Vstup do nového roku nám ozvláštnily dva presidentské projevy Václava Klause. Kuriosní ovšem je, že ten, který se ukázal být pouhou mystifikací, se po stránce obsahu i formy jeví být daleko zajímavějším než projev oficiální, tentokrát v míře vyšší než obvyklé opatrný, nicneříkající (ba dokonce nicnenaznačující) a vůbec jaksi okrájený, přikrčený a nedomrlý.

To projev fingovaný měl docela jiné grády: nechybělo nic z typicky klausovské rhetoriky a demagogie, útoky na Evropskou unii, tohoto nového, neocenitelného nepřítele české pravice, insinuace vůči soudcokracii, výpady proti ekologistům i proti sudetským Němcům, ohrožujícím vlastnická práva českých občanů (tzv. ius cleptendi), zkrátka svěží, podařené publicistické dílko.

A tak mne nad oběma projevy napadá, zda by nebylo vhodné obnovit prvorepublikovou tradici a k presidentskému titulu opět nezačít doplňovat monarchický přídomek; výběr adequatního by nemusel být složitý: po Presidentu-Osvoboditeli a Presidentu-Budovateli nyní President-Bavič nebo, řečeno tradičněji, President-Kašpar.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)