Jest veskrze příjemno, že se na českém Internetu postupně rozhojňují online přístupná periodika. Chceme-li se třeba podívat do některého čísla Rudého práva (prozatím od r. 1950), postačí pár kliknutí a stránku máme v dostatečně velké a čitelné podobě na monitoru. Ústav pro českou literaturu ovšem oskenoval daleko víc titulů, včetně takových typografických a literárních skvostů, jako jsou Štorch-Marienovy Rozpravy Aventina.

Naprosto unešen jsem ale byl Poslem z Budče, což byl od poloviny 19. století vycházející časopis pro učitele, vychovatele a vůbec přátele mládeže. Pamatuji si, že jsem coby útlé robě fascinovaně četl v Rumcajsovi od Václava Čtvrtka příběh, v němž vystupuje jistý podučitel lučby a silozpytu. S jistými obtížemi jsem se, robě rozumu bystrého, dovtípil, že má jít o chemii a fysiku. Utkvělo mi to dodnes v paměti, a byl jsem nadšen tím, že existuje cosi jako jiná čeština, která má – resp. měla – zcela zvláštní, z domácích kmenů vycházející terminologii.

Nad Poslem z Budče jsem okamžitě upadl do jazykového transu. Hned v prvních dvou číslech (arších) byly publikovány základní osnovy tehdejšího školství. To sestávalo ze školy materské (dnešních jeslí), po níž následovala opatrovna (dnešní mateřská škola), a poté, počínaje šesti lety věku, byla dítka svěřena vzdělávacímu systému školy národní.

Třídy se ovšem nečíslovaly jako dnes, ale měly každá své slovní pojmenování: Začínalo se v přípravovně. Ty byly dvě: v nižší názorně se probíralo názorní znání surovin všeho druhu s malým začátkem odlikování. Mj. svítiva, paliva, mluniva, mlniva, čeřiva a hybliva. Dítka měla i biologii, kde se učila pojem hlacenstv, rostlin bezdělohých, jednodělohých, zvířat vejcozvěrů, členo- a dvojčlenozvěrů. Z chemie se ale braly pouze základy, jedy a kazijedy.

Druhá třída se jmenovala odlikovna. Tam se vysvětlovalo tvaroznanství, tzn. všechny druhy čar, rovnic, křivic, všech měřických obrazců a těles, hlatí, jednodušin, nižších rostlin a zvířat. Z počtů se bralo počítání písemní až k pravidlu obdob. Mimo výuku žáci v odlikovně trávili čas jako přidruženci k obstaravačům při vystřihování, slepování hlatí, řezání apod.

Z odlikovny postoupily děti do věcnice, které byly tři. Začínaly pojemovnou. Tam byla důležitá geometrie, ze které se probíral mj. hlatizpyt a hlatiplozí. Z mluvnice se nacvičovalo dělání sad, úsudků, rozsudků a porozsudků, a také se učilo krasopsaní a krasočtení a rejsování a kreslení podle jednodušin a proměnlivin. I doba mimo vyučování byla v pojemovně trávena plodně: žáci byli zaměstnáni jako obstaravači při dělání hlatí a (v zimě) v umovně; když bylo teplo, chodívali např. do štěpnice, morušnice, hospodárny nebo zelinárny.

Následovala putovna, kde, kupodivu, čtvrťáci činili věci vesměs srozumitelné.

Zajímavější byla naukovna. V ní se studovalo mj. tvaroznanství, znání slunědy a tělocvik s návodem pořádku a příčin.

Dále přišla průmyslna, zaměřená na samomyslní další i průmyslní probírání nauk. Probírán byl např. zkamenělinozpyt prostonárodní, tvaroznanství s přechodem do říše rozumu (odkud, proboha?), kreslily se svisnorysy, provádělo rejsování půhlední a bral se pojem poměročtů.

V oučetně neboli správovně se vyučovalo praktické vyměřování a šprlení, posuzování děl, srovnávání s cizinskými a s vidinami.

Nejvyšší třídou byla vědovna, kde mohly děti zůstat i dva roky. Šlo tam patrně o opakování (rozumím-li správně formulaci vždy s potahem na předešlé a totéž v světle jiném), braly se základy mudrctví, prostonárodní člověkozpyt, myslezpyt, dušezpyt a všechny tři složky mudrctví, tj. poznatkozpyt, krasozpyt a cnostizpyt. Z krasozpytu byla v osnovách mj. sošba.

Imposantní terminologický systém, který patrně nebylo jednoduché v průběhu dalších desetiletí eliminovat, jestliže jeho dozvuky nacházíme ještě ve Čtvrtkovi. Faktem v každém případě je, že kdybych se s tehdejšími vzdělanci setkal, asi bychom se dorozumívali německy, případně v jiném, v revolucích si nelibujícím jazyce.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)