskusi přečetl – utvrdila v přesvědčení, že fungující diskuse na blogu vyžaduje jistou péči bloggera, jinak zplaní a zhrubne a zvrhne se ve virtuální lynch. Jsem cholerik a taková Tužka by u mě dopsala hodně rychle, ostatně Maxe jsem odtud před půldruhým rokem vypakoval za neporovnatelně jemnější trolling, než co si nechala líbit KS.

Právě před dvěma lety jsem se rozhodl opustit – dotud ještě kolaborativní – blog Guye Peterse Lucerna Wikipedie a udělat se pro sebe. A protože mé nadšení vydrželo, po nedávném pátém výročí encyklopedického projektu Iuridictum mohu spolu se svými čtenáři oslavit další malé jubileum.

Na Slepecké holi jsem dosud publikoval 379 postů, což mne spolu se 188 posty na jejím výhonku jménem Παραγραφος, vyrašivším poté, co jsem thematickou šíři blogu shledal v květnu loňského roku nezvladatelnou, kvalifikuje s produkcí 0,78 postu za den mezi přední české grafomany.

Nejvyšší pocty se blogu dostalo v květnu 2009, kdy náměstek karlovarského primátora na můj i jeho účet prohlásil: Je to individuum, které se snaží jen zviditelnit tím, že městům dělá problémy. Jeho internetové stránky mluví za vše.

Nechť tedy Hůl vzkvétá a zdárně se rozvíjí!

Seznam linků v levém sloupci doznal další změny: byl jsem nucen odstranit odkaz na blog Jana Šinágla v Lidových novinách, neboť administrátorka se rozhodla ho zrušit s odůvodněním, že J. Šinágl opakovaně, úmyslně porušoval kodex bloggera.

To už se emigrantům, bývalým i současným, prostě stává: takový Rosťa Hedviček by mohl vyprávět! Dlouholetým pobytem na zkaženém Západě se vyčlenili z naší vyspělé postkomunistické společnosti a než se do ní plně resocialisují, bude to vyžadovat daleko větší výchovné úsilí, než jeden či dva zrušené blogy.

Snad je to mrazivým sibiřským vzduchem, ale nemoc šílených bloggerů (mad-blogger disease, MBD), o níž jsme přinesli první zprávu v prosinci, má další oběti a rozrůstá se takovým tempem, že hrozí přerůst v pandemii.

Guy Peters na svém blogu definitivně zrušil možnost přidávat komentáře s odůvodněním, že s nimi není blog dostatečně informativní (nechápu, jak může přidaný obsah, který nota bene nikdo, nechce-li, nemusí zobrazit, cokoli informativnosti blogu ubírat, ale néšť).

Dalším postiženým je blogger Starý pán, občanským povoláním odborný asistent Ústavu pathologie plzeňské lékařské fakulty, jehož blog jsme na Slepecké holi od počátku její existence vedli mezi zajímavými odkazy. Tento blog se vyznačoval tím, že nikdy neměl komentáře, a nemoc šílených bloggerů se projevuje tím, že Starý pán se poté, co jeho blog získal prakticky kultovní status, rozhodl omezit přístup k němu jen pro zvané.

Je to velká ztráta: Starý pán patřil k nevelkému množství místních bloggerů, kteří dokáží podat i zdánlivě banální zážitek, jako je dušení lososa na basalce, s takovou dávkou existenciálního vypravěčského napětí, že čtenář otevíral jeho blog již z pouhé zvědavosti, zda jedinečně podaná expresivní depresivita stručných postů nevyústila konečně v autorovu sebevraždu.

Neméně unikátní byla grafická stránka blogu Starého pána, založená na autorským komentářem doprovázených fotografiích, vesměs pořízených mobilním telefonem; pamětihodná byla zejména serie něco zcela nezřetelného v husté mlze.

I tento blog byl ozdobou české blogosfery.

Snad s nadcházejícím jarem nákaza receduje a my si budeme moci znovu dopřát jak komentářů na Lucerně wikipedie, tak vynikajících postů a fotografií Starého pána.